Obnova restaurace Solnice v Českých Budějovicích

Solnice se bezpochyby řadí mezi poklady historické architektury přesahující jihočeský region, což potvrzuje i zápis do indikativního seznamu národních kulturních památek. I přes účelový charakter budovy je její hlavní průčelí se strmým štítem a s iluzí fortifikačních prvků včetně nefunkčních klíčových střílen esteticky velice působivé. Architektonické provedení i vysoká úroveň řemeslné práce měly v době vzniku za cíl podtrhnout bohatství městské obce. Do dnešní doby se dochovalo takřka vše v původní podobě. Objekt nikdy nebyl zničen požárem (což je v prostředí Českých Budějovic výjimečné) a budova nebyla ani přestavěna pro jiný účel využití. Zachování této unikátní památky v její celistvosti a zpřístupnění veřejnosti bylo hlavním požadavkem i při právě dokončené rekonstrukci.

IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE

• Investor: SALINUM CB a. s.
• Dodavatel: AUBÖCK s. r. o.
• Projektant: ATELIÉR HERITAS s. r. o., Ateliér PH6 s. r. o.

Stavba Solnice se nachází v historickém centru města Českých Budějovic. Svým východním průčelím se otevírá do Piaristického náměstí, západní strana přiléhá k dochované městské hradbě vzniklé ve 2. polovině 13. století. Solnice byla vestavěna v úseku hradby mezi polygonální baštou na straně jižní a Rybářskou bránou na straně severní. Dále jižně je areál bývalého dominikánského kláštera. Cílem nedávno dokončené rekonstrukce bylo od zahájení prací na obnově zachování této unikátní památky v její celistvosti a autentičnosti.

HISTORIE OBJEKTU

Budova „solnice“ byla postavena na části zrušeného hřbitova při dominikánském klášterním kostele Obětování P. Marie. Podle dendrochronologického datování vznikla stavba Velké solnice v letech 1529 až 1531. Tuto dataci podporuje i letopočet 1531 vytesaný na pískovcové destičce zazděné ve východním průčelí objektu. Kromě exteriéru stavby byly v tomto období zřízeny i trámové stropy jednotlivých podlaží i krov. Původní jsou i okenní otvory v jižní stěně opatřené železnými mřížemi s kruhem ve středu. Až na počátku 19. století (1805 – 1806) bylo provedeno vložení podélných průvlaků pod stropní trámy v přízemí, 1. a 2. patře. Rumpál v prostoru
krovu pochází z poloviny 19. století (1846).

Budova se nachází v městské památkové rezervaci. Objekt solnice je katastrálně rozdělen dvěma parcelními čísly. Budova však tvoří jeden celek. V návaznosti na parcelní členění je projektu nazývána budova Velké solnice na parcele č. 200 a budova Malé solnice na parcele č. 201.

Budova je postavena na obdélném půdorysu, je nepodsklepená. Jižní trakt – „Velká solnice“ je čtyřpatrová s vysokou strmou sedlovou střechou. Zděné jsou pouze obvodové stěny (západní stěnu tvoří hradební zeď), veškeré vnitřní konstrukce (svislé i vodorovné) jsou dřevěné. Stropní trámy jsou pnuty na celý rozpon objektu, uprostřed rozpětí jsou podporovány druhotně vloženým průvlakem.

Severní trakt – „Malá solnice“ je patrová se zastřešením pultovou střechou. Stropní konstrukce jsou klenuté – tvoří je valená klenba se čtyřmi dvojicemi styčných výsečí.

VELKÁ SOLNICE

Interiér 1 – 3. NP
Interiér je ve všech podlažích řešen jako volný prostor dělený pouze v podélné střední ose sloupky nesoucími průvlak. Podlahy, stropy, stejně jako veškeré horizontální i vertikální prvky jsou dřevěné.

Přízemí Velké solnice je přístupné dvoukřídlými dřevěnými vraty kombinované konstrukce ve východním průčelí. Vlevo od hlavního vstupu je menší obdélný otvor s jednokřídlými železnými dveřmi.

Při jižní stěně jsou situovány nově vložené masivní konstrukce schodnicového schodiště. Schodišťový prostoru podpírá stropní trámy dřevěný průvlak se sloupy. Střední průvlak má celkem šest sloupů s pásky a sedly. Stropní trámy jsou většinou původní, profilu přibližně 40/36 cm.

