Vizualizace
Těžko v Praze najít mnoho významnějších lokalit, než je Václavské náměstí. Tato oblast vždy byla v centru dění, ať už v pozitivním či negativním smyslu slova. Křížením všech tří tras metra je Václavské náměstí snadno dostupné ze všech koutů Prahy a na obchody a firmy, sídlící na této adrese, je a bude vždy pohlíženo jako na ty „na dobré adrese“. To samozřejmě s sebou přináší i to, že jakákoliv stavba na Václavském náměstí bude enormně sledována laickou i odbornou veřejností. Není proto divu, že od prvních architektonických skic po realizaci budovy uběhlo přes deset let.
Architekt Jan Pokorný z ateliéru Chapman Taylor navrhl opláštění budovy v poměrně náročné geometrii, kde v místech navazujících na okolní budovy Jalty a ČTK jsou fasády svislé a směrem k nároží Václavského náměstí a Opletalovy ulice „soudkovatí“. Zcela na rohu jsou půdorysně propojeny čtvrtinovým segmentem, který má po výšce eliptický průřez. Z předchozích vět je asi patrné, že takovýto projekt vyžaduje z hlediska návrhu fasády specifický přístup, a proto jsme v MFS byli rádi za možnost navázat na předchozí práci projekční kanceláře TPF a spolupracovat na jejím vývoji.
GEOMETRIE FASÁDY
Z geometrického popisu si asi nelze udělat jasnou představu, jaké důsledky z toho pro fasádu vyplývají. Proto bylo naším úkolem danou geometrii zanalyzovat, najít její limity, posoudit proveditelnost a navrhnout životaschopné koncepty, jak fasádu zrealizovat.
Těch neznámých na projektu bylo skutečně mnoho a my jsme začínali od potvrzení si těch nejvíce klíčových oblastí. Geometrie fasády mimo jiné znamená, že drtivá většina všech prosklených polí není rovinná, ale zakřivená ve dvou směrech. Tým MFS zjišťoval maximální deformace jednotlivých polí a posuzoval možnost použití rovinných fasádních prvků, které jsou z hlediska výroby výrazně jednodušší a cenově samozřejmě levnější.
Touto analýzou (viz obr. 1) a konzultacemi s výrobci skel bylo ověřeno, že základní skleněné plochy fasád do Opletalovy ulice a Václavského náměstí mohou zůstat rovinné a k jejich zdeformování do požadovaného tvaru může dojít až v průběhu montáže pomocí speciálních kotev tzv. cold bendingem.
Na nároží a na rastrové fasádě parteru byly zjištěné velké deformace a v těchto oblastech již bylo uvažováno se za tepla ohýbanými skly, viz obr. 2.
Zároveň s tím bylo rozhodnuto, že se pokusíme hlavní fasády co nejvíce prefabrikovat, tzn. řešit je modulově, aby bylo dosaženo vyšší kvality fasádních dílů a rychlejšího postupu montáže. Moduly by ale na nároží byly velice těžko vyrobitelné v dané geometrii, proto došlo k rozdělení na jednodušší vnější plášť (tvořící geometrii fasády) a vnitřní tepelně-izolační a vodotěsný plášť, který je sice také půdorysně zakřivený, ale skla a vodorovné rámy mají konstantní poloměr a moduly jsou svislé.
V prostoru mezi oběma plášti se dá v každém patře pohybovat po ocelových pororoštech určených pro údržbu. Kvůli redukci solárních zisků do prostoru zdvojené fasády je vnější sklo opatřeno protislunečním pokovením a celý prostor je ventilován přirozeným prouděním vzduchu, aby nedocházelo k jeho přehřívání. V realizační fázi bylo proudění vzduchu a maximální povrchové teploty ověřeny CFD analýzou.
Pro hlavní fasády od 3. do 7. NP bylo třeba navrhnout koncept systému modulové fasády, která bude fungovat jednak pro dané rozměry polí, zatížení, předpokládané deformace a tolerance nosné konstrukce budovy, ale i pro specifika tohoto projektu, jako je například napětí vnášené do rámů vlivem jejich dodatečného deformování nebo předklonění či zaklonění fasád.
