Brigádní generál Mgr. Aleš Knížek
uvedl v rozhovoru pro časopis KONSTRUKCE ředitel Vojenského historického ústavu Praha, brigádní generál Mgr. Aleš Knížek, který spravuje Armádní muzeum v Praze na Žižkově. To nyní prochází zásadní rekonstrukcí, která se stala předmětem a nosným tématem našeho rozhovoru.
Pane řediteli, jak hodnotíte aktuální průběh rekonstrukce?
Dlouhá léta příprav rekonstrukce se určitě vyplatila. Jasně jsme si stanovili priority a stavební firma Metrostav odvádí přesně tu práci, kterou si taková náročná a unikátní rekonstrukce vyžaduje. Z dosavadního průběhu stavebních prací mám dobrý pocit. Zatím nic nenaznačuje tomu, že by se termín předání neměl dodržet. Následovat bude zhruba rok, kdy se budou do nových prostor instalovat expozice. Otevření muzea bychom rádi realizovali na podzim roku 2022, ideálně pak před oslavami výročí vzniku Československé republiky – 28. října 2022.
Ze současných 1 350 m2 se dostanete na 5 000 m2 výstavní plochy. Jak k tomu došlo?
Nárůst bude docílen především rekonstrukcí podzemních částí depozitářů původního Památníku Československých legií (bývalá knihovna), dále pak opravou části studovny a badatelny stávající knihovny a zřízením zcela nových prostor. Ty vznikly „vybagrováním“ nádvoří, resp. vytvořením podzemních prostor. Umístěny zde budou dva sály pro příležitostné výstavy.
Muzeum by po rekonstrukci mělo splňovat představy 21. století. Jak vypadá takové moderní muzeum současného věku?
České vojenské muzejnictví se dostane do zcela jiné dimenze. Doposud jsme se expozičně zaměřovali na období 1914 až cca 1960, exponátů bylo cca 2 500. Po rekonstrukci bude exponátů do 7 tisíc a zaměříme se na období od 9. století do současnosti.
Naší představou je využít nejmodernějších audiovizuálních možností a kombinovat je s tradičními prvky. Na prvním místě u nás vždy bude sbírkový předmět, který pomocí špičkové techniky moderním způsobem přiblížíme návštěvníkům… Na druhou stranu nechceme nic přehánět. Existuje řada světových muzeí, které audiovizuální technice podřídily vše. Touto cestou nepůjdeme. Středobodem musí být i nadále exponát, na který bude možné si „sáhnout“, který je spojen s konkrétní událostí, dobou nebo konkrétní postavou. Špičková moderní technika by se měla stát doplňkem, resp. možností převyprávět příběh či dobu jinak. Zda se nám podaří tuto představu naplnit, zhodnotí až první návštěvníci našeho muzea.
Již běžný pohled při procházce kolem muzea svědčí o obrovském rozsahu rekonstrukčních prací. V jakém stavu vlastně objekty byly?
Komplex byl postaven a slavnostně otevřen u příležitosti bitvy u Zborova v roce 1932 jako Památník Československých legií. Jde o objekt postavený v konstruktivistickém (neofunkcionalistickém) stylu. Na výstavbu přispělo Ministerstvo národní obrany, občané republiky nebo třeba i prezident T. G. Masaryk. Mimochodem, od roku 1939 (když objekt převzala Německá branná moc) do 1945 muzeum prakticky nefungovalo. Nové poslání Vojenskému historickému ústavu pak zadal prezident Edvard Beneš.
Nyní k otázce. Je potřeba si uvědomit, že od roku 1932 se do objektu vůbec neinvestovalo. Toto muzeum je vlastně i muzeem architektury a stavebnictví. Tomu pak bohužel odpovídal i archaický stav rozvodů sítí nebo nedostatečné sociální zařízení. Bylo to složité nejen pro návštěvníky, ale i pro provozovatele. Realizovat za těchto podmínek moderní výstavu s použitím moderní audiovizuální techniky bylo složité či technicky nemožné. Instalace některých exponátů pak narážela i na nedostatečnou únosnost konstrukcí, proto se nyní mnohé konstrukce sanují a zesilují.
Rekonstrukce přispěje návštěvníkům i muzeu samotnému.
Přesně tak. Muzeum bude nově disponovat zázemím TZB na světové úrovni, špičkový bude systém požární ochrany, cirkulace vzduchu, na nejvyšší úrovni bude elektroinstalace, klimatizace nebo i bezpečností prvky proti krádežím a ničení exponátů. Unikátní bude i systém ochrany vystavovaných předmětů před negativními účinky slunečního světla. Je až nepředstavitelné, jak degradující vliv má denní světlo například na stejnokroje nebo třeba na stuhy k vyznamenáním. Následná restaurátorská práce je pak velmi náročná na čas i finance.
Ale při laickém pohledu na obrovská okna se zdá Vámi uvedené zatemnění jako nemožné…
Ano, z venku se sice budeme dívat na velká a konstrukčně unikátní okna, která však budou uvnitř zakrytá a na 90 % exponátů bude svítit pouze umělé světlo, myslím nejmodernější v Evropě. Díky možnosti „zatemnění“ budou i audiovizuální efekty propracovanější.
Specialisté Metrostavu a dalších subdodavatelských firem pracují naplno, co v době rekonstrukce dělají zaměstnanci muzea?
Určitě se nenudíme. Probíhá restaurování exponátů, příprava stálých či speciálních expozic, a to po stránce modelování obsahu vitrín, textových popisů exponátů, překladů do cizích jazyků a podobně. Exponáty se do nových prostor budou svážet z centrálního depozitáře ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech u Týnce nad Sázavou. Návštěvníci tak uvidí exponáty, které jim byly dříve dlouhá léta ukryté.
