Nová budova ČSOB… prostě zapadá do přírody

ČSOB dokončila v polovině letošního roku stavbu rozšířené centrály v pražských Radlicích. Sídlo banko‑pojišťovací skupiny s pracovním prostorem pro téměř 5 000 zaměstnanců symbolizuje vše, co dnes charakterizuje moderního zaměstnavatele – inovace, flexibilní pracovní prostředí a odpovědný přístup ke společnosti s důrazem na udržitelnost a ekologii.

ÚDAJE O STAVBĚ

• Soutěžní architektonický návrh: 2013
• Projekt: 2013 – 2019
• Realizace: 2016 – 2019
• Plocha řešeného území: 47 161 m²
• Plocha pozemku: 34 130 m²
• Zastavěná plocha: 17 182 m²
• Hrubá podlažní plocha: 37 613 m²
• Čistá užitná plocha: 60 100 m²
• Obestavěný prostor: 306 672 m³

Vztah budovy ke svému vnějšímu prostředí byl od počátku jedním z určujících východisek při koncipování charakteru budovy, její formy i výrazu. Byť jsou principy urbanizace charakterově podobné krajiny již historicky vyzkoušené a ověřené, například v sousedním smíchovském údolí blokovou zástavbou, má Radlické údolí díky svému specifickému přírodnímu charakteru unikátní potenciál, který nemůže být přehlížen. Naopak, již v prvním návrhu měl možnost tyto hodnoty užívat.

Pro kontextuální zapojení budovy s relativně velkým stavebním programem do okolního prostředí svahu Dívčích hradů a tak, aby budova nepůsobila ve svém místě mohutně, je nová budova koncipována jako soubor menších objektů – pavilonů o velikosti blížící se budovám ve městě.

Sledovanému zapojení budovy do svahu napomáhá i způsob umísťování jednotlivých článků budovy, kdy jednotlivé podélně protáhlé nízké články budovy jsou kladeny podélně po vrstevnicích a sestupně řazeny po spádnici. Budova tak nedeformuje autentický profil údolí a charakteristická morfologie terénu zůstává zachována. Stejně jako navrstvený profil svahu jsou na sebe navrstvena i jednotlivá podlaží budovy. Svými výraznými protáhlými plastickými římsami se odkazují k táhlému širokému svahu.

Atributy přírodní krajiny, která není strnule pravidelná, nehnutě statická a přirozeně stárne, se v budově obtiskují. Tektonická skladba budovy i organizace vnitřní dispozice nejsou rigidně geometrizované. Podlaží budovy, resp. jejich římsy i fasády v jednotlivých úrovních jsou sestaveny do volnější skladby, jsou vůči sobě rozposunuté (podobně jako je volně členěna vnitřní dispozice), nejsou strnule přísné. Byly použity přirozeně stárnoucí materiály. Římsy z hrubého otloukaného betonu, umělého kamene, budou stárnout stejně přirozeně jako další elementy přírodní krajiny. Svým způsobem tak krajina přichází až ke každému oknu budovy a budova rozčleněná římsami na jednotlivá podlaží prostupuje krajinou.

Významným prvkem propojujícím krajinu s budovou jsou také zahrady – terasovité střešní zahrady na střechách všech pavilonů a zahrada na terénu. Sestupující střešní zahrady se staly pokračováním svahu Dívčích hradů, umožní lesoparku seběhnout z návrší až na dno radlického údolí, kde na ně navazují střešní zahrady starší budovy ČSOB a spolu s nimi a protějším zeleným svahem Farkáně tak vytvářejí druhou vrstvu zeleného údolí. Zahrada na terénu díky dvorům, které dosahují až k vnitřní dvoraně ze třech stran, téměř prostupuje celou budovou. Nápomocny jsou tomu i velké rostlinné objekty, které se rozpínají přes celou vnitřní dvoranu a obrazně přecházejí z jednoho venkovního dvora do druhého. Charakter zahrad na všech úrovních je v základě stejný. Volně organizované zahrady se vzrostlými stromy a keři s místními regionálními druhy. Rozdílný je způsob používání. Střešní zahrady mají zcela soukromý charakter a jsou využívané jako alternativní pracoviště a zahrada na střeše severního pavilonu je určena pro sportovní odreagování.

