Main - Město a světlo

Velcí investoři nás opakovaně poptávají, na trhu máme dobré jméno

Ing. Karel Volf, MBA (foto: Rastislav Suchý) Ing. Karel Volf, MBA (foto: Rastislav Suchý)

České stavební jedničce se obchodně daří. A to přesto, že se potýká s tvrdým konkurenčním bojem a rychlým růstem cen práce i stavebních materiálů. „Stavby to prodražuje o 20 – 30 % oproti předchozím letům,“ říká v rozsáhlém rozhovoru pro časopis Konstrukce obchodní ředitel společnosti Metrostav a. s. Karel Volf, s nímž jsme hovořili o výhledu jednotlivých stavebních segmentů i o tom, proč se teď v Česku staví snadněji než na Slovensku.

Stát postupně mění stavební legislativu, jak se promítá v praxi stavebních firem a co říkáte na nový stavební zákon?
Nový stavební zákon jde dobrým směrem, ale vidím tam pár rizik, které ohrožují hladký náběh do praxe. Za největší úskalí považuji, že se implementace opírá o elektronické nástroje, které ještě neexistují. A musí být státem vysoutěžené a zprovozněné do 1. 7. 2023, přičemž soutěže ještě nezačaly. Druhé úskalí je provozní, kdy se dá čekat přirozený odpor systému, protože úředníci budou muset přejít do nové struktury a část z nich může z tohoto důvodu odejít. A tak se může stát, že vznikne zákon a nebudou naplněné speciální stavební úřady kvalitními lidmi, kteří mají zkušenosti s velkými projekty.

Stavebnímu procesu to pomůže?
Za nás významně. Celý systém se mění od podlahy a je podle mě dobře, že se nedají projekty bojkotovat na každé jednotlivé zatáčce procesu.

Můžete dát příklad?
Pokud se objeví formální chyba v procesu, už se na ni nelze opakovaně odvolávat a zablokovat tím stavební řízení. To je jedna ze skvělých věcí, které nový zákon přináší. A budu-li konkrétní, už nebude možné, aby jeden člověk jako paní Jelínková blokoval dlouhodobě stavbu metra D v Praze, kterou potřebují statisíce Pražanů. A takových případů je víc.

Pomůže novela primárně velkým projektům typu metra?
Nemyslím si. Skvělé na tom právě je, že pomůže všem. Principy jsou zjednodušené i pro malé stavby, což je velký posun. Teď když si vezmete právníka a budete chtít někomu zastavit výstavbu garáže, tak ji v podstatě nemá šanci postavit. To se naštěstí změní. A velmi pozitivně vnímám i zrod specializovaných stavebních úřadů.

V čem konkrétně?
Především budou na úřadě lidi, kteří řeší velké stavební projekty dnes a denně. Je logické, že úředník z menšího města má mizivé zkušenosti se stavbou za dvě miliardy, kterou mu tam narýsuje stát a „teď si poraď“.

Které další legislativní oblasti potřebují upravit?
Z hlediska stavebních procesů už necítíme další velkou bolest. Za zmínku by ještě stály standardizované smlouvy, kdy je velcí státní investoři jako Ředitelství silnic a dálnic nebo Správa železnic mají a každoročně se aktualizují, aby vybalancovaly vztahy mezi investory a dodavateli. Ale na krajích se s nimi nesetkáte. Což v praxi znamená, že se nám do ruky často dostanou smlouvy v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek a my je pak musíme napadat, aby se narovnaly. Tam si myslím, že by ještě pokrok byl na místě. A myslím, že ani municipality by se tomu nebránily. Jen musí dostat solidní nástroj a návod, jak ho používat.

S tím částečně souvisí i elektronizace, resp. digitalizace stavebnictví, jak jste daleko?
Rozdělím to na dvě části. Uvnitř firmy už je většina procesů digitalizovaná a v tomhle směru jsme na tom velmi slušně. A směrem ven se pak velmi aktivně věnujeme především BIMovým projektům, u nichž mám ale zase otazník, jestli je reálný harmonogram, který si stát vytyčil. 

