V roce 2016 vyhrál architekt Pavel Joba spolu se svým týmem ze studia Atelier M1 architekti urbanistickou soutěž na Novou Waltrovku.
V roce 2016 vyhrál architekt Pavel Joba spolu se svým týmem ze studia Atelier M1 architekti urbanistickou soutěž na Novou Waltrovku. Uspěli s návrhem čtvrti skládající se z tradičních bloků. Koncept rozšiřování města s ulicemi se investorovi líbil, protože chtěl vytvořit místo pulsující životem. Než se však čtvrť zabydlí, uplyne ještě nějaký čas. Jaký charakter bude mít Nová Waltrovka? Nejen to nám v rozhovoru přibližuje architekt Pavel Joba.
Jakým způsobem jste se snažil propojit moderní urbanismus s původním charakterem oblasti Waltrovky?
Na počátku bylo třeba vymyslet klíč k zastavení čtvrti, která obytnou zástavbu nikdy neměla. Před 100 lety tam vedla úvozová cesta a rozprostíraly se polnosti. Pak se částečně zastavěla továrnami. Obytná čtvrť končila Radlickou ulicí a naším cílem bylo, abychom charakter klasického uličního města rozšířili. Nechtěli jsme vybudovat několik rezidenčních objektů, ale pokračovat v rostlé zástavbě. Chtěli jsme tam dodat hodně zelených ploch, a tak jsme rozfragmentovali zástavbu. Navíc tím, že jsme v první linii vystavěli kancelářské budovy, jsme i rezidenční bydlení odhlučnili.
Na stranu dopravně rušné Radlické ulice jsme situovali široký chodník se stromořadím, aby vznikla velkoměstská třída, která bude živá díky obchodům a službám v parteru. Z opozitní strany administrativního komplexu jsme navrhli hybridní zelenou ulici, jež už bude částečně obytná a za níž by už mělo vzniknout městečko.
DNA čtvrti je spojeno s průmyslem. V kterých prvcích, objektech jste ho zachovávali?
Revitalizujeme historickou budovu slévárny, která bude srdcem čtvrti, místem setkávání. V objektu má být restaurace s minipivovarem a vedle vznikne dětské hřiště.
Také kancelářské budovy v sobě nesou obtisk historie. Volili jsme cihelný obklad, zemitější barvy a materiály evokující syrovost.
Jaký nápad podle vašeho názoru vyhrál vašemu ateliéru soutěž o hlavního architekta Nové Waltrovky?
Když to porovnám s přístupy ostatních architektů, bylo to měřítko staveb. Hodně návrhů pracovalo s monofunkční typologií, kdy osazovali designově zpracované solitéry do zelených ploch. Nespojovali ale domy do ulic s obchody, službami, restaurací nebo školou. Pokud máte 200 i více obyvatel na hektar, potřebujete vytvářet město krátkých vzdáleností, kde máte promíchané funkce. Lidé nepotřebují jen ve čtvrti spát, ale mít i pracovní příležitosti a žít.
Byl váš urbanistický návrh investorem k realizaci přijat beze změn?
Základní rozložení administrativních a rezidenčních staveb včetně slévárny bylo zachováno. Každá budova si pak prošla svým prizmatem. Kancelářské budovy jsme navrhovali po vzoru Kodaně mnohem členitější, komornější. Nicméně chápu pohled investora, který musí ohlídat nejen design budov, ale i finanční efektivitu.
V čem vás Kodaň fascinuje?
Činžovní domy, speciálně z 19. a 20. století, vynikaly různorodostí odrážející jejich princip demokracie. Naleznete zde vedle sebe dům s pěti a dvěma podlažími. Jeden je cihlový, druhý omítkový. Každý z nich má jasně čitelný vstup. Mezi objekty funguje nepsaná vybalancovanost. Je to trošku něco jiného než třeba Vinohrady, které mají skvělý rezidenční model, ale v mnohem větší míře je zde jednotnost už daná třeba výškou římsy.
Možnost diferencovat hmotu a dodat menší objemy jistě máte s rezidenční výstavbou. Jak ji plánujete uchopit?
