Naváže hotel W PRAGUE na kulturně-společenský význam Grandhotelu Šroubek?

Za rok by v hotelu W PRAGUE už mohli při kávě a dortu sedět první hosté. Zda tudy budou nadále doslova procházet osobnosti, které tvoří politické a kulturní dějiny, tak jako za časů Grandhotelu Šroubek za první republiky, je zatím ve hvězdách. Ale návrat nejvyšší představitelné úrovně hotelnictví se na Václavské náměstí vrátí, to je jisté.

Momentálně tomuto velkorysému prostoru pod průhledovým otvorem do mezipatra dominuje obrovský černý kvádr – vzorový pokoj. „Nemá zdaleka jen reprezentativní význam. Zkoušíme, jak se v něm bude bydlet, je vybavený do posledního detailu, napojený na všechny sítě, vodu a odpad nevyjímaje. Už jsme doladili spoustu věcí,“ vypráví náš průvodce. Na otázku, co se dá na tak špičkově zařízeném místě ještě měnit, vzpomene čerstvý případ: „Naposledy jsme třeba dospěli k tomu, že změníme materiál dveří do koupelny. Jsou teď příliš těžké, zejména pro starší hosty by to mohlo být překážkou.“

Pokoje budou vybaveny v současném, moderním duchu, se všemi prvky, které si u pětihvězdičkového hotelu lze představit. Jsou designovány s úctou k prvorepublikovému grandhotelu, dominuje mu kovová příčka vyplněná skleněnými barevnými kruhovými motivy, jež odděluje ložnici od koupelnového zázemí. Takových místností bude v původní budově hotelu Šroubek 38. S nově dostavenou budovou ve vnitrobloku bude mít hotel více jak 150 pokojů.

„Nejluxusnější bude mezonetový apartmán v posledním patře, s výhledem na Václavské náměstí, hned pod sousoším Evropy,“ nechá nám ještě později nahlédnout Martin Žídek. O cenové politice zatím zástupce investora mluvit nechce, ale „řádově vyšší stovky eur za noc v apartmánu budou vzhledem k lokalitě a kvalitě služeb adekvátní.“

MÍSTO, KDE PŘEDČÍTAL KAFKA

Stoupáme do mezaninu, po schodech, z nichž se před více než deseti lety kutáleli v podroušeném stavu Jiří Macháček s Bolkem Polívkou. Bylo to v rámci natáčení filmu Muži v naději. Mezipatro je místem, které přitahuje umělecko-společenské události odjakživa. „Tady měl Franz Kafka v roce 1912 své jediné autorské čtení v Praze,“ připomíná náš průvodce zcela ojedinělý jev, když vstupujeme do Zrcadlového sálu hned za rohem.

Na stěně kavárny visí pamětní cedule upomínající na skutečnost, že koncem 30. let organizoval z tohoto místa v Grandhotelu Šroubek sir Nicholas Winton záchranu židovských dětí před transportem do koncentračních táborů.

O tom, co se dohadovalo za zavřenými dveřmi pánských salonů ve stejném patře, se můžeme jen dohadovat, ale přesahy do politického, kulturního či byznysového dění první republiky se vyloučit rozhodně nedají.

Mimochodem, společenská funkce zmiňovanému Zrcadlovému sálu nakonec zůstane, i když to ještě před započetím rekonstrukcí vypadalo, že na jeho místě vzniknou pokoje. Bude sloužit jako konferenční prostor. „Těch změn, podle mého názoru k lepšímu, se událo v průběhu rekonstrukce více, souvisí to se změnou majitele v únoru 2021,“ doplňuje Žídek.

Tuto změnu v projektu vítá i Jan Vojta: „Pokud jde o obnovení funkce Zrcadlového sálu, mohu změnu jen přivítat. Původně navržená funkce mě velmi trápila a považoval jsem ji za hrubou chybu.“

PROMYŠLENÁ PRÁCE SE SVĚTLEM

Interiéry grandhotelu jsou, navzdory poměrně velké hloubce budovy, překvapivě světlé. A to i za sporého stavebního osvětlení. Je za tím promyšlená práce architekta Bedřicha Bendelmayera, podle jehož plánu se budova mezi lety 1903 až 1905 rekonstruovala do současné podoby.

„S velice obsáhlým stavebním programem se autor návrhu vyrovnal pomocí poměrně značné hloubky hlavní budovy. Následné problémy s dostatečným osvětlením všech prostorů pak architekt vyřešil pomocí eliptických otvorů ve stropě prostoru kavárny a ve vestibulu před jídelnou a dále pak prosklenými střechami nad hlavním atriem, schodištěm a prostorem jídelny,“ píše se v Dokumentaci pro provedení stavby.

