V Čechách je facility management v pionýrské etapě, kdy se prodíráme trnitým křovím

Ondřej Štrup byl původní profesí statik ocelových konstrukcí. Obor studoval i postgraduálně a vyučoval ho jako asistent na vysoké škole. Přestože ho ocel bavila, jeho druhou vášní se staly počítače. Proto když se mu naskytla příležitost vybudovat velké výpočetní středisko ve Vodních stavbách, neváhal. Po revoluci prodával CAD systém Allplan od společnosti Nemetschek. Jednou se ho zeptal kolega z německé centrály, proč také neprodává program ALFA, systém pro facility management, a tak se začala psát úplně nová kapitola jeho života. Ondřej Štrup se stal průkopníkem facility managementu v Čechách a jeho profesní dráha ještě není u konce, protože v přístupu k facility managementu je v Česku stále co zlepšovat.

Facility managementu se věnujete více jak 25 let. Jak se změnilo jeho vnímání u odborné veřejnosti v průběhu času?

Od počátku byl facility management v zahraničí i u nás vnímán jako správa majetku. Což je v pořádku, ale čas ukázal, že pouhá správa majetku a budov nestačí. Facility management má dnes daleko širší záběr, i když většina odborné i laické veřejnosti ho stále překládá i vnímá jako správu majetku.

Proč vám tolik vadil překlad „správa majetku“?

V počátcích jsme vlastně ani neznali obsah tohoto termínu. Přesto jsem však již tehdy vnímal, že ten překlad není dostatečný a prosazoval jsem ponechání globálního názvu tohoto oboru. Obdobné je to například u termínu marketing. Také se nepřekládá jako aktivity podporující poptávku po zboží nebo službách.

Dobře, tak jak byste termín přeložil dnes se všemi svými zkušenostmi?

Systém řízení podpůrných služeb v organizaci.
 

„Během krize si všichni utáhli opasky, i poskytovatelé facility management služeb. Když krize pominula, klienti již nechtěli z cen ustoupit a poskytovatelé na tuto hru přistoupili. Proto jsou u nás ceny za služby značně podhodnocené.“

Zkuste mi to více vysvětlit.

Každá organizace vznikla se záměrem podnikat a tvořit přidanou hodnotu. Například výrobce automobilů vyrábí vozidla s cílem konečného zisku. Každý zaměstnanec společnosti má své zadání, za které odpovídá a za jehož splnění dostane zaplaceno. Produktivita tohoto zaměstnance se odvíjí od množství jím odvedené práce. Pokud mu zaměstnavatel nevytvoří kvalitní pracovní prostředí, jeho produktivita klesá a zisk společnosti je nižší. Prostředí se skládá z pracoviště, kde je zásadní, jak je zaměstnanec spokojený s prostředím, a ze služeb, které mu zajistíte na podporu jeho práce.

S oblibou používám příměr klasické rodiny – tatínek vydělával peníze, děti chodily do školy a maminka se starala o domácnost, aby všichni byli spokojení. Vím, že tento model je již přežitý, ale pro představu je to celkem odpovídající.

Jaké povědomí a úroveň znalostí o facility managementu mají tuzemské firmy?

Zkuste se zeptat vedení našich středních a větších organizací, jak vnímají facility management. V lepším případě odpoví, že je to správa budov a obvykle ani nebudou vědět, o co se jedná. Facility management nevnímají, dokud budova funguje. Mají pocit, že jde o zbytečný náklad a často právě v naší oblasti hledají první úspory, které v potížích potřebují najít. Pokud se vyskytne porucha, očekávají, že přijde kouzelník a vše zázrakem spraví. Facility manažeři ale kouzelníci nejsou a bez kvalitního systému řízení a prevence nic nezmohou.

Co považují firmy za klíčové měřítko efektivity facility managementu?

První hledisko efektivity podle většiny organizací je maximálně uspořit. Dnešní korporátní systém řízení klade velký důraz na nákupní úseky. Samozřejmě že všichni nákupčí nejsou stejní, ale často jsou poháněni vidinou úspor za každou cenu a většinou jsou získané úspory i měřítkem jejich odměn. Dovedu si představit, že budu-li pořizovat šálky na kávu, pak mohu hledat ty nejlevnější a nebude to mít zásadní efekt na funkčnost. U služeb je to však diametrálně odlišné. Za nejnižší cenu obvykle obdržím službu v nízké kvalitě, která neplní to, co od ní pracovníci a organizace očekávají. Důsledkem je zkrácení životnosti majetku, zvýšení rizik poruch či rozladění zaměstnanci, kteří jsou v důsledku nekvalitních služeb méně produktivní, což negativně ovlivňuje celou společnost.

