Nejvyšší soud v Brně se rozšířil o přístavbu

Stavba se nachází na ulici Bayerova 3 v katastrálním území Veveří. Jednalo se o „vybydlený“ osmipatrový bytový řadový dům s jedním podzemním patrem a sedmi nadzemními podlažími. Postavený byl v 30. letech 20. století. Zastavěná plocha budovy činila 18 × 13 metrů, čili celkem 234 m². Celková plocha staveniště byla pouze 486 m2. Před budovou byla pětimetrová předzahrádka s následným 2,5metrovým chodníkem a třemi částečným kolmým stáním na komunikaci. Navazující jednosměrná komunikace je vedena mezi bloky. Pro potřeby stavby byla zabrána plocha 10 metrů kolmo od budovy až do prostoru komunikace tak, aby byl zachován 3,5metrový průjezd jednosměrnou komunikací. Demolovaná budova měla jeden vstup a do dvorního traktu se dostává přes průjezd sousední budovy Nejvyššího soudu.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE…

• Investor: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, Nejvyšší soud
• Investiční náklady: 94 076 394 Kč (bez DPH)
• Zhotovitel: Zlínstav a. s.
• Zpracovatel projektové dokumentace, autorský dozor: Arch. Design, s. r. o.

… A ČÍSLA

• Výztuž: 297,8 tun
• Beton: 2 292,6 m³
• Omítky: 2 613 m²
• Piloty: 722,5 metru
• Sloupy TI: 803,5 metru
• Kabely silnoproudu: 37 556 metru
• Strukturovaná kabeláž: 21 780 metru
• Staveniště: 486 m²
• Realizace: 10. 7. 2017 – 2. 9. 2019
• Monolit dokončen: 27. 5. 2019 (atika střechy)
   
• 90 až 100 pracujících osob denně (měsíce před dokončením)
• Stavba realizovaná podle mezinárodní smluvních podmínek červené knihy FIDIC

PŮVODNÍ STAV

Jednalo se o „vybydlený“ bytový dům ve špatném stavebně‑technickém stavu. Při převzetí stavby bylo zjištěno, že objekt není zcela vyklizen a byl osídlen holuby a dalším ptactvem. Prakticky celé poslední čtyři patra byly poseté holubím trusem, peřím, hnízdy a kadavery. Protože tyto pozůstatky byly infekčního charakteru, muselo s ním být zacházeno podle metodiky Ministerstva zemědělství a celý objekt musel být před samotným vyklízením dezinfikován oprávněnou osobou. Bylo odstraněno cca 0,5 tuny tohoto materiálu, který byl uložen na sběrné určené místo. Poté mohl být zbaven zbylého nábytku a vybavení.

Bytový dům odkoupila Česká republika a svěřila k hospodaření Ministerstvu spravedlnosti. Byl koupen pro potřeby rozšíření kapacit přiléhající budovy Nejvyššího soudu. Původně bylo zamýšleno objekt zachovat, ale z důvodu rozdílnosti konstrukčních výšek podlaží, nebylo možno budovu provozně propojit se stávající budovou Nejvyššího soudu. Objekt se proto zdemoloval a na jeho místě vyrostla nová budova.

DETAILY DEMOLICE

Objekt byl dne 1. července 2017 převzat jako odpojený od inženýrských sítí, avšak před domem bylo nutno podle projektové dokumentace demontovat a zaslepit přípojku plynovodu a přeložit přípojku slaboproudých rozvodů sítě brněnské VUT, kotvených do fasády demolovaného objektu. Dále bylo zjištěno, že je nutno odpojit telekomunikační kabel – přípojky slaboproudých rozvodů.

Demolice začala po již zmíněné dezinfekci a desinsekci biologického odpadu. Prvotně byly roztříděny materiály k jejich řízenému uložení a stavba byla zbavena vybavení, výplní otvorů, podlah, zařizovacích předmětů a osobního výtahu. Stavba měla být demolována postupným rozebíráním, protože podle projektu v ní převažovaly cihelné konstrukce nad železobetonovými tyčovými prvky. Bylo vystavěno lešení pro demolici a začala demontáž krovu. Po odstranění střešní krytiny bylo nutno sundat krovy, a to pomocí jeřábu o nosnosti 120 tun. Na lešení byly instalovány shozy do kontejnerů před budovou. Po odstranění krovů začala demontáž atikového zdiva a nenosných výplňových příček budovy.

