Ivo Vondrák: Dnešní studenti jsou netrpěliví

Ivo Vondrák, hejtman Moravskoslezského kraje je velký fanda digitálního obsahu. Kdy četl naposledy odbornou knihu v tištěné podobě si už nepamatuje. Na současných studentech mu přijde jako největší nešvar netrpělivost. „Méně toho umí a nechtějí se učit věci, které je nebaví. Chybí jim disciplína a vůle pochopit podstatu tématu, jdou po povrchu. Jejich formulace nejsou přesné, což je problém,“ tvrdí Vondrák, který stojí mimo jiné za realizací vědecké knihovny Černá kostka v Ostravě.

1. část

Byl jste vysokoškolský pedagog, knihovny a studentské prostředí důvěrně znáte. Co je problémem současných knihoven?

Jako rektorovi technické vysoké školy mně vadilo, že univerzitní knihovna vždy zela prázdnotou. Nacházeli se tam maximálně dva studenti, kteří si četli, a když někdo další přišel, jen si vypůjčil knihu pro domácí studium. 

Chybí mi zde koncept, s nímž se můžete setkat na amerických univerzitách, kdy knihovna je ekvivalentem studovny. Místem, kde se lidé scházejí, a pokud chtějí, mají klid na svou práci. Dnešní roztěkaná doba toto vůbec nerespektuje. Jde o to se rychle k informacím dostat a někdy je i okamžitě zapomenout. Mrzí mě, že studijní prostředí z knihoven vymizelo.

Není to jednoduše tak, že když si mohu půjčit knihy domů, nemusím se z nich učit ve studovně?

Všimněte si tlaku ve společnosti. Komunikujeme spolu skrze sociální sítě, ale nic si doopravdy nesdělujeme, jen povrchně píšeme. Chybí tomu sociální rozměr. 

Takže jaká by knihovna měla být?

Změnou doby se úloha knihoven redefinuje, a proto bychom chtěli vytvořit takovou knihovnu, která se stane komunitním centrem. Nebude a priori nabízet studium v tichosti, ale v komunitě. Budou se zde setkávat lidé se společnými zájmy a využívat zázemí knihovny jako místa, kde si mohou v případě potřeby pro knihu zajít nebo si scan publikace promítnout. Tady totiž nefunguje tak jednoduchá věc, jako je setkávání studentů všech univerzit, které v Ostravě jsou. Buď se konalo shromáždění na Báňské, nebo Ostravské univerzitě, ale vždy to s sebou neslo nějaký problém, takže to už nikdo neiniciuje. Proto je zásadní v těžišti těchto dvou škol vytvořit místo, kde by se mohli studenti setkávat nejen spolu, ale s lidmi pracujícími v průmyslu, výzkumných ústavech nebo firmách zabývajících se inovacemi.

Jak by mělo vypadat studijní prostředí budoucnosti?

Když jsem chodil do knihovny, která byla pod dnešní ostravskou radnicí, měla dost stísněné prostory. Skripta jsem si vypůjčil, přečetl, vrátil. Celý proces byl zdlouhavý. Tehdy mi to nevadilo, doba byla jiná. Jenže časy se mění, a když něco není hned, tak je to pozdě. Právě proto bude chystaná knihovna nastavena na digitalizaci fondů v plné míře a využití technologií. Už teď univerzitní knihovně říkáme Centrum digitalizace. Samozřejmě musíme ještě ošetřit autorská práva, protože není férové vůči autorovi zaplatit za jednu knihu a všem ji online zpřístupnit. 

Takže papírovým knihám odzvonilo.

Mám technické vzdělání a pro mě je obsah důležitější než forma, tedy papírová kniha. Už si ani nevzpomenu, kdy jsem četl odbornou knihu v tištěné podobě, všechno je digitální. Digitalizaci vnímám jako cestu, která pomáhá.

STUDENTŮM CHYBÍ DISCIPLÍNA

Jací jsou dnešní studenti technických vysokých škol? 

Netrpěliví. Méně toho umí a nechtějí se učit věci, které je nebaví. Mám pocit, že do této situace jsme se dostali sami díky kreditovému systému vzdělávání. Nabízí totiž možnost, jak jím projít, a přitom vykličkovat předměty, jež se zdají nezajímavé. Jenže jsou konstantami ve vzdělávání. V technickém učení jsou předměty postavené na fyzice, matematice a přírodních vědách a všichni mají tendenci tyto těžké vědy nedělat. Chybí disciplína a vůle pochopit podstatu tématu, jdou po povrchu. Navíc jejich formulace nejsou přesné, což je problém. Nemůžete neexaktně definovat konstrukci mostu a říkat „asi“. 

Ve snaze vzdělat vysokoškolsky maximum lidí se dostáváme do bodu, že ne všichni jsou toho schopni v plné míře a šíři, která se od nich očekává. Slevujeme z kvality. V porovnání s devadesátým rokem, ale i předtím, když jsem učil, studenti ze středních škol byli lépe připravení. Nicméně pořád máme nadané studenty, kteří jsou skvělí, odvětví táhnou, akorát jich není dost.

Strategický plán města Ostravy chce zamezit odlivu nadaných mladých lidí z regionu a právě stavby typu Černá kostka nebo univerzitní kampus jim v tom má pomoci. Věříte tomu?

Vždycky říkám, že lidi práce musí bavit. Aby tomu tak bylo, měla by být tvůrčí, což předurčuje k činnosti v týmech. Pak je tu ještě jedna zásadní věc, a to spolupráce vysokých škol a firem. Jejich nízká provázanost není otázkou posledních pěti nebo deseti let, je tu od nepaměti a možná se po revoluci ještě zhoršila. Jako děkan a později rektor jsem se snažil tyto dva světy propojovat a troufám si říct, že se mi to dařilo. Když jsem se stal rektorem, disponoval jsem 8,5 milionu korun na smluvní výzkum, což jsou finance dělící se mezi firmy. Dnes je to 160 milionů korun. 

Přál bych si vytvořit atraktivní místo, kde by se studenti a zástupci firem mohli setkávat a diskutovat o odborných profesních tématech. V Dejvicích je velká národní technická knihovna, která žije, tepe životem. Pořádají se tam workshopy, setkání, můžete si dát kávu… jde o prostředí, jež k setkání vybízí.

Čili Černá kostka by se měla stát hubem, jenž bude propojovat soukromý sektor a studenty.

Když na univerzitě výuka skončí, není tam už co dělat. Fakulty sice pořádají odborné a vědecké workshopy na své půdě, někdy i v oblasti Dolních Vítkovic, což je bezesporu zajímavé prostředí, ale chybí mu komorní charakter. Osobně ho nevnímám jako ideální místo pro setkávání lidí po škole. Nepředstavuje přirozený kontakt – sál je třeba si pronajmout. Proto bychom jako kraj rádi studentům profinancovali prostor, kde si budou moci uspořádat workshop a diskutovat s firmami například o výrobě vodíku v prostředí komunitní energetiky. Knihovna jim k tomu navíc poskytne ze svých fondů publikace, jež problematiku řeší. V tom vidím její největší přínos.