Proč si to myslíte?
Protože veřejní investoři si určili nějaký termín, kdy bude vše v BIMu, ale nejsem si jistý, že na to mají připravenou infrastrukturu i lidi schopné v systému myslet a pracovat. Každopádně to znamená hromadu práce ještě předtím, než se vše pustí do ostrého provozu.

Má vůbec smysl připravovat vše v BIM?
Tak je jasné, že třeba pro univerzitu, která vypisuje jednu velkou stavební zakázku za deset let, bude výrazně obtížnější se popasovat s BIMem, než pro ŘSD, které na to bude mít tým lidí. Nicméně u obou typů staveb dává BIM smysl, protože umožní efektivněji stavbu provozovat a udržovat. Uvidíme, jak vše pojede v praxi.

BYTY JEDOU

Pojďme ke stavebnímu trhu. Jak se změnil od začátku loňského roku?
Je třeba zdůraznit, že se stát zachoval dobře ke svým velkým investorským organizacím, které nepřestaly připravovat nové zakázky. Běží projektová příprava a pořád se vypisuje relativně dost nových soutěží. V tomhle směru udělal stát hodně práce. Jenom doufám, že se podaří udržet tento trend i příští rok, kdy nebude jednoduché sestavit státní rozpočet. Přesto si myslím, že infrastruktura je něco, do čeho má smysl investovat i v těžkých časech. Tak snad bude mít vláda a parlament stejný názor.

Co investice měst a krajů?
U municipalit je trochu problém s nepředvídatelností rozpočtů, protože se jim krátily příjmy z daní, pak se zase vše narovnávalo, a to se samozřejmě na investicích projevuje. Něco se stoplo, některé projekty se rozjely a v důsledku toho je celý trh lehce nevyrovnaný.

Jaká je situace u privátních investorů?
Největší ochlazení cítíme v průmyslu. Covid způsobil, že se investice v podstatě stoply a tím, že se mění i struktura zaměstnávání ve velkých městech, přestává být poptávka i po nových kancelářích, které dřív jely úplně neuvěřitelně. Ale na druhou stranu běží moc hezky bytová výstavba a hodně se po covidu rozjela i výstavba nových logistických skladů.

Čím si to vysvětlujete?
Změnila se struktura pohybu zboží a firmy tak potřebují daleko větší logistické kapacity. Hodně to souvisí s masivním rozvojem on‑line obchodů.

Čekáte, že bude boom bytové výstavby pokračovat?
My si myslíme, že ano, protože minimálně v Praze je počet bytů, které jdou na trh, menší, než je poptávka. A zákony trhu by měly platit i v bytové výstavbě. Navíc v Praze jsou povolovací procesy tak složité a dlouhé, že pořád vidím prostor, aby trh rostl. Takže kdo dneska dokáže dovést do konce bytový projekt, sklízí zasloužené zisky.

SPALOVNU DODÁME NA KLÍČ

Hovořil jste o útlumu průmyslových investic, je příčinou, že se firmy bojí investovat nebo nemají peníze na investice?
Dost je to o změně struktury průmyslu. Česko je dlouhodobě rájem automobilového průmyslu a celý obor automotive se mění pod tlakem elektromobility. A řada dodavatelů vyčkává, jak se vlastně auta budou sestavovat a co to bude znamenat pro jejich provozy. Větší investice proto odkládají a obecně je na trhu výrazně méně průmyslových zakázek než před dvěma lety.

Výjimkou je energetika, která prochází, nebojím se říci, revolucí a masivně se investuje do ekologizací všeho druhu. Projevuje se to i do vašich stavebně-technologických dodávek?
Jednoznačně. Dlouhodobě rozvíjíme technologickou schopnost účastnit se EPC staveb, u nichž musíte plnit projektované parametry a podle mě se nám to daří nad očekávání. Oproti stavu před pěti až deseti lety jsme schopni dodat na klíč odsíření, jsme schopni odstranit ze spalin elektrárny rtuť, postavit spalovnu – a to nejen stavebně, ale i celý technologický cyklus. A takových dodavatelů je na trhu málo.

Chystají se nové spalovny komunálního odpadu?
Aktuálně běží soutěž na novou spalovnu v Mělníku a nový zdroj chystá i Brno. U obou případů jde o miliardové soutěže, u nichž se snažíme sestavit co nejlepší nabídku.

