Překoná český pavilon na EXPO 2025 úspěch bruselského mistrovského díla z roku 1958?

Od dubna do října 2025 se na umělém japonském ostrově Yumeshima v Ósackém zálivu bude konat světová výstava EXPO. Přesně rok před jejím zahájením podepsal generální komisař české účasti Ondřej Soška smlouvu s generálním dodavatelem stavby českého pavilonu, stavební společností Daisue. Výstavbu si rozdělili do pěti logických etap – hrubá stavba by měla stát v prosinci a práce na fasádě a interiérech by měly být dokončeny do dubna. Středně velká stavba z CLT panelů a skla připomínající kužel postavený na špičku se vyrobí v Česku a převeze zhruba 100 lodními kontejnery na místo určení, kde se smontuje na pobřežní promenádě. Dosáhne objekt světového úspěchu jako legendární bruselský pavilon z roku 1958, nebo ho dokonce předčí?

NESMAZATELNÁ ČESKÁ STOPA

Vznik světových výstav byl dán průmyslovou revolucí v polovině 19. století. Smyslem bylo ukázat, co jednotlivé státy dokážou v oblasti techniky. První taková výstava se konala v Londýně roku 1851 a Češi se jí účastnili za Rakousko-Uhersko. Už tehdy se svými pavilony dosahovali ocenění. Například Jan Koula a Josef Fanta získali zlatou medaili za architekturu na světové výstavě v Paříži roku 1889 za pavilon Rakouska-Uherska. Secesní budova Jana Kotěry zase byla k vidění na výstavě v americkém Saint Louis roku 1904.

Nové století s sebou přineslo jednu změnu – expozice se přirozeně přeměnily na přehlídku toho nejlepšího z národních kultur. Češi na sebe upozornili v roce 1925, kdy se konala světová výstava v Paříži zaměřená na dekorativní umění a český pavilon, odrážející hledání progresivních forem architektury, navrhl Josef Gočár. Získal za něj Řád čestné legie.

Největšího úspěchu se nám ale dostalo v roce 1958, kdy se konala první poválečná světová výstava v Bruselu. Československý pavilon ze skla a oceli navrhli architekti František Cubra, Josef Hrubý a Zdeněk Pokorný. Objekt nazývaný EXPO 58 získal světové uznání a řadu ocenění, včetně Zlaté hvězdy za nejlepší pavilon. Budova se stala symbolem mezinárodního úspěchu československého umění a architektury. Byla považována za jednu z nejkrásnějších světových staveb druhé poloviny 20. století. Pro nebývalou vlnu zájmu se tehdy rozhodlo o její demontáži a přemístění do Prahy. Pavilon se postavil v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (dnešní Výstaviště) a sloužil pro instalaci krátkodobých expozicí. Po požáru v roce 1991 byl stržen. Budova restaurace je dodnes dochována a zapsána v seznamu historického dědictví UNESCO. Za totality sloužila jako restaurace, po sametové revoluci byla v majetku státu. Opuštěná, chátrající. Ani privatizací do osobního vlastnictví se stav objektu nezlepšil, a několikrát dokonce v devadesátých letech změnil majitele. V roce 1997 zdevastované torzo stavby získal rakouský investor a nákladně ho rekonstruoval na kancelářské prostory při zachování maximálního množství původních prvků. Skoro dvacet let v EXPO sídlila francouzská pobočka reklamní agentury. Od roku 2021 slouží přízemí pavilonu jako výstavní aukční síň a galerie Adolf Loos Apartment and Gallery.

NÁVRAT DO MĚSTA Ósaka

Nelze opomenout, že japonské město Ósaka už v minulosti světovou výstavu jednou hostilo. Bylo to v roce 1970. Výstavy tehdy byly minimalisticky a výtvarně pojaté a ta česká odrážela emoce vypovídající o Pražském jaru a normalizaci.

