(Problematické) provedení detailů ETICS podle požární normy ČSN 73 0810

V srpnu 2016 vstoupila v platnost revidovaná norma ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení a s ním se výrazně změnil přístup v zateplování budov. Lze říci, že rok 2019 je prvním rokem, kdy se většina budov zatepluje podle těchto nových předpisů. V loňském i předchozím roce mohla dobíhat stavební povolení vydaná před změnou normy a budovy se tak mohly zateplovat ještě podle starých požadavků. Článek se bude zabývat nejproblematičtější výškovou kategorií budov s požární výškou hp 12 až 22,5 metrů, u které je nejvíce požadavků na provedení požárně bezpečných detailů, jako jsou pruhy nad okny, horizontální konstrukce, průjezdy, svislé pruhy, elektrorozvody, hromosvody, únikové cesty a podobně. Zhruba každý čtvrtý bytový dům v Česku spadá do této výškové kategorie.

STANDARDNÍ NORMOVÉ ŘEŠENÍ

Standardní normové řešení předpokládá provedení 900 mm širokých protipožárních pruhů z materiálu třídy reakce na oheň A1 nebo A2 nad každým podlažím (včetně posledního patra) průběžně okolo celé budovy. Dále jsou vyjmenována riziková místa jako je založení systému, únikové cesty, horizontální konstrukce, elektrická zařízení, vyústění vzduchotechnických zařízení apod., která se musí také zabezpečit proti požáru.

Toto standardní řešení znamená časté střídání materiálů na fasádě. Nejběžnějšími materiály používanými na zateplení domů jsou pěnový polystyren (EPS) a minerální vata (MW), která se díky svojí nehořlavosti využívá právě jako protipožární bariéra. Při provedení standardního protipožárního řešení u běžného osmipatrového domu (obr. 1) je zhruba na polovině plochy možné použít EPS, resp. tepelnou izolaci třídy reakce na oheň B až E, a na polovině je nutné použít MW, resp. izolaci třídy reakce na oheň A1 nebo A2.

Časté střídání materiálů s sebou ale může přinést komplikace při realizaci zateplení nebo následně. Mezi největší problémy kombinace materiálů patří:

• nesouvislý podklad pro omítku, hrozí „prokreslení“ v místech s rozdílnou difúzí vodní páry přes EPS a MW,
• rozdílné rozměry desek EPS a MW – složitý sparořez, týká se to především míst, kde se potkávají vodorovné a svislé pruhy,
• nutnost vyztužení v místech přechodu materiálů dvojitou síťovinou – s přesahem 150 mm na každou stranu od styku (podle čl. 8.8. ČSN 73 2901),
• rozdílné požadavky na kotvení EPS a MW (MW se kotví hmoždinkami s ocelovým trnem),
• prakticky je nemožné brousit nerovnosti, protože plochy s MW brousit nelze.

ALTERNATIVNÍ ŘEŠENÍ

Některé detaily (především protipožární pruhy a založení systému) lze nahradit ekvivalentním úpravou, tedy řešením vyhovujícím zkoušce podle ČSN ISO 13785‑1 Zkoušky reakce na oheň pro fasády – Část 1: Zkouška středního rozměru, a omezit tak střídání materiálů. Při zkoušce nesmí dojít k šíření plamene přes úroveň 0,5 m od spodní hrany zkušebního vzorku, a to po dobu alespoň 30 minut při tepelné zátěži 100 kW.

Výrobci hořlavých tepelněizolačních materiálů se logicky snaží o co největší uplatnění svých výrobků, proto testují řešení, ve kterých jsou zmenšeny protipožární pruhy (obr. 2a) nebo v nich vůbec není použitý nehořlavý materiál (obr. 2c). Provedení je obvykle postavené na precizním provedení drobných detailů, což bývá na stavbě při reálných podmínkách velmi komplikované. Některá řešení, která vyhovují zkoušce ČSN ISO 13785‑1, jsou znázorněna na obrázku 2.

Tyto detaily mají svoje úskalí:

A) řešení s pruhy 200 mm (obr. 2a)

• Nutnost použít dvě, resp. tři výztužné sítě v nadpraží, z toho alespoň jedna síť musí být přes roh průběžná, přesahy síťoviny by měly být alespoň 10 cm, plus musí být použita vyztužující síťovina diagonálně v nároží → lokálně se zvětšuje tloušťka povrchové úpravy systému.
• Náročné kotvení průběžného pruhu z MW výšky 200 mm, v případě použití lamel nutnost celoplošného lepení.

B) špaletové řešení (obr. 2b, 2c)

• Vzniká tepelný most v lepené spáře u špaletové izolace MW, v místě hrozí kondenzace.
• Nutnost použít dvě, resp. tři výztužné sítě v nadpraží, z toho alespoň jedna síť musí být přes roh průběžná, přesahy síťoviny by měly být alespoň 10 cm, plus musí být použita vyztužující síťovina diagonálně v nároží → lokálně se zvětšuje tloušťka povrchové úpravy systému.

Přestože by se mohlo zdát, že alternativní řešení reaguje na problémy se střídáním materiálů, není tomu tak. Téměř na každé fasádě zůstávají velké plochy, kde je nutné použít nehořlavý materiál nebo řešení odzkoušené na velkorozměrové zkoušce podle ČSN 13 785‑2. Mezi tato místa patří:

• vnější schodiště a pavlače sloužící jako únikové cesty,
• průjezdy, průchody,
• podhledy horizontálních konstrukcí,
• svislý pruh mezi jednotlivými stavebními objekty,
• vnitřní schodiště (vnitřní únikové cesty),
• v oblasti bleskosvodu, vzduchotechnických vyústek.

Tabulka 1 – Náklady na zateplení pětipatrového bytového domu izolací tloušťky 200 mm (rozdíl činí 5,86 % rozpočtových nákladů)

FINANČNÍ NÁKLADY

Při volbě vhodného zateplení hrají významnou roli investiční náklady na jeho realizaci. V tabulce 1 jsou vyčíslené náklady na provedení celoplošného nehořlavého systému a systému podle nových požadavků normy (kombinace EPS a MW). Přestože náklady na tepelnou izolaci jsou u bezpečnější a praktičtější varianty (celoplošné aplikace MW) vyšší o 35 %, v celkových nákladech je rozdíl pouhých 6 %. Důvodem je především to, že cena tepelné izolace tvoří zhruba jen třetinu celkových nákladů na zateplení.

ZÁVĚR

Do doby než bude požární bezpečnost fasád povinně testována na vzorcích velkého rozměru (tedy přiblíží se reálným podmínkám požáru), bude volba nadstandardního požárně bezpečného zateplení na dobrovolné úrovni a rozhodovat o ní bude nejčastěji projektant a investor. Nadstandardní požární řešení spočívající v celoplošném zateplení nehořlavým materiálem přináší vyšší bezpečnost, usnadní proveditelnost zateplení, sníží riziko chyb při realizaci a výrazně nezvýší náklady na provedení.