Stejných 10 otázek určených pro různé vrcholové manažery z oblasti pozemního stavitelství. A jedna putovní navíc, tu předává respondent svému nástupci, na kterého posílá štafetu.
ŠTAFETA
Odpověď na otázku Alexandra Popélyho ze společnosti HEMPEL: Jak jste se poprali s obnovou vrat na přehradní nádrži Gabčíkovo, jejichž obnova cílí do finále?
K uvedené zakázce se mohu vyjádřit pouze z pozice dodavatele ocelových konstrukcí pro Divizi 8 Metrostavu. Naše část je téměř hotová, zbývá domontovat už jen několik málo částí. Jakmile bude stavební připravenost, dílo dokončíme. Zakázka to byla velmi složitá, zejména obchodně. Pevně doufám, že jednoho dne budeme mít už jen dobrý pocit z kvalitně odvedené práce.
1. Čím vším jste si profesně prošel, než jste se stal vrcholovým manažerem?
Ještě při studiích jsem si založil malou stavební firmu, jejíž činnost jsem v roce 2006 ukončil. Po sedmi letech pracovního nasazení 24/7 jsem dospěl k názoru, že podnikání pro mě není to pravé, a dnes v nadsázce říkám, že jsem si šel odpočinout do velké firmy. V Metrostavu jsem začínal jako mistr, poté jsem byl přípravářem, stavbyvedoucím, vedoucím útvaru, vedoucím provozu a náměstkem ředitele.
2. Když sestavujete tým, co je pro vás prioritou?
Vždy chci, aby fungovala chemie. Aby se členové týmu vzájemně respektovali, doplňovali, nebyla mezi nimi rivalita a naopak měli potřebu spolupráce oproti individualistickému přístupu. Zároveň potřebuji, aby všichni měli maximální pocit osobní odpovědnosti a přistupovali ke svým svěřeným úsekům jako ke svým „firmám“.
3. Jak motivujete lidi, aby podali maximální výkon?
Snažím se lidem do jejich práce moc nemluvit, nemám rád direktivní přístup vedení lidí, proto vždy sázím na jejich samostatnost a kompetenci, takže jsem spíše v roli konzultantsko-koordinační. Zároveň hledám nové výzvy, protože stereotyp je zabiják výkonu a zdroj nudy. Práce by měla bavit a naplňovat, když k tomu připojíme dobrou hmotnou motivaci, pak je to funkční celek. Bohužel to se takto ideálně ne vždy daří, ale musíme pro to dělat maximum.
4. Vzpomenete si na nejkrizovější situaci ve firmě a způsob, jímž jste ji zvrátil?
Krizových situací jsem od roku 2009 (to jsem se stal součástí vedení divize) zažil několik. Nevím podle jakého kritéria určit, která byla nejhorší. Vždy se nám ale podařilo dostat se z problémů, tzv. odrazit ode dna, a je úplně jedno, jestli v dané situaci bylo řešením udělat tlustou čáru za neúspěchem a jít dál, nebo se nám neúspěch podařilo zvrátit. V krizích vždy nejvíc trpí atmosféra ve firmě – o to víc, pokud se vlečou, takže je potřeba vždy hledat co nejefektivnější řešení z pohledu zachování nálady a morálky na palubě, i když se loď zdánlivě potápí.
METROSTAV DIZ
Jedná se o stavební společnost se zaměřením na komplexní realizace ekologizace energetických zdrojů, pozemních a vodohospodářských staveb. Zaměřuje se především na realizaci ekologizace, inovace a modernizace technologií pro provozovatele energetických zdrojů a zařízení na energetické využívání odpadů.
Dále realizaci pozemních staveb – zejména generální dodávky občanských a průmyslových staveb a v neposlední řadě i na vodohospodářské stavby – zejména generální dodávky vodárenských, kanalizačních a hydrotechnických staveb.
5. Jakou zakázku bylo pro vaši společnost nejnáročnější zrealizovat?
Z pohledu komplexní náročnosti je to montáž kotlů v Elektrárně Prunéřov II. Bylo to technicky nesmírně náročné, zvolili jsme pro dané typy kotlů netypický způsob montáže, dlouho nám nevěřil objednatel, generální dodavatel a ani investor. Navíc v závěru stavby začal objednatel finančně kolabovat, my se dostávali do zásadní ztráty, klíčovým subdodavatelům docházel dech, v důsledku čehož jsme měli problém s plněním harmonogramu. Poslední ránou bylo náhlé a dlouhodobé onemocnění důležitého člena našeho týmu. Nikdy nepřestanu obdivovat tu obrovskou vůli mých kolegů zakázku dokončit, neutéct z takřka prohraného boje a vydržet ten obrovský psychický tlak. Konec byl i s trochou štěstí dobrý.
6. Jmenujte světovou stavbu, která vás nikdy nepřestane fascinovat. A proč tomu tak je?
Je to průsmyk v italských Alpách Passo San Boldo. Asi to není světová stavba, ale fascinuje mě, že v roce 1918 dokázali vybudovat za 100 dní tak komplikované dílo, při tehdejší úrovni mechanizace, a navíc se začátkem výstavby v únoru.
7. Řeknete nám, co nyní čtete za knihu?
Nebudu lhát a ani si vymýšlet, momentálně nečtu žádnou knihu.
8. Kdybyste mohl cestovat v čase, se kterým architektem byste se chtěl setkat?
Architektuře jsem nikdy nevěnoval zvláštní pozornost, asi proto, že jsem strojař, ale rozhodně mě zaujal Albert Speer. Před lety jsem náhodou zhlédl dokument o něm a jeho stavbách a překvapilo mě, jak obrovsky výkonný člověk to byl.
9. Jak relaxujete po náročné práci?
Sportem, dobrým vínem, jídlem a v létě na motorce.
10. Jaký byste po sobě chtěl zanechat odkaz?
Odkaz zní trochu honosně. V pracovní rovině bych byl rád, aby se na mě jednou vzpomínalo jako na člověka, který firmu o kousek posunul – samozřejmě v pozitivním slova smyslu.
11. Bonusová otázka je na vás. Komu ji předáváte a na co se chcete zeptat?
Rád bych se zeptal Tondy Pačese (Ing. Antonín Pačes ze společnosti Excon, pozn. red.), kde bere pořád tolik energie, že je schopen se neustále vrhat do nových projektů, a jestli by při ohlédnutí se za svým bohatým profesním životem udělal v minulosti něco jinak.
