BIM není cíl, ale nástroj k jeho dosažení

BIM umožňuje dodavatelům efektivnější, přesnější a rychlejší práci. Díky tomu se snižují náklady na projektovou přípravu a realizaci, zvyšuje se efektivita a zkvalitňuje celé řízení. Jenže jaká je doopravdy realita účastníků jednotlivých BIM projektů? Pozvali jsme ke kulatému stolu na první pohled nesourodou skupinu profesionálů různých oborů, kteří mají jedno společné – pracují v BIM. Byť měl každý diametrálně jiné zkušenosti, o budoucnosti BIM měli jasno. Aby se nástroj mohl plně používat, musí proběhnout zásadní posun v myšlení lidí.

Ke kulatému stolu přijal pozvání Petr Šula, první místostarosta městské části Prahy 12, který s pomocí metodiky BIM na radnici se svým týmem realizuje pilotní projekty. Vojtěch Ehlich z BIM Consulting, jenž pracuje jako konzultant a je k rukám institucím a firmám, co nezaměstnávají manažera BIM. Filip Kalina, manažer BIM z Metrostavu, jedné z největších zhotovitelských tuzemských firem, a Robert Vorschneider ze společnosti Valbek EU, který má na starosti digitalizaci společnosti včetně agendy BIM.

ZAVÁDĚNÍ METODY BIM DO VEŘEJNÉ SPRÁVY

Jak se díváte na rychlost zavádění BIM do státní správy? Máme za sebou prvních pět let a existují více méně pilotní projekty. Je zavádění metodiky dostatečně rychlé, nebo se více mluví, než pracuje?

Petr Šula, (Nová radnice Prahy 12): Ve státní správě schází zkušenosti a bez spolupráce s projektanty, specialisty i dalšími odborníky se velmi těžko posouváte kupředu. Legislativa sice počítá s termínem zavedení, ale je otázka, do jaké míry se ještě bude datum měnit. Když jsme plánovali výstavbu radnice Prahy 12, počítali jsme se skutečností, že jednou bude BIM povinný pro veškeré řízení budovy. Samozřejmě že v té chvíli jsme já ani moji předchůdci nedokázali domyslet jednotlivé aspekty z pohledu celého životního cyklu budovy. Státní správa na to z mého pohledu nebyla připravena. Dneska už je nabídka různých seminářů široká a státní správa se tolik nebojí. Stále to však ještě není ono.

Vojtěch Ehlich (BIM Consulting): Často se ocitáme na straně veřejných investorů a vnímáme, jak je metodika BIM pomalu zaváděna. Existuje pro to několik důvodů. Prvním je, že jde vcelku o dost zásadní změnu, vůči níž je velká rezistence. Druhým aspektem je finanční náročnost, pokud chceme změnu udělat pořádně. Třetí příčinou je chybějící motivace. Protože neustále posouváme povinný termín metody BIM, veřejná správa, která musí být řádný hospodář, nemá chuť se do toho pouštět. Měla by být přesvědčována pozitivní motivací. Je zásadní jim vysvětlit přínosy.

Robert Vorschneider (Valbek EU): Bylo by ideální, kdyby se metoda BIM zavedla z vlastní potřeby organizace, a ne zákonem. Potenciál pro vlastníka nemovitosti je nezměrný. Otevře se mu možnost disponovat velkým množstvím dat, se kterými může dále pracovat. Existuje mnoho možností, jak je využít. Když se podíváme na Prahu 12, kolik má ve správě objektů, pokud by se jim podařilo informace o budovách digitalizovat, mohli by lépe plánovat údržbu, opravy a lépe hospodařit. Lidé, kteří BIM začali využívat, by se k původnímu způsobu práce už nevrátili, byť se přínosy ukazují postupně. I zadavatelé si musí přijít na to, že BIM přináší výhody, ale není cesta digitalizovat a zároveň mít informace v šanonu ve skříni za sebou. Tímto způsobem dojde ke změně jen velmi pomalu.

Petr Šula: Úředníci mají mnoho dalších úkolů, které musí realizovat. Zabývat se metodikou BIM je práce navíc, a to je velmi těžké překročit, když nemají motivaci a nevidí cíl. Ale pokud se tomu nezačnou věnovat a nenajdou si čas, pak cíl a výhody plynoucí z BIM nikdy nedohlédnou.

