RADIM KAŠPAR: „Stačí mi mít čisté svědomí a věřit tomu, co dělám. Mít uznání coby slušný a pracovitý člověk, kterému nejde jen o sebe, ale o snahu pomáhat dobrým věcem a posouvat je kupředu.“
Stejných 10 otázek určených pro různé vrcholové manažery z oblasti pozemního stavitelství. A jedna putovní navíc, tu předává respondent svému nástupci, na kterého posílá štafetu.
Štafeta
Od loňského roku organizujete se Sdružením olomouckých architektů a stavitelů zajímavou konferenci Olomouc mezi minulostí a budoucností. Co vás za ty dva zrealizované ročníky nejvíce zaujalo, který z hostů, respektive jaká z vyřčených myšlenek?
Tato akce mi dělá velkou radost. Olomouc je velmi specifická a téma urbanismu nebo architektury se dosti politizovalo. Vznikly dva skoro nesmiřitelné tábory. Nám se daří obrušovat hrany a hledat cesty spolupráce. O konferenci byl velký zájem a překvapil mě velký počet hostů. Nejraději vzpomínám na Víta Másla a z posledního ročníku na Romana Kouckého a jeho apel proti zákazům, regulacím. Jde o kreativitu, odvahu a schopnost vyjít z davu, vybočit z tabulek definovaných na počátku a vytvořit něco odváženého, výrazného. Tedy dělat věci jinak, odlišit se od průměru a běžných standardů. Tím se také v životě řídím.
1. Čím vším jste si profesně prošel, než jste se stal vrcholovým manažerem?
Nejprve bych zmínil, že se považuji za člověka skromného, nenazýval bych se vrcholovým manažerem, ale je pravdou, že jsem již hodně zažil. Pokud na to nahlížím z širší perspektivy, v mládí jsem si na letních brigádách prošel nejrůznější dělnické a někdy i opravdu špinavé provozy. Považuji to za moc důležité. Člověk si pak váží práce druhých a má přehled, co každá profese obnáší. Na vysoké škole jsem spolupracoval s renomovanou agenturou Ogilvy Public Relations a následně jsem vedl divizi marketingu, PR a podílel se na činnostech projektového i dotačního poradenství jedné olomoucké společnosti. Následovala krátká, ale řízeně krátká etapa coby krizového manažera Hřbitovů města Olomouce. To je taková perlička, ale byla to skvělá zkušenost. Nyní již sedmým rokem vedu Okresní hospodářskou komoru Olomouc, která se dynamicky rozvíjí, a řeším i další témata a agendy, včetně pozice tajemníka v rámci Sdružení olomouckých architektů a stavitelů.
2. Když sestavujete tým, co je pro vás prioritou?
Mám na starost našich přes 250 členů z řad firem a podnikatelů. Nicméně reálně vzato náš pracovní tým je velmi malý. I po některých reálných zkušenostech nejsem úplně za každou cenu příznivcem toho, že by každý měl být v týmu jiný, jsou nějaké jednotící linky, které jsou podstatné. Jde o naladění na stejnou vlnu, loajalitu a chuť pracovat, respektive mít ambici věci posouvat kupředu, hledat cesty, nikoli překážky.
3. Jak motivujete lidi, aby podali maximální výkon?
Někdy si myslím, že jsem až moc hodný a málo přísný. Jsem spíše náturou ten, co se snaží být empatický a lidi spojovat. Klíčové je, jak se říká: „Člověk musí hořet, aby zapaloval.“ Důležité je jít příkladem a pozitivní energií formovat své okolí. Když to nejde, je třeba se rozloučit.
4. Vzpomenete si na nejkrizovější situaci ve firmě a způsob, jímž jste ji zvrátil?
Obecně mám rád výzvy. Někdy trochu s nadsázkou říkám, že naše olomoucká komora prosperuje proto, že funguji na hraně systému. Neznamená to nic nekalého, jen prostě vybočuji z běžných zvyklostí. Po svém nástupu, de facto ve zkušení době, jsem přestěhoval komoru do nového sídla. Celkově jsem si, v pozitivním slova smyslu, uzurpoval i více moci a pravomoci, něž ředitel OHK má. Což by nebylo možné, kdybych nepřesvědčil své nadřízené, tedy představenstvo, o tom, že mám jasnou vizi, kam směřovat, energii a chuť pracovat. Přičemž vše musí jít ruku v ruce s hmatatelnými výsledky a odpovědností.