Když jsme začínali s realizací dvou bytových objektů H1 a H2, byly vyšší a kompaktní. Nicméně směrem dolů k administrativní budově ČSOB se domy budou postupně snižovat a měřítkově členit. Budou hodně pestré v materiálech i tvarech. Omítané i cihelné. Vyšší i nižší. Jen se nám tam nedaří dostat dřevo. Pokud jsme nyní limitováni požární výškou stavby, cestu může představovat alespoň dřevěná fasáda.
|
PAVEL JOBA Vystudoval Fakultu architektury na ČVUT u profesora Šika a také AVU pod vedením profesora Přikryla. Po studiích začal působit v architektonickém studiu Mueller Reimann architekten v Berlíně. Po návratu do Čech jako autorizovaný architekt spoluzaložil Atelier M1 architekti, s nímž se podílel na řadě projektů, mezi které patří BNH New York, Janáčkovo kulturní centrum Brno, škola Smíchov, škola Žvahov, Dům hudby v Plzni, revitalizace Břevnovského kláštera, Stará škola – GASK – Jezuitská kolej v Kutné Hoře nebo park Na Špici Pardubice. V současnosti se věnuje urbanistickému rozvoji území Nové Waltrovky, kde je hlavním architektem. |
 |
Na revitalizaci celého území Waltrovky se podílela řada významných architektů. Co jste do Nové Waltrovky vnesl vy?
Když se podíváte z dálky na první etapu Waltrovky, je pro ni signifikantní bílá barva. Vyznačuje se bílými omítkami, světle šedým sklocementem. My jsme se naopak rozhodli navázat na industriální stopu a volit zemitější barvy, pestřejší materiály a docílit větší syrovosti.
V čem všem kancelářské budovy Metalica a Legatica nesou industriální rukopis?
Vstupní hala objektu Metalica má betonovou podlahu a viditelné ocelové konstrukční prvky. Je to taková metafora na tovární halu, kdy syrově působící materiály užívané v průmyslu jsou zrelativizované zelení. Ta zafunguje jako akord. Cihla a zemité barvy vizuálně skvěle fungují se vzrostlou zelení. Stromy postupně dosáhnou potřebné mohutnosti. Teprve pak to bude perfektní. Chce to čas. Jde o příběh, který není hned dořečený.
Architektura se pojí s pokorou a trpělivostí.
Je to tak. Samozřejmě by bylo super mít vše hned jako na vizualizacích, jenže strom do výšky třetího nebo čtvrtého patra domu roste 20 let. Pro mě je ale důležité, že vše, co konáme, je nadčasové a bude vypadat dobře i za 100 let.
Až jednou do Nové Waltrovky vezmete své děti, co jim budete vyprávět?
Dětem vlastním nebo cizím je skvělé vysvětlovat architekturu na postavených městech. Moji 17letou dceru to zajímá, a tak jí říkám, že pokud se chce něco dozvědět, stačí jít na procházku na Národní třídu. O každém domu jí mohu říct, jak byl postavený a proč je takto navržený. Na Novou Waltrovku už jsem děti bral, ale až sem půjdeme za pět nebo deset let, můžeme se bavit o tom, jak čtvrť vznikala a proč tomu tak bylo.
Mnoho lidí posuzuje architekturu podle vzhledu, nesledují aspekt energetické náročnosti. Když se postaví celoprosklená administrativní budova nebo vila, nenapadne je, jak extrémní energetickou náročnost má chlazení dané stavby. Proto se snažíme mnohem více pracovat u objektů, které kreslíme, s proporcemi, jež mají plné zdivo. Pak je důležitá rytmizace s okny, které musí být v dobrém poměru, aby se vybalancovala plocha, kterou dovnitř proniká slunce a UV záření. Největší soudobý problém staveb totiž není topení, ale chlazení, jež se stalo standardem a mělo by být finančně úsporné, abychom neplýtvali energiemi.
„Mnoho lidí posuzuje architekturu podle vzhledu, nesledují aspekt energetické náročnosti.“
Připadá mi, že pro vás je důležitý druhý plán staveb.
Nejdůležitější není prvotní efekt, to říkáte správně. Zásadní je prostředí stavby, které musí být lidem příjemné. Objekt také nesmí podléhat krátkodobým a levným trendům a je třeba, aby obstál i za 200 let. Neméně důležitý je i ekonomický pohled na výstavbu a provoz.
Jaká města vnímáte jako zdroj své inspirace pro architektonické návrhy?
Z širší perspektivy obdivuji Skandinávii a Kodaň. Nejde jen o města, ale o vztah ke krajině a občanské společnosti, která municipality buduje. Mám rád New York. Nicméně moje nejoblíbenější město je Londýn. Fascinuje mě množství zeleně v jeho rezidenčních čtvrtích, jejichž ulice lemuje stromořadí platanů a za ploty se rozprostírají privátní předzahrádky s dalšími stromy. Zeleň vytváří nádherný kontrast s cihlovou fasádou a pestrosti napomáhají i různobarevné dveře. Na anglosaské a severské architektuře se mi líbí jejich individuální přístup k výstavbě. Mrzí mě konzervativnost Prahy, kde převládá omítka a šeď. Pevně doufám, že s Pentou do Nové Waltrovky ještě barevné akcenty vneseme, byť jsme si na začátku nastavili více monochromatická pravidla.
