Jak Metrostav rekonstruoval hotel Fairmont Golden Prague a revitalizoval území Staroměstské brány

Na konci Pařížské ulice v Praze byl v roce 2025 po více než čtyřleté rekonstrukci znovu otevřen hotel Fairmont Golden Prague, který vznikl konverzí bývalého hotelu InterContinental – významné stavby českého brutalismu z let 1968–1974 od architekta Karla Filsaka a jeho spolupracovníků. Rekonstrukce zahájená v září 2020 byla realizována podle návrhu architekta Marka Tichého ze studia TaK Architects. Zaměřila se na citlivou obnovu architektonické podstaty budovy, restauraci původních uměleckých děl i doplnění současných architektonických i provozních prvků odpovídajících dnešním požadavkům na fungování hotelu včetně jeho vztahu k veřejnému prostoru. Generálním dodavatelem stavby byla společnost Metrostav, přičemž realizaci zajišťovaly týmy divizí 9 a 3. Za mimořádný architektonický a stavební počin získala tato proměna titul Stavba roku 2025.

KOMPLEXNÍ REKONSTRUKCE A DOSTAVBA MĚSTSKÉHO BLOKU

Projekt, prezentovaný pod souhrnným názvem Staroměstská brána, zahrnoval nejen komplexní rekonstrukci bývalého hotelu InterContinental, ale také rozsáhlou proměnu přilehlých pozemků ve vlastnictví investora. Cílem bylo revitalizovat veřejný prostor na rozhraní Pařížské třídy a Dvořákova nábřeží, výrazně jej rozšířit a nově otevřít směrem k nábřeží Vltavy, aby se lokalita po desetiletích znovu stala přirozenou součástí městské struktury.

Klíčovou část realizace představovala rekonstrukce historické brutalistní budovy hotelu (SO.01) a přestavba provozního objektu Fairmont Golden Prague Residences (SO.04), které byly doplněny úpravami parteru a veřejných ploch. Součástí řešení bylo také doplnění areálu o nové objekty a funkce – zejména víceúrovňový CONCEPT STORE (Kodl Contemporary) (SO.02) s velkorysým prosklením orientovaným do Pařížské ulice, dále restauraci GREENHOUSE navazující na nábřeží a objekt SKYBOX (zasedací místnosti C-Suites) rozšiřující gastronomické a společenské zázemí komplexu.

Důležitým urbanistickým prvkem projektu se stal rovněž nově vybudovaný průchod na vltavskou náplavku (SO.05), který vytváří přímé pěší propojení mezi Pařížskou třídou, Dvořákovým nábřežím a říční promenádou, čímž otevírá dříve uzavřený hotelový areál historickému jádru.

HISTORIE BRUTALISTNÍ STAVBY

Výstavba hotelu InterContinental byla koncipována jako reprezentativní projekt československé architektury 60. let. Zakázku získal architekt Karel Filsak, který ke spolupráci přizval kolegy z ateliéru Epsilon a další tvůrčí týmy, zejména skupinu Jana Šrámka a kolektiv Františka Cubra. Návrh reagoval na tehdejší koncepci asanace historického území – zachoval otevřené plochy náměstí, zároveň však nová hmota hotelu výrazně zasahovala do původní urbanistické struktury a území rozdělila na dvě části. Směrem k Bílkově ulici byly umístěny podzemní garáže, zatímco ustoupení objektu od Dvořákova nábřeží umožnilo vznik zahrady a nástupního prostoru do sníženého přízemí.

Dominantní objem hotelu byl formován do půdorysu nepravidelného písmene H se třemi křídly rozdílné výšky. Vertikálně členěné fasády odkazovaly na měřítko okolní pražské zástavby, zatímco výrazná betonová podnož s plasticky tvarovanými prstenci a velkoformátovým bezrámovým zasklením reflektovala principy mezinárodního stylu a zároveň využívala výrazové prostředky brutalistní architektury s použitím betonu a skla – od subtilních vertikálních lamel fasády přes dekorativně pojaté betonové stěny až po plastické kanelury prstencových prvků.

