Dosud Praha spoléhala na prostory z 19. a počátku 20. století, jmenovitě na Rudolfinum (1881) a Smetanovu síň Obecního domu (1912). Tyto sály s kapacitou zhruba 1 200 míst sice patří k národním kulturním ikonám, avšak v éře nejmodernějších akustických požadavků a velkých symfonických těles přestávají stačit.
Jan Magasanik odešel z Liberce do tehdy začínající architektonické kanceláře Bjarke Ingels Group (BIG) v roce, kdy v Praze probíhala soutěž na návrh nové budovy Národní knihovny. Právě tato soutěž mu do ateliéru v Kodani otevřela dveře.