Jde vám o větší formu hravosti?
Pokusil bych se tam přidat ještě jednu vrstvu, která by byla zábavná a měla více vtipu. Líbí se mi přístup Stanislava Fialy, jenž patří mezi nejoriginálnější, nejinspirativnější české architekty a jehož stavby jsou velmi nápadité. Například je autorem budovy DRN na Národní třídě.
I na Nové Waltrovce ještě budou příležitosti, jak vnést do ulic a třeba i administrativních budov více hravosti. První takové pokusy jsou už vidět. Například v podobě pumptracku pro děti, který se proplétá zdejší promenádou.
„Líbí se mi přístup Stanislava Fialy, jenž patří mezi nejoriginálnější, nejinspirativnější české architekty a jehož stavby jsou velmi nápadité.“
Vyjadřovala se veřejnost, případně nějaké spolky, k urbanistickým a architektonickým návrhům Nové Waltrovky, zasahovali do jejich podoby?
Radlické údolí je specifické svým položením, kdy směrem k jihu se nachází svah Dívčích hradů a železniční trať. Na zbylém území byly továrny a stranou, na konci Malvazinek, se rozprostíraly vily. Území netvoří celistvou obec ve smyslu veřejného společenství, a proto zde nebyl třeba apel na větší zapojení zástavby Nové Waltrovky do komunitního života. Veřejnost se zajímala zejména o zeleň, která v tovární čtvrti dříve moc nebyla. Rostlo tu jen devět stromů a stál menší činžovní dům se zahradou.
Řada participačních aktivit tu přesto proběhla. Týkaly se například výběru a podoby vodních a herních prvků, kterých tu už během první etapy výstavby vznikla celá řada.
Jak jste z urbanistického hlediska propojovali přilehlá území s novou zástavbou Waltrovky?
Nachází se zde několik tras, které by mohly být pro veřejnost hodně zajímavé. Za budovou ČSOB se nacházejí sady, jež jsou jen částečně zkultivované. Vede zde pěšina směrem ke slévárně a připadá mi dobré, abychom ji revitalizovali a umožnili lidem chodit přes sady směrem dolů na tramvaj a k metru. Vytvoříme tak příčné propojení skrze oblast.
Co se týká vertikálních propojení, Radlická ulice je sama o sobě dost velkou bariérou. Přilehlé pozemky na jižní straně ulice jsou hůře prostupné, kdyby se ale vlastníci dohodli, aby zde vznikl chodník a stezka směrem na Dívčí hrady, zlepšila by se prostupnost města. Pro lidi, včetně obyvatel Nové Waltrovky, by to mělo neuvěřitelnou hodnotu.
Jaká byla největší výzva při urbanistickém návrhu Nové Waltrovky a jak jste ji překonal?
Pro mě bývá nejtěžší stav, kdy stále stojím na staveništi, ale už bych chtěl vidět zhmotnění své vize, finální efekt města prorostlého zelení. Teď máme nastavené hmoty jednotlivých objektů, ale na výsledek si musím ještě několik let počkat, a to je frustrující. Jsem netrpělivý.
Metalica odkazuje na zušlechťování vlastností kovů. Legování se nazývá proces, kdy přidáváním dalších prvků vzniká ryzejší odlitek, proto Legatica. Promítaly se tyto myšlenky už do navrhování budov?
Z hlediska uspořádání hmot jsme chtěli, aby větší stavby lemovaly Radlickou ulici a byly různorodé, pestré. Přistupovali jsme k tomu optikou člověka, který se bude pohybovat směrem od centra. V úvahu jsme brali objekt ČSOB, jenž vnímám jako jeden z nejlepších architektonických počinů, které u nás vznikly za posledních 100 let. Objekt banky má hodně světlé horizontální pásy a mezi nimi dřevo. Proto jsme chtěli, aby naše první budova navazovala na tuto světlost. Už naše první skica objektu Legatica počítala s bílou fasádou budovy. Zároveň jsme využili zajímavého jevu – když projíždíte okolo ČSOB, Radlická ulice uhýbá doleva a obálka banky se jakoby rozevírá, takže tam vzniká prostor, do něhož jsme se rozhodli vložit užší a vyšší průčelí našeho objektu, které svou luminozitou naváže na světelné horizontály. V kontrastu s tím jsme chtěli, aby administrativní budova Metalica byla tmavá a existovala mezi nimi jasná polarizace jako jing a jang. Z toho pak vyplynulo metalurgické názvosloví, kdy bílé, ušlechtilejší budově bylo přiřazeno jméno Legatica a tmavé, syrovější, Metalica.
