Do konce tohoto roku by měla být ukončena rekonstrukce a dostavba hotelu Evropa, na jaře 2023 by se v novém luxusním hotelu se jménem W Prague, který bude provozovat světově známá společnost Marriott International, mohli ubytovat první hosté. Reportáž časopisu Konstrukce v něm proběhla letos v únoru.
Všechny práce probíhají pod přísným dohledem památkářů, vysoké je také zapojení restaurátorů. Není se čemu divit, objekt stojí na území Pražské památkové rezervace a je současně národní kulturní památkou. Laskavou prohlídku objektu nám zprostředkovali zástupce investora ze společnosti Hotel Evropa Praha, s. r. o., Martin Žídek, stavbyvedoucí za Metrostav, a. s., Jaroslav Němeček a jednatel restaurátorské dílny JVKoncept s. r. o., Jan Vojta.
Vstup do budovy rekonstruovaného hotelu Evropa je podobný vstupu na jakoukoli jinou stavbu podobného rozměru. Za typizovanými bílými dveřmi vedoucími přímo z Václavského náměstí je klasické stavební přítmí. Otlučené omítky, podlahy bez krytin, vůně, v níž se mísí prach, vlhkost, stavební materiály. Na úrovni bývalé recepce nás zastaví bezpečnostní vstup jak vystřižený ze sci-fi filmu. Pracovníky, kteří kolem nás procházejí, pouští dovnitř nekompromisní otočná mříž jen na základě detekce obličeje. Průchod na stavbu a z ní je tak pro ně plynulý a to, že by se dovnitř dostal někdo, kdo není nahraný v systému, je vyloučené. Už v téhle chvíli dostává návštěvník jasný signál, že tady se míří výš.
PŮVODNÍ PODOBU NECHCETE
Bývalý prvorepublikový Grandhotel Šroubek, posléze Grandhotel Evropa, je místo s ohromným geniem loci. Ve 20. letech minulého století u nás nastavoval standardy „vysokého“ hotelnictví. „Někdejší majitel Karel Šroubek dokonce sepsal na tu dobu zcela unikátní interní manuál pro personál, v němž do posledního detailu zmapoval všechny procesy související s vedením a údržbou Grandhotelu,“ říká náš průvodce a zástupce investora Martin Žídek ze společnosti Hotel Evropa Praha, s. r. o. Byl to Ten pražský hotel, který vyhledávali klienti s nejvyššími požadavky na kvalitu služeb. Zahraniční, stejně jako tuzemští.
Nakonec i po znárodnění hotelu po roce 1951 se sem sjížděli českoslovenští a často i sovětští prominenti komunistického režimu. To, že ve vlastnictví socialistické republiky objekt postupně chátral a z pětihvězdičkového luxusu se stal postupem času hotel bojující o tři hvězdy, by byl námět na samostatnou kapitolu. Dobrou zprávou pro současného majitele je, že většina hmotného majetku byla i přes tuto éru zachována. „Zanedbanost se na vybavení hotelu výrazným způsobem podepsala, naštěstí však nedošlo k úbytkům na hmotné podstatě, a může tak dojít k obnově jednotlivých prvků a celků v plném rozsahu,“ tvrdí jednatel restaurátorské dílny JV Koncept PhDr. Jan Vojta, který je také naším společníkem při prohlídce stavby.
HISTORIE EVROPY
Známý hotelový objekt v horní polovině Václavského náměstí vznikl postupným spojením dvou měšťanských domů, které byly původně spojeny s konířskou živností – záznamy z roku 1650 hovoří o hostinském domě U Fabiánů, který doplňoval tehdejší náměstí Koňského trhu. V roce 1880 kupuje hotel s názvem U Arcivévody Štěpána hoteliér Vilém Hauer a začíná plánovat stavbu nového hotelu.
Mezi roky 1903 až 1905 dochází k rozsáhlé přestavbě objektů. Došlo k demolici čelní budovy a větší části pravého i levého křídla včetně základů. Na získaném pozemku se postavila zcela nová secesní čtyřpatrová hotelová budova, v jejímž přízemí, mezaninu a části suterénu byly navrženy restaurace, kavárna a dále prostory funkčně s nimi související. V ostatních patrech se nacházely hotelové pokoje a příslušenství hotelu.
