Pár kostlivců se tu našlo. Clam-Gallasův palác se brzy otevře veřejnosti

Až během prací na rekonstrukci pražského barokního paláce se zjistilo, že by se oba portály vedoucí do turisticky rušné Husovy ulice mohly vyvalit. Nosné dřevěné prvky byly ztrouchnivělé. Podobně infarktových stavů zažil zhotovitel rekonstrukce víc.

Clam-Gallasův palác v centru Prahy vlastnil od znárodnění po II. světové válce do roku 2017 Archiv hlavního města Prahy. To bylo pro jeho osud klíčové. Archiváři se k jednomu z největších barokních šlechtických paláců na světě chovali více než šetrně a stav budovy tak s archivářskou zodpovědností prakticky zakonzervovali.

Významná palácová barokní stavba ve své době reprezentovala bydlení nejvyšších společenských vrstev vídeňského dvora, v 18. století byl Clam-Gallasův palác jedním z center kulturního a společenského života, vystupovali zde například Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven nebo Josefína Dušková. Ke svému původnímu účelu by se měl palác v některých ohledech vrátit. Bude jediným barokním palácem v Praze plně přístupným veřejnosti – poprvé ve své mnohasetleté historii. Minulých více než 70 let v paláci sídlil Archiv hl. m. Prahy, předtím v něm po opuštění rodu Clam-Gallasů sídlilo první Ministerstvo financí Československa.

Jak to už bývá u většiny historických budov na Starém Městě v Praze, i Clam-Gallasův palác má gotické základy, renesanční nástavbu (několik desítek let v 16. století patřil palác i šlechtickému rodu Kinských) a za baroka, tedy ještě v 17., ale hlavně v 18. století došlo k zásadnímu přebudování objektu, přesněji komplexu budov.

Po rekonstrukci by zde mělo Muzeum města Prahy umístit významnou expozici k baroku, v dalších prostorách by pak mohla být restaurace, kavárna nebo galerijní obchod. Část prostor by pak město mohlo využívat pro společenské a kulturní akce.

„V hlavním městě chceme více zpřítomnit Mozarta a jeho odkaz a posílit pozici Prahy na kulturní mapě Evropy. Na poli vážné hudby máme určitě co nabídnout. Česká historie se pyšní jmény jako Josef Mysliveček, Bedřich Smetana, Leoš Janáček a mnoho dalších. Budeme velmi rádi, pokud se podaří přetavit tento bohatý potenciál v konkrétní výsledek,“ říká Hana Třeštíková, radní hl. m. Prahy pro kulturu a cestovní ruch.

MAGISTRÁT NA PRACECH NEŠETŘIL, NAŠTĚSTÍ

Revitalizace paláce vyjde asi na 460 milionů korun bez DPH a první prostory by se měly otevřít veřejnosti letos v létě. „Celkové zprovoznění budovy vidím na příští rok,“ sdělil Konstrukcím vedoucí projektu Pavel Horák, zástupce Subterry, Divize 2, hlavního dodavatele. S odkazem na to, že například fasády se začaly řešit až během dokončování interiérových prací.

„S městem jako investorem se nám spolupracuje bezvadně,“ zdůrazňuje Horák. „Všechny změny na straně investora, které se během rekonstrukce objektu za poslední čtyři roky udály, byly ku prospěchu věci, i když kolikrát práce prodloužily a prodražily. Je znát, že městu skutečně jde především o to, aby se palác přiblížil co nejvíc původní podobě,“ dodává. Poukazuje například na rozhodnutí magistrátu o výměně dřevěných podlah ve všech patrech (po odkrytí nálezového stavu), což nebylo původně v plánu.

FRESKY POD FASÁDOU

Jak to u rekonstrukcí bývá, „kostlivců“ tu bylo ukryto víc. „Zjistili jsme například, že kabelovody byly potažené azbestem, takže se musely ekologicky likvidovat a vyměnit. Což přineslo čas i náklady navíc,“ doplňuje Horák. Ne všechny netušeně odkryté prvky měly ale negativní dopady. „Nečekaně jsme třeba pod omítkou podél hlavního schodiště odkryli původní fresky italského malíře Carla Carloneho, to byla velká věc,“ připomíná stavbyvedoucí Pavel Horák. Takových míst bylo víc. „Když jsme začali provádět trasy pro elektřinu v konírně, objevili jsme pod omítkou další fresku, jakéhosi rytíře na koni,“ dodává.