Když narážíme na původní architektonická a stavitelská řešení, nelze se nezeptat, jak moc se u rekonstrukce hotelu využívají současné digitální technologie, tedy zejména metoda BIM. „Projekt je kreslený v Revitu (Autodesk Revit je CAD a BIM aplikace pro stavební inženýry a architekty, pozn. red.), takže 3D model k dispozici máme, nicméně na stavbě jedeme přes 2D výkresy. BIM by nám měl být nápomocen při montáži technologických potrubí, obzvláště v suterénu, kde je velmi složitá situace s potrubím,“ říká Ing. Jaroslav Němeček, hlavní stavbyvedoucí za Metrostav a. s., Divizi 3.

STAVBA VE VNITROBLOKU? JEDINĚ PŘES JEŘÁBY

Ve vnitrobloku dochází v rámci celkové rekonstrukce k dostavbě nové budovy hotelu. „Dostavba má půdorysný tvar elipsy, který vychází z pozemku a jeho optimálního využití. Podélná osa elipsy ve směru jihozápad–severovýchod je kolmá na Václavské náměstí,“ říká Dokumentace. Původní část s novou je propojena v suterénu a v přízemí, zvětšuje se tak prostor pro restauraci, v podzemních podlažích také pro zázemí personálu, garáže a skladování.

Recepce ve staré budově navazuje na prostornou lobby se sezením v budově nové. Tento prostor lze řadou dveří otevřít do venkovní zahrady, která vizuálně spojuje a prosvětluje prosklenou fasádou celé přízemí.

„Stavba nové budovy má velmi specifickou logistiku. Lze ji zásobovat prakticky jen za pomoci jeřábu s výložníkem dlouhým 70 metrů. Veškerý stavební materiál a technologie se zaváží do záboru na Václavské náměstí, nájezd nákladních aut je nutné koordinovat v přesném časovém plánu. Pak se jeřábem přenáší přes starou budovu. Pokud fouká vítr, celý proces zásobování se zastaví,“ připomíná nejednoduchou situaci stavbyvedoucí Němeček. „Vnitroblok má jediný vjezd přes dvorek za průjezdem z Jindřišské ulice, který je ale podsklepený, a proto je pro návozy materiálu nevyužitelný,“ vysvětluje. Zástupce investora vzpomíná, že velkou komplikací byl už výkop a zajištění stavební jámy. Vrtné soupravy a stroje pro tryskové injektáže nemohly na místo dopravit jeřáby – hmotnost použitých souprav je 11 a 15 tun. „Musely být proto rozmontovány, aby se mohly přesunout do místa, kde by je bylo možné transportovat a následně ve stavební jámě opět smontovat,“ tvrdí Záznam z prací speciálního zakládání předchozího dodavatele nosné konstrukce.

V novém objektu je umístěna také točna automobilů a příjem/výdej zboží. „Na tento unikát bych rád upozornil. Jedná se o spojení výtahu s točnou o průměru téměř sedm metrů, nikde jinde jsem osobně takovou kombinaci neviděl,“ hlásá hrdě Martin Žídek. Točna je nutná proto, aby automobily, které projedou úzkým průjezdním profilem (se sníženou únosností) z Jindřišské ulice, nemusely ve stísněném prostoru manévrovat.

„Například zásobovací dodávka pro restauraci nebo vůz hosta, který před hotelem od hosta převezme a bude parkovat hotelový řidič, přijede z Jindřišské ulice na točnu, ta vůz nasměruje do potřebného úhlu a přejede s ním do skladovacích prostor či garáží v podzemních podlažích,“ ukazuje Martin Žídek na 12 metrů hlubokou vybetonovanou jámu.

POZLACENÉ SOUSOŠÍ EVROPA SE VRÁTÍ

Poslední zastávku, kterou v rámci prohlídky rekonstruovaného hotelu absolvujeme, je střecha. Přímo na ni sice hosté nebudou mít přístup, ale podobné výhledy na Nové Město, Vinohrady, Žižkov či Pražský hrad budou mít i ubytovaní v nejvyšším patře. Právě ona změť nepravidelných tvarů střech, komínů, stožárů, věží, kupolí a zase věží se na Praze neokouká. Platilo to před sto lety a platí i dnes.

A proč na vrcholu průčelí chybí pro hotel Evropu typické alegorické sousoší Evropa, představující tři ženy držící svítilnu ve tvaru glóbu? „Momentálně je u restaurátorů. Necháváme ji totiž pozlatit. Nahoru ji bude muset vytáhnout jeřáb, sousoší má na výšku přes čtyři metry. To bude hodně významná chvíle,“ uzavírá Martin Žídek.

První díl článku