Nastal čas využít svou energii, sílu a zkušenosti ve prospěch komunity, ve které žiji

Stora Enso je význačný globální hráč v lesnicko-dřevařském sektoru s pevným přesvědčením, že veškeré produkty závislé na fosilních palivech lze nahradit obnovitelnými surovinami. V České republice zaměstnává 1 115 lidí a loni dosáhli obratu 11,5 miliardy korun. Na počátku tohoto roku otevřeli novou výrobní linku zaměřenou na výrobu CLT s plánovanou kapacitou 120 000 kubíků masivních panelů. Z důvodu nedokonalé legislativy v ČR jsou prioritní trhy země EU. František Vícha, jednatel Stora Enso, se aktivně snaží situaci změnit prostřednictvím organizace sérií seminářů v Poslanecké sněmovně. Usiluje o změnu norem a překvapivě nehájí firemní zájmy, jak by se mohlo na první dojem zdát, ale chce dělat svět lepším místem, a proto se zasazuje o udržitelnější budoucnost.

Jak jste získal vztah ke dřevu, jste z lesnické rodiny?

Nikdy jsem nad tím takhle neuvažoval, ale pravdou je, že můj otec pracoval pro dnešní Lesy ČR. Řídil kamion svážející dřevo na manipulační sklady nebo dodavatelům. Tehdy byly ještě pracovní soboty a on mě brával s sebou. Trávili jsme spolu hodně času v lesích a možná to je i důvod, proč mám tohle prostředí tak rád.

Zkoušel jste někdy se dřevem manuálně pracovat?

Dokážu si dřevo pořezat, ohoblovat, ale truhlařinu neovládám. Nejsem tak zručný a raději se dívám na někoho, kdo to umí.

Za jakých okolností jste začal pracovat ve dřevozpracovatelském průmyslu?

Po dokončení střední obchodně-ekonomické školy jsem měl nastoupit na vojnu. Do začátku zbývaly tři měsíce, kdy jsem musel být někde zaměstnán. Za socialismu to jinak nešlo. Neměl jsem žádnou představu, kam bych měl jít, a tak mi tatínek nabídl, abych šel k nim ve Svitavách na pilu. Přijali mě do účtárny a po vojně jsem se vrátil.

Drželi vám dva roky stejné místo?

Svitavská pila byla součástí východočeských dřevařských závodů Trutnov, které budovaly investiční skupinu. Začlenili mě do ní a nabídli pracovní místo v Moravské Třebové. Když jsme investici v tamním dřevozpracujícím závodu dokončili, rozhodli se nás přesunout do Ždírce nad Doubravou, kde jsme měli modernizovat celý pilařský závod na kanadskou technologii. Šlo o jednu z největších investic na konci osmdesátých let, která se pohybovala v řádu 200 milionů korun, což bylo na tehdejší dobu hodně peněz. Dojížděl jsem ze Svitav 50 kilometrů, a to až do revoluce.

Pak se začala měnit doba a zajisté i podnik, v němž jste pracoval.

Dřevařské závody ve Ždírci měly velkou ambici se osamostatnit a oddělit od státního podniku. Tehdejší ředitel mi nabídl místo ekonoma v nově vznikající firmě. Odmítl jsem. Měl jsem ve Svitavách rodinu a dojížděl přes čtyři roky. Chtěl jsem se vrátit domů. Jenže pak jsem se jednou probudil a jednoduše věděl, že chci zůstat. Nabídku jsem přijal a Ždírec se stal mojí kariérou a základní lokací, skrze kterou dřevozpracující průmysl vnímám tak, jak se vyvíjí.