POPIS BUDOVY

Budovu tvoří komponovaná skladba jednotlivých článků – pavilonů. Mezi jednotlivými články jsou pomlky – dvory se zahradami, centrální dvorana a vstupní kvazi nádvoří, díky kterým vstupují zahrady i denní světlo až do nitra budovy. Skladba článků je organizována volně „nestrnule“ podobně jako na fasádě se projevující volná tektonická skladba budovy.

Budova je nízkopodlažní a centrálně organizovaná. Jejím středem je vnitřní zastřešená dvorana, rovněž pomlka mezi pavilony, vymezená čtyřmi přiléhajícími pavilony. Prostorová a komunikační organizace se paprsčitě rozvíjí do vnějších pavilonů, je přehledná a díky ní mohou být vnitřní komunikace krátké. Většina pavilonů má nad terénem pouze dvě či tři užitná podlaží. Nízká výška budovy umožňuje komunikačně dosáhnout jakékoliv místo v budově převážně horizontálním pohybem, s omezenou potřebou vertikální komunikace. To má za důsledek přednostní používání vnitřních provozních schodišť pěšky, namísto využívání výtahů.

Výhodou nízké podlažnosti budovy je i velmi blízký vztah vnitřního prostoru k zahradám jak na terénu, tak ke střešním zahradám. Zahrady jsou z vnitřního prostoru téměř doslova nadosah. Pocit bezpečí v kontrolovaném vnitřním prostředí budovy se kombinuje s vizuálním i fyzickým propojením vnitřního prostředí s venkovním prostředím. Vnitřní a vnější prostředí se prolíná a jejich mentální hranice je rozmlžená.

Rozeklaný půdorys zajišťuje dostatek klidných neprůchozích pracovních ploch v koncových polohách a má tak dostatečnou délku fasády, podél které jsou výhradně umístěna trvalá pracoviště. Téměř výhradně jsou trvalá pracoviště umístěna u severních a jižních fasád budovy, což rovněž minimalizuje nežádoucí tepelné zisky ze slunečního záření. Díky členitosti budovy do souboru jednotlivých článků a také díky stanovenému velkému vzoru na fasádě má budova úměrné drobnější měřítko.

FASÁDY

Vodorovné nosné konstrukce budovy s instalačními podlahami jsou před fasádou zakončeny hrubými betonovými prefabrikovanými římsami. Pevné, mocné římsy s hrubým otloukaným povrchem se stopami po nástrojích obtiskují ve své „materialitě“ i mocnosti konstrukční význam nosných stropních konstrukcí. Horizontálně frázují budovu a dokládají tak princip vrstvení jednotlivých podlaží odkazujících na vrstevnatost terénu. Dlouhé plastické a masivní římsy budovy doplňují svým charakterem široký táhlý svah.

V místech kontaktu uživatelů je fasáda dokonale a jemně vypracována. Subtilní systémové rámy velkoformátových oken, nábytkově zpracované dřevěné perforované akustické panely z vnitřní strany meziokenních vložek a z vnějšku lehké dřevěné lamely představují prvky, ze kterých se skládá rozhraní kontrolovaného vnitřního pracovního prostředí s prostředím venkovním. Charakter této části pláště vysoce kontrastuje s přirozeně stárnoucími hrubými betonovými římsami spojujícími se charakterově s přírodním prostředím venku. Velká okna s výhledem do vlastní zahrady či vzdálenějšího okolí jsou pro vnitřní prostor živými obrazy. Velké okno rovněž vytváří pocitově a světelně vždy pro osm pracovních míst adresný prostor – hnízdo, jakýsi arkýř a oproti běžné velkoprostorové kanceláři s hustě členěnou fasádou či pásovým oknem stírá anonymitu pracovního prostředí.

