Main - Město a světlo

Lukáš Vráblík: Pozornost věnujeme neproduktivním oborům, studentů techniky přitom ubývá

publikováno:
Foto: Valbek-EU, a.s., archiv ČVUT Foto: Valbek-EU, a.s., archiv ČVUT

Jeho velkým tématem je technické vzdělávání, kterému se zejména v posledních letech nedostává dostatečné pozornosti. „Málo si připomínáme úspěchy technických věd,“ tvrdí přednášející docent na stavební fakultě ČVUT a technický ředitel společnosti Valbek Lukáš Vráblík. Přitom studenti technických oborů mají podle něj už dnes práci zajištěnou.

Na webových stránkách Valbeku stojí: „Vyvíjíme vlastní nástroje, díky kterým můžeme predikovat potřeby civilizace, pracovat na nich a ověřovat je.“ To mě zaujalo. Na jak dlouho dopředu predikujete potřeby civilizace?

Snažíme se samozřejmě co nejdále. Pravdou ale je, že přesnost jakékoli predikce směrem do budoucna klesá. Typicky je to dáno například předpověďmi intenzity dopravy, které také zpracováváme a jejichž výsledky se promítají třeba v návrzích nových dopravních tepen, zejména s ohledem na jejich kapacitu.

Jaké bude mít civilizace potřeby řekněme za 50 a za 100 let?

Toto je velice složitá otázka a těžko se na ni dá jednoznačně odpovědět. Vývoj společnosti a možnosti techniky jsou v posledních 100 letech překotné, exponenciální. Pokud budeme vývoj extrapolovat o dalších 50 až 100 let, nastává například otázka, zda budeme potřebovat silniční komunikace v takové míře jako dnes a podobně.

Na druhou stranu, nikdo by asi před pěti lety nepředpovídal současnou situaci vyvolanou pandemií. Došlo v mnoha směrech ke změnám základních potřeb a orientaci společnosti zcela jiným směrem. To jsou samozřejmě skutečnosti, které žádný model není schopen postihnout a predikovat.

doc. Ing. LUKÁŠ VRÁBLÍK, Ph.D., FEng.

Vedoucí katedry betonových a zděných konstrukcí, Fakulta stavební, ČVUT. Technický ředitel společnosti Valbek, s. r. o. „Jsme uznávaným evropským konzultantem v oblasti projektování infrastruktury. Naší specializací je doprava, vodohospodářství a urbanismus,“ píše se na webových stránkách společnosti.

TECHNICKÉ OBORY MAJÍ MÁLO POZORNOSTI

Co myslíte, že stojí především za akutním nedostatkem projektantů a dalších inženýrských profesí ve stavebnictví? Jistě nelze vše svádět jen na pandemii covidu.

Obecně myslím, že to souvisí s orientací celé společnosti, a tedy i s postavením technických oborů. Není to jen problém stavebnictví, jedná se o komplexní nedostatek studentů technických oborů a bohužel i jakousi neochotu se těmto oborům věnovat. Je to velký dluh a chyba, kterou nebude jednoduché napravit. Těmto oborům lidské činnosti není věnována dostatečná pozitivní pozornost a reklama.

Místo stálého připomínání historických úspěchů v oblasti technických věd, jako jsou vynálezy nebo třeba stavby a nabádání k pokračování v tradici, je pozornost věnována neproduktivním oborům jako právo či ekonomie. Míra rozvoje jakékoli společnosti je vždy spojena s technickým pokrokem. Na toto se stále více bohužel zapomíná. Ze strany vedení sátu je dlouhodobě proklamována snaha tento trend změnit a technické obory podpořit, zatím se to bohužel neděje. Pro mladé lidi tak není náročnost studia a pozdější profese vykoupena její dostatečnou atraktivitou a ohodnocením.

Malý zájem o technické obory je téma, které se čím dál častěji dostává i do médií, může to podle vás zvýšit zájem o tyto profese u studentů?

Rozhodně ano, ale bylo by potřeba, aby ze strany médií byl zájem o tyto obory pozitivní. V současné době je veřejnost seznamována spíše s neúspěchy. Konkrétně v oblasti stavebnictví je pozornost věnována problémům a negativním okolnostem před oslavou nějakého zdařilého díla. Existuje celá řada výborných zahraničních dokumentárních cyklů, které se věnují technickým oborům a oslavují je, ať už jde o mosty, letadla, lodě, chemické úspěchy a podobně. U nás toto postrádám. Je to určitě i chyba nás techniků, že úspěšné projekty nedokážeme s dostatečnou měrou prezentovat.

Z pohledu studenta, který váhá, zda se například na ČVUT hlásit – myslíte, že bude mít „jistotu práce“ v oboru i za 10 nebo 20 let?

Rozhovor s Lukášem VráblíkemV současné době mají studenti jistotu práce zaručenou. Troufnu si říci, že i za podmínek, které již začínají být „důstojné“. Stavebnictví je ale ve velké míře ovlivněno celostátní politikou. Zejména velké infrastrukturální stavby jsou ovlivněny rozhodnutími vrcholné politické reprezentace. Díky absolutní nekoncepčnosti v minulosti bylo financování nejvýznamnějších dopravních staveb vždy obrazem krátkodobého pozitivního nebo negativního rozhodování, což se projevilo jejich nerovnoměrným financováním. Střídala se tak období, kdy bylo projektů hodně (probíhala jak příprava, tak realizace staveb), s dobou, kdy docházelo k celkovému útlumu. Toto bylo typické v roce 2010 po nástupu Víta Bárty na post ministra dopravy.