FRANTIŠEK VÍCHA Po vystudování Obchodní akademie ve Svitavách pracuje celou svou kariéru v dřevozpracujícím průmyslu. Od roku 1998 působí v nadnárodní společnosti Stora Enso, která je součástí globální bioekonomiky a předním poskytovatelem obnovitelných produktů v oblasti obalů, biomateriálů a dřevěných konstrukcí. V posledních letech se podílí na významných projektech, zejména ve finančních oblasti, na úrovni divizí a celé skupiny. Je rovněž dlouholetým statutárním zástupcem společnosti v České republice a v Polsku.

Na jakých nejzajímavějších projektech jste pracoval?

Prošel jsem celou novodobou historií. Zažil jsem éru působení ve státním podniku, státní akciovou společnost připravenou ke kupónové privatizaci a její převzetí investičním fondem ISE a následný prodej rakouské společnosti. Tehdy začalo nejzajímavější období mé kariéry. Majitel nás seznámil s cíli a plánovanými investicemi. Kapacita se měla zešestinásobit. Kroutili jsme hlavou a ptali se, jakou technologií toho chce dosáhnout, když deset let jsme měli novou linku a nic takového jsme nedokázali. Zde se naplno projevila slabina tehdejšího dřevařsko-lesnického sektoru. Chyběli nám oboroví specialisté, kteří by měli zkušenosti s fungováním trhu z Evropy. Těžký střet s realitou mi ukázal, jak daleko za ostatními zaostáváme.

Jaké kroky jste museli podniknout?

Roku 1997 jsme realizovali akvizici druhé lokace v Plané u Mariánských Lázní. Rok nato se ale majitel rozhodl investovat veškerý svůj kapitál do podnikání v jiné evropské lokaci a celou skupinu prodal finsko-švédské firmě Stora Enso.

Změnila se filozofie firmy?

Rakouská společnost byla rodinnou firmou a z té jsem se najednou dostal do velkého korporátního koncernu, jenž místo němčiny používal angličtinu, měl jasně dané procesy řízení a směřování spojené s obnovitelnou surovinou. Naše divize má za úkol rozvíjet základní pilařský výrobek a dávat mu přidanou hodnotu.

Ve Ždírci nad Doubravou vlastníme 30 hektarů. Jehličnatou kulatinu si sami pořežeme a zpracujeme do finálního výrobku. Náš koncept je velmi unikátní. Podobné řešení v naší divizi má například významná lokace Ybbs v Rakousku.

Jaké jsou strategické plány a cíle pro tento rok?

V loňském roce jsme dokončili největší investici v historii společnosti – vystavěli jsme novou halu na výrobu masivních CLT panelů. Jde o jedno z nejvíce robotizovaných a automatizovaných pracovišť na světě. Jde o velký závazek do budoucna. V lednu byl spuštěn zkušební provoz, postupně zvyšujeme kapacitu výroby a učíme zaměstnance pracovat s technologií na světové úrovni.

Jak velkého objemu výroby chcete dosáhnout?

Mělo by se jednat o 120 000 kubíků dřevěných masivních panelů ročně a troufám si tvrdit, že tohoto objemu dosáhneme v letech 2025–26.

Dokážu si představit, že aktuální kapacitu výroby pokryjete z dodávek kulatiny od českých dodavatelů. Když pak zvýšíte objem nad 100 000 kubíků CLT panelů, nebudete muset surovinu ještě dokupovat? Cyklus stromu v lese je 100 let.

Dbáme na udržitelnost. Nezvyšujeme bilanci, která k nám proudí z lesa, a využíváme aktuální kapacity, jež na pilařských závodech máme. Zůstáváme na zemi a zpracováváme, na co jsme zvyklí posledních 20 let, což je zhruba 1 600 000 kubíků dřeva ročně v rámci dvou českých lokací Stora Enso, ve Ždírci a v Plané.

Vzrostla s novou linkou poptávka po CLT panelech? O kolik se zvýšil export do zahraničí?

Necílili jsme prioritně na Česko, které má nedokonalou legislativu a jde cestou rezidenčního trhu. Kdyby tomu tak bylo, nikdo z vrcholových manažerů by nám investici v rozsahu 2 miliard korun do České republiky neschválil. Primárně se specializujeme na evropský trh.

