uvedl v rozhovoru pro časopis KONSTRUKCE prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR (SPS) Ing. Jiří Nouza.
Pane prezidente, v jakém stavu jste přebíral Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR?
Nastoupil jsem do funkce prezidenta SPS na začátku letošního ledna. Pozice našeho svazu byla a je významná. Jsme členy Rady hospodářské a sociální dohody neboli tripartity, Rady vlády pro investice, kolegia ministryně pro místní rozvoj. A jako člen Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů jsme byli začátkem letošního roku za zaměstnavatele odpovědni za uzavření kolektivní smlouvy vyššího stupně s odbory. Byl to jeden ze základních úkolů prvního čtvrtletí, vše se nám do konce března podařilo projednat a smlouvu jsme s Odborovým svazem Stavba uzavřeli.
V čem byste rád navázal na svého předchůdce?
Určitě bych rád udržel a následně posílil pozici svazu jako reprezentanta jednoho z nejvýznamnějších hospodářských odvětví ve vztahu ke státní a veřejné správě. Souvisí to i s našimi aktivitami v oblasti legislativy, zejména s prací na zjednodušení stavebního práva – takzvanou rekodifikací. Chtěli bychom aktivně pomoci při řešení situace dostupného bydlení. V obou případech jsme aktivními účastníky pracovních týmů, kde se tyto záležitosti řeší. Určitě se budu snažit o rozšíření portfolia členů svazu. V tuto chvíli jednáme o členství s investory a s projektovými společnosti, které také považuji za podnikatele ve stavebnictví. A čeká nás rovněž řešení situace v učňovském školství. Výzev a úkolů je tedy celá řada.
S jakými vizemi jste do funkce nastoupil?
Už jsem se o tom trochu zmínil v předchozí odpovědi. Určitě se budu snažit o rozšíření členské základny svazu, rád bych rozšířil činnost našeho Institutu vzdělávání. Aktuálně začínáme organizovat poměrně rozsáhlý vzdělávací program „Stavíme na vědomostech“, který je určen našim členům. V příštím roce Svaz oslaví 30 let od svého založení a při té příležitosti pořádáme řadu společenských setkání. Zlatým hřebem bude ples Svazu podnikatelů ve stavebnictví na začátku dubna. Mimochodem, bude se konat zhruba po 12 letech.
Pokud jde o vize, mám jednu základní, a to zlepšit obraz českého stavebnictví, jednoho ze základních hospodářských odvětví, které tvoří téměř deset procent hrubého domácího produktu, v očích laické veřejnosti.
SPS by mělo stát na straně podnikatelů ve stavebnictví. Jak z tohoto pohledu hodnotíte nový stavební zákon?
Jako jednoznačně pozitivní krok. Je to změna od základu, kterou jako svaz podporujeme. Není přeci normální, že ČR je v trvání doby přípravy stavebních projektů na 127. místě na světě. Cesta k povolení stavby trvá deset let a v případech dopravních staveb i patnáct a více let. Jestli se ale začne blýskat na lepší časy, uvidíme podle toho, zda se podaří tuto změnu úspěšně prosadit.
Kritici nového zákona poukazují na to, že jde příliš na ruku developerům a stavebním firmám. Co si o tom myslíte?
Na to je jednoduchá odpověď… Já s tím prostě nesouhlasím. A rád bych poznamenal, že se obecně mluví o tom, že zásadní problémy s legislativou kolem povolování staveb se datují někdy odroku 2012 – 2013, ale ani s tím nemohu souhlasit. První, kdo takzvaně „dojel“ na problémy s legislativním prostředím, byl veřejný sektor. Problémy s projednáváním výstavby dopravní infrastruktury a nejen jí, se datují od roku 2004/2005. Soukromý sektor problémy dostihly o zhruba osm let později. Teprve pak se o věci začalo mluvit a teď se, díky bohu, i začíná něco dít.
Jak hodnotíte úroveň stavebních prací v Česku, případně vývoj předprojektové či projektové přípravy?
Přestože nejsem vystudovaný stavař, považuji úroveň českého stavebnictví za velmi vysokou. Víte, já považuji stavebnictví za týmový obor, a to v nejširším slova smyslu. Aby nějaká stavba, ať veřejná nebo soukromá, vznikla, musí existovat někdo, kdo celou věc financuje, čili investor či developer. Někdo celou věc musí navrhnout a naprojektovat, a to jsou architekt a projektant. Někdo musí dodat materiál, z čeho se ta věc postaví, což jsou výrobci stavebních hmot a materiálů. A nakonec, někdo to musí postavit, tedy zhotovitel. A kdybych měl být přísný, musíte mít ještě někoho, kdo tu věc, v našem případě stavbu, oživí. To je úkol pro dodavatele technologické části. Když škrtnete jednu z uvedených disciplín, nemůžete mít nic. Pokud tedy vysoce hodnotím stavebnictví v ČR, hodnotím touto optikou všechny, kteří se na investici či stavbě podílejí, tedy i v rámci předprojektové a projektové přípravy. To, co nemáme, jsou smysluplně použitelná pravidla, rozumějte legislativní prostředí pro přípravu a povolování staveb.