Velikost a měřítko vnitřních pracovních prostorů byly nastaveny menší, přiměřeně české mentalitě. Uměřená velikost pracovních prostorů poskytuje potřebnou míru intimity v rámci společného týmového a korporátního prostředí.

VYTÁPĚNÍ A CHLAZENÍ

Objekt je vytápěn a chlazen sálavým systémem aktivované nosné betonové konstrukce. Do hloubky 4,5 metru od fasády je instalován podpovrchový systém s krytím potrubí pouze 2,5 cm, který zajišťuje rychlou reakci na požadované změny vnitřního prostředí. Uprostřed dispozic je pak instalován systém s krytím cca 8 cm, který umožňuje větší akumulaci energie a zajišťuje tak vysokou stabilitu vnitřního prostředí.

Jako zdroj tepla a chladu pro tento nízkoteplotní systém vytápění a vysokoteplotní systém chlazení jsou instalovány 4 kompresorové jednotky s kapalinou chlazenými kondenzátory a vrtné pole se 174 energetickými vrty. Hloubka vrtů je 150 m, rozteč cca 8 m. Vrtné pole slouží jako zdroj energie pro volné chlazení objektu a vytápění objektu pomocí kompresorových jednotek.

Kompresorové jednotky se provozují pouze v případě požadavku na vytápění, či požadavku na nízkoteplotní chlazení při řízeném odvlhčování větracího vzduchu.

Navržený systém vytápění a chlazení pomocí vrtného pole a kompresorových jednotek umožňuje přečerpávat energii v rámci objektu – takto se využívají veškeré zdroje odpadního tepla jako např. datové místnosti, elektro rozvodny, zasedací místnosti atp. Přebytečná energii je dle celkové bilance ukládána do podloží, ze kterého může být následně opět využita pro vytápění.

Větrání objektu je řešeno jako nucené teplotně upravovaným vzduchem s možností řízeného odvlhčování a zvlhčování. Systém větrání je navržen s možností přirozeného větrání při vhodných venkovních podmínkách. V tomto případě se nuceně větrají pouze prostory bez možnosti přirozeného větrání.

Pro zvlhčování vzduchu v zimním období byly instalovány adiabatické zvlhčovače využívající odpadní teplo objektu. Odpadní teplo je rovněž využíváno v letním období pro ohřev vzduchu po řízeném odvlhčení.

STAVEBNĚ‑KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ

Stropní konstrukce byly navrženy jako křížem armované desky, které byly podepřeny soustavou obvodových a vnitřních stěn a soustavou sloupů. Desky jsou po obvodu zesíleny trámovou obrubou.

Konstrukční systém objektu
Budova SHQ je navržena jako železobetonový monolitický skelet. Objekt je nepravidelného půdorysu s dvěma a/ nebo třemi podzemními a s jedním až čtyřmi nadzemními podlažími. Spodní stavba je navržena jako jeden dilatační celek, horní stavba je dilatována na sedm samostatných dilatačních úseků/objektů (S, T, U, V, X, Y, Z).

Objekt je umístěn do hlubokého svahového zářezu, tato skutečnost ovlivnila způsob zajištění stavební jámy, část zajištění svahu je navržena jak trvalá. Trvalé zajištění svahu je řešeno pomocí kotvené pilotové stěny.

Objekt je založen na základové desce tloušťky 350 mm zesílené pod sloupy a jádry na 500 až 700 mm. Základová deska je podepřena velkoprůměrovými pilotami (750 až 1 200 mm). Piloty jsou vetknuty do skalního podkladu.

Základová deska je provedena na podkladní betony přes separaci, která částečně eliminuje účinky od vynucených přetvoření. Při návrhu základové desky a stanovení reakcí do podpor (pilot) bylo uvažováno s interakcí základové desky s podložím.