ODVAHA POUŽÍVAT BIM

Takže narážíme na fakt, že největší problém při zavádění BIM je naše mentalita?

Filip Kalina (Metrostav): Ze zhotovitelské společnosti si přináším jinou zkušenost. Lidé mají odvahu BIM používat. Nebylo jim dobře vysvětleno, co musí učinit pro dosažení potřebného výsledku a mají přehnaná očekávání. Nejde jen o mou zkušenost. Stejně mluví i kolegové z ostatních společností. Objednatelé přicházejí se zadáním, co máme jako zhotovitel dodat společně s provedením stavby, jak pracovat s modely a my jim musíme sdělit, že kvitujeme jejich rozhodnutí pracovat v BIM, ale bohužel to, co předložili, je naprosto nepoužitelné pro výstupy, jaké požadují. Takže buď musí upravit zadání pro všechny, nebo změnu provést následným řešením, což nebývá úplně jednoduché. Aniž bychom o to stáli, stáváme se posly špatných zpráv. Klient odchází zklamaný. Aby totiž dosáhl toho, co by chtěl, musel by začít znovu, což je demotivující. Takže bych neřekl, že se jedná o lidskou rezistenci, ale spíše o přehnané očekávání, které zůstává nenaplněno.

Robert Vorschneider: Neuvědomil si, že rozhodnutí, která učinil na počátku, mají v digitální sféře fatální dopad do následných procesů. Někdy se náprava pro projektanta stává natolik časově náročná, že je lepší to smazat a začít znovu. Někdy je opravdu těžké učinit ono rozhodnutí a vidět benefity až za tři roky.

Petr Šula: Na straně veřejné správy chybějí odborníci, kteří by přesně definovali, co od BIM očekávají, proto se vyplatí někoho si najmout.

Vojtěch Ehlich: Alfou i omegou je si na počátku říct, co chci dělat, k čemu BIM využiji a na základě toho stanovit požadavky na informace. Když nemám informace, nemůžu je logicky využít.

ROBERT VORSCHNEIDER Absolvoval Stavební fakultu ČVUT v Praze obor Konstrukce a dopravní stavby, obor betonové mosty. Od roku 1998 až do současnosti působí ve společnosti Valbek. Prošel si projekční pozice, byl vedoucím skupiny i ředitelem střediska. Čtyři roky působil na Slovensku, kde se podílel na založení mostařského oddělení. V současnosti má na starosti implementaci metody BIM do projekční praxe, digitalizaci procesů souvisejících s činností společnosti Valbek.

Nakolik umí jednotlivci z řad investorů, architektů, projektantů nebo třeba stavebních firem pracovat v BIM?

Filip Kalina: Na spolupráci si stěžovat nemohu, problém představují informace v modelu, které jsou chybné a nespolehlivé. Chce to poměrně propracovaný systém analýzy dat, na jejichž základě jsme poté schopni říct, jestli model samotný a informace v něm zapsané mohu použít, anebo je bezpečnější s nimi vůbec nepracovat.

Jak postupujete, kde zjistíte, že informace nejsou validní?

Filip Kalina: Pokud jde o veřejnou soutěž, ptáme se v rámci standardního dotazovacího řízení objednatele, zda si je toho vědom a jak s tím máme nakládat. Upřímně většinu těchto BIM projektů v rámci bezpečnosti skrečujeme a neumožníme ostatním kolegům s tím pracovat. Míra rizika je prostě neúnosná. Projekt pak realizujeme standardním způsobem a model přiložíme jako náhled pro zajímavost. Nicméně není použitelný pro požadavky, o nichž se předpokládalo, že by měl plnit.

Jak se liší přístup konzultantské firmy ve stejné situaci?

Vojtěch Ehlich: Pomáháme zadat projekt metodou BIM a současně neseme zodpovědnost, že model, který objednatel následně obdrží, je v souladu se zadáním. To znamená, že provádíme kontrolu kolizí a dat, která jsou v modelu obsažena. Zhotovitel pak obdrží konzistentní data, jak byla nabriefována v zadávací dokumentaci.

