„Přidaná hodnota vytvořená evropským průmyslem ve svařování se pohybuje kolem 66 miliard eur ročně,“

uvedl v rozhovoru pro časopis KONSTRUKCE Ing. Václav Minařík, CSc., ředitel CWS ANB.

Všeobecně je známo, že chybí dostatek kvalifikovaných svářečů. Řešením zdá se být v některých oborech automatizace, robotizace… Co ale v oboru svařování ocelových konstrukcí ve stavebnictví, v rámci výroby velkých svařenců?
V hromadné a velkosériové výrobě se tento nedostatek kvalitních svářečů již léta řeší téměř výhradně automatizací a robotizací. Charakter výroby je vhodný pro nasazení robotů a celých jejich linek. Robot i automatická linka není „unavená“ a může pracovat i tři směny denně po celý rok. V pohotovosti samozřejmě musí být ale údržba.

V malosériové a kusové výrobě je základem kvalitní práce svářeče a role svářečského dozoru, a to ve směru přípravy výroby (WPQR, WPS či přídavný materiál), tak i dozoru nad vlastním svařováním (EN ISO 14731). I když i zde se stále více prosazují roboty s velmi sofistikovaným (zjednodušeným a zrychleném programováním) často v robotických buňkách. Ve výrobě ocelových konstrukcí a velkých svařenců se bez kvalitní práce svářečů výhledově ještě prostě neobejdeme.

Může v tom nedostatku svářečů hrát roli i mzda, resp. atraktivita práce?
Vše hraje samozřejmě určitou roli. Ale podívejme se na problematiku ještě i z jiného pohledu… Jak si myslíte, že je atraktivní práce pro svářeče, pokud výrobní firmy začínají ve svařovacích zdrojích používat software, díky kterému lze na dálku (Průmysl 4.0) zjistit, třeba z Nového Zélandu, mimo jiné dobu hoření oblouku a další parametry, a tím normovat a hodnotit jeho práci. Takto na dálku… A to vše bez výraznějšího finančního zvýhodnění svářeče oproti klasickým provozům. Nebo jiný příklad… Jak byste se jako svářeč díval na to, že musíte projít psychotesty a prověřením pro stupeň „Tajné“, pokud byste svařoval pro jadernou energetiku? I uvedené mohou atraktivitu oboru svařování výrazně ovlivňovat.

Podívejme se na aditivní výrobu. Zde by nebyla cesta časem nahradit současnou kusovou výrobu i v oboru ocelových konstrukcí?
Zcela kusovou výrobu ocelových konstrukcí a těžkých svařenců nahradit nemůže. Obecně platí, že nasazení nové (převratné) technologie na starou konstrukci nebývá vždy úspěšné a finančně rentabilní. Ale může být faktorem, který umožní tvorbu zcela nových konstrukčních variant. A to je šance.

V kusové výrobě (a výrobě prototypů) se již dnes začíná pro vhodné součásti používat „Additive Manufacturing“ (AM) – aditivní výroba, u nás často označovaná za 3D tisk. Aditivní výroba na bázi laseru je trendem a stále důležitějším procesem, jako jeden ze základů moderních výrobních technologií. Vzhledem k jejich bezkonkurenční schopnosti zpracovat širokou škálu materiálů či výrobních aplikací, jdou dopředu obory, jako je letecký a automobilový průmysl a zdravotnické odvětví.

Aby se dosáhlo plného využití aditivní výroby ve většině průmyslových odvětví, je třeba ještě překonat několik překážek. Jakých?
Určitě jde o velikost dílů, možnost a odolnost „smíchat“ materiály v jednom výrobním cyklu a kvalifikace personálu, kdy je třeba vyvíjet nové kvalifikace, resp. osnovy výuky na úrovni požadavků nové technologie.

Předpokládám, že stejně tak jako je málo svářečů, chybí i svařovací „dozoři“? Je to tak?
Ano, svářečských dozorů je velký nedostatek. Než aby si firma vychovala např. IWE, IWT či IWS, tak si najímá externí svářečské dozory. Někteří pak provádějí svářečský dozor u pěti a někdy i více firem. Jak může taková činnost být kvalitní a ovlivnit kvalitu výrobku lze pouze spekulovat…

Líbí se mi praxe z oblasti výroby železničních kolejových vozidel (EN 15085), kde, pokud externí (smluvní) svářečský dozor pracuje pro více než dva výrobce při svařování, se vyžaduje souhlas všech zákazníků.

Mění se v čase nějak náplň práce těchto dozorových orgánů?
Samozřejmě, že se náplň práce svářečských dozorů mění. V závislosti na stupni automatizace, robotizace, použitých technologiích, materiálech a podobně. Všechny tyto faktory se mění s časem, a svářečský dozor musí na změny správně reagovat (musí se vzdělávat kontinuálně).