Byl v Česku vždy tlak na cenu?

Do krize v roce 2008 jsme to moc nevnímali, možná jsme se ještě rozkoukávali. Během krize si všichni utáhli opasky, i poskytovatelé facility management služeb. Když krize pominula, klienti již nechtěli z cen ustoupit a poskytovatelé na tuto hru přistoupili. Proto jsou u nás ceny za služby značně podhodnocené. Poskytovatelé to dorovnávají v nižší kvalitě a důsledkem je nespokojenost všech. Bohužel tento trend je nejvíce patrný ve veřejném sektoru, kde ceny stlačují neodborně vypisované veřejné zakázky.

Jaké by tedy mělo být správné měřítko, dle kterého byste parametry nastavoval?

Základem spokojenosti s facility mana­gementem je kvalitně připravený projekt zavedení moderní formy řízení, kterou popisuje ISO 41012. Na začátku je strategie podpory organizace, která musí vycházet ze strategie základního podnikání. Postupným rozpracováním projektu se připraví podklady pro integrované řízení a výběr vlastních pracovníků, respektive nákup externího dodavatele. Hlavní úlohu zde hraje kvalitně připravená smluvní dokumentace, na jejímž podkladě se pak hledá optimální poskytovatel.

S oblibou vysvětluji, že odběratel musí jasně specifikovat to, co chce, ale současně musí i vymezit, co nechce. Specifikaci toho, co nechceme, můžeme označit jako požadovanou kvalitu. Můžeme ji měřit v jednotkách KPI, CPI či jinak popsat, ale bez vymezení kvality bude s velkou pravděpodobností služba sice levná, ale nekvalitní. Ve vyspělých zemích, kde již existuje rozvinutý facility management, působí mnoho FM poradců, kteří nezávisle na poskytovatelích pomáhají klientům co nejlépe připravit celý projekt zavedení moderního facility managementu.

Spolupracují s vámi architekti nebo stavební firmy?

Zde jste narazila na dost velký problém. Dotýkáme se problematiky životního cyklu staveb. V jednotlivých fázích postupujeme od investora přes developera, projektanta, dodavatele až k provozovateli stavby. Každý přiloží své polínko do ohně. Bohužel na posledního v řadě se moc nepohlíží – facility management developery a projektanty nezajímá a stavební firmy postaví to, co mají v projektu.

Jaké zlepšení byste tedy navrhl?

V oblasti instalace stavebních technologií již delší dobu existuje odbornost commissioning agent. Jedná se o odborníka, který po dobu přípravy, projektu a výstavby dozoruje technologie staveb tak, aby byly kvalitně zprovozněny a předány do užívání. Nicméně se zde dostáváme do střetu s developery, architekty a projektanty, protože mnohé naše připomínky a náměty mohou zdražit stavbu či zkomplikovat proces projektu a výstavby. Je však potřeba vnímat, že celoživotní poměr mezi investičními náklady a provozem je zhruba 1 : 6. To znamená, že co ušetříme neodborným projektem či změnou na stavbě, to se nám 6x vrátí ve zvýšených provozních nebo investičních nákladech v průběhu provozu stavby.

Máte pro termín commissioning agent český ekvivalent?

S Jaroslavem Synkem jsme tuto odbornost přeložili jako dozor provozovatele, protože jeho úkolem je dozorovat, aby technologie byly po převzetí kvalitně a hlavně bezpečně i ekologicky provozovány. Já si dovoluji tuto oblast rozšířit i na celou problematiku stavby včetně všech aspektů jejího budoucího užívání. Princip commissioningu je vlastně obsažen v informační kontinuitě filozofie BIM.

Nechcete zavedení této odbornosti navrhnout agentuře ČAS, která implementuje BIM do veřejné správy?

Některé kolegy z agentury ČAS, kteří se podílejí na přípravě BIM zákona, znám osobně a vážím si jich. Návrh standardu však přesně kopíruje neduhy, které jsem výše zmínil. Je zaměřen na grafické modely, na líbivé efekty a postrádá prostředí pro alfanumerické informace, jež potřebují provozovatelé staveb a facility manažeři.

