O pár slov jsme po skončení konference požádali Ing. Jana Bedřicha, výkonného ředitele ČKLOP.
Pro letošní ročník jste zvolili téma Automatizace ve stavebnictví. Může se tento obor a konkrétně výroba oken a plášťů v oblasti automatizace přiblížit jiným průmyslovým oborům?
Automatizace je zatím jediné řešení, které nabízí východisko z problému, který se nazývá: „Nedostatek pracovních sil.“ Automatizace může zásadním způsobem změnit produktivitu jednotlivých pracovníků ve stavebnictví bez snížení kvality. Umožňuje využití moderních technologií k tomu, aby nahrazovaly lidskou práci v oblastech, kde je to možné a úspěšné.
Na druhou stranu kreativita člověka bude ještě dlouho doménou člověka. Na začátku je vždy myšlenka, ale automatizace člověku pomůže vyrobit vše potřebné v množství a čase, které by jinak vznikaly měsíce a roky. Automobilový průmysl je významnou inspirací.
Která přednáška měla podle Vás největší ohlas?
Myslím, že to byla přednáška pana Jelínka, který diváky (stavaře) zavedl do oblastí, které pro ně nejsou zcela běžné. Prezentační dovednosti a schopnosti pana Jelínka jsou přitom mimořádné, takže mohu potvrdit, že jeho přednáška měla největší pozitivní ohlas. Posluchači slyšeli něco úplně nového, nač jsou zvyklí. Přitom se jednalo o téma, které se jich přímo dotýká. A to je zaujalo.
Kde nejvíce automatizace a robotizace proniká v rámci segmentu výrobců lehkých obvodových plášťů?
Výroba tabulového skla je automatizována téměř ze 100 %. Také samotná výroba oken je již téměř 100%. I projektování je díky mimořádné úrovni dostupného softwaru velice automatizované. Na druhou stranu vlastní výstavba budovy nebo domu je automatizovaná minimálně a bez lidských rukou je výstavba zatím nepředstavitelná. Míra automatizace je dána průnikem světa modularity jednotlivých stavebních dílů a možností autonomních strojů (robotů). Modularita sice zmenšuje prostor pro architekta, ale zvyšuje efektivnost výstavby. Budoucnost ukáže, jak se stavebnictví bude vyvíjet a kde se ustálí určitá rovnováha.
V zahraničí jsou dále například v navrhování pomocí BIM. Může tento trend pomoci na jedné straně k levnější a rychlejší výstavbě, ale při zachování potřebné kvality? Nejde to trochu proti sobě?
BIM je rozhodně krokem správným směrem. Slyšel jsem toto: „Vložte navíc 10 % financí do kvalitnějšího zpracování projektové dokumentace a ušetříte 10 % z celkové ceny, a to díky menšímu množství chyb“. BIM umožňuje detailně promyšlenou stavbu, která eliminuje chyby již ve fázi projektu. Náprava těchto chyb se počítá na násobky vstupních investic. Takže BIM je rozhodně cestou k vyšší kvalitě.
Nebude mít BIM spíše smysl pro následný provoz?
Myslím si, že investoři určitě budou stále častěji upřednostňovat kvalitní „virtuální“ přípravu před chaotickým a uspěchaným postupem výstavby s množstvím následných chyb, jejichž náprava jej stojí velké prostředky. Dnes je ale stále čas dražší, než náprava chyb na stavbě, proto je BIM přijímán s určitým chladem a bez nadšení. Dokud nemám povolení, nechci do projektu investovat velké peníze. A když už má stavební povolení tak chci okamžitě kopat základy a stavět. Tento stav se bude muset opustit, vzniklé chyby na stavbách budou stále dražší. A samozřejmě BIM má obrovské využití i v následném provozu a údržbě. Takže se tím význam BIM pomalu ale postupně zvyšuje.
Co nového umí moderní pláště v oblasti světla, propustnosti…? Uveďte třeba jeden příklad z přednášek konference.
Představte si sklo s aktivní schopností měnit svou průhlednost během dne, a to v souladu s denním osvětlením. Představte si sklo, které převádí infra složku světla na viditelnou část spektra a obráceně. To jsou technologie, které se významně zapíšou do standardů lehkých obvodových plášťů. Parametry dnešních tabulových skel jsou z kategorie snů z let předchozích. Technický pokrok je neuvěřitelný.
Nejsou některé požadavky ve směru tepelných parametrů fasád již „za hranou“ resp. nemají ekonomické ani environmentální opodstatnění?
Při těchto úvahách je zapotřebí si uvědomit, že cílem stavebnictví je většinou člověk a jeho pohodlí a spokojenost. Na druhém místě jsou pak energetické otázky. Každý člověk chce velká okna, i když ta jsou místem největších ztrát. Celá diskuze je ale o tom, aby i přes velká okna nebyly tepelné ztráty příliš velké. Jinak by nejlepším domem byla středověká zemljanka, která nevykazuje žádnou spotřebu energie a tím i žádné ztráty.
Otázkou zůstává, jestli je vhodnější návratnost tepelných opatření počítat v korunách nebo v kilowathodinách.
Vzhledem k tomu, že cena energií je státem do určité míry regulována, považuji za objektivnější vyhodnocení v kWh. Pak se dostáváme k termínu: „Vázaná energie ve výrobku ve srovnání s množstvím ušetřené energie a celkovému hodnocení výrobku z pohledu jeho celého životního cyklu – tzv. LCA Life Cycle Assessment)“.
Ve směrnicích EU je stále ochrana proti lokálním nesmyslům, a to ve formě parametru s názvem „nákladové optimum“. Přes něj nikdo nemůže nikoho nutit zajít. Vše se odvíjí od zdravého rozumu a profesionálního přístupu, a proto jít amatérskou cestou výstavby je sice možné, ale obdobné, jako když si budete chtít vyoperovat slepé střevo, protože postup je na internetu dobře popsán.