Jak se vám daří ve specifickém oboru jaderné energetiky?
Provádíme řadu menších staveb v kontrolovaném území jaderných elektráren na všech zdrojích v ČR i SR. A z těch větších projektů se aktuálně podílíme na demontáži jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích. Obecně u celé energetiky cílíme na zakázky s větší přidanou hodnotou, což technologické stavby splňují.

Zajímavou investiční oblastí jsou produktovody a sítě všeho druhu, podařilo se vám navázat na výstavbu Hořanského koridoru nějakým dalším páteřním projektem?
Nedávno jsme dokončili pro velkého zákazníka NET4GAS plynovod Gazella a začali jsme u něj být vnímaní jako schopný dodavatel. Pracovali jsme ve sdružení s belgickou společnosti Denys, která vlastní technologii na svařování velkoprofilových trubek.

Jde o definitivní průnik do nového segmentu?
Je potřeba konstatovat, že bez technologického partnera, který vlastní kladeče potrubí, svářecí automaty a jiné vybavení, stále nejsme schopni odevzdat konkurenceschopnou nabídku. Na druhé straně se stále učíme, budujeme vlastní kapacity a získáváme si renomé. O tom svědčí i oslovení od několika technologických partnerů na zkapacitnění plynovodu Moravia. V segmentu se nám daří, jsme vyhledávaným partnerem, ale musíme se toho ještě hodně naučit.

NA METRU SI POMŮŽEME

Jaká je situace v dopravních stavbách, kde jste před rokem vyčlenili dceřinou společnost Metrostav Infrastructure na silniční stavby a v oboru panuje ostrá konkurenční válka?
Předně bych chtěl říci, že dopravní stavby realizujeme napříč skupinou. Vyhráli jsme okruh v Brně kolem Tomkova náměstí, na Slovensku působíme prostřednictvím dceřiné společnosti Metrostav DS, děláme na železnici a Metrostav Infrastructure má jako dcera na starosti rozvoj jednoho segmentu dálničních a silničních staveb v České republice. Každopádně nás boj s konkurenty netěší, protože se místo stavění věnujeme právní bitvě a dokládání referencí, což je z našeho pohledu věc jasná, ale bohužel nedořešená. Mrzí nás to, protože jsme řadu zakázek vyhráli a kvůli obstrukcím konkurence je nemůžeme začít realizovat.

Citlivá je situace i kolem výstavby nové trasy metra D, kde je Metrostav zastoupen prostřednictvím Subterry, jak to vnímáte?
Metro bylo bohužel rovněž ovlivněné konkurenčním bojem. Těší mě, že ÚOHS ve finále investora podpořil a vydal rozhodnutí, které umožnilo naší dceřiné společnosti Subterra společně s partnery ve sdružení podepsat smlouvu. A když to řeknu kulantně, některé obstrukční tahy konkurence nechápu. Zvlášť když měla želízko v ohni z vlastní skupiny. Víc k tomu asi dodávat netřeba. Za nás věřím, že se budeme moci podílet subdodávkami v rámci spolupráce ve Skupině.

Jak vypadá segment vodních staveb?
Především v Čechách se vypisuje poměrně dost staveb a daří se nám v nich velmi dobře. Na vodě máme silnou stavební tradici a nebojím se, že bychom nebyli úspěšní.

Před časem se měly rozjet rozsáhlé investice do nemocniční sítě, především pak do fakultních nemocnic. Chystá se něco?
Upřímně je to velká bída. Stát sliboval obrovskou obnovu fakultních nemocnic, z které sešlo. S výjimkou Pardubic se nerealizovalo nic a investují v podstatě jen kraje. V nemocničním segmentu tak jednoznačně cítím, že by se mohlo investovat víc.

STAVBY SE PRODRAŽUJÍ

Jak se vyvíjí ceny stavebních prací?
Je jasné, že s kartami výrazně zamíchaly ceny vstupů. Když vezmu zakázky z let 2019 – 2020, byli jsme z nich schopni generovat kladný hospodářský výsledek, což beru jako úspěch. Pokud jde o zakázky, které jsme uzavřeli v prvním pololetí letošního roku, tak nám kalkulovaná marže nedovoluje absorbovat masivní navýšení cen vstupů.