„Mimochodem, Carlone v průběhu malířských prací na Clam-Gallasově paláci dostal zajímavější zakázku v Itálii, a tak odešel ještě před dokončením maleb. Fresky v některých částech paláce tak dodělával jeho žák, je to znát na jejich úrovni,“ prozrazuje náš průvodce.

S obnovenými freskami se ještě znásobila velkolepost hlavního schodiště. Je to jedno z nejzdobnějších barokně-rokokových schodišť. „Všimněte si, že schody jsou přizpůsobeny tomu, aby po nich mohli chodit koně. Jan Václav Gallas, neapolský místokrál, si nechal nahoru vozit depeše, aby nemusel sestupovat do spodních pater,“ doplňuje Horák.

ZTROUCHNIVĚLÉ TRÁMY A VÝMĚNA PORTÁLŮ

„Technologicky nejnáročnější částí rekonstrukce byl statický zásah do portálů, kdy se až teprve během prací zjistilo, že by se oba portály mohly vyvalit do Husovy ulice, neboť nosné dřevěné prvky byly ve špatném stavu,“ uvedl Lukáš Stránský, pověřený ředitel odboru služeb pražského magistrátu. Náš průvodce Pavel Horák na výměnu portálů vzpomíná jako na hodně „adrenalinový“ zážitek. „Když jsme odkryli dřevěnou konstrukci portálů směrem do Husovy ulice, byl to šok. Dřevěné trámy byly ztrouchnivělé, vnější kamenné sloupy v tomto případě neplnily svoji nosnou funkci,“ vzpomíná Horák. Následně bylo třeba celý portál pečlivě odstrojit, dřevo vyměnit za ocelové nosníky a zase zpětně nastrojit. „Ale když vidíte, jak v Husově ulici proudí pod vámi celý den řeky turistů, je ve vás při tak náročných zásazích hodně malá dušička,“ dodává Horák.

DIVADLO SE NIKDY NEDOKONČÍ

Velkolepý půdní prostor s promyšlenou dřevěnou konstrukcí odkazuje na původní záměr Jana Václava Gallase, neapolského místokrále, v paláci postavit divadelní sál. Dřevěné konstrukce po obvodu stěn jsou součástí připravované divadelní techniky na spouštění opony, snášení světel a podobně. Uprostřed je otočný mechanismus, který měl celý systém ovládat.

„Bohužel, poté, co Jan Václav Gallas v roce 1719 zemřel, se od realizace divadla ustoupilo. Jednoduše – došly peníze,“ říká náš průvodce. A ukazuje na místo, kde při rekonstrukci byly odkryté stropní dekorace pro zamýšlený divadelní sál. „Poté, co majitel zemřel, snesli stropy a udělali z toho obytné místnosti, tak to zůstane i po rekonstrukci,“ ujišťuje Pavel Horák. „Působivý půdní prostor zatím zůstane v takto surovém stavu, město neplánuje místnost otevřít veřejnosti.“

ZLATÝ COVID OPROTI SOUČASNÉ KRIZI

„Jednou větou – ustáli jsme se ctí,“ vzpomíná Horák na překážky, které přinesla pandemie covidu-19. „Místy jsme pociťovali nedostatek pracovních sil, ale do skluzu jsme se kvůli tomu nedostali,“ říká. Stejně tak surovinová a energetická krize a s ní výrazné zdražení cen materiálů se samotné rekonstrukce paláce ještě nestihly dotknout. „Jsme před dokončením, finišujeme, uklízíme. To, co se teď děje na trhu ohledně cen materiálů, nás v případě této zakázky naštěstí míjí,“ dodává Horák.

„To ovšem neznamená, že by to Subterra neřešila na jiných stavbách. Když chceme nacenit zakázku, kterou ještě nemáme vysoutěženou, a zjišťujeme cenu armatury, je dnes celkem běžné slyšet odpověď ‚Cenu vám podržíme dvě hodiny, pak za ni neručíme‘. Tím pak při soutěžích vstupujeme do ohromného rizika,“ dodává k dnešní situaci Horák.