Kdy se vám investice vrátí?

Nerad bych definoval konkrétní termín. Návratnost závisí na splnění náběhové křivky výroby. Tedy zda dokážeme v letech 2025–26 pracovat na 100% kapacitu, neméně důležitá bude skutečnost, zda koncept se ukáže jako životaschopný pro země, pro něž jsme investici realizovali.

Jakou chcete letos zvládnout kapacitu?

Na tento rok jsme si stanovili kapacitu 25 %. To znamená, že bychom měli vyrobit 25 000 až 30 000 kubíků CLT panelů. Zatím plán plníme.

Vždy je ale prostor pro zlepšení. Je třeba ještě vyladit synergie mezi pilařskou a výrobní částí a v rámci celkové nové organizace propojit jednotlivé týmy tak, aby si vzájemně vyhovovaly a chápaly, kde je jejich pozice. Také potřebujeme propojit řadu moderních technologií, což je velká výzva. Naše technické týmy mají plné ruce práce. K manuální zručnosti se musí ještě přidat elektronické dovednosti a IT gramotnost.

Na trhu práce chybějí specializovaní odborníci. Promítá se to i do vašeho segmentu?

Týmy máme složené špičkově, ale chybějí nám specialisté, kteří by high-tech technologii ovládali. Konkrétně elektronici a operátoři pracující s CNC stroji. Je třeba zlepšit edukaci ve školách, mluvit o udržitelnosti a směrovat výuku tak, aby Česká republika byla konkurence schopná. Potřebujeme, aby ze škol vycházelo co nejvíce odborníků, jinak nám začne ujíždět vlak a Česko nebude schopné takto velké investice získávat i zvládat.

Jak byste inspiroval mladé lidi, aby šli pracovat do dřevozpracovatelského průmyslu?

Lesnicko-dřevařský sektor není pro mladé lidi dostatečně atraktivní. Více je přitahuje automobilový průmysl a firmy Bosh nebo Siemens, které jsou v našem blízkém okolí. Netuší, že také máme high-tech technologie a automatizovanou výrobu. Názor změní, až když k nám přijedou na exkurzi. Odjíždějí s uvědoměním, že i tento obor může být fascinující, protože dřevo a dřevařské výrobky představují budoucnost udržitelného stavebnictví.

Jaké jsou dle vás hlavní výhody a přínosy spojené s využíváním dřeva ve stavebnictví?

Když vezmeme v úvahu klimatické změny a Green Deal, dřevo je obnovitelnou surovinou, které má pro Českou republiku strategický význam. Ze statistik každoročních přírůstků vidíme, že se o lesy dobře staráme. Z hlediska tohoto parametru patříme mezi čtyři až šest nejlepších zemí v Evropě. Surovinu tedy máme, ale cítím, že musíme v oblasti udržitelného stavebnictví odvést ještě velký kus práce. Dřevěné konstrukce mají smysl, neboť dáváme kulatině nový život a prodlužujeme životní cyklus dřeva z lesů. Uchováme CO2 o další stovky let. Z historie víme, že dřevostavby zde stojí klidně 400 a více let. Mezi další výhody patří rychlá výstavba, což je důležité z pohledu návratnosti investic, a navíc nepotřebujete velký prostor okolo objektu, protože stavíte bez mokré cesty. Dřevostavby jsou hnacím motorem prefabrikace, které patří budoucnost. Jednotlivé moduly si připravíte v klidu v hale a celá práce je o to přesnější a pro pracovníky komfortnější. Dřevostavby mají významné přínosy pro zákazníky.

„Dřevěné konstrukce mají smysl, neboť dáváme kulatině nový život a prodlužujeme životní cyklus dřeva z lesů. Uchováme CO2 o další stovky let.“

Bydlíte v dřevostavbě?