Znamená to, že stavby budou ztrátové?
Tam, kde se nedokážeme s investorem dohodnout na navýšení cen, budeme realizovat ztrátu. To je jasné už teď. Není reálné, abychom při průměrné hodnotě zisku mezi 2-3 % pokryli růst nákladů, který je několikanásobně vyšší.

Jsou investoři ochotní o cenách jednat?
U velkých státních investorů se hledá metodika a těžko říci, jak to dopadne. Vůle je i u krajských investorů, ale i ti se bez jasné metodiky bojí růst nákladů zohlednit. Takže uvidíme. Paradoxně se diskuzi nebrání velcí pražští developeři, kteří to vnímají a chtějí s námi dlouhodobě spolupracovat, aby si udrželi dodavatelskou kapacitu. A pak jsou stavby v průmyslovém a dalším pozemním segmentu, kde na to investoři neslyší a může se stát, že nás na jednotlivých zakázkách pošlou do ztráty.

O kolik se vstupy zdražily?
Jen železo o 150 %. A železo je jednou z klíčových komponent pro řadu stavebních prací. To samé platí o tepelných izolacích, výrobcích z PVC a dalších komoditách. Ve výsledku to prodražuje stavbu o 20 až 30 % oproti předchozím letům.

Můžete celé zdražení promítnout do budoucích cen zakázek? A dá se vůbec s nárůstem cen komodit něco dělat?
Dělat se s tím nic moc nedá. Když jsme se podívali do smluv v Rakousku nebo Itálii, tak v nich s nečekanými nárůsty cen vstupů počítají. U nás uvidíme, jak dopadne diskuze s investorskými organizacemi. Ale už teď je jasné, že vyškrtávat ze smluv inflační doložky nebo ustanovení reagující právě na nečekané změny okolností se nevyplácí. Ve střednědobém horizontu pak očekávám, že se i ceny komodit zklidní, i když už se asi nikdy nedostaneme na předchozí úroveň. Na to jsou inflační tlaky moc velké.

POMALÉ OŽIVENÍ V ZAHRANIČÍ

Jak se daří v zahraničí? Oživil se třeba ve Skandinávii stavební trh?
Ještě to necítíme. Je tam řada zadržených projektů v podzemním a inženýrském stavitelství, které zatím investoři nechávají u ledu. Ale věříme, že je oživení před námi.

A jak vypadá situace na Slovensku?
Slovenský trh je na tom hůř než český. Vypisuje se tam výrazně méně soukromých i veřejných zakázek a cenotvorba je tam ještě agresivnější, než je v České republice. A co bych ještě vypíchnul, je fakt, že doba od podání nabídky do podepsání smlouvy je rok a více. Což v těchto turbulentních dobách a při cenách prací vede k tomu, že zvažujeme, jestli smlouvu vůbec podepsat.

Problém je v investorech nebo v legislativním prostředí?
Spíše současná vláda není moc proinvestiční a pak samozřejmě administrativa. Proces zadávání a výběru veřejných zakázek je extrémně dlouhý a náročný. Pořád se čeká na vyjádření nějakého úřadu a investor je v podstatě paralyzovaný a nemůže pokračovat. Když to srovnám s Českou republikou, tak u nás to běží výrazně lépe.

Aktivní jste i v Německu, jaká je situace tam?
V Německu se výrazně projevil covid, kdy investoři v podstatě zastavili přípravu investic a čekáme, až se zájem obnoví. Pak bychom se rádi účastnili zakázek prostřednictvím Subterry, což je vždycky ve spolupráci s další dceřinkou BeMo Tunneling, která má stabilizovaný výrobní program a daří se jí i hospodářsky.

Když to všechno sečtete, jaký bude pro Metrostav letošní rok?
Podle mě bude přibližně stejný jako loňský co do obratu i zisku, což považuji za úspěch. Do letoška by se ještě nemusely tak výrazně promítnout dražší vstupy, tam čekám plný vliv v roce 2022.