Podlaha 1. NP byla dřevěná na polštářích, byla dochována pouze zčásti a její stav byl havarijní. Okenní otvory jsou drobné – dvě okna jsou v jižní a jedno okno ve východní stěně.

Prostor 2. a 3. patra je řešen konstrukčně shodně jako v přízemí. Podlaží jsou přístupná schodnicovými schodišti při jižní obvodové stěně (schodiště do 3. NP. Následně vloženo nové schodiště do 4. NP – krov.

Kromě osového podélného průvlaku byl ve 3. NP průvlak podél uložení stropních (vazných) trámů při severní stěně. Důvodem byl havarijní stav dřevěných prvků v zazdění (pozednice byla zcela rozpadlá).

Interiér 4. NP krov
Prvkem zásadního významu nejen v kontextu Čech je téměř intaktní dochování konstrukce krovu (dendrochronologické datování výstavby je od roku 1531), který patří mezi čtveřici nejstarších krovů této konstrukční soustavy s ležatou stolicí v České republice. Starší dosud identifikované krovy tohoto typu se dochovaly nad presbytářem kostela sv. Jakuba v Prachaticích (1509/10), na velké Malostranské mostecké věži v Praze (1526/27), a nad lodí kostela sv. Bartoloměje v Plzni (1525/26).

Konstrukce krovu vychází z tradice pozdně gotických „klasových“ krovů, ve spodní úrovni však již byla užita ležatá stolice (měla výhodu možností využití půdy jako skladovacího prostoru). Krov solnice tak představuje velmi časný příklad konstrukce kombinující klasové uspořádání příčných vzpěr (charakteristické pro krovy z období od počátku 15. století až do první poloviny 16. století) s ranou formou ležaté stolice (typickou pro 2. polovinu 16. století) stolicí.

Půdní prostor je přístupný po nově vloženém jednoramenném schodnicovém schodišti umístěném při východním obvodovém zdivu.

Popis krovové konstrukce
Krov je ve spodní úrovni s ležatou stolicí a v horní úrovni s hřebenovou stojatou stolicí. Krov se skládá z 10 plných vazeb prostřídaných dvěma vazbami mezilehlými (s výjimkou prvního pole od východu, kde je pouze jedna mezilehlá vazba). Příčné vazby se skládají z páru krokví rozepřených hambalky ve třech výškových úrovních.

Pod úrovní spodních hambalků je krov podélně vázán ranou formou ležaté stolice. Šikmé sloupky jsou osazeny přímo do vazných trámů. Na horní konce sloupků je čepována pětiboká podélná vaznice podvlečená pod hambalky. Rozpěra příčné plné vazby je výrazně odsazená od hambalků. Horní roh lichoběžníkové vazby je ztužen pásky, spodní roh šikmými patními vzpěrami. 

Jednotlivá pole mezi plnými vazbami vyztužují v podélném směru ondřejské kříže. Krajní východní vazba je zazděna do cihelného štítu. Nad spodními hambalky je krov podélně ztužen hřebenovou stojatou stolicí, která se skládá z podélného prahového trámu uloženého na spodní hambalek, v příčném směru mají sloupy dvojici patních vzpěr a dvojici klasových vzpěr přecházejících přes střední hambalek a plátovaných na krokve. Jednotlivá pole vymezená sloupky jsou zavětrována ondřejskými kříži a patními vzpěrami.

U východního štítu se dochoval rumpál sloužící k vytahování lana jeřábu umožňujícího dopravu zboží do pater solnice. 

Exteriér
Východní fasáda je obrácena do Piaristického náměstí. Tvoří ji vysoký strmý stupňovitý štít, opatřený na obou stranách zubatým okrajem napodobujícím fortifikační prvek cimbuří.

Hlavní vstup je ve střední ose objektu, vlevo při jihovýchodním nároží se nachází menší vstupní otvor. Na východním štítu v úrovni půdy se nalézá výše zmíněná pískovcová deska s letopočtem 1531, nad ní je terakotová stylizovaná maska.

Omítka východního průčelí je utahovaná kovovým hladítkem, kolem otvorů jsou rovné ryté linky, vytvářející jednoduché šambrány. Je jednobarevná v přírodním bílém odstínu.

