Stát má obrovské rezervy v šetření energií a projekty energetických úspor jsou ideálním řešením, jak toho dosáhnout

„Veřejná správa provozuje řadu starých nemocničních pavilonů, státních budov a dalších úřadů, které jsou energeticky náročné. Přímo se tak nabízí, aby se potenciální investoři inspirovali úspěšnými EPC projekty a zaměřili se na úspory,“ říká Karel Volf, generální ředitel společnosti Metrostav DIZ, která nedávno dokončila velký projekt energetických úspor v pražské Thomayerově nemocnici.

Jak jsou pro vás zajímavé projekty energetických úspor?

Je to pro nás zajímavý segment, kdy umíme společně s technologickým partnerem nabídnout v podstatě jakýkoli projekt energetických úspor. Zaměřujeme se především na větší projekty tohoto charakteru, jako byl projekt energetických úspor v Thomayerově nemocnici, který jsme realizovali ve spolupráci se společností ENESA ze skupiny ČEZ ESCO. Pěkný projekt jsme dělali i pro Fakultní nemocnici Motol a podali jsme i několik dalších nabídek. V poslední době například pro Dopravní podnik v Praze, kde je naším partnerem opět ENESA.

Co musí investor udělat, aby se podařil EPC projekt realizovat?

Zásadní je, zda si veřejný zadavatel umí vyjednat dotaci a jak celý projekt uchopí. Tady se ukazuje, že ne všichni investoři s tím umí pracovat. Veřejná správa má v téhle oblasti velké příležitosti. Přitom projekty, kdy se výrazně sníží spotřeba elektřiny a tepla, mají v dnešní době obrovský smysl.

Kolik takových projektů se ročně vypisuje?

Bavíme se o jednotkách vypsaných soutěží ročně. Rozhodně to není tak, že by byla republika posetá novými investicemi. Na to, kolik je v České republice starých nemocničních pavilonů, státních budov a dalších úřadů, je to málo. Budu-li upřímný, osobně bych čekal, že EPC projektů bude na trhu daleko více. O to víc si vážím investorů, kteří vše dovedli do zdárného konce.

Jaké sektory veřejné správy mají pro EPC největší potenciál?

Kromě zmíněných nemocnic, kde vidím velké příležitosti pro úspory, má možnost čerpat dotace v podstatě kdokoli. Co vím, připravují se projekty krajských úřadů, dopravní podniky mají energeticky náročné provozy, takže příležitosti jsou napříč veřejnou správou. Kupříkladu Pražský dopravní podnik plánuje projekty úspor v objektech depa Kačerov, budovy Centrálního dispečinku a tramvajových vozoven Střešovice a Pankrác. To jsou určitě akce, které nám dávají smysl.

V NEMOCNICÍCH UMÍME

Nedávno jste dodělali velký EPC projekt v areálu Thomayerovy nemocnice, kde jste měli na starosti stavební část. V čem práce spočívaly?

Šlo o projekt energetických úspor, kdy jsme za plného provozu modernizovali šest historických objektů a budovu porodnice. Vyměnili jsme okna, provedli zateplení fasád všech objektů a zároveň doplnili tepelné izolace v rámci rekonstrukce skladeb střešních plášťů. Tím jsme objekty stavebně připravili, aby technologové mohli provést úsporná opatření zejména v oblastech elektroinstalace a vytápění. Šlo o poměrně rozsáhlou stavbu, která byla velmi náročná na organizaci a koordinaci s provozem nemocnice. Jistě si dovedete představit, že když měníte okna v porodnici nebo jiném komplikovaném zařízení, musíte se chovat velice ohleduplně, abyste zasahovali co nejméně do činnosti lékařů, a nesnižoval se tak komfort pacientů.

Jak projekt hodnotíte?

Když vezmu projekt jako celek, jsme s ním velmi spokojeni. Je zásadní svým rozsahem, možná je největší svého druhu v Česku. Povedlo se nám ho dokončit včas a nemocnice je s výsledkem spokojená, protože šetří nejen energie, ale i životní prostředí. Do vzduchu jde výrazně méně CO2. Samozřejmě jsme v průběhu stavby řešili několik problémů, které se na stavbě vyskytly. Potrápili nás například dodavatelé materiálů, kdy v důsledku nedostatku jednotlivých komodit nebylo na trhu dost oken. To byl ale problém všech stavebních firem, jež pocítily důsledky vpádu Ruska na Ukrajinu.

Nemocnice je památkově chráněná, hrálo to zásadní roli při stavbě?

Stavba probíhala pod dohledem památkářů, se kterými jsme průběžně komunikovali, abychom zachovali ráz budov. Nicméně že by nám to komplikovalo průběh prací, to určitě ne. S památkově chráněnými objekty máme dost zkušeností a víme, jak se na takových stavbách chovat.

Pracovali jste i v dalších nemocničních areálech?