Teď, po 55 letech, se EXPO do města Ósaka vrací a bude se konat od dubna do října 2025. Téma českého pavilonu je Talent a kreativita pro život. Ke slovu se mají dostat zástupci start-up společností i talentovaní jednotlivci. Představeny budou inovace či nanotechnologie. „Celý projekt jsem od počátku koncipoval tak, aby dostali příležitost skvělí čeští architekti i dodavatelé a měli možnost ukázat svůj talent, kreativitu. Prezentace v zahraničí jim může otevřít nové příležitosti a možnosti spolupráce,“ vysvětloval Ondřej Soška, generální komisař české účasti.

ČESKÝ PAVILON NA EXPO 2025

Návrh českého pavilonu pro EXPO 2025 vzešel z architektonické otevřené soutěže, do které se přihlásilo 38 týmů. Kancelář generálního komisaře ji vyhlásila v prosinci 2022. Odborná porota v čele s architektkou Evou Jiřičnou vybrala v březnu 2023 vítěze. Stali se jimi Michal Gabaš, Tomáš Beránek a Nikoleta Slováková z architektonického studia Apropos Architects ve spolupráci s Terezou Šváchovou.

Svůj koncept nazvali Sochání vitality. Jde v něm o dosažení vnitřní vitality skrze pohyb objektem, kdy se soustředná spirála obtáčí v logické návaznosti kolem auditoria a má funkci jak výstavní, tak komunikační rampy, která slouží pro plynulý a lineární pohyb návštěvníků směrem vzhůru. Metaforicky řečeno pohybem těla má dojít k pohybu duše. Dosáhnout poznání a získat vnitřní sílu, životní naplnění.

Gesto trajektorie pohybu spirály je signifikantní i zvenčí. Hmota domu se směrem vzhůru vyklání nad svou půdorysnou stopu a graduje. Díky tomu dokáže pavilon část plochy v exteriéru stínit. Obálku pavilonu tvoří fasádní panely s uměleckým zasklením s trojitým laminovaným sklem. Tabule každého panelu je umělecky zpracována. Fasáda národního pavilonu vyhoví přísným bezpečnostním požadavkům, které je v místě realizace nutné pro veřejnou stavbu dodržet. Ať se jedná o zemětřesení, extrémní povětrnost (tajfun), či požadavky spojené s požární bezpečností a evakuací osob z 5podlažní dřevostavby. Navržený systém kombinuje umělecké dvojitě pískované sklo s 3D dekorem válcované exteriérové vrstvy, která dodává obálce navenek plasticitu. Zvolený dekor rytmizuje plochu skel vertikálními zdánlivě nahodile rozmístěnými pruhy, které podporují dynamiku a gradaci pavilonu samotného, evokují pohyb a odkazují na vnitřní geometrické uspořádání novostavby.

Základní nosný systém domu je tvořen kombinací dřevěných CLT panelů a ocelových ztužujících prvků namáhaných především v tahu. Kruhový půdorys je racionální geometrií rozdělen na 36 stejných výsečí, které se konstrukčně i pohledově propisují do celého objektu. Kapacita expozičních ploch je 402 m2 a jejich šířka variuje mezi 1,8 a 7 metry. Ve výšce dvanácti metrů ústí rampa v prostornou vyhlídkovou terasu, která na své podlahové ploše skýtá velký prosklený světlík umožňující pohled směrem dolů do auditoria.

V pavilonu se bude nacházet stálá expozice, multifunkční auditorium, zázemí pro obchodní jednání, restaurace a VIP lounge. Veškeré technické zázemí objektu autoři soustředili do jednoho podzemního patra, které svou plochou zastavuje téměř celý vytyčený pozemek. Před pavilonem bude pro návštěvníky k dispozici odpočinková zóna s výhledem na moře.