Pracovní skupina EWF a IAB každý rok předkládá generálnímu zasedání ke schválení změny v osnovách kurzů I/EWE, T, S a P tak, aby odpovídaly požadavkům průmyslu, moderním trendům v technologii i materiálům.

Dosáhnout kvalifikaci „Mezinárodní/evropský svářečský inženýr, technolog nebo specialista“ znamená zajištěné zaměstnání s velmi dobrým platem. Pro mnoho svářečských dozorů je pak práce i koníčkem. Zápal pro věc je pak často srovnatelný s IT specialisty.

V souvislosti s robotizací a automatizací rostou požadavky na svařovací software, digitalizaci a zálohování dat. Nestává se pak svářečský dozor spíše nějakým „koordinátorem“ svařování?
V tomu určené normě (ČSN EN ISO 14731: Svářečský dozor – Úkoly a odpovědnosti) často slovo dozor evokuje dozorce s důtkami. Tady je pro češtinu převzat název (podle mého názoru nešťastně) z již dávno neplatné ČSN EN 719 – DOZOR. V anglickém originále se jedná o slovo „coordination“, tedy česky o koordinaci svařování.

A nyní k digitalizaci… Dnes je velmi moderní skloňovat ve všech pádech „Průmysl 4.0“. Ten je mimo jiné charakterizován ohromujícím nárůstem objemu dat a nárůstem výpočetního výkonu a konektivity, je to taky o uložení řídících výrobních dat v „cloudu“ a přístup odkudkoliv. Je to bezpečné před hackery?! Není lepší lokální úložiště např. u výrobce oddělené od venkovní sítě? Vždyť nejde jen o možné narušení výroby, ale o velmi cenné know-how firem. Na nastavení pravidel se intenzivně pracuje.

Jakou autorizaci EWF, resp. na jaké mezinárodní normy naposledy získala CWS ANB licenci?
V poslední době jsme autorizovali kvalifikace lepení „EAB – European Adhesive Bonder“, EAS – European Adhesive Specialist a EAE – European Adhesive Engeneer. Pro EAB a EAS jsme získali autorizaci pro Srbsko a pro EAB autorizaci pro Maďarsko. Velmi úspěšná je též autorizace pro speciální kurzy „Tepelné zpracování svarových spojů“ ve stupních „Comprehensive“, „Standard“ a „Basic“.

I vaše firma určitě stojí před tím, jak dále…
Určitě. V našem bussines plánu máme možné postupné zavádění dálkového studia pro I/EWE, příp. I/EWT a I/EWS. To je velmi náročný a drahý počin. Zde je možnost vyvíjení vlastního systému výuky, včetně využití elektronických prostředků, čili animace a videa, a možná i vzdálené spojení posluchačů se školitelem (například pomocí virtuální reality). Uvažujeme i o nákupu licence a překlad do češtiny. Náklady na varianty výuky jdou řádově do milionů korun. Důležité je, aby byl zájem firem, resp. uchazečů. Dnes, když některé kurzy probíhají např dva dny za 14 dní, a to ještě často v so nebo ne a tedy delší dobu, není zátěž pro firmy tak veliká s uvolňováním pracovníků.

Naší další strategií je, mimo jiné, rozšiřovat své aktivity v zahraničí. Máme zkušební komisaře nebo aktivity v Číně, Itálii, Vietnamu, Turecku, Iráku, provádíme audity firem v Koreji, Izraeli a dalších a chceme v tom pokračovat. O naše služby je zájem.

EWF síť je tvořená 47 členskými zeměmi, které reprezentují národní svářečské společnosti… Jak je aktivní česká „pobočka“ této sítě. S čím podnětným jste v poslední době přišli nebo se chystáte přijít?
CWS ANB je dlouhodobě na třetím místě EWF/IAB v počtu vydaných diplomů a certifikátů na počet obyvatel nebo i na spotřebu oceli. Sám jsem zvolen členskými zeměmi ředitelem EWF, což je myslím i ocenění aktivit českého ANB. Současně jsem předsedou pracovní skupiny (WG) pro certifikaci svářečů. Vypracované a EWF schválené pravidlo je velmi úspěšné s desítkami tisíc certifikátů. Zde budeme vydávat další „Best Practice“ pro celou síť EWF. Jsme aktivní v pracovní skupině „Blended Learning“, kde jsme prosadili, myslím, revoluční změnu v dálkovém studiu.