Ve stylu geometrické secese byl hotel přebudován podle návrhu architekta Jana Bělského, vlastní architektonický plán vypracoval Bedřich Bendelmayer, žák rakouského architekta, profesora Friedricha Ohmanna.
Další úpravy proběhly v letech 1924–1948, kdy hotel s názvem Grandhotel ŠROUBEK patřil hoteliérovi Karlu Šroubkovi. Úpravy se týkaly především vybavení hotelu novým vnitřním zařízením, doplněním hygienických zázemí a toalet jak v pokojích, tak i pro personál. V té době se stal hotel vyhlášeným po celém Československu i v Evropě.
V roce 1948 byla na hotel uvalena státní správa a o rok později byl propojen se sousedním hotelem MERAN-GARNI, č. p. 825. Přestavba se v té době hotelu ŠROUBEK dotkla pouze ve zřízení spojovacích otvorů. Roku 1951 přijaly oba hotely společný název EVROPA.
V roce 1989 bylo toto propojení zrušeno a původní hotel ŠROUBEK si ponechal název HOTEL EVROPA. Historicky objekt zůstává ve svých základních funkcích nezměněn.
„Po restituci v devadesátých letech potomci Karla Šroubka hotel prodali, od té doby vystřídal několik majitelů, provoz hotelu se uzavíral 30. 9. 2013,“ říká zástupce investora Martin Žídek ze společnosti Hotel Evropa Praha, s. r. o.
Na tradici služeb v nejvyšší možné kvalitě – nejen hotelu, ale i kavárny, restaurace a klubu – chce současný investor navázat. Zároveň z místa ale nechce dělat skanzen nebo muzeum secese. „Lidé se mě často ptají, jestli se vrátíme k původní podobě hotelu. Ono to zní možná romanticky, ale málokdo si uvědomuje, že i v době největší slávy grandhotelu bylo běžné mít jednu koupelnu a toaletu na patro. Odpovídám tedy, že ne,“ připomíná Žídek realitu 20. let. „Velký pokrok byl, když v polovině dvacátých let Karel Šroubek vybavil vlastní koupelnou vybrané pokoje s výhledem do Václavského náměstí,“ doplňuje.
„Naším cílem ale je se v maximální míře vrátit k původnímu účelu a renomé hotelu. Za špičkovou kuchyní a nejlepším servisem se chodilo ke Šroubkovi. A to je to, co bychom chtěli i my. Na Václavské náměstí vrátit zástupce toho nejkvalitnějšího ubytování a nejdokonalejších služeb. Stejně jako tenkrát, vše s využitím moderního designu a současných technologií,“ dodává. Hosté budou například moci dveře svých pokojů otevírat pomocí chytrého telefonu.
MÁME PÁR DOBOVÝCH FOTEK, NENÍ SE ČEHO CHYTIT
V přízemí procházíme prostorem bývalé i budoucí kavárny, lobby a původní Francouzskou restaurací, z níž bude hotelová lounge. Jedinými němými svědky toho, co se tu odehrávalo posledních 120 let, jsou štukové dekorace na stropech, které jsou postupně citlivě restaurovány. Všechny ostatní prvky, jež by atmosféru secesního interiéru mohly připomínat, tedy dekorativní svítidla, reliéfované dřevěné obložení stěn, původní kovová či dřevěná zábradlí, obrazy a další památkově cenné objekty, jsou pryč. Odvezla si je restaurátorská dílna. „Hotel Evropa je orientován hlavně na práce umělecko-řemeslného charakteru, vlastní umělecká díla jsou zastoupena v minimálním rozsahu,“ naznačuje Jan Vojta, jaké předměty se mu sešly v dílně.
„Tady jsme řešili jeden z největších technických oříšků s památkáři,“ ukazuje Martin Žídek na podlahu u zaslepeného vchodu z chodníku do kavárny, kde jsou patrné kruhové obrysy. „Má se sem vrátit původní karusel, točité dveře, který je teď u restaurátorů. Problém ale je, že neodpovídá už dnešním bezpečnostním požadavkům,“ připomíná složitosti, jež je třeba řešit dennodenně. Není divu, objekt je národní kulturní památka.