Již při návrhu požadovaných BIM parametrů je potřeba vyspecifikovat, jaké informace budou připraveny pro provozovatele stavby, a musí se pro ně připravit nezbytné prostředí. Nebudou sice ještě známy, ale ve chvíli, kdy vstoupí do procesu, bude pro ně vyhrazeno pole, kam budou zaneseny. Nepočítá-li se s nimi již v počátku, pak v době výstavby nad nimi nikdo nepřemýšlí, stavba si vše vyřeší po svém a provozovateli později tyto informace chybí.

Přitom BIM dokáže shromáždit neuvěřitelné množství informací o budově. Jaké z nich jsou ale využitelné pro facility management?

Pro facility manažery jsou nezbytné alfanumerické informace. Na jednu stranu jsou grafická data velkým pomocníkem, protože technik se rád orientuje v půdorysu či modelu, na druhou se ale bez dat a konkrétních informacích o stavbě, zařízení, procesech, pracovnících, ekonomii a dalších neobejde.
 

„S oblibou vysvětluji, že odběratel musí jasně specifikovat to, co chce, ale současně musí i vymezit, co nechce. Specifikaci toho, co nechceme, můžeme označit jako požadovanou kvalitu.“

BIM má své kouzlo v postupném zpřesňování dat, respektive informací. Konečným zužitkovatelem tohoto procesu je nakonec právě správce, tedy facility manažer. Skoro všechny stavby, které se honosí tím, že byly vyprojektovány v BIMu, však skončily u projektu a stavba již probíhala tradičně, bez zpřesňování BIM dat. Vím pouze o jedné stavbě, kde kolegyně Ilona Štěpničková přesvědčila vedení nemocnice ÚHKT na Karlově náměstí o výhodě BIMu, spolupracovala se stavebním dodavatelem a jeho CAD modelářem a po večerech naplnila BIM model konkrétními provozními daty.

Pak je řešením CAFM systém určený pro provoz.

Ano, právě v tomto projektu byla přenesena data z BIMu do CAFM systému. Protože se jednalo o středně velký objekt, tak propojení BIM modelu s CAFM systémem bylo velice provázané a krásně zobrazilo přínos dobře naplněného BIMu pro CAFM podporu. Kolegyně měla možnost navštívit partnery v Helsinkách, kde poznala velice propracované postupy BIM standardů. Mnohé z těchto zkušeností následně uplatnila ve své praxi.

Pro jak velké objekty má CAFM systém smysl?

CAFM systém by měl vlastnit každý majitel středně rozsáhlých nemovitostí, respektive střední a větší organizace. Spoléhat se na to, že CAFM software si odběratel zakoupí jako celek spolu se službou, se často nevyplatí. Změní-li poskytovatele, pak obvykle přijde o dost velké množství informací, a jak známo, informace jsou dnes vnímány jako významná hodnota.

Existuje v České republice ještě nějaký další vzorový příklad, kdy se řešil facility management už při výstavbě?

Často se zmiňuje nové sídlo Nejvyššího kontrolního úřadu v Praze-Holešovicích. Ano, tento objekt byl pečlivě projektován v BIM, ale do provozní fáze již informace nebyly bohužel přeneseny. Mnohé z BIM modelu se použilo i ve fázi finalizace výstavby, hlavně v ekonomické rovině, provozně však kontinuita dokončena nebyla. Proto vím pouze o dříve zmíněném objektu „D“ Ústavu hematologie a krevní transfuze na Karlově náměstí v Praze.

Jak významnou roli hraje facility management pro investory?

Formuloval bych to jako pionýrskou etapu, kdy se prodíráme trnitým křovím. Investoři a developeři již začínají vnímat, že facility management existuje. Ze západu čím dál více pronikají požadavky na respektování potřeb provozní efektivity.

Jaké technologie se významně prosazují ve facility managementu? A vidíte v nich budoucnost?

Rozvoj moderních technologií se samozřejmě dotýká i správy a provozu budov. Původní systémy MaR jsou nahrazovány inteligentními řídicími systémy na bázi IoT.

Mě v poslední době zaujal trend zavádění těchto technologií do rekonstrukcí starší zástavby. Dnes je běžné, že se objekty zateplují, a zvyšuje se tak tepelná izolace staveb. V rámci rekonstrukcí je dnes možné nainstalovat množství různých čidel, která na bezdrátové úrovni sledují parametry interního prostředí a spolu s inteligentní centrálou mohou automaticky či vzdáleně optimalizovat chod technologií.

Za další, všichni jsme si zvykli na GPS navigace, nově však jsou tyto systémy zaváděny i uvnitř budov. Samozřejmě na jiné bázi, ale umožňují dnes sledovat efektivnost využití prostor, místností a pracovišť.