Mezi systémem nosných pilot jsou provedeny energo vrty, soustava rozvodů tepelného čerpadla je umístěna do první vrstvy podkladních betonů, druhá vrstva podkladních betonů má ochrannou a separační funkci.

Spodní stavba má tři anebo dvě podzemní podlaží. Spodní stavba je obdélníkového půdorysu s rozměry cca 154,0 × 105,0 metrů. Na jižní straně objektu byly v podzemí části navrženy technologické kanály pro přívod a odvod vzduchu ke strojovnám vzduchotechniky. S ohledem a zasazení konstrukce do svažitého terénu, je na severní straně vstupní podlaží v úrovni 1. PP a na jižní straně probíhá upravený terén v úrovni 1. NP (respektive 2. NP). Konstrukce spodní stavby je monolitická, železobetonová konstrukce. Stropní desky jsou bezprůvlakové, lokálně zesíleny hlavicemi, v místě přechodů pak doplněny lokálně trámy a průvlaky.

Tloušťky desek se pohybují v rozsahu 300 až 600 mm. Sloupy v podzemních podlažích jsou s ohledem na jejich zatížení a polohu v konstrukci jako obdélníkové o rozměrech 450 × 800 mm, respektive 450 × 600, 450 × 800, 570 × 850 mm a 450 × 1 000 mm a kruhové ∅ 450 až 500 mm.

Obvodové stěny jsou součástí konstrukce bílé vany. Vnitřní stěny byly navrženy v tloušťkách 200 mm, respektive 250 mm. Ve 3. PP je nádrž pro sprinklery a zavlažování. Obvodové stěny této nádrže mají tloušťku 300 mm. Konstrukce 3. PP jsou uzpůsobeny na vztlak vody, při návrhu se uvažovalo s vodním sloupcem 4,0 metrů.

Horní stavba má jedno až čtyři nadzemních podlaží nepravidelného půdorysu. Jednotlivé pavilony (kostky, označené písmeny S, T, U, V, X, Y, Z) vystupují nad úroveň upraveného terénu a tvoří samostatné dilatační celky. Základní půdorys tvoří sedm pavilonů s půdorysným rozměrem cca 66,0 × 25,0 metrů, které se částečně překrývají. Konstrukce horní stavby byla navržena jako monolitická, železobetonová konstrukce. Z konstrukčního hlediska se jedná o křížem armované desky, které podpírá soustava sloupů a vnitřních stěn. Základní rastrový modul sloupů je 8,1 × 8,1 metru.

Tloušťka desek je navržena v závislosti na velikosti zatížení a rozmístění svislých nosných konstrukcí. Desky nad 1. NP až 4. NP byly v místě kanceláří navrženy v konstantní tloušťce 275 mm. V místě, kde jsou stropní desky zatíženy zelenou střechou, je deska v tloušťce 300 mm a zesílena nad sloupy hlavicí o celkové tloušťce 500 mm.

Sloupy v nadzemních podlažích byly realizovány s ohledem na jejich zatížení a jejich polohu v konstrukci, a to s průřezem ∅ 500 mm, respektive čtvercové 400 × 400 mm. Vnitřní stěny byly realizovány v tloušťkách 200 mm, respektive 250 mm.

Pavilon (kostka) T (tréninkové centrum) byla na základě zadání řešena jako akusticky a vibračně dilatována od okolních konstrukcí. Svislé konstrukce 1. NP, jsou založeny na stropní desce nad 1. PP přes anti‑vibrační a akustickou izolaci. Maximální napětí na izolace nepřekročí 6 MPa. Stropní desky nad 1. NP a výše byly od pavilonu U dilatovány a uloženy přes ozub a anti‑vibrační izolaci na stropní desky pavilonu U.

Stropní desky horní stavby jsou vybaveny technologií aktivních stropů (UTCH), které ovlivňují konstrukční uspořádání výztuže, např. minimální krytí výztuže. Požadavky technologické části se zohlednily na základě vybrané technologie a výrobce. U stropních
desek bylo navrženo krytí výztuže při spodním povrchu desky minimálně 35 mm.

