Tereza Kadidlová, architektka ze společnosti LOXIA ARCHITECTS.
Výstavba budovy radnice Prahy 12 byla jedním z prvních pilotních projektů státní správy, kde byl využíván nástroj BIM. Investor tehdy neměl představu, co od BIM všechno může očekávat, a tak se požadavky definovaly v průběhu příprav, ale i v době samotné výstavby. Tereza Kadidlová, architektka ze společnosti LOXIA ARCHITECTS, na projektu pracovala od samého začátku a prošla si všemi bouřlivými etapami pilotu státní správy. Ne vždy byla situace jednoduchá, nicméně se ukázalo, že BIM je nedocenitelný nástroj, když je správně využíván. Co z jejího pohledu umí a v čem pomohl konkrétně při výstavbě radnice? Nejen o tom vám přinášíme rozhovor.
NÁPAD PROJEKTOVAT RADNICI V BIM
Jaké požadavky na data jste si na začátku nastavili?
Soutěž na novou radnici byla vypsána v létě 2016, kdy ze strany klienta byl požadavek mít projekt vytvořený metodou BIM. Buďme ale upřímní, tenkrát jsme určitě neměli nic, co by se podobalo EIR, které v současnosti konečně dostáváme od klientů do rukou a kdy si cíle vyjasňujeme s investorem na začátku projektových prací.
Jak jste tedy postupovali?
Se zhotovitelem i investorem jsme si cíle postupně vyjasňovali na jednotlivých kontrolních dnech, kdy jsme zahájili práce na studii a dokumentaci pro územní rozhodnutí ve 3D.
Dávaly všechny požadavky na data, která investor od BIM chtěl, smysl?
S projektem se začínalo v době, kdy se o BIM v Česku mluvilo, občas nějaký ateliér něco někde vyprojektoval, ale reálně se BIM teprve rozjížděl. Až na podzim roku 2016 vláda ustanovila MPO, aby se stalo gestorem pro zavádění BIM. Dodnes tu nemáme žádnou legislativu ani datový standard. Takže jsme si opravdu stanovili základní cíle, o nichž jsme věděli, že je budeme zvládat.
|
TEREZA KADIDLOVÁ Vystudovala ČVUT v Praze obor Architektura a stavitelství. Jako projektantka spolupracovala s architektonickými kancelářemi FORTIS a AZ architektura. Ve společnosti LOXIA ARCHITECTES INGENIERIE působí jako architektka a BIM manažerka. |
 |
Jaké cíle to byly?
Chtěli jsme mít vždy aktuální projektovou dokumentaci. Do projektu jsme chtěli dát velké množství dat spojených se složitou strukturou odborů a jejich požadavků na plochy a místa, které budou propojené s modelem. Chtěli jsme mít modely všech účastníků pro lepší orientaci a lepší prostorovou koordinaci, jak stavební, tak i mezi ostatními profesemi, aby mohli mezi sebou spolupracovat. A také jsme sledovali požadavek na využití modelů pro následnou výstavbu a správu budovy.
PŘÍNOSY VYUŽÍVÁNÍ NÁSTROJE BIM
V čem byl nástroj BIM nedocenitelný?
Odhalovali jsme snáze kolizní místa mnohem dříve, uměli jsme vydávat na dotaz zhotovitele mnohem jednodušeji kubatury materiálu, jako byl například železobeton, a dříve, než byl zpracován výkaz výměr, pustili jsme se do rozsáhlých dispozičních úprav dle požadavků jednotlivých odborů. Během výstavby se v podstatě objevila jen jedna větší kolize díky dobře zvládnuté koordinaci během projektových prací. A protože jsme dodržovali modely konzistentní od rané architektonické studie až po skutečné provedení, povedlo se nám celkem náročný harmonogram projekčních prací plnit včas a bez rozsáhlých víceprací.
Jak moc jste využívali do hloubky všechny vrstvy BIM?
V tu dobu jsme my jako projektanti 4D a 5D nevyužívali. Plný přístup k modelům měl zhotovitel a investor. Rozměr 4D a 5D se obecně týkal zhotovitele, a zdali tyto vrstvy využili, nevím. Pro zhotovitele jsme jako projektanti nepřipravovali simulaci výstavby, že bychom každému prvku dávali časové pořadí a jejich trvání. Co se týká 5D, opět to bylo na zhotoviteli. My vyprojektovali BIM model s danou grafickou podobou a s jasně definovanými informacemi tak, jak to vyžaduje v Česku vyhláška a normy. Pro nás projektanty není 4D a 5D prioritou.
