„Do budoucna by podpora z veřejných zdrojů měla být více orientována na budování malých i velkých vodních nádrží,“

uvedl v rozhovoru pro časopis KONSTRUKCE Ing. Jiří Valdhans, ředitel a prokurista firmy Vodohospodářský rozvoj a výstavba a. s.

Tématem konference Vodní toky 2019, jehož je Vaše firma hlavním garantem, jsou tradičně i nové projekty. Jak by mohl přípravu či průběh urychlit nebo usnadnit Nový stavební zákon? Co si o zákoně myslíte?
Nejvýznamnějším prvkem návrhu nového stavebního zákona je podle mého názoru sloučení územního, řízení, stavebního řízení a EIA do jednoho povolovacího řízení. Nový stavební zákon by tak mohl přípravu staveb opravdu zkrátit, pokud v tomto tvaru opravdu projde legislativním procesem. Je však naivní se domnívat, že se povolovací řízení zkrátí ze současných 5,5 roku na jeden rok, jak jsem si přečetl ve vzletných titulcích některých medií. Pro stavební úřady, jejichž struktura by se podle návrhu zákona měla také změnit, to bude tak radikální změna, že se s ní budou srovnávat několik let.

Jak se díváte na plány na přesunutí větších pravomocí z Ředitelství vodních cest na jednotlivá Povodí? Kritici uvádějí, že jednotlivá povodí nemají s velkými projekty zkušenosti, resp. nedisponují dostatečnými kapacitami a vybavením… Co je potřeba udělat pro to, aby Povodí byly schopny realizovat velké projekty, třeba i takové jako je projekt Dunaj‑Odra‑Labe?
Myslím si, že by podniky Povodí nově svěřené kompetence měly bez problémů zvládnout. Ono jich zase není tolik. Odbornou kapacitu na to mají, což prokázaly realizací významných projektů i na vodních cestách již v minulosti. Ale výstavba významných prvků dopravní infrastruktury, pokud je mi známo, zatím zůstává v gesci ŘVC. Projekt významné vodní cesty jako je Dunaj‑Odra‑Labe určitě patří do resortu dopravy a ani nepředpokládám, že by podniky Povodí v tomto případě usilovaly o funkci investora.

Nezdá se vám, že s ohledem na tolik proklamované údaje o suchu, probíhá řešení konkrétních situací stále neúměrně dlouho?
V tom s Vámi musím souhlasit. Ale není to jen vlivem stavebního zákona. Celý byrokratický proces, kterým se nastavují priority státu, je značně nepružný. Suchá perioda trvá už čtyři roky a doposud odpovědná ministerstva nedokázala změnit dotační politiku tak, aby skutečně motivovala k řešení této oblasti. A pochopitelně také naprojektovat a projednat smysluplná opatření chvíli trvá. Nejsložitější je ve většině případů řešení vlastnických vztahů s majiteli dotčených pozemků.

Jaké akce, které řeší sucho či povodně jsou aktuálně v Česku v realizaci a jaké největší se chystají a v dohledné době se přistoupí k realizaci?
V tomto jsou pochopitelně dál stavby protipovodňového (POO) charakteru. Řada jich byla již realizována. Některé se aktuálně staví, jako například PPO Olomouc, zkapacitnění přelivu vodní nádrže Nechranice nebo rozšiřování PPO Praha. A některé, o nichž bych rád tvrdil, že se v dohledné době realizují, jako nádrž Nové Heřmínovy, nebo poldr Mělčany se již zoufale dlouho připravují. Z opatření proti suchu se zatím realizují spíš projekty drobnějšího charakteru, jako jsou revitalizace vodních toků, vytváření tůní a mokřadů, odbahnění rybníků. Větší projekty, které jsou zaměřeny zejména na pitnou vodu, se teprve připravují a realizace nádrží Vlachovice, Pěčín, Senomaty a Šanov je podle mne zatím v nedohlednu. Reálnější je brzké zahájení obnovy hlavních přivaděčů vodárenských soustav a jejich propojování.

Tématem konference bude i podpora financování technických opatření na vodních tocích z veřejných zdrojů. Na jaké úrovni nyní je a co by se mělo podle Vás změnit?
V rámci tohoto tématu na konferenci pravidelně vystupují rozhodující správci dotačních programů, tj. jak zástupci MZe tak i MŽP, aby aktuálně informovali o změnách zaměření a pravidel jednotlivých dotačních titulů včetně jejich čerpání. Zatímco před cca 10 lety byly dotace kromě nezbytných rekonstrukcí vodních děl ve správě státních podniků Povodí prioritně orientovány na protipovodňová opatření, tak v současném období přetrvávajícího sucha by se intenzivněji měly připravovat dotační programy podporující opatření na zlepšení podmínek pro zadržování vody na našem území.

Do budoucna se proto domníváme, že by podpora z veřejných zdrojů měla být více orientována na budování víceúčelových malých i velkých vodních nádrží, a to nejen, jak je tomu v současnosti, na revitalizace či renaturace vodních toků a různá „měkká“ opatření podporující zadržování vody v krajině. Protože veškerá tato opatření jsou finančně velmi náročná na koncepční a projektovou přípravu, na kterou často jak obce ani státní podniky Povodí nemají dostatek prostředků, měla by dotační politika sledovat i podporu této fáze investičního procesu. Důležité bude, aby v následujícím období vodohospodáři spolupracovali s oběma rezorty při formulování nových dotačních titulů i podmínek financování prioritních opatření na vodních tocích z národních i evropských veřejných zdrojů po roce 2020.

Může Česko čerpat zkušenosti například v oblasti zmírnění negativních účinků suchých období a zlepšení vodního režimu v krajině? Od koho, od jakého státu?
Vždy je a bude třeba využívat zkušeností z jiných zemí. Určitě zaslouženě jsou v poslední době citovány zkušenosti státu Izrael. Je úctyhodné, že dokážou recyklovat téměř 90 % vyčištěných odpadních vod pro použití v zemědělství. To u nás prakticky neexistuje, protože to nedovoluje naše legislativa. Ale naše problémy jsou odlišné od země, kde 60 % území tvoří pouště. Naše země je střechou Evropy a to je nesmírná výhoda. Nejsme ovlivňováni žádnými sousedy a je jenom na nás, jak s vodou, které u nás naprší dostatek, budeme hospodařit. A ten přístup musí být komplexní, od nakládání s půdou, po výstavbu vodních nádrží. To je široké pole možností, kde se dají získávat zkušenosti v jiných zemích.

Do jakého směru se nyní nejvíce „otočil“ (pokud se tedy něco změnilo…) výzkum a vývoj v oblasti vodního hospodářství a plánování v oblasti vod? Prosím o příklad.
Výzkum a vývoj už pár let směřuje k adaptaci na probíhající klimatickou změnu. Důvodem jsou objektivně probíhající změny v počasí (teploty, rozložení srážek) a výskyt hydrologických extrémů. Výzkum a vývoj je tedy směrován na zvýšení odolnosti krajiny, adaptační opatření, případně na výzkum schopnosti včasně dopředu předpovídat a umět tak adekvátně a včas reagovat na periody sucha a povodní. Dlouhodobě se výzkum také věnuje zlepšení jakosti vody v povrchových a podzemních vodách, identifikaci zdrojů znečištění a zvyšování znalostí o tom jaké dopady na životní prostředí mají látky antropogenního původu, které se vyskytují ve vodním prostředí.