Stejný výtvarný princip se promítl také do řešení interiérů. Kombinace pohledového betonu, skla včetně vitráží a autorských světelných objektů a dřeva vytvářela charakteristické prostředí s výraznou autorskou stopou. Interiéry tak tvořily integrální a architektonicky hodnotnou součást celkového konceptu stavby.

OBNOVA FASÁDNÍHO PLÁŠTĚ

Součástí rekonstrukce, jejímž generálním dodavatelem byl Metrostav, bylo zachování a restaurátorská obnova řady původních architektonických a výtvarných prvků, které tvoří nedílnou součást koncepce stavby.

Zásadní byla obnova charakteristické keramické fasády navržené sochařem Zbyňkem Sekalem, která je tvořena 52 vertikálními keramickými pásy o celkové ploše přibližně 1 406 m², jež se skládají z 12 301 dutinových keramických tvarovek ve třech tvarových variantách. „Vzhledem k jejich degradaci po více než 50 letech provozu bylo nutné vytvořit přesné repliky původních prvků. Vývoj a výroba těchto tvarovek trvaly více než rok a půl a vyžadovaly detailní analýzu původních materiálů, povrchových struktur i barevnosti. Nezbytné bylo také zachovat původní způsob kladení keramických segmentů, jenž je zásadní pro výsledné rytmizování fasády,“ vysvětluje David Vlasák, vedoucí projektu z divize 3 společnosti Metrostav, který se specializuje na náročné rekonstrukce a stavební projekty.

Rekonstrukce zahrnovala také kompletní výměnu lehkého obvodového pláště, který již nevyhovoval současným technickým ani energetickým požadavkům. Nové řešení, byť šlo o technicky náročný zásah, bylo navrženo tak, aby zachovalo původní architektonickou kompozici fasády a respektovalo materiálové vztahy mezi pohledovým betonem, skleněnými plochami a keramickými prvky.

KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ

Rekonstrukce vycházela z původního konstrukčního systému objektu, jehož horní podlaží jsou navržena jako železobetonový monolitický příčný stěnový systém. Tento systém je vynesen na monolitickém skeletu přízemí a suterénu prostřednictvím přechodových průvlaků nad úrovní 1. NP. Celá stavba je plošně založena na základové desce, lokálně zesílené patkami a hlavicemi, přičemž spodní stavba je proti tlakové vodě chráněna povlakovými izolacemi. „Teprve po úplném odstrojení objektu a provedení bouracích prací se ukázal skutečný stav nosných konstrukcí. V horních podlažích byla zjištěna řada míst s nadlimitními trhlinami, což si vyžádalo rozsáhlé sanační a statické zásahy. V rámci oprav bylo instalováno přibližně 13 km uhlíkových lamel, 1 130 m² uhlíkových tkanin a sanováno 10 375 trhlin a poruch. V suterénních částech se navíc projevila poškození způsobená prosakující vodou, a to jak na obvodových, tak na vnitřních stěnách, takže i zde bylo nutné provést odpovídající sanace,“ uvádí Jiří Pauler, vedoucí projektu z divize 9 společnosti Metrostav, jenž má dlouholeté zkušenosti s řízením náročných pozemních staveb v husté městské zástavbě.

V horních podlažích tvoří nosnou konstrukci železobetonové stropní desky tloušťky 150 mm s rozpětím přibližně 3,8 m, podepřené příčnými mezipokojovými stěnami tloušťky 150 mm. Tyto stěny na obvodu místy prostupují přes fasádu do exteriéru. Konstrukce nad 1. NP je z hlediska statického řešení rozmanitější – místy je tvořena žebírkovým a kazetovým stropem, jinde systémem průvlaků, trámů a mezilehlých desek. Konstrukční výška tohoto podlaží se podle provozního uspořádání liší a dosahuje až 6,4 m. V suterénu jsou stropní desky řešeny jako monolitické železobetonové desky tloušťky 200 mm, pnuté mezi průvlaky či stěny; jejich rozpětí se mění podle polohy v půdorysu.