Samotná logistika a instalace předmětů bude nesmírně náročná. Proto se na tyto úkony detailně připravujeme již nyní. Navíc je potřeba si uvědomit, že se budou instalovat zbraně, mnohdy těžké kovové předměty. To již samo o sobě hovoří za vše.
Nebylo, vzhledem ke stavu komplexu, lepší přestěhovat muzeum do zcela nových prostor?
Myšlenka na zcela nové prostory vůbec nebyla na stole. Toto místo má své historické kouzlo a je doslova „promořeno“ příběhy konkrétních lidí, kteří se podíleli na budování naší státnosti. To by byl hřích. Příkladem je generál Rudolf Medek, první šéf památníku a zakladatel vojenského muzejnictví, který muzeum vystavěl od základu.
Navíc, když si uvědomíme, že po rekonstrukci Muzea železnice a elektrotechniky Národního technického muzea na Florenci, Muzea hlavního města Prahy, stávajícího Národního památníku na Vítkově a našeho Armádního muzea, se na velice malém prostoru budou nacházet čtyři takto unikátní objekty, pak vzniká lokalita, která bude v Evropě velmi zajímavá.
Nové prostory pojmou předměty, dříve uložené v depozitářích. Nač se mohou návštěvníci již nyní těšit?
Půjde opravdu o expozice a předměty, které byly dříve ukryty v depozitářích. Chystáme například realistický zákop z 1. světové války. Expozice novodobého vojenství se bude zaměřovat nejen na druhou polovinu minulého století, ale i na současné vojenské mise, aktuální dění v naší armádě a logicky tak půjde o otevřenou kapitolu našich vojenských dějin… Ročně bychom rádi připravili, mimo stálé expozice, čtyři příležitostné výstavy.
Mimo stálých expozic (jak jsem již naznačil mapujících období 9. století až současnost) chystáme na úvod unikátní výstavu historie palných zbraní čs. konstrukční školy. Tak rozsáhlou sbírku nemá žádné jiné muzeum na světě. Muzeum otevřeme najednou a se všemi expozicemi. Rozhodli jsme se (spolu se zadavatelem – čili Ministerstvem obrany) neotevírat po částech.
Nové prostory vzniknou i díky zastřešení dvorany.
Ve spolupráci s ústavem památkové péče jsme koordinovali všechny naše představy. Třecí plochy se podařilo eliminovat díky intenzivní komunikaci. Jsem rád, že se například po dohodě podařilo zastřešit dvoranu. Jen pro vysvětlení, ještě když nefungoval památník na Vítkově, konaly se právě u nás pietní akty – například pocta padlým legionářům. Dříve se zde složitým způsobem instalovaly a vystavovaly kanóny nebo nové exponáty… Dvorana měla své limity v tom, že akce se zde konaly v závislosti na počasí.
Nyní zde vznikne multifunkční prostor s kapacitou až 250 míst, nejen pro pietní akce, resortní události Ministerstva obrany, ale i plnohodnotné konference, přednášky, divadelní představení, koncerty, velké panelové výstavy a podobně tak, jak si to žádá zázemí 21. století.
Podle mých informací zde vznikne i prostor pro vzpomínkové akce současných válečných veteránů, kteří plnili své úkoly na mnohých misích v novodobé historii Armády ČR.
Je to tak. Celkově jsme pak zachovali původní architekturu, estetiku, vytvořili prostor pro muzeum 21. století a atraktivní místo pro konání společenských událostí. Vznikne tak prostor pro setkávání současných válečných veteránů, který do dnešních dnů chybí. Zde pak budou moci zavzpomínat na svou službu pro republiky.
Součásti moderních muzeí je i návštěvnický komfort. Jak jste se s touto problematikou vyrovnali?
To je důležitá otázka. Týká se to třeba i sociálních zařízení pro návštěvníky. Narovinu, toto byla další ze zásadních faktorů rekonstrukce. Sociálním zařízením jsme věnovali obrovskou pozornost. Dříve sloužily 70 tisícům návštěvníků ročně pouze dvě toalety. Zvažovali jsme zřídit jedno velkokapacitní a plně dostačující centrální sociální zařízení pro celé muzeum, ale nakonec jsme se rozhodli jinak. Prakticky každá expozice bude mít své vlastní sociální zařízení tak, aby se návštěvník nemusel pro vykonání své potřeby vracet, resp. procházet několika jinými expozicemi, které budou rozprostřeny ve všech prostorách.
Novinkou pak bude kavárna pro cca 45 návštěvníků nazvaná Kafé Kupka.
Ano, ta se bude nacházet v posledním patře výstavní budovy. Interiér bude vyzdoben kopiemi výtvarných děl slavných legionářů – výtvarníků. Kavárna, pojmenovaná po Františkovi Kupkovi (českém malíři, ale i francouzském legionáři) bude mít terasu s unikátním výhledem na Prahu. Návštěvník této kavárny, do které bude umožněn přístup i ze strany cyklostezky pod Vítkovem, uvidí jako na dlani prostor od Strahova po Prosek.
Rád bych ještě poznamenal, že Armádní muzeum na Žižkově se stane i novým výukovým místem pro základní a střední školy. Historie států je s vojenstvím pevně spojená, státnost bez vojenství neexistuje. Inspirovat se můžeme stavem v Anglii, kde je velice propracovaný systém tzv. muzejní pedagogiky a podobný bychom chtěli nastavit i zde. Učitel dějepisu si bude moci (pomocí informačního systému) vybrat konkrétní historické období nebo událost a prezentovat dějiny žákům snad poutavější cestou, než zpoza katedry třídy.
V rámci rekonstrukce Armádního muzea na Žižkově jsou uplatněny speciální kabely firmy PRAKAB. Prezentace společnosti je ke stažení ZDE.