Jižní fasáda je členěna do tří výškových úrovní, v úrovni 1. NP jsou dvě okna, v úrovni 2. a 3. NP je po pěti oknech. Všechna okna jsou shodná, jsou osazena kovanou probíjenou mříží se středovým kruhem. Kolem oken je zhruba 10 cm široká hlazená bílá pasparta vystupující mírně z plochy fasády. Zbytek je opatřený hrubou jednobarevnou omítkou.

Západní fasádu tvoří ve spodní částí hradební zeď, která je z větší části zakryta sousedním objektem a přistavěnou terasou. Ve střední části zůstala viditelná část hradby s bývalým ochozem a s arkýřem na dvou krakorcích. Ochoz je zakrytý pultovou stříškou s prejzovou krytinou. Trojúhelníkový štít je hladký, bez „cimbuří“, mírně vystupující nad rovinu střechy. Pod vrcholem štítu je kamenná maska.

MALÁ SOLNICE

Budova těsně přiléhající k severní stěně Velké solnice. Je přízemní, klenutá valenou klenbou se čtyřmi páry styčných výsečí. Délka objektu je shodná s jižním traktem Velké solnice. Krov je pultový, novodobý, s opláštěnými ocelovými rámy a celoplošným podhledem. Prosvětlení je čtyřmi pultovými vikýři. Střešní krytina je keramická z dvojité bobrovky. Při spodní hraně střechy je mohutný žlab tvaru U ohraničený v celé délce atikou.

Popis narušení konstrukcí před rekonstrukcí
Svislé konstrukce
Zdivo objektu (v úrovni 1. NP) je kamenné, tloušťky 1 až 1,2 m, zděné na vápennou maltu. Masivní západní zeď (původně hradební) má tloušťku v 1. NP okolo 1,8 metru. Zdivo směrem k vyšším patrům částečně odskakuje v horní části, je tloušťky okolo 80 cm.

Narušení zdiva trhlinami, ve zdech se objevovali drobné trhlinky v nadpražích oken cca 1 mm. Větší trhliny se objevovaly v rozích zdiva a v blízkosti rohů. Zde se jedná o trhliny šířky převážně 1 až 3 mm. Příčinou poruch byly nezajištěné vodorovné reakce od narušeného krovu (viz dále). V 1. NP bylo zdivo značně zavlhčené a zasolené.

Dřevěné střední sloupy, podporující stropní konstrukce v jednotlivých podlažích, byly dodatečně vložené prvky společně s průvlaky. Sloupy vždy vkládané na výšku jednoho podlaží. V jednotlivých podlažích sloupy na sebe navazují. Z důvodu dodatečného vložení této konstrukce chybí tesařské spoje mezi sloupy v jednotlivých patrech a stropními prvky. Prvky jsou osazeny nahladko a pouze klínovány podložkami. Z těchto důvodů byly některé sloupky vyosené (patrně z důvodu pohybu při nešetrné manipulaci v prostoru skladu). Spodní bačkory v 1. NP byly narušené hnilobou ze spodní strany.

Vodorovné konstrukce
Stropní konstrukce 1. NP a 2. NP jsou tvořeny dřevěnou historickou trámovou konstrukcí s fošnovým záklopem. Stropní trámy byly původně ukládány do zdiva na celé rozpětí objektu 8,5 metru (1. NP), 9,0 metru (2. NP). Stropní konstrukce 3. NP je opět dřevěná trámová se záklopem a podlahou z keramických půdovek do hliněné mazaniny. Stropní trámy jsou zároveň vaznými trámy krovu. Stropní prvky včetně průvlaků jsou z jehličnatého materiálu.

1. NP dimenze stropních trámů je šířky 350 – 400 mm, výšky 350 – 400 mm. Osově jsou zde trámy uloženy po cca 1,2 metrech. Průvlaky jsou uložené na sloupy přes dubová sedla s pásky. Dimenze průvlaků jsou 300/315 mm.

2. NP dimenze stropních trámů je šířky 270 – 350 mm, výšky 280 – 350 mm. Osově jsou zde trámy uloženy po cca 1,0 metru. Průvlaky jsou uložené na sloupy přes dubová sedla s pásky. Dimenze průvlaků jsou 300/315 mm. Některá pole stropu 2. NP byla dodatečně zahuštěna vložením dalších stropních trámů (převážně z důvodu narušení původních prvků).