Hlavou pokyvuje i Jan Vojta, původní profesí historik umění, jenž se obnovami kulturních památek zabývá dlouhodobě. „Skloubení současného designu s historickým secesním prostředím je úkolem navýsost složitým a komplikovaným. Vyžaduje od navrhujících maximální zkušenost, kreativitu a pochopení formálních a obsahových principů secesní tvorby. Na této cestě ještě nejsme u konce a myslím, že nejsložitější momenty nás ještě čekají,“ doplňuje Vojta.
Podobně nelehké zadání má investor i v případě proskleného výstavního baru v kavárně. „Musíme se vrátit k jeho původní podobě, která se ovšem bohužel nezachovala, máme akorát pár černobílých dobových fotografií, takže se není úplně čeho chytit. Momentálně ve spolupráci s našimi restaurátory hledáme dobově věrnou alternativu,“ upřesňuje Žídek.
S PAMÁTKÁŘI NA JEDNÉ LODI
Pokud se týká otázky spolupráce investora s památkáři, ta zatím probíhá ke spokojenosti obou stran. „Je to vzájemný dialog, kdy jeden potřebuje druhého, převládá vzájemný respekt. Na stavbu dochází památkáři jednou, maximálně dvakrát měsíčně, vždycky se najde řešení,“ říká Martin Žídek a Jan Vojta, který s památkáři rovněž přichází do styku, pokyvuje. „Nebýt památkářů, budovy, jako je tato, by tu už dávno nestály,“ připomíná zástupce investora.
„Historická hodnota budovy spočívá primárně v secesních interiérech veřejných prostor, toho jsme si určitě vědomi a je i v našem zájmu to udržet. Takže například kavárna se vrátí do zcela původní podoby. Investor má možnost prostor doplnit pouze volně stojícím nábytkem,“ ujišťuje Žídek.
REKONSTRUKCE A DOSTAVBA
Při rekonstrukci a dostavbě se počítá s kompletní obnovou – rekonstrukcí a obnovou v památkářském slova smyslu původního objektu. Objekt se nachází na území Pražské památkové rezervace, je národní kulturní památkou, včetně interiéru jak zabudovaného, tak i volného.
Nově budou provedeny veškeré technologie, rozvody a sítě, výtahy. Rekonstrukce střechy zahrnuje podkrovní vestavbu dvou apartmánů. Stávající krov bude z velké části zachován, pouze lokálně upraven a zesílen pro splnění požadované funkce.
Je omezeno podkopávání nosných konstrukcí existující budovy na minimum. V případě požadavku na zahloubení je prohlubován prostor mezi nosnými konstrukcemi. JV křídlo je zcela sneseno a znovu vystavěno. Návrh je platný pro DPS.
Dostavba v prostoru vnitrobloku má půdorysný tvar elipsy, vychází z proporcí pozemku. Podélná osa budovy ve směru jihozápad–severovýchod je kolmá na Václavské náměstí.
Elipsa má vyšší přízemí, mezanin, dalších sedm nadzemních pater a tři suterény. Objekt vyrůstá částečně z obdélníkové podnože původního křídla doplněného novou hmotou v přízemí. Ve vyšších patrech je již volná s patřičným odstupem od stávajícího secesního objektu.
Původní část s novou je provozně a komunikačně propojena ve hmotách suterénů a přízemí. V rámci DPS je zcela nově zpracována fasáda z prolamovaných šablon, která je inspirována tvaroslovím, lokálně použitým v historické budově.
Zdroj: Dokumentace pro provedení stavby
Kromě již zmiňovaných technických oříšků, které je třeba s památkáři řešit, je důležité si uvědomit i to, že objekt je zařazen do hotelové řady s nejvyšším standardem. „To vyžaduje spoustu specifických protipožárních, klimatických, obslužných či provozních řešení, které se velmi obtížně kloubí s objektem, jenž je špičkou secesní architektonické tvorby,“ upozorňuje Jan Vojta.
Vyžaduje to řadu kompromisů, které jsou průběžně konzultovány s památkovou péčí. „Jednoznačným požadavkem v této souvislosti je úplné zachování všech nejvýznamnějších veřejných prostor hotelu v originální podobě, tedy kavárna, bývalá francouzská restaurace, dvorana, schodiště a vestibuly a zrcadlový salonek,“ doplňuje Vojta našeho průvodce Martina Žídka.