Dne 7. září 2017 byla po odkrytí stávající atiky Bayerova 5 odhalena konstrukce komínového tělesa v 7. NP. Na rozdíl od předpokladu v zadávací dokumentaci bylo zjištěno, že komínové těleso je volně stojící s obezdívkou, která je částečně kotvenou do objektu Bayerova 3 a částečně do Bayerova 5, a to v pěti úrovních. Původně navržené statické zajištění komínového tělesa za použití helikální výztuže bylo z tohoto důvodu již neúčelné a práce na tomto způsobu zajištění byly přerušeny.

Podle návrhu generálního projektanta ze dne 11. září 2017 spočívalo nové technické řešení statického zajištění komínového tělesa v zachycení přizdívky profilem UPe 160 a svázání s Bayerovou 5 v každém stávajícím kotvení za pomocí profilu L a chemických kotev. Z důvodu neporušení stability komínového tělesa bylo nutno v blízkosti komínového tělesa všechny demoliční práce provádět ručně. Dále, po dosažení kotevní úrovně, bylo nutno nezajištěnou část komínového tělesa staticky zajistit podle návrhu projektanta. To spočívalo v podchycení volné části obezdívky U profilem 160 a rozepření do obvodového zdiva vlastní budovy. Kotvící úroveň je vždy v prostoru stropní konstrukce budovy. Po zachycení kotevní úrovně mohlo být pokračováno ve vlastní demolici budovy.

V rámci demoličních prací bylo zjištěno, že stav nosného zdiva neodpovídal poskytnuté archivní dokumentaci Bayerova 3, s rozdílem především v železobetonové nosné konstrukci budovy od 4. NP do 7. NP. Nosné prvky tvořily především železobetonové tyče namísto smíšeného zdiva.

Tyčové prvky nosného systému byly kráceny tak, aby bylo možno je sundávat za pomocí těžkého jeřábu o nosnosti 120 tun. Ten je vždy po jednom kusu sundával ze sedmého podlaží k odvozové nádobě, kde byl dále krácen k odvozu. Vždy při této manipulaci byl pozastaven provoz na ulici pro bezpečné rozložení jeřábu přes celou jeho šíři.

Pro samotné urychlení bylo přistoupeno k několika dalším opatřením:

• Stropy byly dřevěné trámové a schodišťový trakt byl ze železobetonu. Bylo přistoupeno k takovým opatřením, že každé jednotlivé patro budovy bylo „podstojkováno“, a to až do posledního patra. Pro posílení demontáží byl do nejvrchnějšího podlaží jeřábem vyzdvihnut pásový bagr se sbíjecím kladivem. Ten pojížděl pouze po betonových plochách, případně se částečně pohyboval po ocelových plátech.
• Suť byla dopravována do suterénu skrze vybedněnou výtahovou šachtu, která byla po naplnění vybrána UNC strojem. Takto bylo postupováno až do 4. NP. Zde již bylo možno přistoupit k plně mechanické demolici, kdy bylo za pomocí těžké mechanizace s hydraulickými kleštěmi HITACHI 360 možno zbývající patra rozstříhat a strhnout. Za dva dny byla tímto způsobem dokončena demolice zbývajících čtyř pater na úroveň terénu včetně odvozu. Likvidace prvních tří pater přitom trvala dva měsíce!
• Po vybourání podzemního podlaží a odvozu sutě byla jáma po suterénu zavezena dočasným materiálem pro zhotovení pilotovací roviny. Před tímto dokončením bylo nutno provést pyrotechnický průzkum pro bezpečné zajištění stavební jámy a navazujících výkopových prací. Při rekonstrukci sousední budovy před 10. lety byla totiž nalezena válečná puma. Při prvotním měření bylo zjištěno množství signálů, které pocházely od různých ocelových prvků, které dříve byly součástí stavby (svod hromosvodu, železobeton, armovací ocel, tyče a trubky, plechy a podobně) a bylo operativně rozhodnuto o odtěžení svrchní vrstvy, mající charakter navážky. Měřením pomocí ručních detektorů, zejména pomocí TM808 s hloubkovým dosahem cca dva metry, vztaženo na leteckou bombu, byla zajištěna bezpečnost zemních prací. Průběh odtěžování materiálu byl vizuálně kontrolován pyrotechnikem. Výsledkem je, že jednotlivé dílčí plochy byly prozkoumány pomocí magnetometrie, a ručních detektorů kovů. Při zkoumání plochy pomocí magnetometrie nebyl detekován žádný signál, který by pocházel od letecké pumy nebo nevybuchlé munice obdobných rozměrů. Po odstranění navážek byly zdrojem detekovaných signálů pouze pozůstatky výstavby sousední stavby. Při zkoumání upravené (skryté) plochy pomocí detektoru TM808 nebyl detekován žádný signál, který by odpovídal nevybuchlé letecké pumě. Pyrotechnicky prozkoumanou plochu bylo možno považovat za bezpečnou pro další stavební práce.