V rámci pilotních projektů muselo vyvstat nesčetně otázek, chyb. Co jste například řešili?

Robert Vorschneider: Na úplně prvních pilotních projektech pro ŘSD, kterých jsme se jako VALBEK účastnili, se zkoušelo, jakým způsobem půjde modelovat silnice, jak půjdou zadat informace, které jsou předmětem datového standardu, a do jak velkých grafických podrobností se pustíme. Následně jsme realizovali projekt v rámci stavebního povolení, kde nastal posun v datovém standardu. Projekt proběhl validačním řízením, kdy externí spolupracovník ŘSD potvrdil, že je v souladu s datovým standardem a nenachází žádné kolize, popřípadě jsou vyřešeny. Co mně chybělo, byla zpětná vazba na metodiky, jež se vytvářely. Neřešilo se, zda by se na základě těchto pilotních projektů neměly upravit dokumenty k BIMu a datový standard, případně ho zjednodušit nebo naopak rozpracovat do větších detailů.

Petr Šula: Připadá mi, že komunikace funguje velmi dobře, pokud lidé, kteří nad projektem sedí u jednoho stolu, mluví stejným jazykem. Když jsem přebíral stavbu nové radnice, nenacházel se tam jediný úředník, který by přesně věděl, co nám metoda BIM do budoucna nabízí. Naštěstí se to vyřešilo díky externím firmám, ať už se to týkalo projektování, výstavby, či správy. V průběhu výstavby jsme jim specifikovali, k čemu data chceme do budoucna využívat, vedli nás samotným procesem. Samozřejmě že jsme se tím měli zabývat mnohem dříve.

PETR ŠULA Má ekonomické vzdělání. Celý život působil v manažerských a konzultantských pozicích. Je 1. místostarostou MČ Prahy 12. Ve svém úřadu se rozhodl podpořit metodu BIM a při výstavbě nové radnice nástroj využili. Byli mezi prvními ve státní správě, kdo se rozhodl do pilotních projektů BIM zapojit. Nyní metodu BIM využívají při výstavbě základní školy a též ji plánují využít pro polyfunkční dům, který má být postaven namísto stávajícího modřanského Prioru.

Takže vy jste se rozhodli využít BIM, ale očekávání jste vlastně ladili až v průběhu výstavby. To muselo být komplikované pro všechny strany.

Petr Šula: Neměli jsme žádné zkušenosti, takže jsme nevěděli, k čemu BIM půjde použít. Museli jsme projít sérií konzultací a školení. Seznámit se s různými softwary pro nahlížení do projektu výstavby nebo správy budovy a teprve pak jsme dokázali mluvit stejným jazykem a pracovat s nástrojem. V průběhu jsme začali informace automaticky zadávat a využívat i metodiky. Když jsme teď řešili projekt základní školy, potvrzovali nám architekti i projektanti, že vše máme nastavené v pořádku. I tak máme konzultanta BIM a na naší straně pracuje správce stavby, který na vše dává pozor. Už si uvědomujeme, že podstatná je hloubka a množství informací, které zadavatel očekává. Pokud jdete do příliš velkého detailu, náklady jsou enormní a ve výsledku je mnohdy nevyužijete.

VRSTVY BIM A JEJICH REÁLNÉ POUŽITÍ

Jak naplno využíváte BIM? Pracujete ve 4D, 5D, 6D, nebo dokonce 7D?

Vojtěch Ehlich: Teď jsem dokonce viděl 8D.

Robert Vorschneider: Je to hezká teorie. Nicméně vše musí dávat smysl a být prakticky použitelné. Bohužel některá ta D jsou spíše marketingově využitelná, než aby měla reálný přínos. Minimálně s aktuálním poznáním a technologií, kterou máme.

Filip Kalina: V současnosti je ponejvíce skloňován rozměr časový, byť si nemyslím, že v aktuální situaci a se SW možnostmi by to bylo pro realizaci prakticky využitelné. Často se objevují požadavky na zpracování rozpočtu přímo z modelu. Spíše se ale bude jednat o výkaz výměr a myslím, že ještě hodně dlouho nepůjde o rozpočet v klasickém slova smyslu. Tam je vždy potřeba invence rozpočtáře, který má hluboké znalosti. Je schopen pochopit kontexty a doplnit veškeré pracovní činnosti. Samozřejmě to souvisí i s datovým standardem, který se musí navázat na rozpočtové položky, a ten se stále vyvíjí.

