Severovýchodní panorama
Turistická rozhledna na nejvyšším vrcholu Orlických hor – Velké Deštné (1 115 m n. m), inspirovaná charakteristickými klimatickými podmínkami. Deštěm a větrem! Pětiboký půdorys vyhlídkové věže je zformován tvarem vrcholových vrstevnic hory Velké Deštné. Hmota či objem vlastní rozhledny (Stavba roku Královéhradeckého kraje 2020) byl formován prostým „vytažením“ půdorysu do jednoduché abstraktní hmoty.
Proudy deště hnané větrem byly transformovány do tenkých tyčových prvků konstrukce rozhledny. Různé směry dešťových přívalů se propisují do směrů prvků, které se kříží na jednotlivých stěnách. Určující přírodní živly jsou připomenuty také větrným rukávem na vrcholové plošině a lavičkou ve tvaru kapky, v patě věže.
Plášť rozhledny se dynamicky proměňuje podle úhlu pohledu z exteriéru i interiéru. Tříramenné schodiště stoupá mezi polotransparentními stěnami až do předposledního podlaží. Odtud na vrcholovou plošinu vede úzké točité schodiště, coby poslední moment napětí před vrcholem. Pak se již návštěvníkům otevře ničím nerušený panoramatický výhled do široké krajiny.
Ocelová nosná konstrukce zajistí dlouhou životnost stavby v náročných klimatických podmínkách. Betonová podnož a vstupní portál rozhledny odkazují na stavby válečného opevnění, připomínající pohnutou část historie Orlických hor.
V rámci architektonické studie se uvažovalo o dřevěné konstrukci, ale vzhledem ke klimatickým podmínkám a požadavkům na životnost se přistoupilo k volbě ocelové nosné konstrukce s dřevěným opláštěním.
V zásadě jde o jednoduchou tyčovou konstrukci, která je v plochách jednotlivých stěn zavětrována diagonálními táhly. Vnější rozměry tyčových prvků jsou zachovány v celé výšce rozhledny, ale směrem vzhůru se snižuje tloušťka profilů tak, jak klesá zatížení.
- Projekční práce: 11/2014 až 03/2016
- Doba výstavby: 11/2018 až 10/2019
PODROBNÝ POPIS ZÁMĚRU
Koncept řešení
Inspiraci pro návrh rozhledny jsme nalezli především v charakteristických přírodních podmínkách, panujících na vrcholu Velké Deštné. Jak samotný název hory napovídá, zásadním klimatickým jevem, který se zde uplatňuje, je déšť. Druhým zásadním jevem, který neodmyslitelně patří k místním podmínkám, je vítr. Déšť unášený větrem se proto stal hlavním vizuálním a výtvarně-estetickým motivem návrhu.
Podle různé síly větru padá déšť k zemi pod různými úhly. V extrémních klimatických podmínkách pak „prší“ vodorovně, na horském hřebeni případně i směrem vzhůru. Pět nejvýznamnějších větrných podmínek charakterizují pět různých úhlů dešťových srážek a také poměr pěti stran půdorysů rozhledny. Jednotlivé délky stran vychází z poměrů rychlostí zvolených větrných podmínek.
Architektonické řešení
Záměrem architektonického řešení je materializace konceptu deště. Stejně jako je déšť formován větrem, je pětiboký půdorys zformován tvarem vrcholových vrstevnic hory Velké Deštné. Hmota či objem vlastní rozhledny byl formován prostým „vytažením“ půdorysu do požadované výšky. Abstraktní minimalistická hmota udržuje volné sepětí s místem díky tvaru půdorysu.
Proudy deště byly transformovány do tenkých tyčových prvků konstrukce rozhledny. Různé směry dešťových přívalů hnaných větrem se propisují do směrů prvků, které se kříží na jednotlivých stěnách rozhledny.
Vizuální odkaz na proudy deště je posílen plastickým rozšířením na části latí vnějšího diagonálního pláště. Jinak plošné fasády tak získávají další rozměr, který je možné ještě zvýraznit využitím materiálu s odlišnou povrchovou úpravou. Tento výtvarný prvek vrací do racionální podoby rozhledny přirozenou přírodní náhodnost.
Tento dojem je podporován také vizuální proměnlivostí rozhledny při změně pozorovacího stanoviště kolemjdoucích. Proporce rozhledny se plynule mění díky nepravidelnému pětibokému půdorysu. Vlivem orientace tyčových prvků venkovního pláště kolmo ke středu rozhledny navíc dochází k postupnému uzavírání a otevírání průhledů skrze jednotlivé stěny.
Vzdušnost, transparentnost, otevřenost či průhlednost stěnových konstrukcí nechává do interiéru věže vstoupit všechny živly a projevy počasí, díky čemuž se nepřeruší kontakt s přírodou ani při výstupu na nejvyšší vyhlídkovou plošinu.
Zde by mělo materiální působení věže ustoupit co nejvíce a nechat působit právě jen přírodu a atmosféru místa. Návštěvník zde může plně prožít pocit volnosti a svobody, možná i euforie, po výstupu. Plošina je zcela otevřená, bez jakýchkoliv překážek, které by narušily výjimečný kruhový výhled. Tato otevřenost umožňuje vychutnat si volný výhled do krajiny a v širokých souvislostech vnímat její přirozenou krásu.
Ing. arch. Lukáš Svoboda
autorizovaný architekt ČKA 03651
architekti.in
