Čas je to nejdůležitější, co mám

Nejsou to peníze ani nic jiného. Je to čas. Nejdůležitější hodnota, co mám. Marcel Soural, majitel investiční skupiny Trigema, v druhé části našeho rozhovoru otevřel víc své soukromí. Nahlédneme také do pozadí projektu „vrakodrapu“ v Nových Butovicích.

Plánoval jste od samého začátku si Fragment ponechat, nebo myšlenka přišla až v průběhu, když jste viděl, o jak krásnou stavbu se jedná?

Od samého začátku byl Fragment připravován jako bytový dům, který developer postaví, rozdělí na spoluvlastnické podíly bytových a nebytových jednotek a rozprodá. V komplexu je 140 bytů a 10 retailů. Výsledkem by tedy byla nesourodá skupina přibližně 150 spoluvlastníků. V okamžiku, kdy jsme dokončili fázi plánování a spatřili, jak je dům krásný, přemýšleli jsme, jestli bude v silách tolika vlastníků se o něj postarat. Říkali jsme si, že dříve či později bude jejich cílem snaha ušetřit. První krok, který udělají, je ten, že vypnou osvětlení stavby v nočních hodinách. Také budou šetřit na úklidu, sadových úpravách a na zahradníkovi nebo na čištění fasády. Stavba se stane po pěti deseti letech omšelou. Nebudou prostředky nebo vůle investovat do údržby, kterou každý objekt potřebuje. Samozřejmě nemuselo by se to stát, ale mohlo by. Proto jsme se rozhodli si stavbu ponechat. Nedrobit ji do spoluvlastnických podílů, ale nechat ji ve vlastnictví jednoho subjektu. Logicky jsme tedy došli k nájemnímu bydlení. To pro nás otevřelo mnoho úplně nových disciplín na trhu – mimo jiné se zabýváme interiérovým vybavením jednotlivých bytů. Necháváme si radit od spolupracující realitní kanceláře, která nám pomáhá s prvním zasídlením objektu.

Co vám doporučuje?

Abychom se hodně soustředili na design.

Z Fragmentu se stává vaše opečovávané dítě.

Více méně a troufám si říci, že na trhu není jiná developerská společnost, která by stavěla naším stylem. Tedy postavila dům a nechala si ho v portfoliu. Co vím, tak taková neexistuje… respektive existuje jedna a tímto zdravím Víťu Valu. Takže ano, staví se nájemní bydlení, ale pak se stavby vezmou a prodají do nemovitostního investičního fondu.

PRAVDA O NÁJEMNÍM BYDLENÍ

Je to kvůli financím, že si nemohou dovolit dům ponechat v portfoliu?

Samozřejmě, fixujete obrovský vlastní kapitál. Třeba do Fragmentu jsme museli vložit 500 milionů korun vlastního kapitálu. Kolik takových staveb můžeme najednou udělat? Finance tam jsou umrtvené bezmála na 30 let. Nicméně my už teď vymýšlíme financování ostatních staveb, které si také chceme nechávat ve vlastním portfoliu.

Teď připravujete stavbu TOP TOWER v Nových Butovicích, která je přezdívaná „vrakodrap“. Účelem objektu bude co-livingové bydlení. Necháte si ho tedy v investičním portfoliu?

Ano, plánujeme 240 pokojů s celkovou kapacitou 400 lůžek. V domě se budou nacházet i kanceláře a také plánujeme retail propojený s hlavní atrakcí, kterou bude 135 metrů dlouhá loď. Je natolik reálná, že kdybychom ji pořádně opláštili, mohli bychom ji spustit na moře a plula by. Po té lodi se dostanete výtahem na vyhlídku, z níž uvidíte 85 % perimetru Prahy.

Myslíte, že bude co-livingové bydlení v Praze fungovat?

Na západě jde o trend posledních pěti let. S inspirací přišel syn, který tehdy studoval v Londýně. Vyprávěl mi o domech, které mají malé, plně zařízené pokoje s kuchyňskou linkou a sociálním zařízením o celkové ploše 18–20 m2. Pak jsou dvě tři podlaží, jež jsou sdílená. Pokud je koncept dobře vymyšlen a v co-livingu žije 300–400 lidí, chtějí se ve sdílených prostorech setkávat a funguje to. Je to vlastně takový princip kolejí povýšený na lepší standard.

Kdy předpokládáte, že by TOP TOWER mohl stát?

Když půjde vše dobře, mohl by být povolen za dva roky. Na stavbu počítejme tři a půl roku.