Velmi aktivní jsme i v pracovní skupině nazvané „Adhesive Bonding“ (Lepení) a v řadě dalších WG (kolejová vozidla, jakost, terminologie, svařované konstrukce, tlakové nádoby, betonářská ocel, …).

Board of Directors a Technical Management Team připravují modulární systém výuky všech svářečských kvalifikací, tak aby se zabránilo dublování témat v různých kvalifikacích a změnu struktury EWF s vytvořením „průmyslové komory“.

Jen pro informaci, EWF – Evropská svářečská federace se zabývá vývojem kvalifikací již od roku 1992. Její harmonizovaný systém je uznáván v celém světě. V současnosti má ustavenu pracovní skupinu „Aditive Manufacturing“, která připravuje kvalifikační schéma pro nově se rozvíjející technologii. Důraz se dává na modularitu systému kvalifikací, usnadnění rekvalifikací, celoživotní vzdělávání online nástroje výuky atd. Tato skupina je tvořena zástupci velkých firem z celého světa, používajících AM (Airbus, Boeing, GE, Rolls Royce a odborníci na výrobní technologie, řídicí systémy a digitální technologii).

V platnost vstoupila nová norma 14731:2019… Co si o této změně myslíte?
Musím říci, že předchozí EN ISO 14731 z roku 2006 i EN 719 z roku 1995 byly konkrétnější. V tomto novém vydání byl zrušen termín „obecný technický požadavek“. Bez bývalé informativní přílohy A nová norma neposkytuje výrobci žádné informace, jaké jsou minimální požadavky. Technické znalosti svářečského dozoru jsou základem, k tomu přistupují zkušenosti, kompetence, jmenování, a to vše dává základ k odpovědnosti svářečského dozoru. Ale, je potřeba uvést, že výrobkové normy stále považují technické znalosti za určující.

Mezi ty rozšířené kompetence bude patřit například i „komunikativní dovednost“… Bude tedy součástí školení svařovacích dozorů přítomen i sociolog nebo psycholog?
Nebude součástí kurzů, alespoň ne povinně. Osnovy EWF jsou pouhými minimálními požadavky. Pokud některé ATB (Approved Training Body) zařadí do výuky další předměty, záleží jen na nich. Dnes se např. běžně nad rámec minimálních požadavků učí vizuální kontrola svarů s certifikátem. ANB garantuje, že minimální požadavky na příslušnou kvalifikaci byly splněny.

Svářečský dozor je výhradní odpovědnost výrobce… Dává nová norma výrobcům větší pravomoci v tom, jakého koordinátora si vybere?
Nedává větší pravomoci, ale dává mnohem větší odpovědnost firmy za svářečský dozor. Při zákaznickém nebo certifikačním auditu by firma měla doložit nejen profesionální kompetence, čili technické znalosti (I/EWE, T, S, P), ale i metodické kompetence, sociální kompetence a osobní kompetence.

Svařování je tradičním oborem… Vás osobně, která nová technologie nebo svařování nějakého speciálního materiálu, zaujala a proč?
Studie německé svářečské společnosti (DVS) udává, že celková přidaná hodnota vytvořená evropským průmyslem ve svařování se pohybuje kolem 66 miliard eur ročně a že více než 1,2 milionu osob pracuje v oboru svařování a souvisejících technologiích v EU (28).

Mě samozřejmě zajímá vývoj v laserech a v poslední době vývoj v hybridním svařování s laserem, pro malou tepelně ovlivněnou oblast a s tím související malou degradaci svarových spojů. Pro hliníkové slitiny je úžasná technologie třecího svařování s promíšením (FSW – Frition Stir Welding). Protože skončila patentová ochrana TWI, a nebude nutná licence, předpokládám rozšíření této metody.

Mnoho se hovoří o ekologickém a šetrném přístupu ve výrobě, větší ochraně zdraví zaměstnanců. Má v tomto směru svařování reservy? Na čem se nyní například v tomto směru intenzivně pracuje?
Svařování prostupuje mnoha obory. Jako auditor EWF a IIW v rámci auditů EN ISO 3834 a dalších norem, mám za povinnost kontrolovat i bezpečnost a hygienu práce a dodržování zásad v tomto směru. Protože se při svařování taví kov, vznikají různé dýmy, aerosoly a jiná nebezpečí. Zdraví pracovníků je vždy na prvním místě. Slouží k tomu stále dokonalejší ochranné pomůcky a výkonné odsávání s filtry.

Evropa je bohatá a tak může vynakládat prostředky na ochranu zdraví a životního prostředí. To ale neplatí o některých zemích Asie a Afriky. To, co jsem tam sám viděl, nebo mí kolegové, má z hlediska svařování k ochraně zdraví a životního prostředí ještě velmi daleko.