Na co byste se soustředili vy?

Robert Vorschneider: Po projektantech se chce harmonogram a soupis prací, tedy řekněme 4D a 5D. Harmonogram připravujeme na úrovni objektů, nejdeme do detailů na úrovni jednotlivých prvků a elementů. To pak už záleží na zhotoviteli, který si jej modifikuje. My se snažíme nastavit, aby z modelů bylo možné získat podklady pro soupisy prací a výkazy výměr a cílem je poloautomatické sestavení výkazu výměr.

Vojtěch Ehlich: Výkaz výměry je zásadní. Napněme síly, abychom dokázali říct, máme zde 60 typů položek, které jsme schopni s vysokou přesností vykázat z modelu a tím zvýšit efektivitu. Pak si musíme i přiznat, se kterými položkami stále pracovat neumíme a je třeba je vykazovat standardně z běžné dokumentace. Každopádně výkaz musí být správný a pravdivý, aby bylo možné z něj vytvořit rozpočet. Měli bychom si říci, co je chtěné více nebo méně a co je nejsložitěji dostupné. Vše má poměrně silný dopad na datový standard a způsob modelace konkrétního objektu.

VOJTĚCH EHLICH Vystudoval Dopravní fakultu ČVUT a po studiích působil jako projektant silničních staveb. S metodou BIM přišel do styku na pozici hlavního inženýra projektu, kde měl na starost pilotní projekt obchvatu Rakovníka. Od té doby se metodě BIM intenzivně věnuje. I proto v roce 2020 nastoupil do společnosti BIM Consulting, kde se stal jednatelem. V BIMCONU se věnuje podpoře při zavádění metody BIM napříč celým životním cyklem staveb ve veřejném i soukromém sektoru.

Robert Vorschneider: Máme cenové soustavy, kde vykazujeme například bednění, různé nátěry, ale v BIM modelu toto není obsaženo. Jiné soustavy jsou agregovány třeba dle stavebních prvků a jejich kubatur. Tím chci říct, že požadavky na sestavení výkazu výměr dnes nejsou v souladu s obecnými požadavky na podrobnost BIM modelů. Nedávno někdo říkal na konferenci, že pokud má vykázat rozpočet, jak je zvyklý, musí si některé parametry namodelovat nad rámec toho, co je běžné, což je obtížné a neefektivní.

KLADENÉ NÁROKY FIREM NA BIM

Umějí si všechny strany na začátku projektu říct, co od BIM očekávají?

Robert Vorschneider: Nedávno mi volala kolegyně, že odevzdali standardně projekt a teď by ho chtěli přenést do BIM. Setkali jsme se, abychom si ujasnili, co od toho očekávají. Nakonec to dopadlo tak, že ho vlastně nechtěli. Někdy hraje roli i cena. Je skutečně finanční rozdíl mezi klasickým postupem ve 2D a nástrojem BIM. Musíte vědět, zda se efekt v budoucnu vyplatí.

Filip Kalina: Před touto diskusí jsem si provedl analýzu, kolik ze všech projektů, které nám za posledních 12 měsíců prošly rukama a tvářily se jako BIM, jsme propustili kvalitativní prověrkou a potvrdili, že můžeme s modelem pracovat. Bylo to méně než 5 %. Takže 95 % bylo pouze pseudo BIMem. Šlo o hezký obrázek, se kterým se pěkně dalo zatočit na monitoru, ale dál nebyl použitelný.

Robert Vorschneider: My jsme ve firmě začali diskutovat, že pro nás není zásadní skok přejít do BIM, ale na 3D parametrické navrhování, které bude připravené pro metodu BIM. To znamená umět doplnit informace k prvkům v 3D modelu stavby, v souladu s požadovaným datovým standardem a nastavit procesy v souladu s BIM metodou projektování. Jde nám o to, že když po nás klient nebude chtít plný BIM, využijeme výhod 3D parametrického navrhování, které představuje ten zásadní skok v rámci způsobu projektování minimálně v projektech mostů.