PŘÍSTUP K ŽIVOTU

Nejen že si domy necháváte ve svém portfoliu, ale stavíte jinak. Kdy u vás došlo k přerodu, že jste si řekl, nebudu stavět unifikované liniové stavby jako ostatní a začnu v architektuře provokovat?

Bylo to postupné. Pro development je zásadní kapitál – jako je pro člověka důležitá krev, pro development jsou nezbytné prostředky. Postupně jsme tedy získávali na síle a tato fáze byla završena výstavbou bytového domu SMART, jež převýšila náklady přes 1 miliardu korun. Tehdy jsme se začali zajímat o veřejný prostor a uzráli v přesvědčení, že chceme jít dál a stavět výrazově jiné stavby. Když se projdete po nové architektuře, která vzniká, najdete mnoho developerů, jejichž projekty mají smysl, urbanistický výraz a jsou hezké. Pak tu jsou ovšem i projekty, kde byste prostě bydlet nechtěla.

Co vy, bydlíte ve svém vlastním projektu?

Bydlel jsem v projektu tří bytových domů v Jinonicích, což byl jeden z našich prvních developmentů. Přestěhovali jsme se tam z Karlína, kde jsme žili v nájmu v činžáku, vychovávali děti a hodně toho prožili, včetně povodní. Karlín jsme pak vyměnili za vlastní byt v Jinonicích, který také realizovala Trigema. Na této adrese jsme bydleli osm deset let. Pak přišlo období, kdy mi žena říkala, že bychom si mohli postavit rodinný domek. Dala mi tři podmínky. Chtěla bydlet v Jinonicích, u metra a v blízkosti lesa. Vypořádal jsem se s tím tak, že jsem si vytiskl mapu, vzal kružítko, na poloměr dal docházkové vzdálenosti a začal kreslit kružnice: Jinonice-les-metro. Tam, kde se propojily, bylo zájmové místo. Vzal jsem psa, syna a začali jsme se procházet po vyznačených místech z mapy. Prohlíželi si domy a bez jakékoli znalosti vlastnických vztahů si zapisovali, které se nám líbí. Označili jsme celkem 15 domů a zjistili si z katastru nemovitostí vlastníky. Deset z nich jsme obeslali přes našeho právníka slušným dopisem s dotazem, zda není jejich dům na prodej, neboť hledáme nemovitost, kde bychom jako rodina mohli žít. Tři se ozvali a chtěli o prodeji jednat. Ve výsledku jsem koupil dům, který je od sídla Trigemy 5 minut autem a 8 minut pěšky. Takže jezdím autem, protože šetřím 3 minuty, nerad plýtvám časem. O tom jsem přemýšlela, jaký máte vztah k času? Třeba teď, co stavíte vinici na Moravě, udělal jste si pilotní zkoušky a pořídil vrtulník. Určitě ve vašem případě nejde o výraz nezávislosti, bude to mít souvislost s časem. K času se stavím jako ke své nejvyšší hodnotě, a proto se k němu tak chovám. Čas je to nejdůležitější, co mám. Nejsou to peníze ani nic jiného. Je to čas. Pořád o něm přemýšlím, nechci s ním plýtvat, a pokud ho někomu dávám, snažím se, aby to mělo smysl. Úplně mě třeba rozhodí, když se věnuji někomu ve firmě a on pak odejde. Říkám si, snad jsem čas nevyplýtval a něco ho naučil, ale mrzí mě to. Mám rád dlouhodobou spolupráci.

Neplýtvat časem znamená mít jasně nastavené priority a hodnoty. Co všechno
chcete stihnout a dokázat?

Mým přáním je zanechat zde domy, které budou atypické, hezké, užitné a osloví další generace. Proto se věnuji stavařině, a proto je hlavní činností Trigemy development.

Když je člověk mladý, má pocit, že má spoustu času. Kdy jste si uvědomil, že čas je to nejdůležitější, co máte? Stalo se tak díky nějaké osudové situaci, která vás změnila?

Nic takového mě nepotkalo, jen jsem si to prostě uvědomil. Spíše se to pojí s aktuálním stavem společnosti, který mě nutí přemýšlet, proč taková je. Lidé jsou roztěkaní a mají problém číst i knihu. Neustále si kontrolují mobil, aby nic nepropásli. Jsou zahlceni informacemi, o nichž jsou přesvědčeni, že se jich týkají. Není tomu tak. Nemá smysl plýtvat časem na sociálních sítích a srovnávat se tam s ostatními. Hnát se za zážitky a propadat pocitům, že potřebuji nové kolo, auto, byt, dům…

Co potřebujete vy?

Já? Jen ten čas.