3. NP dimenze stropních trámů v je šířce 260 – 330 mm, výšky 250 – 310 mm. Osově jsou zde trámy po cca 1,0 metru. Některá pole stropu 3. NP byla dodatečně zahuštěna vložením dalších stropních trámů (převážně z důvodu narušení původních prvků). Průvlaky jsou uložené na sloupy přes dubová sedla s pásky. Dimenze průvlaků jsou 300/315 mm.

Stropní prvky byly narušené zejména biotickými škůdci, ale také chemickou korozí od starých nátěrů. Jednalo se především o poškození hnilobou a dřevokazným hmyzem. Nejvíce byla narušena zazděná zhlaví trámů. Poškození směrem výše bylo masivnější –
v 3. NP bylo narušeno 100 % prvků v uložení! Objevovaly se dále konstrukční nedostatky, např. malé uložení stropních trámů, nevhodné dodatečné napojování a dělení trámů.

Krov
Prvky krovu byly narušené zejména biotickými škůdci. Jednalo se především o narušení hnilobou a dřevokazným hmyzem. Nejvíce je zasažena pata krovu. Zde bylo narušeno 100 % prvků (zhlaví vazných trámů, krokví a šikmých vzpěr).

V uložení krovu se jednalo o havarijní stav – řada prvků již fakticky chyběla. Dále byla narušena lokálně místa zatékání i ve vyšších partiích (vrchol střechy, podél štítu a podobně).

Návrh zajištění narušených konstrukcí
Svislé konstrukce
Trhliny ve zdivu byly zednicky vyspraveny a zainjektovány vápennou injektážní směsí. Pevnost injektážní směsi musela být shodná s pevností stávající malty. Větší povrchové trhliny byly zajištěny sešitím pomocí helikální výztuže – systémové řešení. Při provazování rohů zdí bylo použito sešití zainjektovanou betonářskou výztuží. Pro stabilitu zdiva bylo nezbytně nutné zajištění konstrukce krovu, čili obnovení funkce vazných trámů.

Vodorovné konstrukce
Bylo nutné provést opravu narušené konstrukce, zejména zhlaví trámů. Podle rozsahu narušení bude oprava zhlaví stropních trámů prováděna ve třech variantách (Pozn. Rozhodnutí o použité variantě bylo prováděno po obnažení zhlaví s ohledem na ponechání maximálního množství původního materiálu! Zhlaví všech trámů bylo obnaženo z boku a shora na hloubku uložení):

1. Méně narušené prvky pouze sanovat.
Po provedení mechanické a chemické sanace bylo zhlaví trámu vyklínováno dubovými vložkami tloušťky 70 mm. Vložky byly ukládány na celou hloubku uložení.

2. Více narušené zhlaví sanovat a posílit vloženým ocelovým prvkem.
Do stávajícího zhlaví trámu byl shora zapuštěn ocelový svařenec T profilu (do trámu vyříznout shora drážku). Tento ocelový prvek byl zajištěn ocelovými kolíky a zalepen PU lepidlem. Uložení ocelového prvku do zdiva bylo ve dvou variantách:

• při větším narušení zhlaví bylo šikmo v kapse odříznuto a kapsa bude vyplněna novým materiálem (beton B20). Zhlaví trámu bylo nutno od betonu oddilatovat,
• při menším narušení bylo zhlaví ponecháno, sanováno a ocelový prvek bude zakotven do líce zdi kolmo navařeným L profilem. Tento L profil byl uložen částečně na zdivo a na dubové vložky podél zhlaví.

3. Zcela narušená zhlaví je nutné nastavit (ve 3. NP se předpokládá nastavit 100 %). Nastavení prvků bylo plátované se svorníky. Svorníky pak byly zapuštěny pod líc prvku zavíčkované a zaretušované.

Krov
Nastavování prvků (protézování) se provádělo prvkem shodného profilu pomocí svislého plátu (s výjimkou pozednice), se zajištěním ocelovými svorníky v kombinaci s roubíky. Profily dřeva bylo nutné měřit a objednávat přímo na stavbě. Krov je z tesaného materiálu, profily jsou proto různé.

Ocelové svorníky nesměly mít závit v tloušťce spojovaného prvku a zároveň průměr závitu musel být menší nebo stejný jako část bez závitu. Nebylo možné používat závitové tyče! Navržené svorníky i roubíky se osazovaly do otvorů předvrtaných stejným průměrem vrtáku.

Menší narušení se řešilo osekáním s případným vsazením a vlepením vložky. Tato aplikace musela být vždy předem dohodnuta a odsouhlasena na stavbě, aby nedošlo k nepřípustnému namáhání oslabeného prvku.