Vkládané sítě do stropních desek nebyly umísťovány do těsné blízkosti svislých konstrukcí, tj. míst, kde se koncentruje extrémní namáhání. Prvky jsou instalovány tak, aby byla výztuž vždy opatřena krycí vrstvou betonu a byla zajištěna soudržnost mezi výztuží a betonem. Při návrhu technologie byla zohledněna skutečnost, že nosné konstrukce se deformují a jsou staticky namáhány.

Vertikální komunikaci zajišťují schodišťová a výtahová jádra. Schodiště představují prefabrikovaná ramena, mezipodesty a podesty jsou monolitické. Prefabrikované prvky schodiště byly osazeny do schodišťového prostoru dodatečně (ramena jsou uložená na monolitické stropní desky a schodišťové stěny přes ozuby pomocí akustických prvků Schöck Tronsole^®).

Výtahové šachty byly s ohledem na akustické požadavky realizovány jako „šachta v šachtě“. Vnitřní výtahová šachta je od vnějších stěn dilatována a dilatace je vyplněna akustickou izolací. Stěny vnitřních výtahových šachet jsou tloušťky 170 mm.

Římsy
Na nosnou konstrukci objektu byly v úrovni stropních desek nad 2. PP až 4. NP instalovány fasádní prvky říms. Římsy jsou instalovány na prefabrikované železobetonové lavice (konzoly). Lavice mají tloušťku 200 mm a 250 mm, a to v závislosti na hmotnosti a velikosti římsy. K monolitu jsou připojeny přes izolační nosníky.

Nosné lavice, na kterých byly instalovány římsy jsou kotveny s přerušenými tepelnými mosty prostřednictvím prvků Isokorb^® model T typ K. Jednalo se o vysoce únosné prvky, často v atypickém provedení. U vstupní ocelové markýzy byly k přerušení tepelných mostů použity prvky Isokorb^® KST s použitím kombinace deseti modulů v jednom přípoji.

Konstrukce říms byla navržena jako prefabrikovaný železobetonový U profil otočený o 90°. Horní deska římsy pak byla realizována v tloušťce 100 až 120 mm v poli, resp. 140 až 160 mm nad podporou. Horní povrch desky římsy je spádován, přičemž spád je definován rozdílem tloušťky desky na konci vyložení a u fasády, který je vždy 20 mm.

Dolní deska římsy má tloušťku 100 až 120 mm. Horní povrch dolní desky je spádován, spád je přitom definován rozdílem tloušťky desky na konci vyložení a u fasády, který je vždy 20 mm.

Čelo (trám) římsy byl navržen v tloušťce 180 mm s odlitým plastickým reliéfem. Jádro trámu má tloušťku 120 mm, plastický reliéf byl navržen v tloušťce 60 mm (60 + 120 = 180 mm). Tuhost římsy je posílena vnitřními žebry tloušťky 180 mm, které jsou umístěny v cca ¼ délky římsy a jsou délkově vymezeny kratší z dolní/horní desky.

Římsy byly instalovány na lavice přes nerezové rektifikační šrouby M48 (8.8) a u fasády navíc zajištěny na překlopení nerezovými kotvami se závitem M16 (8.8). Kotvy na překlopení se instalovaly přes prefa římsu a prefa lavici do otvoru průměru 40 mm. Kotvy spínají na obou koncích matice přes podložku. Otvor průměru 40 mm umožňují posun prefa římsy vlivem teplotních změn.

ZÁVĚR

Sledovaný vztah budovy ke svému vnějšímu prostředí je jedním z určujících faktorů definujících charakter, formu i výraz budovy. Má tak i přímý vliv nejenom na celkový rozvrh budovy a návrh obálky – fasád a střešních zahrad a bezprostředního okolí budovy, ale také i na charakter vnitřního užitného prostředí a zvolené materiálově‑konstrukční řešení.