Josef Pleskot 2. díl – S udržitelností se to nesmí přehánět, často jde jen o marketing

V druhé části rozhovoru s Josefem Pleskotem se dočtete, proč by se to s udržitelností nemělo ve stavebnictví přehánět, jaký je ideální návod na energetickou efektivitu a proč je pražská filharmonie ze všech tří plánovaných stejně nejlepší.

Dá se revitalizace brownfieldů provádět v souladu s udržitelným stavebnictvím, nebo to jsou věci, které jdou proti sobě?

Snažím se to dělat tak, aby to bylo v souladu. Některé věci se mi přesto zdají být neudržitelné. U industriální architektury hraje zásadní roli devastace konstrukcí, koroze i eroze. Jejich udržitelnost je extrémně náročná. Ani s udržitelností se to nesmí přehánět. Může vám také svazovat ruce. Je dobré přijmout jednoduchou poučku, že jsme lidi a děláme chyby. A ti, co přijdou po nás, je patrně poznají a poučí se z nich, ale udělají zase nové chyby.

Cítíte tlak na udržitelnost ve stavebnictví jako moc silný?

Někdy to může vypadat jako ideologie, někdy jen jako pouhý marketing firem. Myslím, že jedna z vlastností architekta by měla být schopnost chladného úsudku a nepodléhat. Ideologii, penězům, čemukoli dalšímu.

Udržitelnost někdy může vypadat jako ideologie, někdy jen jako pouhý marketing firem. Myslím, že jedna z vlastností architekta by měla být schopnost chladného úsudku a nepodléhat. Ideologii, penězům, čemukoli dalšímu.

Jak se z vašeho pohledu proměnila Ostrava za posledních 15 let, tedy od chvíle, kdy jste zde začal působit a začal měnit tvar města? 

15 let je strašně málo na hodnocení. Odpověděl bych osobní, trochu anekdotickou zkušeností. Po Ostravě chodí jedna dáma, která má na zádech vytetované panorama Dolních Vítkovic, včetně Bolt Tower. Potkal jsem ji v kavárně, kde jsem si toho všiml. To je jasné přihlášení se ke geniu loci, duchu místa.

Abych to ale nezlehčoval, myslím, že v Ostravě se probudil svěží luft. Ostrava chce postavit novou filharmonii, novou knihovnu, Vysoká škola báňská se proměnila v technologický park. Ostravané vědí, že jestli nebudou stavět na nové vzdělanosti, IT technologiích a industriální tradici, tak zahynou. Když jsem tam před těmi lety přišel, zdálo se mi, že Ostrava padala ke dnu, teď si myslím, že už je od toho dna odražená.

Máte v plánu ještě další pokračování spolupráce s Janem Světlíkem?

Plánujeme ještě propojit Dolní Vítkovice s centrem města velkým bulvárem, to je ve stadiu vizí. A vize se mají kreslit, má se o nich diskutovat, mají se veřejně publikovat. Spolupracujeme na tom s kolegou architektem Romanem Kouckým, tuto kooperaci bych rozhodně chtěl vždy vypíchnout a chválit.

Spolupracuje se vám dobře s Janem Světlíkem, „velkým mužem s velkými možnostmi“?

Jan Světlík je silný a inteligentní investor. Když s ním jedete na jedné vlně, nemá problém vám učinit objednávku ze dne na den. Zatímco u města to musí jít přes soutěž a trvá třeba rok, než se vše projedná. Mám rád rozhodné a akční lidi.

SPOLEČNÝ POSTUP FILHARMONIÍ

Co říkáte na revitalizační projekty v Ostravě? Odehrávají se v duchu toho, co je vám blízké?

Z principu ano. Snažím se vždy vidět věci v souvislostech, ale někdy si nejsem jistý, jestli se tak děje.

Můžete být konkrétní?

Například konverze jatek na galerii Plato je krásná, jen nevím, zda má zharmonizované okolí, zda se bude umět dobře přivázat k městu. Dolní Vítkovice také nemáme přivázané k městu. Ale celou dobu usilujeme o to, abychom je přivázali. Musí se to podařit.

Jak se vám líbí plánovaná budova ostravské filharmonie amerických studií Steven Holl Architects a Architecture Acts?

Tam propojení s městem funguje určitě dobře, dokonce i mentálně. Budova je na hlavní třídě 28. října. Jde historicky o výstavní ulici. Je trochu pokažená frýdlantskými mosty, ale to je něco, co neumenšuje význam filharmonie.

V plánu jsou i další budovy filharmonie v Brně a v Praze...

U Brna mám trochu skepsi. Místo, kde má být, se mi úplně nelíbí. Ale informace z konce léta, že se všechna tři města domluvila, mě potěšila. Všichni pochopili, že se takové investice rodí velmi těžko a že je společný postup může jedině posílit. Všem třem městům přeju ty budovy úplně stejně. Byl bych ale špatný Pražák, kdybych si nemyslel, že Vltavská filharmonie je nejlepší. Má nepochybně nejsložitější místo, ale podle mě zároveň nejlepší místo stimulující rozvoj a budova na něj reaguje velmi dobře.