Usnadnil vám BIM pokaždé práci?
Osobně bych neprojektovala už nikdy jinak. Neumím si představit návrat do klasického Autocadu a situace, jak bych vše zase složitě řešila. Důležité je dodržovat určité postupy práce, aby projekt probíhal hladce a nezadrhnul se. Tím myslím zarchivování modelů vždy po skončení nějakého milníku, protože modely jsou po celou dobu živé a člověk na to nesmí zapomenout. Bylo velkým usnadněním, že jsme plynule pokračovali z jednoho milníku do dalšího, konkretizovali jsme objekty do větší podrobnosti, doplňovali další prvky. Spoustu věcí jsme odhalili mnohem dříve, a tak měli větší prostor v další fázi řešit komplikovanější detaily. Každopádně ta největší výzva nastala s požadavkem investora na dispoziční změny objektu.
Proč k nim došlo?
Několik let po sepisování zadávací dokumentace pro soutěž a velmi striktního zadání ploch místností se totiž ukázalo, že potřeby radnice se během let vyvinuly a musí se na ně reagovat, aniž bychom narušili harmonogram nebo ohrozili zahájení výstavby. Díky BIM a dialogu se zaměstnanci od investora, kteří nám říkali, co potřebují, jsme poměrně včas a efektivně dokázali dané změny provést a mít aktuální dokumentaci, rychleji zaktualizovat dotčené profese.
Vzpomenete na okamžiky, kdy spolupráce v BIM neprobíhala dle představ?
Jako problematická se ukázala spolupráce statika a projektantů v jednom modelu. Dnes už víme, že to není nejšťastnější řešení, a děláme to zcela jinak. Každý pracuje odděleně a nese si odpovědnost za svůj model, jeho stav a nastavení.
MODEL BIM, strojovna vzduchotechniky, výstavba nové radnice MČ Praha 12.
V jaké fázi projektu vám dávalo smysl začít pracovat s nástrojem BIM?
Kdyby vše záviselo na mě, řeknu od začátku. Nicméně BIM asi není zcela podstatný ve fázi územního rozhodnutí, pokud ateliér ví, že je mnohem efektivnější zůstat stále ve 2D projekci. Nepostradatelný se v případě radnice stal ve chvíli, kdy jsme měli přijít s prvním návrhem na dispoziční úpravy. Bez BIM bychom poměrně velké úpravy v tak náročném harmonogramu nezvládli, klasickou 2D cestou uhlídat jen výměry by bylo na velmi dlouhou dobu.
Kolik subjektů s vámi v BIM na projektu radnice spolupracovalo?
Bylo jich celkem dost, co se týče hlavně projektantské části, tuším okolo sedmi subjektů. Přidejme také zhotovitele a investora a další společnosti, které do projektu vstoupí jen na chvíli a nutně nepracují ve 3D.
Co se týká projektování, měli jsme pro každou profesi svůj model, tj. stavební, koordinační, chlazení a vytápění, vzduchotechnika, kanalizace, vodovod, slaboproud a silnoproud, interiér a také architektonický model, který byl dvojčetem stavebního modelu a byl zároveň kontrolním modelem. Byl nastaven plnohodnotně tak, abychom z něj dělali vizualizace a různé virtuální prohlídky. V rámci prováděcí dokumentace jsme všichni spolupracovali v revit serveru.
Jaké nejcennější zkušenosti si z tohoto projektu odnášíte pro svou další práci?
Naučili jsme se přemýšlet o správném načasování a přípravě, aby nás nic v pokročilejších fázích nebrzdilo. Například mít nastavenou projektovou dokumentaci ihned na začátku včetně promyšlení, co všechno v ní chci mít. Ukázalo nám to, že správné pojmenovávání a kategorizování prvků pomůže v jejich lepším třídění a v jejich vykazování. Pochopili jsme, že nemusíme mít vše za každou cenu precizně vymodelované do posledního šroubku a že stačí některé věci zkratkovitě začlenit, symbolicky zobrazit. Potvrdili jsme si, že nejlepší je spolupracovat vždy na živém modelu v reálném čase, pokud to jen trochu jde, protože to velmi urychlí vzájemnou spolupráci, a hlavně cílit na to, aby všichni zúčastnění drželi stejné souřadnice.
