Foto: IPC
Legendární kozárovická žula, ze které jsou vydlážděny třeba chodníky na Praze 1 nebo celá trasa metra A, zažívá dnes nové zlaté časy. Po krizi způsobené pandemií koronaviru se dovoz z Asie utlumil, a tak vzrostla poptávka po kvalitní české žule. U levnější žuly, která se v minulých letech nakupovala především v Číně, se začíná projevovat také její nižší kvalita.
Co žulové lomy řeší dnes nejvíc, je nedostatek zahraničních pracovníků, hlavně těch z Ukrajiny, a rychle stoupající ceny energií. „Ceny našeho sortimentu jsou zásadně ovlivněny cenami energií. Celý lom jede na elektřinu. Minulý rok jsme platili za 1 MWh 1 760 korun, teď jsme někde na 5 200–5 300 korunách, tedy trojnásobku,“ říká Patrik Zeithaml ředitel divize těžby a zpracování kamene společnosti IPC a statutární ředitel lomů Drahenický Málkov a Kozárovice. „Další stěžejní nákladová položka je nafta. Před koncem sezony loni v říjnu jsem ji kupoval za 20 korun bez daně, teď ji kupuji za 40. To vše se musí promítnout do cenové politiky,“ sdělil časopisu Konstrukce letos v dubnu. „Staré prodejní ceny z roku 2021 jsem tedy nemohl akceptovat. V současných cenících musím mít zahrnutou alespoň nějakou profitabilitu, to by pak ztrácel smysl předmět mého podnikání.“
O ČESKÉ ŠTÍPAČE SE LOMY PŘETAHUJÍ
Další výzva spočívá v tom, že výkonná složka, tedy štípači a plátkaři, kteří dělají hrubou výrobu, jsou vesměs cizinci. Nejvíce Ukrajinci a Moldavci. Například v Drahenickém Málkově byla linka kompletně obsazená Ukrajinci, kteří se po zimě kvůli válce nevrátili.
KOZÁROVICKÁ ŽULA
V Kozárovicích jsou v současné době aktivní tři lomy a z těchto tří lomů najdete například kompletní obklady a schodišťový program v metru linky A. Kozárovická žula je specifická tím, že je hodně tmavá, šedá, až do černa, s bílou zrnitostí. Standardní žuly jsou spíše světlejší, některé mají načervenalou nebo nažloutlou barvu. Dále veškeré pochozí chodníky, malé i velké mozaiky na Václavském náměstí a v celé Praze 1, to je také žula z kozárovických lomů.
Najít na českém trhu někoho, kdo je ochotný naštípat 8–11 tun denně, je dost obtížné. Staří pardálové, kteří jsou v lomech od 60. let, sice něco umějí, ale už nemají dost sil. „Skupina lidí od 20 do 30 let, která má nejvíc předpokladů, aby tenhle nápor zvládla, se k nám nehlásí,“ tvrdí Zeithaml. Přitom to není špatně placená práce. Jedná se o úkolovou mzdu, ti zkušenější si vydělají 50, 60 i 70 tisíc korun měsíčně. Ale takových je málo a lomy se o ně přetahují.
OBJEDNÁVEK MÁME DOSTATEK
„Jsme relativně krátce po začátku sezony, ta těžařům začíná v březnu a končí s nástupem listopadu, takže aktuálně nasmlouvané zakázky máme. A zatím stíháme. Zkoušíme pracovat i o víkendech, půjčujeme si lidi navzájem mezi našimi lomy, abychom zasanovali personální díru, která nám vznikla v Drahenickém Málkově,“ říká šéf IPC.
ŽULY MÁME NA 50 LET
Drahenický lom Málkov nabízí v první etapě k vytěžení 103 tisíc kubíků. Při výrubnosti 10 tisíc kubíků ročně to znamená zásoby asi na 10 let. Druhá etapa by měla následovat po schvalovacím procesu zahloubení, to znamená projít geologickým průzkumem a identifikací ložiska, pak je pravděpodobné, že se zásoby navýší na 500 tisíc kubíků, takže na 50 let těžby. „Až dojde na rekultivační plán, tak už tu nikdo z nás nebude.“
S nedostatkem poptávky ale firma nemá, záleží na tom, jestli se stavby budou realizovat. Co se týká uplatnění surovin ze jmenovaných lomů, tak v případě hrubé kamenické žuly, což jsou kostky a regulační kámen, šlo loni 70 procent produkce do Německa a Rakouska, zbytek po Česku. U jemné ušlechtilé žuly pro další zpracování, tedy pro desky či obklady, je to podobné, ale s větší převahou Německa.
DOVOZ ZAČÍNÁ UPADAT, POPTÁVKA PO ČESKÉ ŽULE STOUPÁ
.jpg)
Před rokem až dvěma byl ohromný problém se na českém trhu prosadit se sortimentem silničního programu, tedy obrubníky, krajnice ze žuly a podobně. Žula se dovážela z Číny a Turecka. „Oni byli tak na polovičních režijních nákladech oproti nám, včetně dovozních cel. Když jsme například dělali silniční program OP3, standardní obruby ke komunikacím, jen v nákladu nás vyšel běžný metr na 600 korun a víc, cena toho samého z Turecka nebo z Číny se tu tehdy pohybovala kolem 550 korun včetně dovozu na místo,“ vzpomíná Zeithaml.
V současné době tahle cesta začala upadat, hlavně kvůli pandemii covidu-19 a následné energetické krizi. A vše nasvědčuje tomu, že výrazně stoupne poptávka po české žule, respektive se to už začíná dít. Jistou roli v tom hraje i fakt, že levnější žula z Asie byla méně kvalitní, po několika letech se na stavbách začíná drolit, zatímco obruby z kozárovické žuly jsou tu už 50 let.
Ceny tlačí dolu i překupníci. „Hodně velkou část produkce, kterou máme na obou lomech, skupují překupníci a ti teprve komunikují s koncovým uživatelem. Zakázka je skoro vždy napsaná včetně všech služeb, to znamená v případě chodníku například udělat i podloží, položení provést od A do Z, my přivezeme jen sortiment. Kdybychom dokázali jednat s koncovým uživatelem napřímo, mohli bychom být cenově také jinde,“ zakončuje Zeithaml.