5. Jakou zakázku bylo pro vaši společnost nejnáročnější zrealizovat?
Tohle asi není úplně typická otázka pro mě, respektive pro Hospodářskou komoru. Když tak o tom přemýšlím, nejsložitější bylo po převzetí komory přesvědčit okolí o přínosu, smysluplnosti a faktu, že máme co nabídnout. Se vší pokorou se nám to podařilo a vše dále rozvíjíme, což dokladuje velmi dynamicky se rozvíjející členská základna včetně začlenění těch největších zaměstnavatelů v regionu.
Okresní hospodářská komora Olomouc (OHK)
Zákonem ustanovená organizace, jejímž hlavním cílem je hájit zájmy podnikatelů a firem. Díky svým dlouhodobým vazbám na klíčové zaměstnavatele i firmy v regionu slouží k propojování podnikatelů. Na základě svých doporučení jim pomáhá získávat další zakázky. Poskytuje odborné poradenství a pořádá semináře, webináře, konference a různé networkingové akce.
6. Jmenujte světovou stavbu, která vás nikdy nepřestane fascinovat. A proč tomu tak je?
Staveb by byla celá řada. Miluji historii, architekturu i kontrasty, kde se staré potkává, doplňuje či konfrontuje s ultra moderním. Byť sám sebe považuji za uspořádaného a mám rád lehké a rovné linie, jasný řád, fascinuje mě Barcelona. Na jedné straně má geometrický půdorys pravidelných pravoúhlých ulic, bloků a do toho se mísí Gaudího stavby inspirované přírodou, faunou či flórou. Je to neskutečné město plné zeleně a života. Každopádně také naše Olomouc je krásná. Jen bych jí přál více odvahy a méně restrikcí a dogmatického ochranářství.
7. Řeknete nám, co nyní čtete za knihu?
Nebudu lhát a vymýšlet si. Za poslední půl rok jsem žádnou nepřečetl. Doba je natolik hektická, že pokud najdu chvíli pro sebe, snažím se ji věnovat dceři, případně sportu a péči o tělesnou schránku.
8. Kdybyste mohl cestovat v čase, se kterým architektem byste se chtěl setkat?
Obecně mám moc rád gotiku, a tak by mohlo být inspirující setkat se například s Petrem Parléřem. Těch krásných staveb, u nichž stál nejen na území současné České republiky, je nespočet. Z těch novodobějších by to byl již v podstatě zmíněný Antoni Gaudí. V Olomouci se často skloňuje jméno Camillo Sitte. S ním by mohla být velmi zajímavá debata o jeho záměrech v Olomouci.
9. Jak relaxujete po náročné práci?
Pracovní dobu nemám, pracuji de facto pořád. Přesto si moc rád zajdu do fitka, zahrát čtyřhru v tenise nebo ping-pong. Relax je ale pro mě také procházka po lese, smečka psů v rodinné chovatelské stanici a především dcera, která mě dokáže nabít i po náročném dni jen svým úsměvem či legrační hláškou.
10. Jaký byste po sobě chtěl zanechat odkaz?
Jsem dost tradicionalista. Mám rád první republiku, Masarykův odkaz a celkově jsem národní patriot. Vzhlížím také ke svým předkům, kteří byli vždy veřejně aktivní. Pradědeček byl poštmistrem a aktivně se angažoval v odboji. Poté vedl knihovnu a založil divadelní spolek. Druhý byl legionář. Přál bych si, aby jednou má dcera, ale i další členové rodiny na mě vzpomínali jako na aktivního člověka, kterého by si brali v některých ohledech za příklad. Celkově mi ale stačí mít čisté svědomí a věřit tomu, co dělám. Mít uznání coby slušný a pracovitý člověk, kterému nejde jen o sebe, ale o snahu pomáhat dobrým věcem a posouvat je kupředu. To mi prozatím asi stačí. Věřím, že aktivit v rámci Okresní hospodářské komory Olomouc či Sdružení olomouckých architektů a stavitelů i směrem třeba k regionu není málo a že zanechají nějaké stopy.
11. Bonusová otázka je na vás. Komu ji předáváte a na co se chcete zeptat?
Rád bych položil otázku Richardu Morávkovi, zakladateli investiční a developerské společnosti REDSTONE REAL ESTATE:
Aktuálně realizujete mnoho projektů, které jsou rozmístěny od Ostravy přes Olomouc, Pardubice až do Bordeaux. Jde o obchodní záměry v řádech desítek miliard na desítky let. Jaký konkrétní projekt je pro vás nejvíce srdcovou záležitostí a na kterou realizaci se nejvíce těšíte, až ji dokončíte?