Vývojem prošla také otvíravá křídla ve fasádě, kde původně uvažovaný trojúhelníkový tvar musel být, pro zajištění funkčnosti otvírání, změněn na lichoběžníkový. U vnějších hliníkových lamel bylo nutno odladit jejich průřez jak z hlediska architektury, vyrobitelnosti, osazení LED pásků, propojitelnosti mezi patry a principu kotvení, tak i jejich „zakroužitelnosti“ v jednom či obou směrech. Po celou dobu vývoje konceptu opláštění se zároveň ve spolupráci s architektem přezkoumávaly dopady technického návrhu do výtvarné stránky objektu, o čemž svědčí jedna z mnoha desítek skic architekta Pokorného, viz obr. 3.
Před samotnou realizací objektu byly klíčové detaily pláště ověřeny na vizuálním vzorku fasády, který již vyráběl vybraný fasádní dodavatel, kterým byla v případě tohoto projektu firma Sipral. Ta také, za účasti MFS, provedla otestování funkčnosti systému modulové fasády ve zkušebně výrobce hliníkových rámů (obr. 4). Další kontroly a staveništní testy pak probíhaly v průběhu celé realizace (obr. 5).
Samostatnou kapitolu při návrhu tvořily kamenné obklady. Na budově jsou použity dva druhy kamene. Tím hlavním obkladovým kamenem je spišský travertin, který je použit i na vedlejší budově hotelu Jalta. Doplňkovým typem kamene je světlá mrákotínská žula použitá na soklových částech budovy. Travertin je usazená hornina, která se vyznačuje výraznou pórovitostí, a protože jsou kamenné desky zavěšené na fasádních modulech vysoko nad hlavami chodců procházejících těmito rušnými ulicemi, byl brán zvláštní důraz na bezpečnost jejich ukotvení.
Společně s dodavatelem fasády a kamenného obkladu prošel způsob jejich kotvení sérií nárazových zkoušek, které potvrdily bezpečnost jejich zavěšení i při případném nárazu tělem horolezce v průběhu údržby fasády (obr. 6). V dalších fázích probíhaly kontroly kvality provedení kamenných obkladů u jejich výrobce, následně pak v kompletační hale fasádního dodavatele a při montáži na stavbě (obr. 7).
Fasády vnitrobloku a na terasách jsou z hlediska návrhu standardnější, složené z pásových oken a rastrových fasád zasazených do kontaktního zateplovacího systému. Zde se ověřovaly statické, tepelné či akustické vlastnosti a navrhovaly se klíčové detaily a návaznosti. Stejně jako na hlavních fasádách se i zde řešily parametry zasklení a možnosti exteriérového a interiérového stínění.
VIRTUÁLNÍ REALITA
Současně s vývojem technických konceptů jsme se na přání investora začali věnovat vytváření virtuální reality vznikající novostavby v kontextu stávající zástavby. Okolí objektu bylo vytvořeno pomocí barevného 3D scanování s vysokou přesností. Z nascanovaných bodů v prostoru pak byla vytvořena polygonální síť, na kterou se namapovaly barevné fotografie. Nascanovaná data musela projít následnou úpravou pro použití ve virtuální realitě. Odstraněny byly porosty, výkopy, postavy a vozidla bránící 3D scanu a místo nich byly doplněny nové modely a textury, které bylo třeba ve scéně virtuální reality zobrazit.
S vývojem technického řešení se modelovaly přesněji i fasádní prvky a proběhlo i „oživení“ náměstí a přilehlých ulic lidmi a vozidly. Ve výsledku pak byla virtuální realita dotažena včetně vybavení interiérů v několika variantách a možností přesunů mezi jednotlivými patry a místnostmi pomocí navigačních panelů umístěných vně i uvnitř budovy.
Primárně byla virtuální realita určena pro marketingové účely při nabízení nájemních prostor. Jedná se totiž o vynikající nástroj pro představu o velikosti pronajímané plochy a o výjimečnosti celé lokality. Mimoto byla virtuální realita také využita i při schvalovacím řízení odborem památkové péče. Při tomto procesu bylo přezkoumáváno zakomponování nového objektu do stávající zástavby pomocí pohledů z různých pozic Václavského náměstí a Opletalovy ulice.
ZÁVĚR
Věříme, že energie vložená do přípravy tohoto významného projektu se při samotné realizaci bohatě zúročila. Analyzováním objektu došlo, podle našeho názoru, k nalezení optimálního řešení fasády The Flow Building vzhledem k její geometrické složitosti a výrobním či montážním limitům. Zároveň s tím se snad podařilo eliminovat nepříjemná překvapení či nepochopení zadání, což bývá v průběhu realizace bolestivé.
Ing. Martin Král
MFS Digital CZ, s. r. o.