Jaké jsou vaše zkušenosti z pohledu konzultantské firmy? Mají zadavatelé desítky požadavků, co od nástroje BIM očekávají, nebo sledují stále týž cíl?

Vojtěch Ehlich: Z pohledu řádného hospodáře je potřeba se nad tím hodně zamýšlet. S rostoucím množstvím požadavků a objemem informací roste i cena projektu, proto je třeba zvažovat výsledné užití. Můžete například vyžadovat environmentální posouzení na základě modelů, byť je to stále extrémně problematické a komplikované. Když to zadám projektantovi, sdělí mi, že to nikdy nedělal, bude muset nad tím hodně přemýšlet a cenu odhaduje na půl milionu. Proto je třeba zvážit, zda to opravdu potřebuji. Všechno něco stojí a čím víc toho budu chtít, tím víc musím zaplatit.

Jak řešit v BIM, když jdou cíle proti sobě?

Filip Kalina: Přestože máme mantru jednoho modelu, někdy je výhodnější pro naplnění všech cílů vytvořit více modelů. Setkávám se s tím u klientů, kteří staví metodou Design & Build. Jeden model slouží k realizaci projektu a tvorbě 2D dokumentace, druhý může sloužit pro simulaci chování objektu v okolním prostředí.

Vojtěch Ehlich: Také ne všechno musí být v modelu. K tomu slouží tzv. informační kontejnery, kterým může být i excel. Norma ISO 19650 tuto variantu připouští.

AKTUALIZACE DAT MODELŮ BIM

Umějí si jednotlivé subjekty říct, v jaké fázi si data budou předávat?

Robert Vorschneider: Většinou jim poradíme, jak pravidelně a co konkrétně odevzdávat. Je to vázané na logiku, že vždy, když pracujete s nějakými podkladovými dokumenty a informacemi, musí být validní k nějakému datu. S nimi pak pracují subdodavatelé, vy si je převezmete zpátky a vypustíte další aktuální data.

Petr Šula: U základní školy, kterou projektujeme, počítáme s cloudovým úložištěm k ukládání a připomínkování dokumentů, kde si zároveň budeme evidovat jednotlivé změny.

Jak se řeší, když stavba de facto „uteče“ z modelu?

Vojtěch Ehlich: Občas není možné nebo je neefektivní držet aktuální model na denní bázi. Důležité je, že se musí v rámci dokumentace skutečného provedení shrnout všechny změny.

Filip Kalina: Podstatné je, v jakém stavu by váš model byl. Pokud byste patřila mezi zmiňovaných 95 %, nedává smysl se s tím vůbec zabývat. Když byste představovala zbývajících 5 %, pak je potřeba se domluvit s projektantem na dávkách a termínech, během kterých bude docházet k aktualizaci a zaznamenávání změn do modelu. Zkoušeli jsme to dělat téměř online a skutečně zaznamenávali podněty ze stavby přímo do modelu. Z modelu exportovali a nahrávali přímo do softwaru, v němž projektant tvořil. Ten nebyl připraven na takové množství vstupů i změn v realizaci v tak rychlém sledu. Ukázalo se, že pokud bychom chtěli tímto způsobem pracovat, projektanti by se museli naplno věnovat pouze danému projektu, abychom informace jen nekupili. Takže se přistoupilo k dávkám, kdy jednou za 2,5 měsíce se informace shrnou do nového vydání modelu.

ZLOBIVÉ DVOJČE ANEB SPRÁVA BUDOVY

Radnice Prahy 12 je v BIM i spravována z hlediska facility managementu. Máte validní data ze stavební fáze, aby se vám s nimi dobře pracovalo?

Petr Šula: Zhotovitelem stavby byla společnost Geosan, s níž nám smlouva končí v srpnu. Do té doby pro nás řeší část služeb facility managementu a o zbytek se staráme sami. Plánujeme ale zrealizovat výběrové řízení na facility firmu, která by si od září převzala model a k tomu nasadila software přímo pro facility management. Do budoucna bychom chtěli i další naše budovy spravovat v rámci FM softwaru a šetřit tak náklady.