Jak vidíte budoucnost facility managementu v kontextu udržitelnosti a environmentálních výzev?

Již delší dobu investoři přihlašují objekty do certifikací LEED, BREEAM nebo třeba DGNB. Jedná se de facto o programy směřující k ekologické, energeticky úsporné a provozně efektivní formě budoucího provozu staveb. Investoři to sice takto nevnímají, ale pro facility manažery je to přínos.

Současně se zde objevuje fenomén udržitelnosti. Nově se objevují termíny jako připravenost či odolnost. Začíná se vážně vyžadovat nefinanční reporting ESG. Investoři na základě Green bondů získávají výhodnější úvěry. To vše úzce souvisí s provozem staveb a s organizací podpory základních činností organizací.

Pro facility manažery také začala v minulém roce platit norma ISO 41019, která specifikuje právě vztah facility managementu a udržitelnosti. V Česku ustanovení ještě nikdo nereflektuje, ale měli bychom se tím zabývat. Nejkrásnější definici udržitelnosti řekl už před druhou světovou válkou Antoine de Saint-Exupéry: „Zeměkouli si nepřebíráme od svých rodičů, ale půjčujeme si ji od svých dětí.“ Když začnete přemýšlet v těchto intencích, konáte v souladu s tím, co budou potřebovat naše děti. Je pouze na nás, co jim předáme.

Kromě zdravé planety bychom je měli inspirovat k tomu, aby tvořily lepší a odpovědnější svět. Předávat jim hodnoty, své vědění. Což mě vede k otázce, co vás motivovalo k napsání knihy Základy facility managementu?

Do roku 2008 jsem pořádal jednotlivé kursy o facility managementu, kde jsem seznamoval účastníky s filozofií v té době připravované normy EN 15221. Kolega mi doporučil požádat o akreditaci MŠMT na celý rekvalifikační kurs. Obor facility management je dost široký, takže nebyl problém naplnit programem 15 vyučovacích dnů.
 

„Je potřeba vnímat, že celoživotní poměr mezi investičními náklady a provozem je zhruba 1 : 6. To znamená, že co ušetříme neodborným projektem či změnou na stavbě, to se nám 6x vrátí ve zvýšených provozních nebo investičních nákladech
v průběhu provozu stavby.“

V té době jsem byl přizván k přípravě podkladů pro návrh a provoz domů s téměř nulovou spotřebou energie. Připravil jsem komplexní popis celého oboru facility management založený právě na zveřejněném standardu EN 15221. Později jsem tyto podklady rozšířil, dopracoval a knižně vydal. V současnosti přijde do knihkupectví čtvrté, již plně aktualizované vydání podle globálního standardu ISO 41000.

Byla právě popularizace facility managementu v Česku důvodem, proč jste získal
v roce 2013 titul IFMA Fellow?

IFMA Fellow je osobní kredit, který získávají ročně maximálně čtyři odborníci na světě. Na tento titul může být kandidát navržen pouze jiným držitelem ocenění IFMA Fellow, v mém případě to byla kolegyně Teena Shouse, CFM, IFMA Fellow z USA. Pro získání tohoto kreditu je každý posuzován v různých oblastech, odborných, veřejných a osobnostních.

V době, kdy jsem titul získal, vrcholila má aktivita jak na lokální, tak i globální úrovni. Podařilo se mi lobovat za zorganizování celosvětových konferencí facility manažerů v Praze, a to v roce 2003 a 2013. Tím jsem hodně zviditelnil Prahu, naši lokální pobočku IFMA CZ a částečně i sebe. To vše dohromady pomohlo, že jsem tento titul získal. Vážím si ho.
 

„Již při návrhu požadovaných BIM parametrů je potřeba vyspecifikovat, jaké informace budou připraveny pro provozovatele stavby, a musí se pro ně připravit nezbytné prostředí.“

Jaké největší know-how jste si přinesl ze spolupráce s kolegy ze zahraničí?

Měl jsem obrovské štěstí, že jsem na své cestě potkal ty nejlepší odborníky v oboru. Postupně jsem poznával nové pohledy na náš obor, od původní klasické správy budov až po současnou širokou paletu služeb pro stavby i lidi a organizace. Stále však platí, že správa budov, respektive majetku je základem oboru, nad kterým je facility management vybudován. A vždy zastávám názor, že poslouchat a učit se od chytřejších a zkušenějších je největší dar do života a nevadí, kolik vám je let. V Česku je mnoho chytrých a pokrokových lidí, ale v našem oboru musíme mít oči otevřené a naslouchat zajímavým a podnětným zkušenostem ze zahraničí. V kombinaci s naším důvtipem se můžeme hodně posunout.