„Z hlediska uspořádání hmot jsme chtěli, aby větší stavby lemovaly Radlickou ulici a byly různorodé, pestré.“
Proč jste využili cihelný obklad i pro hotel, který na budovu Metalica hned navazuje?
Penta Real Estate vyjednala partnerství s dánskou hotelovou značkou Zleep, která pracuje s designovým prvkem cihel. Nicméně fakt, že cihlové opláštění mají dvě stavby, vzniklo až v průběhu projektu. Původně se totiž počítalo jen s hotelem. Metalica měla být obložena hliníkovými panely v grafitově černošedé barvě. Jenže přišel covid, pak válka na Ukrajině a ceny kovů prudce vzrostly. Hliník byl absolutně cenově nedosažitelný. Dohodli jsme se tedy na cihelném opláštění. Vůbec to ale nevadí, protože mezi administrativní budovou a hotelem je mezera, v níž může vzniknout další, úplně odlišná budova, kterou se do ulice opět vnese kontrast a rytmus. Předběžně se na tomto místě počítá s budovou nové školy.
„Území netvoří celistvou obec ve smyslu veřejného společenství, a proto zde nebyl třeba apel na větší zapojení zástavby Nové Waltrovky do komunitního života.“
Jak jste pracovali s nočním osvětlením budov, abyste do lokality vnesli atmosféru?
Nepracujeme jen s vnějším, ale i vnitřním osvětlením administrativních budov, které může mít pozitivní, ale i negativní dopad. Pokud kancelářský komplex svítí intenzivně v noci, může obtěžovat své okolí. Když nesvítí vůbec, budova je mrtvá. Osvětlení tedy musí být dobře řízeno a s nocí ho přiměřeně tlumit, aby budovy, obrazně řečeno, doutnaly. Pak vytvářejí dobrou energii a atmosféru, která lokalitu oživuje. Legatica už je z hlediska osvětlení skoro hotová a na objektu Metalica práce s nasvícením ještě probíhají.
Na co se těším, je parková úprava a s ní spojené svícení. Je výzvou přiměřeně nasvítit kmeny stromů z podhledu do větví tak, aby v noci prozařovaly jejich koruny. Umělé světlo také dokáže prozářit vegetační prvky, aby byly jasnější, kontrastnější. V neposlední řadě i veřejné osvětlení parků se může stát designovým prvkem, což bude ještě předmětem diskuse s investorem.
„Pokud kancelářský komplex svítí intenzivně v noci, může obtěžovat své okolí. Když nesvítí vůbec, budova je mrtvá.“
Na co se vás žádný novinář ohledně Nové Waltrovky nezeptal?
Všichni řešili, proč ta čtvrť vznikla, jakým způsobem a co charakterově vyjadřuje. Bylo to vždy popisování výstavby. Nicméně nikdy mi nebyla položena otázka mířící na prvky, které souvisejí s doplněním čtvrti a zabydlují ji. Právě ona barvitost a pestrost vzniká životem a hranicemi individuálního vlastnictví, kdy si každý do města vnáší něco úplně svého.
Nyní probíhají soutěže spojené s výtvarným dílem ve veřejném prostoru Nové Waltrovky a také o podobu sochy na náměstí. Souhlasíte, že by se umělci měli více na tvorbě čtvrti podílet?
Veřejný prostor by měl být plný intervencí, ty ale nemusí být vždy oficiální, vážné. Chce to vtip a hravost. Někdy stačí jednoduchá myšlenka. Například ve vnitrobloku Florentina byl instalován starý zelený food truck Citroën, který jsem shledával mnohem zajímavější než uměle vytvořená umělecká díla. Vnesl do vnitrobloku život, barvy a zabydlel ji.
U projektů, které staví Penta Real Estate, se investice do uměleckých instalací staly poslední dobou pravidlem, a to je moc dobře. Umění do veřejného prostoru patří, ať už jako opravdový „art“, či krátkodobé instalace, provedená reklamní grafika, nebo ve zvláštních případech „dům jako art“, například zmíněný Drn nebo třeba Masaryčka.
„Veřejný prostor by měl být plný intervencí, které nemusí být oficiální, vážné.“
Baví mě inspirace civilními věcmi. Když někam cestuji, chodím do míst, kam by nikdo nešel, protože nejsou turisticky atraktivní. Zajímám se o domy, které tam vznikly, a když je umíte číst a zajímá vás život, nejdete jen po velkém designu. Stavitelství je úžasná kniha a každá stavba i čtvrť má svůj příběh. Stejně jako Nová Waltrovka.