Stavební úpravy nemocnic jsou pro nás samozřejmě zajímavou obchodní příležitostí. Nedávno jsme dokončili Pavilon péče o rodinu v nemocnici v Pelhřimově, na etapy pracujeme na Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem, stavíme v areálu nemocnice v Českých Budějovicích a necelý rok pracujeme na výstavbě Centra urgentní medicíny nemocnice v Liberci. Takže v tomto segmentu máme řadu rozjetých projektů a patříme v něm k předním dodavatelům.

Potřebujete na to specializované lidi?

Určitě, investoři vyžadují zkušenosti s obdobnou výstavbou. Naše týmy jsme posílili o pracovníky, kteří tyto zkušenosti mají.

Zvažovali jste, že byste v rámci EPC nabízeli i financování?

Pokud by o to byl zájem, uměli bychom financování nabídnout. Zatím jsem se ale nesetkal se soutěží, kde by byl balíček financování součástí podmínek.

Jak je na tom soukromá sféra?

Tam je situace jiná. Průmyslové a další podniky mají energetické úspory zahrnuté ve svých standardních investičních plánech a takových projektů se realizuje celá řada. Koneckonců i my, jako stavební skupina, máme několik projektů, které nám šetří energie.

OCHLAZENÍ V PRŮMYSLU

V jakých segmentech podniká Metrostav DIZ?

Primárně se zabýváme energetikou, pozemními a vodohospodářskými stavbami. V těchto segmentech dokážeme nabídnout a zrealizovat celou škálu zakázek, od malých po největší stavby na trhu.

Jaké jsou vyhlídky v jednotlivých sektorech?

Jsme optimisté v energetice. Zde se připravuje řada projektů v rámci dekarbonizace elektráren, spaloven komunálního odpadu a dalších energetických provozů. Realisticky vidím vodohospodářské projekty, kde probíhá několik zajímavých soutěží. Chceme se ucházet o dostavbu staré vodní linky v Praze, realizujeme nový plavební stupeň na Baťově kanálu a připravujeme se i na řadu drobnějších akcí. Takže tam to vidím jako stabilní sektor bez velkých výkyvů. Naopak pozemní stavby čeká útlum. Byly dokončeny velké projekty, které se financovaly z covidových dotací, a konkrétně třeba kraje budou mít příští rok s investicemi velký problém, protože finance nejsou. Stát se rozhodl masivně podporovat infrastrukturu, což je sice v pořádku, ale bude to mít vliv na investiční činnost dalších ministerstev a navázaných organizací.

Ochlazuje se apetit i u developerů a dalších privátních investorů?

Developeři testují trh a tento rok si udělali investiční přestávku. Výjimkou bylo několik projektů spekulativní výstavby. V podstatě ale až teď se začínají zase hýbat ledy a velcí hráči jako Central Group spouštějí výstavbu některých pozdržených projektů. Pořád je to ale výrazně méně než před dvěma lety. Významně také ochladla průmyslová i investiční výstavba. Neinvestuje se v automotive, logistice ani dalších průmyslových sektorech.

Signalizuje to krizi v průmyslu?

Osobně si myslím, že to tak bude. Třeba z automotive teď registrujeme minimální množství poptávek.

SLABÁ PODPORA NA UKRAJINĚ

Kolik lidí zaměstnáváte?

Máme asi 850 kmenových zaměstnanců a další nabíráme podle toho, co vyžadují nové projekty. Třeba v energetice permanentně hledáme schopné odborníky a nevylučuji, že bychom mohli jít i cestou akvizic.

Je pro vás investičně zajímavá Ukrajina?

My jsme se do Ukrajiny pustit chtěli a posílili jsme se na to i personálně. Účastnili jsme se řady obchodních misí, ale bohužel je pro mě zklamáním, že stát neumí vytvořit podmínky pro podnikání českých firem na Ukrajině. Chtěli jsme třeba zrekonstruovat teplárnu na klíč s tím, že by stát vypsal alespoň soutěž na konzultanta, který by udělal studii proveditelnosti. Odezva byla nulová. Vládní zmocněnec pro Ukrajinu nám doporučil, abychom se obrátili na EBRD (Evropská banka pro obnovu a rozvoj), ale tam si investice vyzobou zahraniční firmy, které mají s EBRD mnohem lepší vztahy než my. Mrzí mě, že to není schopen český stát pochopit.

Zájem z Ukrajiny by byl?

To je právě ono, že Ukrajinci zájem mají. My máme koncového zákazníka, a pokud by byl stát ochoten pustit jednotky milionů do studií proveditelnosti, mnohokrát by se mu to vrátilo. Měli jsme připravený tým lidí, dodavatelský řetězec firem z energetického sektoru, ale bohužel to nedopadlo. Je na jednu stranu hezké, že stát má vizi, jak pomoci Ukrajině, na druhou stranu mu chybí vize, jak zajistit práci českému průmyslu. Z mého pohledu je to nevyužitá příležitost.