Jaké kroky jste musel udělat, aby se facility management v tuzemsku stal vědním oborem?

Dodnes se jím nestal.

Vždyť ho vyučujete na ČVUT, ZČU a vedete vlastní rekvalifikační kursy.

Ano, učím studenty na vysoké škole a v našem rekvalifikačním kursu odborníky z praxe. To je však zcela zanedbatelná aktivita k tomu, aby se facility management stal vědním oborem. Musely by ho začít vyučovat i ekonomické vysoké školy, musely by vzniknout katedry facility managementu, které by měly své profesory a docenty a ti by pak začali rozvíjet vědní disciplínu. Takovéto katedry naleznete v USA, Velké Británii, Holandsku, severské Evropě či Austrálii i Novém Zélandu. Alarmující je, že v této oblasti nás předběhla i Jihoafrická republika, či dokonce Ghana. Již dlouho upozorňuji, že například v Holandsku nebo Velké Británii ročně absolvuje tento obor přes 2 000 studentů. U nás se vyučuje pouze předmět, a to v jednom semestru. Pro upřesnění, nejsem jediným vyučujícím. Jedním z prvních byl František Kuda na VŠB v Ostravě a již zesnulý Vlastimil Vyskočil na VŠE.

Usiloval jste o registraci této profese?

Dlouhé roky jsem byl členem sektorové rady pro ostatní služby Národní soustavy kvalifikací. Vypracoval jsem kompletní podklady pro zavedení profesí Facility manažer na úrovni strategického řízení, Manažer FM služeb pro taktickou úroveň řízení a Manažer konkrétní služby pro provozní úroveň. Přičemž nejnižší úroveň řízení navrhují přímo odborné sekce, jako je bezpečnostní, úklidová nebo třeba stravovací.
 

„Rozvoj moderních technologií se samozřejmě dotýká i správy a provozu budov. Původní systémy MaR jsou nahrazovány inteligentními řídicími systémy na bázi IoT. Mě v poslední době zaujal trend zavádění těchto technologií do rekonstrukcí starší zástavby.“

Já jsem se zaměřoval hlavně na strategickou a taktickou. I přes pravidelnou účast na jednáních a snahu o maximální spolupráci nebyly mé návrhy přijaty s komentářem, že vedení neshledalo náš obor potřebným a mám si prostudovat normy, kde to najdu. Ironií je, že sám jsem byl spoluautorem těchto norem, ale ani to si nezjistili. Na poslední konferenci IFMA CZ jsem se dozvěděl, že se tato profese opět projednává, ale pouze jako přívěsek BIMu. Obávám se, že pokud bude takto odsouhlasena, bude pravděpodobně pojatá jinak, než je obvyklé ve světě dle ISO 41000. K této aktivitě jsem nebyl přizván a na nabídku, že rád pomohu, protože mám vše již dávno připraveno, mi bylo sděleno, že o to nemají zájem.

Proč?

Asi se nehodím se svým přístupem založeným na celosvětovém pojetí do našeho lokálního vnímání oboru. Obávám se, aby výsledkem nebyla čistě správcovská profese poplatná tomuto přístupu k oboru. Začali bychom školit správce budov a svět by nám zase unikal. Zahraniční společnosti by opět marně hledaly facility manažery se znalostmi oboru a místo toho by jim byli nabízeni správci budov, kteří by však neuměli řídit podporu služeb velkých společností.

Jaké vlastnosti by dle vás měl mít správný facility manažer?

Musí mít skvělé komunikační schopnosti. Umět daleko víc poslouchat než mluvit. Měl by umět spolupracovat s lidmi a mít schopnost sestavit si vyvážený tým. Důležité jsou i základy ekonomie a základní znalosti technologií. Asociace IFMA uvádí 11 kompetencí, které by facility manažer měl ovládat.

Facility management je ideální obor pro ženy, protože mají daleko více empatie než muži a dokážou v rámci komunikace lépe vnímat druhou stranu. Pokud má facility manažerka k ruce schopného technika, pak je tato dvojice nepřekonatelná.

Jaká je úroveň lidí, kteří k vám na rekvalifikační kursy přicházejí?

Velice různorodá, avšak musím konstatovat, že všichni jsou zapálení pro obor a aktivně se zapojují. Mezi posluchači jsou jak odborníci z praxe, tak lidé, kteří se snaží do oboru proniknout, či studenti vysokých škol, kteří se již dopředu na tuto specializaci připravují.