Sanace dřevěných prvků
Mechanická sanace
Všechny dřevěné prvky byly celoplošně citlivě očištěny tak, aby byla zachována patina dřeva. U prvků povrchově narušených dřevokazným hmyzem bylo provedeno osekání narušené vrstvy dřeva nebo případná výměna. Narušení menšího rozsahu bylo řešeno vyvložkováním (vlepením plomby). Osekané hrany byly pohledově upraveny pořízem.

Chemická sanace
Nově vkládané dřevo bylo preventivně chemicky impregnováno Deronem plus ředěným s vodou. Chemické impregnační prvky byly bezbarvé. U prvků rozvlákněných na povrchu bylo provedeno měření pH a provedena neutralizace.

Hloubková sanace
U prvků, které byly vyhodnoceny jako hloubkově narušené, ale bylo je možné sanovat, byla aplikována hloubková beztlaková injektáž do svislých vývrtů profilu 10 mm na téměř celou výšku profilu – cca 30 mm odspodu prvku. Byl použít prostředek Deron I, který byl v poměru ředěn s lihem. Aplikace injektáže byla prováděna samotížně pomocí trychtýřů do nasycení dřeva.

Zpevnění – hloubková injektáž dřeva
Byla provedena beztlaká injektáž do svislých vývrtů po provedení hloubkové chemické sanace – pomocí přípravku Paraloid b72 5 – 10 % (jedná se o akrylátovou pryskyřici pro restaurování) tímto postupem došlo ke zpevnění zhlaví stropních trámů.

Neutralizace dřevěných prvků
Laboratorními zkouškami bylo provedeno zkoumání pH dřevěných prvků. Rozvlákněné dřevo vykazovalo hodnoty od 3,9 do 4,4 pH – kyselé prostředí. Toto mělo za následek rozložení ligninu mezi dřevními vlákny. Rozvláknění bylo způsobeno blíže nespecifikovaným protipožárním nátěrem nebo chemickou látkou použitou v minulosti, která změnila přirozené pH dřeva. Mikroskopickým vyšetřením bylo zjištěno, že mezi vlákny se vyskytují krystalky bílé hydroskopické látky, která na sebe váže vzdušnou vlhkost a tím dochází k dalšímu nekontrolovatelnému rozvlákňování povrchového dřeva.

Povrchově rozvlákněné dřevo bylo šetrně ošetřeno tak, aby byla zachována patina a následně byla provedena neutralizace roztokem ředěného křemičitanu sodného následně ošetřeno Deronem I s fermeží, který byl též ředěn v poměru s lihem. PH ošetřeného dřeva následně vykazovalo hodnoty 6 až 7 pH. Jako finální povrchová vrstva
byla použita lazura, která uzavřela povrch rozvlákněného dřeva.

ZÁVĚR

Významným a unikátním momentem pro zachování historické budovy solnice bylo funkční propojení s budovou na rohu České a Hroznové ulice, do níž bylo umístěno výrobní, provozní a technologické zázemí. Je zde vybudován nejen minipivovar (pro restauraci bude kromě mimořádné architektury objektu charakterizujícím prvkem i vlastní pivo Solnice), ale nachází se zde i centrum komplexní chladící soustavy, která odvádí a likviduje veškeré přebytky tepla z objektu. Funkční propojení pivovaru a restaurace je vybudovaným podzemním produktovodem, který vede pod povrchem Piaristického náměstí. Část produktovodu je prezentován v přízemí restaurace.

Tímto řešením – propojením dvou objektů, z nichž jeden tvoří technické zázemí a druhý restauraci – může splňovat tato unikátně dochovaná památka ty nejvyšší standardy nejen po stránce zachování kulturně historického a architektonického dědictví (citlivou rehabilitací autentických konstrukcí oživených novými prvky), ale i po stránce provozní a technické (použitím nejmodernějších technologií).

Budova solnice patří k typickým českobudějovickým siluetám, je jedním ze symbolů „malebnosti“ a „starobylosti“ města. Nyní nabízí návštěvníkům příjemné posezení spojené s výbornou gastronomií a originálním sortimentem vlastního piva s možností nahlédnutí do unikátně dochovaných a obnovených prostor.

Ing. Jana Pincová
Ing. Lubor Gregora
ATELIÉR HERITAS s. r. o.