NEODMÍTÁM ŽÁDNÉ ZDROJE, ANI PLYN

Jak se vás dotýká současná krize?

Krize jsou do jisté míry ozdravné. Kdyby byly bez války, budu radši. Válka mě trošku trápí. Ne trošku. Vyloženě mě sere. Mě neděsí ekonomická krize. Toho se nebojím. Mám jen strach z toho, že ekonomické nepohodlí zasahuje nižší vrstvy a z toho vznikají sociální nepokoje. A ze sociálních nepokojů vzniká neláska. Z nelásky pak vzniká nevraživost a z nevraživosti vznikají války. Mezi tím je populismus, který ten proces jen zprostředkovává.

Bohužel s vámi musím plně souhlasit... Pokud se jedná o praktické dopady krize, musíte kvůli ní rušit projekty, omezovat nějak svou práci?

Rozhodně všichni mí klienti uvažují o tom, jak energeticky změnit své projekty. To je určitě správně. Nic nesmí být v monopolu, i zdroje energií je třeba diverzifikovat. Jsem rád, že vznikají lepší a lepší solární elektrárny nebo větrníky.

Jak řešíte energetickou efektivitu?

Já uvažuji o diverzitě. Neodmítám žádné zdroje, ani plyn. Myslím si, že lidstvo ho bude ze země brát pořád, dokud tam bude. Jestli ho teď chvíli nebudeme čerpat, protože je válečnou zbraní a je nesmyslně drahý, to je druhá věc. Ale jsem přesvědčený o tom, že ho v té zemi nenecháme. My, naše děti nebo naši vnuci. Nedělám tedy tlustou čáru za plynem. Nic nesmí být v monopolu, je třeba i zdroje energií diverzifikovat. Jsem rád, že vznikají lepší a lepší solární elektrárny nebo větrníky, že se vyvíjí další technologie, které souvisí s využitím vodíku. Stále bude dobré dělat energeticky málo náročné domy. A stále bude dobré šetřit. To je vždycky dobré, i když je člověk velmi bohatý.

Jak v této souvislosti funguje budova ČSOB v Radlické ulici v Praze, kterou jste navrhoval? Před 15 lety byla svým akcentem na udržitelnost unikátní, nezestárla v tomto ohledu?

Myslím, že to je budova, která potvrzuje, že je dobré využívat všeho s mírou. Například. Potřebujete velká okna, aby bylo dost světla. To ale znamená větší ztráty tepla. Větší tepelné ztráty pak ale znamenají méně svítit, vše je tedy třeba správně vyvažovat. Budova má samozřejmě rekuperaci, ale nechtěl jsem přijít ani o komfort přirozeného větrání, takže tam jsou okna, která se otvírají. Jakmile člověk uvěří jen jedné věci, která je dobrá a spasitelná, o něco přichází.

Bydlíte a pracujete v Praze, přesto v tomto městě máte realizací pomálu. Existuje v hlavním městě nějaká lokalita, na jejíž rekultivaci byste se rád jako architekt nebo urbanista podílel?

Trochu bych to jen upřesnil, kolegové kurátoři, kteří připravují moji jubilejní výstavu, identifikovali v Praze na sto dvacet intervencí. Praha má určitě spoustu zajímavých míst, neuralgických.

Například celé pásmo kolem severojižní magistrály. Tam je velmi důležité, aby se podařilo udělat dobré konverze urbanistických styků s magistrálou. A magistrálu uspořádat tak, aby z těch styků něco těžila. Když se nám tohle nepodaří, promarníme ohromnou šanci. Je to obrovské území, které se táhne od severu k jihu a není využívané dobře. To místo je rozříznuté, nespojené, rozšklebené. Sami jsme si to způsobili. Rychlý průjezd Prahou jsme nadřadili komfortu a užitkovosti. Budovy Státní opery nebo Národního muzea jsou toho důkazem. A nemuselo by to tak být. Je zapotřebí totálně změnit myšlení o magistrále.

Jaké jsou vaše nejbližší plány, kromě pokračování propojování Dolních Vítkovic s centrem Ostravy?

Kromě Ostravy pracujeme ještě na využití veřejného prostranství v okolí bankovních budov v Radlicích, včetně napojení na metro a podobně. To je určitě fajn veřejně prospěšný projekt. Pak se věnujeme konverzi ústředí Sokolu na Malé Straně v Praze. To je velmi složitý projekt.

Jak se díváte na nové rezidenční čtvrti, vyrůstající na pražských brownfieldových územích na Smíchově, Žižkově, Letňanech a podobně?

Neshledávám na těch projektech nic, co by tam nebylo v pořádku. Jen mám trochu strach, aby se tyhle enklávy nestaly příliš exkluzivními částmi města. Aby se nezačaly vydělovat. Osobně mám rád infiltraci, když urbanismus infiltruje do staré struktury. Když se něco začne příliš vymykat okolí, začínám se bát.

Nezapomeňte si také přečíst první část rozhovoru.