Zpočátku naše kursy navštěvovali převážně poskytovatelé. Dnes již výrazně převažují účastníci z řad odběratelů facility management služeb, což je velice potěšující, protože právě pracovníci klientů facility managementu musí umět ve svých společnostech připravit projekty modernizace zajištění facility managementu služeb. U poskytovatelů nemám obavy, že by svou roli nezvládli. Jsou to profesionálové, pro něž je facility mana­gement základní výdělečnou činností, a přesně vědí, co i kdy konat. Bez odborníků na straně odběratelů však přístup k našemu oboru nezměníme.

Jak myslíte, že bude vypadat facility management v České republice za deset let?

Rozhodující bude, jak k této problematice přistoupí veřejná správa. Předně vidím jako nezbytné uznat profesi za oficiální odbornost, dále bude potřeba pro tuto odbornost prosadit správnou platovou třídu, aby se jednalo skutečně o manažera, a ne referenta.

Co se týká komerčního sektoru, zahraniční organizace budou vytrvale poptávat facility manažery, a pokud je zde neseženou, dovezou si odborníky ze zahraničí. Z reakcí účastníků naší rekvalifikace mám pocit, že se mezi nimi určitě vyklube další nadšenec jako já a bude náš obor rozvíjet. Kolem sebe vnímám velice dobré odborníky, jako například Ilonu Štěpničkovou, Lukáše Emingra, Martina Václavíka, Tomáše Prokeše nebo v právní rovině Pavlu Jasnou. Tito odborníci povedou obor dále a věřím, že jeho pozice se bude stále upevňovat.
 

„Nejkrásnější definici udržitelnosti řekl už před druhou světovou válkou Antoine de Saint-Exupéry: ‚Zeměkouli si nepřebíráme od svých rodičů, ale půjčujeme si ji od svých dětí.‘ Když začnete přemýšlet v těchto intencích, konáte v souladu s tím, co budou potřebovat
naše děti. Je pouze na nás, co jim předáme.“

Přemýšlím, co je vaším hnacím motorem, že se oboru neustále věnujete, přestože byste už ve svém věku nemusel?

Určitě zemřu nastojato a toho bohdá nebude, že bych si šel někam sednout. Mě obor chytil, rozjel jsem ho v České republice a mám ho jako své dítě. Trošku mě zlobí, když vidím, že ho někdo ničí, ale to patří ke každému odvětví. Říká se, že děti pohřbívají své rodiče, zatracují je.

Na facility managementu mě zajímají zejména procesy a systémy řízení. Nikdy jsem nebyl silný v ekonomii a jsem rád, že se v tomto mohu spolehnout na své kolegy. Žijeme ve velice tvrdé realitě. Já jsem byl vychován ještě v minulém režimu, kdy se každý zajímal o řešení problematiky a co může pomoci. Zisky byly pro nás až na posledním místě. Dnes je vše naopak a já se určitě nezměním.

Tento obor stále negeneruje velké finanční příjmy. Na západě je facility manažer desátá nejlépe placená manažerská pozice, protože má na starosti veškerý majetek a produktivitu lidí. Takovýchto osob si majitelé organizací velmi váží. Věřím, že jednou vzroste reputace facility manažerů i u nás.
 

„Žijeme ve velice tvrdé realitě. Já jsem byl vychován ještě v minulém režimu, kdy se každý zajímal o řešení problematiky a co může pomoci. Zisky byly pro nás až na posledním místě. Dnes je vše naopak a já se určitě nezměním.“

Co by se muselo v Česku stát, abyste pomyslně své dítě dovedl k maturitě a řekl jste si: „Teď už můžu umřít nastojato?“

Obor a profese by musely být oficiálně uznané a zavedené do veřejných systémů, na vysokých školách a univerzitách by vznikly katedry facility managementu a facility manažeři by zasedli v představenstvech. V rozvinutých zemích již mají tito členové boardů i své označení Chief Workplace Officer, což volně přeloženo značí zodpovědnost za rozvoj a řízení pracovišť v organizacích. Obávám se, že tohoto se nedožiji, ale základy jsou snad založeny a je na dalších, aby toho pomohli docílit.

Co byste označil za klíčové, aby se toho dosáhlo?

Důležité je obklopovat se lidmi, kteří jsou stejně zapálení jako vy. Jinou možnost nemáte. Musíte chtít a dokázat přesvědčit ostatní.