Zaznívají hlasy, že BIM je skvělý nástroj pro výstavbu, nikoli však pro správu budovy. Souhlasíte s tím?

Robert Vorschneider: Vždy závisí na očekávání. BIM lze využít čistě k projektování stavby nebo do modelu mohu navázat informace například pro vzduchotechnické jednotky. K nim propojím informace o údržbě a opravách, případně se informace z BIM modelu dají načítat do specializovaných aplikací pro servis a údržbu. Nemá smysl v BIM modelu mít úplně všechno, jen nákladnější prvky, které je třeba pravidelně servisovat nebo u nich dochází k úpravám.

FILIP KALINA Vystudoval na ČVUT obor Příprava, realizace a provoz staveb. S metodou BIM se seznámil ještě za dob svých vysokoškolských studií při návštěvě USA. I proto, že se chtěl nástrojem BIM hlouběji zabývat, přijal ve třetím ročníku nabídku praxe v Metrostavu. Svou diplomovou práci už zaměřil na přínosy digitalizace záznamů v BIM prostředí a v Metrostavu zůstal. Působí na pozici manažera BIM. Přednáší na konferencích věnujících se této metodě a také je členem CEN TC 442, která se zaměřuje na standardizaci BIM a digitálního prostředí na úrovni EU.

Filip Kalina: V Čechách se dost zapomíná, že model skutečného provedení by měl být poslední variantou prováděcí dokumentace, dle které stavím. Pro správu budovy je model potřeba upravit. Ten stavební, a nerad ho tak skutečně nazývám, obsahuje velké množství informací a musí se upravit pro import do FM konzole, aby odpovídal způsobu správy. Strukturování modelu pro provádění je diametrálně rozdílné než struktura modelu pro správu.

Vojtěch Ehlich: Norma 19650 na tuto situaci myslí. Pokud dojde k ukončení fáze projektového informačního modelu, měl by transformovat do informačního modelu aktiva (modelu pro správu a údržbu), který by měl být odvozen ze skutečného provedení stavby. Budou existovat oba vedle sebe, a to pro případ, když nastane rekonstrukce nebo přestavba. Projektantům bude v této situaci poskytnut model skutečného provedení ke zpracování následné dokumentace.

Robert Vorschneider: Jak tady správně zaznělo, podle normy 19650 musí být model připravován pro konkrétní systém facility managementu. Každý má svá specifika, ať už jde o systém, jenž musí mít úplně vše obsažené v modelu, nebo se naopak jedná o software, který data získává z jiných zdrojů. Na mnoha našich projektech se jako opravdu klíčové ukázalo, že v ideálním případě bych měl vědět, když model zadávám, v jakém programu ho budu následně spravovat.

KDO SE BOJÍ BIM

V čem je nejmarkantnější rozdíl mezi teorií a praxí, když se bavíme o BIM?

Filip Kalina: BIM vypadá jednoduše a líbivě, ale praxe je v mnoha ohledech daleko náročnější. Je třeba domyslet mnoho konsekvencí, které 2D odpustilo, neboť jste to neviděli. Nechci se dotknout projektantů, ale osobně nebudu řez provádět v nejtěžším místě, kde bych se s ním dělal dlouhou dobu. Navrhnu ho tak, aby tam byl a existoval.

Robert Vorschneider: Tak to my díky 3D modelu řezy děláme právě v těch nejsložitějších místech, abychom odhalili kolize, které někdy člověk přehlédne, protože řeší tisíc jiných věcí. Právě 3D prostor vám vše zobrazí a upozorní na chyby. Díky tomu je můžete eliminovat.

Jaká stavební odvětví nebo profese se brání v BIM spolupracovat?

Vojtěch Ehlich: Profese, které BIM moc nemusí, jsou elektrikáři. Chápu, že elektrikáři se tomu vyhýbají, protože schémata stejně musí udělat a nevidí žádný přínos. Oproti tomu vzduchaři z BIM benefitují, svůj návrh poskládají jako lego včetně automatizace prostupů. Pak tu jsou ale nedostatkové profese, například plynaři, kdy jste vůbec rádi, že je máte, a přeložky si klidně namodelujete sami. Je to těžké a měli bychom si připustit, že ne všechny subdodavatelské firmy se naučí v BIM pracovat. Bude na projektantech, aby některé prvky dodělávali.