SPECIÁLNÍ ZAKLÁDÁNÍ

Pro bezpečné zajištění stavební jámy na úroveň až – 9,75 m od úrovně terénu bylo navrhnuto zajištění prostřednictvím převrtávané pilotové stěny a u navazujících stěn byly navrženy sloupy tryskové injektáže o průměru 1 000 mm v počtu 88 ks v celkové délce 803,50 bm. Piloty byly o průměru 900 mm v počtu 68 ks a celkové délky 760 bm. Stabilita stěn byla jištěna pramencovými kotvami. Komplikací při realizaci speciálního zakládání byla především vyšší koheze zeminy, a to až o 136 %. Ta vyvolala nutné opatření, které způsobovaly zdržení v postupu prací. Především bylo potřeba přistoupit k:

• Realizaci sloupů tryskové injektáže, kdy se musela zemina „předřezávat“ směsí vody a cementu pro jejich rozmělnění.
• Tryskání sloupu TI muselo být prováděno v každé úrovni po delší dobu.

Další komplikací byla realizace v zimním období, kdy ve dvou časových úsecích z důvodu extrémních mrazů musely být práce po několik dní přerušeny. V ostatních dnech se pokračovalo velmi omezeně a s dalšími nutnými opatřeními, jakým bylo například rozmrazovaní záměsové vody (směs se připravovala na staveništi) a předehřívání strojního vybavení, což zkracovalo denní výkon v řádech hodin.

NOSNÝ SYSTÉM

Nový objekt je postaven v místě proluky, vzniklé vybouráním stávajícího objektu Bayerova 3. Budova půdorysného rozměru cca 15 × 18 m (v suterénech a 1. NP 20 × 18 m) má sedm nadzemních a čtyři podzemní podlaží. Konstrukční výšky jednotlivých pater jsou navrženy tak, aby bylo možno komunikačně propojit nový objekt se stávající budovou Bayerova 1. Suterénní podlaží jsou využívána pro parkování osobních vozidel (2. a 3. PP) a pro technické zázemí objektu a jako archiv (4. PP). V nadzemních podlažích jsou situovány kanceláře a v 7. nadzemním podlaží pak prostory pro ubytování.

Nosný systém objektu je navržen jako vnitřní monolitický skelet s obvodovými nosnými stěnami se základním modulovým systémem sloupů a stěn v suterénech 4 × 5 m v příčném směru a 3 × 6 m ve směru podélném. Od 1. do 6. NP jsou v příčném směru pouze tři moduly. Uliční fasáda je navíc konzolovitě vyložena v půdorysném tvaru vlny s maximálním vyložením cca 2,3 m. V 7. NP jsou obvodové stěny do dvora a k objektu Bayerova 5 uskočeny a tím je kolem vytvořen prostor pro terasu.

Základní skeletový systém je doplněný ztužujícími stěnami komunikačního jádra s výtahovou šachtou a schodištěm z 4. PP do 1. NP a také štítovými železobetonovými stěnami. Stropní desky tl. 20,0 cm a 25,0 cm jsou provedeny z monolitického železobetonu jako „bezhřibové“, v místě okrajů desek, otvorů, výškových zlomů nebo koncentrovaných zatížení jsou doplněny ztužidly, trámy nebo průvlaky. Stavba je založena na monolitické ŽB desce tloušťky 90 cm a ve spojení se stěnami tvoří až do úrovně terénu bílou vanu.