Podle názoru některých lidí je úroveň či kvalita stavebních prací obecně negativně ovlivněna úrovní školství, nezájmem mladých o řemesla a podobně. Souhlasíte?
Začnu od konce. Ano, je katastrofální nedostatek těch, kteří chtějí studovat řemeslo v oboru stavebnictví. S tím do jisté míry souvisí právě ne úplně objektivní obraz českého stavebnictví. Rozhodně si ovšem nemyslím, že příčinou je úroveň školství, respektive studijních a učňovských oborů ve stavebnictví. Ten problém je daleko širší a bylo by to na samostatný rozhovor.
O potřebě podpory odborného školství se hovoří již snad více než 10 let. Situace je však horší a horší… Vidíte „světlo na konci tunelu“?
Jsem povahou optimista, ale musím říct, že v tomto případě mi optimismus nějak nepřichází. Nezbývá než věřit, že se situaci podaří, za přispění všech, kterých se to týká, zlepšit. Za naše členy mohu říct, že se snaží, udělují stipendia a učně i studenty podporují, řada krajů rovněž. Pravdou však je, že se situace nelepší.
Mimochodem, jaký je aktuální vliv SPS, například v porovnání s jinými svazy a cechy? Jak tento vliv například zvýšit, jak jej hodláte využít například v oblasti např. eliminace výkyvů stavební činnosti v dobách hospodářských krizí? Jak třeba konkrétně může SPS přispět k oživení investic?
Nechtěl bych srovnávat vliv SPS s ostatními svazy a cechy. Postavení našeho svazu jsem popsal na úvod rozhovoru a neskromně budu tvrdit, že SPS je neopominutelným „hráčem“ v oboru stavebnictví. Současně však platí, že bychom všichni, kterým záleží na budoucnosti oboru, měli táhnout za jeden provaz. Věřím, že se to podaří. Pokud se hospodářských krizí a oživení investic týká, děláme, co můžeme. Například bychom rádi s veřejným sektorem spolupracovali při použití takzvaných finančních nástrojů. Nechtěl bych tady zaběhnout do detailu, je to obdobné jako v případě předchozí otázky týkající se odborného a učňovského školství. Debata na toto téma by si zasloužila samostatný prostor i za účasti odborníků z oblasti finančnictví.
Sledujete nějakou zásadní přeměnu stavebnictví – například se nyní hovoří o nutnosti energetických úspor, což je v případě stavební výroby velký problém. Sledujeme nárůst počtu staveb, o kterých se hovoří jako o šetrných, inteligentních…
Pokud mluvíme o nutnosti energetických úspor, o stavbách šetrných, inteligentních… Ano, to jsou všechno oblasti, které musí stavebnictví jako celek řešit. Měl jsem možnost navštívit a projít zrekonstruovanou budovu, která byla v podstatě nezávislá na okolním světě. „Chytrost“ té budovy mě oslnila. Samozřejmě je to chytrost a schopnost těch, kteří tu budovu navrhli a postavili. Výsledek byl, alespoň pro mne, úžasný.
Ale k té přeměně stavebnictví… Ano, je tu jedno zásadní téma, a tím je digitalizace stavebnictví. To je výzva, se kterou před pár lety přišli vizionáři. Dnes tuto výzvu, nebo chcete‑li vizi, převádíme do reálného života a na konci tohoto procesu bude stavebnictví, jak si jej dnes ještě neumíme představit. Klikneme a v počítači si budeme prohlížet digitální dvojče stavby, o níž budeme mít k dispozici kompletní informace online.
Ing. Jiří Nouza
Funkci prezidenta Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR zastává od 1. ledna 2019. Mezi jeho priority patří posílení pozice SPS jako představitele jednoho z nejvýznamnějších hospodářských odvětví, v oblasti legislativy usiluje především o zjednodušení stavebního práva a řešení dostupného bydlení. Jiří Nouza má bohaté zkušenosti ze soukromého sektoru i ze státní a veřejné správy, kde se věnoval především oblasti dopravy, infrastruktury a životního prostředí. Jiří Nouza se narodil v roce 1963. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou. Mezi jeho koníčky patří sport, kultura a dění ve veřejném životě.