Zásadní konstrukční zásah si vyžádal také prostor kongresového sálu, kde byl zjištěn havarijní stav stropní konstrukce. „Původní stropní konstrukce kongresového sálu byla ve velmi špatném technickém stavu, proto musela být kompletně odstraněna a nahrazena novou. Navrhli jsme monolitickou stropní konstrukci s předpjatými nosníky ve dvou směrech. Předpětí bylo do konstrukce vneseno dodatečně pomocí předepnutých kabelů. Průvlaky v obou směrech vytvářejí kazetovou soustavu se zaoblenými stěnami formovanými bedněním – jejich výška je 1,6 m a mezilehlá deska má tloušťku 180 mm,“ doplnil Jiří Pauler z divize 9 společnosti Metrostav.

Na tyto zásahy navázaly nově realizované části areálu. V prostoru terasy nad 1. NP v jihovýchodním rohu hotelu vznikla dvoupodlažní nástavba objektu SKYBOX tvořená kombinací ocelové a dřevěné konstrukce, lokálně zavětrované diagonálními ztužidly. Současně s ní byla zhotovena také nová lávka, která provozně propojuje hotel s budovou Fairmont Golden Prague Residences.

Právě objekt Fairmont Golden Prague Residences prošel vzhledem ke svému technickému stavu i novým dispozičním požadavkům významnou přestavbou. Část původní konstrukce byla odstraněna a nahrazena novou, doplněnou o balkony, lodžie a zimní zahrady v prostoru nad zásobovacím dvorem. Součástí prací byla rovněž výměna krovu a střešní konstrukce. Metrostav uvedl, že při demolici části objektu byla pro omezení prašnosti nasazena mlžná děla, a to i s ohledem na skutečnost, že stavební práce probíhaly v samotném centru metropole.

Na severovýchodním okraji areálu byla následně realizována novostavba GREENHOUSE – třípodlažní objekt navazující na hlavní budovu. V nadzemním podlaží na úrovni ulice se nachází restaurace Greenhouse s terasou, pod ní wellness s bazénem přístupným ze zahrady a v suterénu technické zázemí bazénu. Terasa objektu je zároveň propojena pěší lávkou s chodníkem na Dvořákově nábřeží.

Další novostavbou se stal objekt CONCEPT STORE na severozápadním okraji areálu. Jedná se o železobetonovou monolitickou stavbu se dvěma nadzemními podlažími a suterénem. Architektonicky výrazným prvkem je její bezrámová prosklená fasáda ze strukturálního zasklení s nosnou konstrukcí ze skleněných žeber.

„Realizaci průchodu na náplavku nám výrazně ovlivnila povodeň v září 2024. V té době už byla část průchodu hotová, takže jsme ji museli v souladu s odsouhlaseným povodňovým plánem provizorně zahradit a zabezpečit. Po opadnutí vody pak bylo nutné některé části konstrukce znovu prověřit a navázat na původní koncepci řešení vodních prvků v průchodu. V samotném průchodu je do podlahy integrován nasvětlený vodní kanálek s kaskádovitým profilem dna, který navazuje na zkrápěnou vodní stěnu a jezírko v zahradě,“ popisuje Jiří Pauler.

DISPOZIČNÍ, TECHNOLOGICKÉ A PROVOZNÍ ŘEŠENÍ HOTELU

Hotel je řešen jako objekt se dvěma podzemními a 10 nadzemními podlažími, přičemž jednotlivé úrovně jsou funkčně rozděleny podle provozních a technologických nároků. „Nejnižší podlaží je v podstatě technologickým srdcem celého objektu. Soustřeďují se zde hlavní technické systémy budovy, které zajišťují její provoz od energetiky přes vzduchotechniku až po technologii wellness a bazénu,“ uvedl k uspořádání technického zázemí vedoucí projektu David Vlasák z divize 3 Metrostavu. Konkrétně pak 2. podzemní podlaží je určeno především pro technologické zázemí objektu, kde jsou umístěna zařízení wellness, kotelna, strojovny technologií a akumulační nádrže. Do 1. podzemního podlaží se soustřeďuje širší spektrum provozních a technických funkcí, mezi které patří prádelna, strojovny vzduchotechniky, chlazení a stabilního hasicího zařízení, rozvodny, dieselagregát a retenční nádrž. V tomto podlaží se dále nachází wellness a fitness provoz, bazénová hala, zázemí pro zaměstnance, část gastronomických provozů, vrátnice, velín, trafostanice a také zásobovací dvůr zajišťující logistiku hotelového provozu.