REALIZACE

Na rozdíl od zajištění základové jámy probíhaly práce na monolitických konstrukcích v extrémně horkých dnech. Muselo se provádět důsledné vlhčení betonu přes geotextilii a v případě základové desky dokonce k úplnému zatopení po dobu 48 hodin. Realizace monolitických konstrukcí probíhalo v intervalu 21 dní/patro.

Důsledné dodržování technologie bílé vany a jejího příslušenství, společně s realizací jednostranných bednění k pilotovým stěnám a stěnám z TI nešlo technologicky zanedbat. Obrovským limitem byl ovšem opět manipulační prostor. Ten byl vymezen před objektem plochou 18 × 10 m, kde stál věžový jeřáb o základně 6 × 6 m a zbývající prostor sloužil pro uskladnění materiálu. Bednění a armatura byla vždy zavážena pouze pro potřeby realizace jednoho patra. Bednění se po odbednění stropů odváželo mimo prostory stavby a poté zase dováželo. V případě betonáží se prostor musel přeskládat, a to pro umožnění zapatkování čerpadla betonu a nájezdu domíchávačů s betonem.

Z každé betonáže byly odlity krychle pro pozdější možnou kontrolu kvality betonu. Receptura betonové směsi do bílé vany byla statikem a technologem dodávané směsi přizpůsobena místním podmínkám. Velkou komplikací bylo plánování betonáží a doprava vlastní směsi. V Brně totiž probíhaly rozsáhlé rekonstrukce komunikace a křižovatky a poptávka po betonové směsi byla značná. Betonárny v této době nedokázaly řádně zásobovat stavbu. Reakční doba při objednávce betonové směsi byla prodloužena až na 72 hodin. Na stavbě se proto betonovalo někdy i 2 × denně, někdy ob den. Technologické pauzy v tvrdnutí betonové směsi byly precizně kontrolovány a odbedňovalo se po 48 hodinách při následném zkrápění.

Další komplikací při realizaci monolitických konstrukcí bylo zjištění neúnosného štítového zdiva u sousedních budov, kdy musela být změněna technologie výstavby. Zde byly navrženy jednostranné železobetonové stěny tloušťky 200 mm, které musely být nahrazeny zdivem z betonových prolívaných tvárnic tloušťky 250 mm s řádným vyztužením. I přes tuto okolnost se výstavba monolitických konstrukcí v nadzemní části výrazně zrychlila, a to v 2. až 7. NP v periodě 10 dní/patro.

Další komplikací bylo také to, že nová budova neměla navržené schodiště. Transport materiálu proto probíhal za pomoci věžového jeřábu na vysunuté rampy z jednotlivých podlaží. Přístup pracovníků probíhal prostřednictvím venkovní věže z terasy 1. NP do 7. NP. Poté postupně docházelo k propojování nové a stávající budovy průrazem ve štítové stěně budovy Nejvyššího soudu. Budova soudu byla v celém svém prostoru střežena justiční stráží a pohyb v ní byl velmi omezen. Propojením budovy nové a stávající však bylo umožněno využití schodiště ve stávající budově, které velmi usnadnilo pohyb pracovníků.

Stavba byla stavěna „mrakodrapovým“ způsobem tzn., že ve vyšších patrech se betonovalo a v nižších se osazovala okna a pokračovaly realizace dalších konstrukcí.

NA ZÁVĚR PÁR ZAJÍMAVOSTÍ

Předností budovy je bezpochybně prosklená lomená fasáda do nepravidelného oblouku a s navazujícím cembritovým obkladem. Prosklenou fasádu tvoří kombinace pásových hliníkových oken a lepených skel na hliníkovém roštu. Byty v 7. NP stíní slunolam lomený podle fasády. V rámci 1. PP byly vybudovány prostory pro novou blokovou trafostanici vysokého napětí, která nahrazuje stávající umístěnou v dvorním traktu. Do podzemních garáží je zbudován autovýtah se čtečkou SPZ. Stavba byla realizována včetně interiérového vybavení s nábytkem „na míru“. Část prací spadala do tzv. „režimu utajení“. Byl kladen důraz na použití kvalitních materiálů a technologií se zaměřením na detaily. Stavba byla oceněna 2. místem v kategorii Stavby občanské vybavenosti Jihomoravského kraje za rok 2019.

Jiří Stacke
Zlínstav a. s.