„Pavilon bude využívat svého exponovaného umístění na křižovatce pobřežní promenády a hlavního bulváru a za každého počasí na sebe strhávat pozornost svou dominantní solitérní hmotou a vizualitou skleněné transparentní obálky objektu. Fasáda z tabulového uměleckého skla odkazuje na bohatou historii sklářství na českém území a zároveň nabízí neobvyklé výstavní prostory s proměnlivou vnitřní atmosférou. Dům bude exponátem sám o sobě,“ doplňují architekti Michal Gabaš a Tomáš Beránek z Apropos Architects.

Vzhledem ke komplexnosti výstavby pavilonu, ale i krátkému času, který do konání zbývá, je kladen důraz na modularitu, prefabrikovatelnost a sofistikovanost realizace. Návrh počítá s výrobou a přípravou naprosté většiny dílů v České republice. Do Japonska má být konstrukce a fasáda převezena v lodních kontejnerech, které na místo určení budou plout zhruba 60 dní. Předpokládá se, že lodních kontejnerů bude ke stovce. Zhruba do 54 bude naložena fasáda a do zbývajících pak konstrukce z CLT panelů. Po transportu dojde k sestavení na místě, které má Česko určeno.

GENERÁLNÍ DODAVATEL ČESKÉHO PAVILONU

Kancelář generálního komisaře české účasti vybralo jako generálního dodavatele pavilonu japonskou stavební společnost Daisue. Ta v tendru předložila nejnižší cenovou nabídku. Důvodem bylo také to, že v Čechách neexistovala česká firma, která by disponovala legislativně vyžadovanou japonskou stavební licencí. „Do výběrového řízení na generálního dodavatele jsme na základě předchozích indikací a projeveného zájmu přizvali šest firem, nabídku jsme obdrželi od třech z nich,“ dodal generální komisař Ondřej Soška.

Pro společnost Daisue je zakázka pavilonu důležitá, neboť se stále více zabývá výstavbou dřevostaveb. V Japonsku je ve stavebnictví využíváno zejména cedrové dřevo a CLT je pro ně novinkou. „Jsme velmi rádi, že můžeme být součástí výstavby českého národního pavilonu, i když půjde o náročnou stavbu, kdy se bude dřevěná CLT konstrukce obkládat sklem. Pavilon bereme jako skvělou referenci pro budoucí zakázky,“ doplňuje Kazunori Murao, generální ředitel a prezident společnosti Daisue.

PROGRAM PRO 26 TÝDNŮ

V návaznosti na výběr generálního dodavatele spustil tým Kanceláře generálního komisaře aktivní nábor partnerů. Byznysový program se bude konat od úterý do čtvrtka, pondělky jsou vyčleněny partnerům, kdy si budou moci určité části pavilonu pronajmout. Pátky a víkendy budou věnovány kultuře. Na přípravě programu se podílí současný ředitel Českého centra v Londýně Přemysl Pela a vysvětluje: „Kulturní program českého pavilonu na EXPO 2025 v Ósace budeme stavět s partnery kulturní sféry tak, aby v dialogu s byznysovým programem odpovídal záměru akce – přitáhnout pozornost k aktuálnímu Česku. Věnovat se budeme kromě tradičních kulturních atributů současné české umělecké tvorbě, která má potenciál zaujmout domácí japonskou veřejnost i zahraniční návštěvníky výstavy.“ Během následujících měsíců budou vypsány open cally pro české umělce, kteří se budou chtít na světové výstavě představit.

Jedno jméno umělce už je jasné teď – jde o autora oficiálního maskota české účasti na EXPO 2025. Předlohou mu byla křišťálová plastika René z roku 1959, kterou navrhl sklářský výtvarník a designér René Roubíček. Právě on vystavoval na světové výstavě v japonské Ósace v roce 1970 a tímto způsobem, byť už jen symbolicky, se vrací po 55 letech na stejné místo.

CO BUDE PAK?

Po demontáži se předpokládá, že dojde k transportu zpět do Česka a pavilon v minimálně změněné podobě najde své uplatnění jako galerie nebo muzeum s expozicemi.

Foto: ©Kancelář generálního komisaře, Česká centra