1. nadzemní podlaží je koncipováno jako hlavní veřejná část hotelu. Nachází se zde lobby s recepcí, restaurace a bary, salonky, kongresový sál, hygienické zázemí a navazující gastronomické provozy. 2.–8. nadzemní podlaží jsou určena pro ubytovací část hotelu. „Dispoziční princip hotelových pater jsme v zásadě zachovali, ale jednotlivé pokoje jsme zvětšovali a v některých případech i propojovali. Výsledkem je menší počet pokojů, zato vyšší komfort odpovídající současným nárokům hotelového provozu,“ dodává Jiří Pauler. Celkem je v objektu navrženo 297 hotelových pokojů, z toho osm apartmá typu Suite o přibližné ploše 75 m².

V 8. nadzemním podlaží jsou umístěna prezidentská apartmá a Fairmont Gold Lounge, jež nabízí panoramatické výhledy na historické centrum Prahy a Vltavu. 9. nadzemní podlaží je vyhrazeno gastronomickým provozům – nachází se zde restaurace Zlatá Praha, venkovní terasa a bar, dále bar Golden Eye a další gastronomické zázemí včetně potřebných hygienických a provozních prostor. 10. nadzemní podlaží slouží jako technologická úroveň objektu a zároveň je zde umístěna strojovna vzduchotechniky.

RESTAUROVÁNÍ UMĚLECKÝCH PRVKŮ INTERIÉRU

Mezi zajímavosti rekonstrukce patří obnova betonového stropu ústředního konferenčního sálu, který se v přízemí hotelu znovu vystavěl podle původního návrhu architekta Jana Šrámka a který následně doplnily lustry sklářského výtvarníka Reného Roubíčka. Opomenout nelze ani pozlacená svítidla sochaře Huga Demartiniho, jež byla instalována v restauraci Zlatá Praha. Do interiérů se zároveň vrátila řada významných výtvarných děl spojených s původní podobou hotelu. Mezi ně patří například dřevěné stropní plastiky s motivy cechovních erbů od malíře Čestmíra Kafky, devět vitráží malíře a grafika Josefa Jíry nebo kompozice sloupových soch Začarovaný les od sochaře Miloslava Hejného. Obnova těchto děl navazuje na původní koncepci stavby z konce 60. let, která systematicky propojovala architekturu s výtvarným uměním.

NÁROČNÁ LOGISTIKA ZÁVĚRU STAVBY

Rekonstrukce tohoto výjimečného objektu byla spojena s řadou technicky i organizačně náročných situací – v závěrečné fázi stavby totiž probíhaly dokončovací práce souběžně s instalací hotelového vybavení a přípravou budoucího provozu. „Na staveništi se denně pohybovalo až 300 pracovníků, což kladlo mimořádné nároky na koordinaci jednotlivých profesí i na zásobování stavby. Logistika zahrnovala řízení desítek nákladních vozidel denně a zároveň organizaci dopravy hotelového vybavení investora,“ uvádí Jiří Pauler.

Podle Davida Vlasáka sehrála při realizaci klíčovou roli také úzká spolupráce všech zúčastněných stran, a to investora WIC Prague, architekta Marka Tichého i jednotlivých dodavatelů. Společně se jim podařilo průběžně nacházet potřebná technická řešení, zvládnout vysoké nároky na kvalitu interiérových prací a celý tento prestižní projekt úspěšně dokončit.

Foto: Metrostav