Pro koho BIM není vhodný?

Robert Vorschneider: U nás projektantů je spíše otázka použití správného nástroje. U silnic pracuje většina softwarů s parametrickým modelem ve 3D a informace se následně zadávají do datového standardu. Zde změna stylu práce není taková. S nadsázkou říkáme, že BIM měli odjakživa. Vlastně dál klasicky pracují a následně generují model, který doplňují o informace, jež nebyly obsaženy v prvotním návrhu. Diametrální rozdíl představují mostaři, kde softwary ještě nejsou zcela připraveny na to, aby v nich šel lehce vytvořit jakýkoli mostní objekt. Je nezbytné využít kombinaci několika softwarů a projektant musí být seniorní a opravdu vědět, co dělá. Posílá si data klidně i mezi třemi čtyřmi programy.

Technologie se překotně vyvíjí. Jak na to bude reagovat BIM?

Robert Vorschneider: Budoucnost možná bude v generativním designu. Zadám základní parametry a omezující podmínky, software mi vygeneruje řešení. Zkušený člověk bude schopen z vygenerovaných návrhů vybrat například tři další, které opět projdou validací, optimalizací a pak se vybere nejefektivnější návrh. Přijde doba, kdy umělá inteligence zasáhne i do našeho povolání. Budeme míň kresliči a více návrháři.

Zanikne pozice manažera BIM, až se všichni s BIM sžijí, nebo vývojem technologií vás bude vždy potřeba?

Filip Kalina: Pozice manažer BIM je těžce uchopitelná. Nejsou přesně dané požadavky a kompetence, aby se dal objektivně zařadit do tabulek. Dělá vše od Šumavy k Tatrám. Musí být dost dobrý expert na cloudová úložiště, rozumět té nejposlednější funkci v modelu a vyznat se v nejnovější verzi programu, která vyšla před dvěma měsíci. Je to značně nevděčná pozice a bylo by dobře, kdyby do budoucna zanikla. Byl bych rád, abychom se dostali do stavu, a to souvisí se zaváděním BIM, kdy lidé mají alespoň obecné povědomí o digitálních technologiích. Teprve pak lze otevřít diskuse, že budeme pracovat v BIM.

Robert Vorschneider: Myslím, že by role manažera BIM mohla postupně zaniknout a jeho roli by mohl převzít hlavní inženýr projektu, jako je tomu dnes na klasických projektech.

BIM MASTER CLASS

Od září 2022 je metodika BIM povinnou učební látkou na středních odborných školách se stavebním zaměřením. Kdybyste vyučovali BIM a váš žák by měl opustit brány školy s jedinou myšlenkou, která by to byla?

Vojtěch Ehlich: Na středních školách jsou dnes lidi, kteří mají k digitalizaci hodně blízko a je potřeba si uvědomit, že jsou odlišní od těch, s nimiž se dnes setkáváme v praxi. Dle mého by si měli odnést, že je potřeba komunikovat. Umět si společně sednout k jednomu stolu, diskutovat a nenechávat si to takzvaně na doma. Pro mě je nejzásadnější v BIM komunikace.

Filip Kalina: Ze školy by měli odejít s tím, že BIM není cílem. Neměli by BIM vnímat jako předmět a chtít být manažerem BIM. Měli by se věnovat přípravě na svou profesi a vyjít ze školy v tomto směru zdatní. BIM využívat jako nástroj k naplnění své profese.

Petr Šula: Důležité je dělat věci tak, aby dávaly smysl, a ne pro BIM. BIM by pak měl sloužit klientům k naplnění jejich potřeb.

Robert Vorschneider: Vzpomeňte si, jak se dříve vyučoval předmět informační technologie na středních školách. Učili nás ovládat software, ne o něm přemýšlet. Je otázka, zda to stále není stejné? Co když vysvětlují software namísto toho, jak o informacích přemýšlet? Takže bych studentům řekl: „Zamýšlejte se nad tím, k čemu mají informace v BIM sloužit.“