Chtěl jsem celý život, ale nikdy se mi to nedařilo. Konečně před 12 lety jsem si nechal postavit dům z CLT panelů. Šlo o jeden z prvních v Čechách stavěný touto technologií, a protože se zde ještě CLT panely nevyráběly, zadal jsem projekt rakouské společnosti a česká společnost to zde pak smontovala. Jsem maximálně spokojený.

Napadá mě jeden minusový bod, který je třeba zmínit, a to stávající legislativa. Slyšela jsem vás mluvit na semináři o udržitelném stavebnictví v Poslanecké sněmovně. Jaká je vaše role na vládní úrovni v podpoře využívání dřeva a co konkrétně se snažíte ovlivnit?

Dovoluji si tvrdit, že Česká republika má 10–15 let ztrátu na ostatní státy v EU i ve světě ve využívání stavebních konstrukčních materiálů ze dřeva. Tím, že pracuji pro mezinárodní společnost, vidím, jaké dřevostavby vznikají ve světě, jak je nastavena legislativa a podpora dřevostaveb ze strany vlády.

Když se podíváme do Francie, v budoucnu má vznikat 50 % nových staveb z obnovitelné suroviny, víceméně ze dřeva. Holandsko deklarovalo 40 % novostaveb z obnovitelných materiálů a velmi podobná čísla hlásí Skandinávie. I Velká Británie se tímto směrem ubírá.

Pokud Česká republika chce splnit své závazky vůči Green Dealu, taxonomii a EU jako celku, je nezbytné změnit legislativu a zejména svůj přístup. Je škoda, že obnovitelnou surovinu dřeva nedokážeme využívat s přínosem pro planetu a českou ekonomiku.

„Pokud Česká republika chce splnit své závazky vůči Green Dealu, taxonomii a EU jako celku, je nezbytné změnit legislativu a zejména svůj přístup. Je škoda, že obnovitelnou surovinu dřeva nedokážeme využívat správně.“

S kým konkrétně v Poslanecké sněmovně spolupracujete?

Máme skupinu propojenou s některými poslanci.

Stojí v jejím čele pan Vlček z Hnutí STAN?

Přesně tak. Pochází z Vysočiny a orientuje se v dřevostavbách a lokaci Ždírce nad Doubravou. Chtěl se v oblasti udržitelnosti více angažovat a problematice zevrubněji porozumět. Pravidelně se s ním scházíme a on neustále rozšiřuje okruh poslanců i mimo svůj klub. Proto pravidelně organizujeme semináře na půdě Poslanecké sněmovny. Letos jsme už realizovali dva. Na podzim se má uskutečnit další. Je důležité říct, že tyto aktivity jsou v Poslanecké sněmovně organizovány pod Nadací Dřevo pro život, která více než 15 let podporuje stavby ze dřeva svými aktivitami a kde působím jako předseda správní rady.

Pomohly ty semináře k něčemu?

Myslím, že ano. Ty uskutečněné se zaměřovaly na výstavbu dřevostaveb v zahraničí a na tamní legislativní podmínky. Zvali jsme i zahraniční řečníky, aby se podělili o své zkušenosti. Na nadcházejícím semináři bychom měli hovořit o tom, jaké kroky musíme v České republice udělat, abychom nastartovali podobný scénář, jako vidíme ve Francii, Skandinávii, Holandsku nebo pár kilometrů od nás v Rakousku.

Na úpravě norem se již pracuje ve skupině docenta Petra Kuklíka a součástí je i UCEEB a hasiči. Kdy uvidíte první výstupy z jejich strany k širší diskusi?

V roce 2024 by nás měli seznámit se svým návrhem a projekt by měl být ukončen v roce 2025. V následujících dvou letech bychom tedy měli znát pravidla a mantinely, v nichž se budeme v tuzemsku pohybovat. Nevím, zda budou odpovídat evropskému průměru nebo prohloubíme ztrátu na ostatní státy v EU.

