Extenzivní střecha o rozloze tří fotbalových hřišť: Jedna z největších zelených střech v Česku vyrostla na nové tramvajové vozovně v Plzni na Slovanech.
V posledních letech se rozpoutala velká diskuse okolo zelených střech. Uvádějí se výhody, přínosy zelené střechy a proč by měly být navrhované v projektech. Na internetu na vás ze všech stran vyskakují reklamy dodavatelů a realizátorů extenzivních střech. Na naše zaměstnance oddělení příprav zakázek generálních dodavatelů se hrnou projekty se zelenými střechami. Na jednu stranu je to skvělá zpráva – lidé zelené střechy vnímají a berou je vážně. Na druhou stranu povinnost mít zelenou střechu, jak mají naši západní sousedé, u nás není, a kdo ví, zda někdy bude. Jde tedy o dobrovolné rozhodnutí investorů, kterým se zelené střechy líbí a vědí, jaké benefity očekávat.
Nařídit povinnost mít novou střechu v extenzivní zeleni, třeba ve městě nebo městské průmyslové zóně, to už musíte mít zastupitelstvo hodně nakloněné systému zelených střech. Především je třeba znát jejich výhody. Osvícení jsou například v Říčanech u Prahy. Většina měst u nás zatím jde jen formou finanční podpory, která je zaměřena převážně na malé investory. Jmenovat mohu Tábor, Hodonín, Brno. Pak ale nemají žádný vliv na větší změnu klimatu ve městě jako celku. Jistě, všichni jsou optimističtí. Členové Svazu zakládání a údržby zeleně několik let trpělivě pracují na tom, aby se problematikou zabývala vláda, a to dlouhodobě. Stále ale mají jiné věci na pořadu dne, a tak jen můžeme tiše závidět Polákům, Švýcarům, Rakušanům, Angličanům a dalším zemím, kde jsou nastavena jednoduchá pravidla, jež pomalu, ale jistě mění pochody v hlavách projektantů, architektů a samotných investorů ve prospěch zeleně.
A buďme upřímní – zelená střecha není žádná levná záležitost a řadě lidí, kteří dnes staví, se každá koruna hodí. Dost důkladně si rozmyslí, za co ji utratí. Ten, kdo zná systém zelené střechy, si umí spočítat, jak se mu investice vrátí ve formě komfortu a úspor na energiích. Navíc si prodlužuje životnost střechy.
Tím se dostáváme k podstatě našeho tématu: klasika nebo kombinace? Dovolil bych si rozdělit extenzivní střechy do dvou skupin dle toho, jak jsou zachyceny v projektech.
Pod klasiku spadá skladba extenzivní střechy, která je zaběhnutá v těch největších ateliérech a díky tomu se v projektech vyskytuje nejfrekventovaněji. Kombinace se vidí opravdu zřídkakdy. Samozřejmě obě řešení fungují a můžeme uvést dostatek příkladů, jak skvěle a výborně vypadají. Mimochodem, když vám něco nejde, tak se tím určitě nebudete chlubit a hlásit se k tomu. To už tak máme v naší české povaze. Právě typická česká povaha a spousta práce přivádí projektanty jen k užívání jedné skladby a drží se zuby nehty verze klasické. Nic proti nim, znám je a chápu jejich pohled. Vnímám i důvody, proč největší dodavatelé, pokud se věnují zeleným systémům, si práci rádi zjednodušují a při školení projekčních kanceláří tlačí na pilu, aby se za provizi využíval pouze jejich systém. Na kvalitu a funkčnost se dnes tolik nehraje. Jedna šablona a řešení se omílá do nekonečna.
Pořád se ale zapomíná, jak zásadní je život rostliny v navrženém systému. Jde o život živého organismu a ten nelze jednoduše napěchovat do tabulek, protože jeho vývoj ovlivňuje mnoho vnějších faktorů. Neexistuje jednotný recept, jako má zrání betonu. Kdo je na stavbě? Kdo to uhlídá? „Zelenina“ na střechách, jak jí říkají sami stavaři, je v plenkách a kulturu chování k živým rostlinám si budou muset osvojit, vštípit si ji. Stavbyvedoucí nemá k ruce zahradního inženýra, aby mu vysvětlil, že zahradníci postupují v souladu s osevními postupy a výsadbovými plány. Takže se šetří peníze a čeká se, jak to všechno poroste, aniž by kdokoli zodpovědný za stavbu měl představu o podobě rozchodníkového koberce po aplikaci, za tři měsíce nebo po roce.
Klasika a kombinace fungují, ale ne všude a vždy, což bohužel v našich českých končinách nikdo neřeší. Když naceňujete projekt a zjistíte, že návrh není dobrý, zavoláte na přípravu. Vysvětlíte, proč to není vhodné nebo dotažené řešení. Například chybí vrstva skladby nebo je tam moc substrátu a v budoucnu by mohl nastat problém. Odpověď většinou zní, ať to naceníme dle projektu, a kdyby se to vyhrálo, budeme to snad řešit.
V poslední době zažíváme a zvykáme si na tropické teploty přes den i v noci, přívalové deště, dlouhotrvající sucho. V červnu a červenci pršelo žalostně málo. Takřka nelze najít místo, které by alespoň částečně netrpělo nedostatkem vody. Pět stupňů sucha se vyskytuje na 97,8 % území a podle předpovědi má peklo teprve přijít. Bude čím dál důležitější sázet na skladbu, která přežije tropy i přívalové deště, mráz a měsíce bez vody. Proto kombinace vlastně vznikla. Jde o kombinaci různých složek pláště, u nichž je vyzkoušeno a prověřeno, že funguje a přežije. Prostě a jednoduše, nic nelze donekonečna dělat dle jednoho vzoru. Doba se mění a my se musíme přizpůsobit.
Jak se začalo rozšiřovat navrhování zelených střech, objevily se nároky na odlehčení, především kvůli rekonstrukcím a dřevostavbám. Nemůžeme jen slepě srovnávat… Přesto zatížení střechy u klasiky je 120 kg na m2 a u kombinace 95 kg na m2. Klasika nemá požární odolnost, kombinace ano. Klasika udrží vlhkost sedm dní, oproti tomu kombinace až měsíc. Normy jsou u nás jedny z nejpřísnějších na světě.
Přestože se může zdát, že klasika vydatně ztrácí, nemusí se jednat v určitých oblastech o špatné řešení. V první řadě jde vždy o výsledek a stav střechy po roce, dvou i více. Jinak prší ve Vimperku, Harrachově nebo ve Vrbicích na jižní Moravě. Proto je zásadní nad skladbou přemýšlet a řešit, zda má zadržovat vlhkost nebo ji má odvádět, jestli má chladit či čistě plnit estetickou funkci.
Nakonec nejde o to, jestli zvolíte klasiku nebo kombinaci. Nezáleží, kdo je vítěz. Důležité je, aby zelená střecha plnila očekávání i přání investora a nacházela se ve výborné kondici. Na rozdíl od budovy, jež se postaví, zelená střecha je živý organismus a potřebuje péči a přístup, aby se jí dobře dařilo. Nejen v optimálních časech, ale i když se klimatické podmínky s nikým nemazlí. Projektant by měl konzultovat s investorem, co od střechy všechno očekává, a následně navrhnout střešní skladbu tak, aby odpovídala srážkové oblasti, v níž se střecha nachází, a přežila období velké vody i sucha.
Autor:
Mgr. Tomáš Tesař, specializuje se na extenzivní střechy, působí jako obchodní a technický poradce divize zelených střech IZOLEX MORAVIA.