Dle platných norem lze stavět čtyři nadzemní podlaží. Chápu, že hned nechcete dohánět evropskou špičku a stavět mrakodrapy. Nicméně kolikapatrové dřevostavby byste považoval za úspěch?

Domnívám se, že v prvním kroku bychom se měli dostat na úroveň sedmi až osmi pater. Dříve jsme navrhovali šest pater, ale z pohledu situace na trhu víme, že je to dnes už neekonomické. Developeři a investoři zejména ve velkých městech se musí potýkat s nedostatkem stavebních pozemků a rozšiřovat tak stávající objekty nebo využít co nejvýhodněji možnosti vyšší zástavby. Teprve až se nová legislativa usadí, to znamená, že objem veřejných dřevostaveb bude mezi 15–20 %, měli bychom se posunout dál.

„Domnívám se, že v prvním kroku bychom se měli dostat na úroveň sedmi až osmi pater. Dříve jsme navrhovali šest pater, ale z pohledu situace na trhu víme, že je to dnes už neekonomické.“

Jedna věc jsou normy, druhá pak úprava podmínek pro vypisování veřejných zakázek, která zohlední dřevostavby. I na tom pracujete v Poslanecké sněmovně?

Určitě. Je nezbytné se bavit o definici dřevostavby tak, jak ji zpracovatelé vidí na základě dnešních inovativních produktů, jež existují. Dnešní legislativa zná jen dřevo. Nezahrnuje inovativní produkty, jako jsou CLT, KVH, LVL, které se používají v dřevostavbách jako vazníky, nosníky nebo stěny. Je třeba je tedy zanést do legislativy a dle nich vypisovat výběrová řízení. Úředníci by také měli produkty metodicky znát a na jejich podkladu odsouhlasovat povolovací řízení, ať už územního, nebo stavebního plánu. Jednotná metodika by měla být známá i požárním preventistům, aby věděli, co lze povolit a kde jsou limity.

Nedávno navštívila Česko finská delegace reprezentovaná lidmi z Ministerstva životního prostředí nebo ekonomiky a průmyslu. Chtěli vidět dřevostavby v Praze, zejména školy, které takto stavíme. Ukazovali jsme jim betonové stavby. Jde o paradox, protože v Praze a středočeském regionu chybí školy a školky. Dřevostavby vynikají svou rychlou výstavbou a školy přece nemusí mít více jak čtyři patra. Přesto se nestaví, protože stávající proces je komplikovaný z pohledu požární bezpečnosti.

„Nedávno navštívila Česko finská delegace reprezentovaná lidmi z Ministerstva životního prostředí nebo ekonomiky a průmyslu. Chtěli vidět dřevostavby v Praze, zejména školy, které takto stavíme. Ukazovali jsme jim betonové stavby.“

Pro vás to musí být těžké, obrazně řečeno, sedíte na dvou židlích. Ze svého osobního přesvědčení se angažujete v Poslanecké sněmovně, a přitom pracujete v korporátní společnosti, která vyrábí CLT panely. Nepředhazuje se vám, že hájíte firemní zájmy namísto blaha společnosti?

Zaplať pánbůh se nedostávám často do situací, kdy by mě někdo konfrontoval s tím, že hájím obchodní zájmy Stora Enso. Většinou se setkávám s lidmi, kteří mě znají, a ti by tohle nikdy neřekli.

Když dlouhé roky pracujete na manažerské pozici, v určitém věku pocítíte, že nastal čas využít svou energii, sílu, váhu a zkušenosti ve prospěch komunity, ve které žijete. Stora Enso mi dává neuvěřitelný rozhled, data a možnosti vidět fascinující dřevostavby. Připadá mi přirozené prosazovat udržitelnost, která je všude ve světě běžnou součástí života a myšlení lidí, ale jen v Čechách je uvažování v tomto směru opožděné. Jsem ale optimista a věřím, že se nám to podaří.