Nyní se naštěstí situaci podařilo stabilizovat. Jak ze strany ministerstva dopravy, tak přímo od vrcholných představitelů dvou nejvýznamnějších objednatelů, Správy železnic a Ředitelství silnic a dálnic, je již patrná dlouhodobá koncepce a směřování, což umožňuje přípravu a realizaci projektů lépe rozložit a tím i personálně zajistit.

V současné době mají studenti jistotu práce zaručenou. Troufnu si říci, že i za podmínek, které již začínají být „důstojné“.

V tomto kontextu je myslím obecně možné technické obory definovat jako velmi perspektivní s jistotou uplatnění a seberealizace.

Souvisí nedostatek technických odborníků přímo s úbytkem studentů? Nebo těch opravdu kvalitních školy nestíhají generovat dost dlouhodobě?

Nyní se bohužel potkala vysoká poptávka s nedostatkem studentů – zažíváme slabší obsazení ročníků. Obecně ale platí, že těch opravdu kvalitních jsou řádově jednotky za semestr – alespoň na ČVUT. Na druhou stranu není potřeba mít jen samé Einsteiny. Poctivý a svědomitý, inženýrsky myslící člověk je pro společnost mnohem potřebnější než geniální ekonom nebo právník.

Kolik máte absolventů u vás na Katedře betonových a zděných konstrukcí ČVUT teď a kolik jich bylo řekněme před 15 či 20 lety?

Rozhovor s Lukášem VráblíkemNyní máme asi 40 absolventů za rok. Dřív ty počty bývaly větší. Spíše nás trápí zmenšující se procento absolventů na konstrukčních oborech vůči celkovému počtu studentů na fakultě. Studenti často volí cestu menšího odporu a pro získání titulu volí ty nejjednodušší obory. To ale rozhodně nejsou obory konstrukční a statické. Na tomto je potřeba zapracovat a zejména pro obor K (Konstrukce a dopravní stavby, pozn. red.) udělat rozsáhlou a cílenou kampaň.

Čím si úbytek zájmu o tyto obory vysvětlujete? Už nejsme inženýrská velmoc, tak jak nás svět vnímal ještě před 30 lety?

Inženýrskou velmocí pořád jsme, máme být stále na co hrdí. Bohužel se ale o těchto úspěších běžná populace moc nedovídá a je konfrontována spíše s negativními postoji na inženýrskou činnost a práci.

Jak to změnit do budoucna? Větší osvětou už na nižších stupních vzdělávacího systému? Hojnějším zapojením lidí z praxe do výuky?

Myslím, že kombinací obojího. Důležité je začít s přesvědčováním co nejdříve. Cíleně podporovat například větší zájem o technické střední školy, průmyslovky. V případě gymnázií pak studenty motivovat více se věnovat přírodním vědám a od nich pak směřovat na technické vysoké školy. Opět jde o pozitivní argumentaci, podpůrné mechanismy, oceňování, exkurze. Tady vidím jako velký potenciál úzké spolupráce mezi vysokými a středními školami.

STÁT BY MĚL ZVÝHODŇOVAT APLIKOVANÝ VÝZKUM

Měl by se na větší motivaci studentů podílet i stát (na úrovni ministerstva, krajů, obcí)? Státní samospráva je často také investorem staveb, takže musí pociťovat nedostatek pracovníků na vlastní kůži.

Rozhodně ano. Bez aktivního zapojení státu s tím nic neuděláme. Je nutné technické vzdělávání upřednostňovat, studenty a absolventy bonifikovat. Je nutné se jednoznačně soustředit na kvalitu, ne kvantitu. V technickém vzdělávání klidně opustit model financování založený na počtech studentů, ale jít právě cestou cílené podpory excelentních institucí.

Jedná se i o modely financování výzkumu a vývoje. V současnosti je velká váha kladena na obecný výzkum. V oblasti technických věd by ale rozhodujícím měřítkem měla být aplikovatelnost výsledků. Stát jako zřizovatel vysokých škol by měl aktivně aplikovaný výzkum na technických univerzitách podporovat a zohlednit jej pozitivně ve financování. Technika je vnímána jako ukazatel pokroku už z dávné historie – za rozvojem základních věd, tedy matematiky a fyziky, byly vždy snahy o posun v oblastech stavebnictví, průmyslu, elektrotechniky a podobně. K tomu bychom se měli opět vrátit.

Stál by z vašeho pohledu za úvahu také „refresh“ vysokých škol? Zvýšení jejich atraktivity pro studenty, větší propojení s praxí, omlazení stylu výuky... setkáváte se s tím, že studenti vnímají například ČVUT jako příliš náročnou, rigidní, zkostnatělou instituci?

Určitě je nutné i v systému výuky na ČVUT zohlednit současné trendy a směřování. Rozhodně by se ale nemělo jít cestou podbízení a snižovat nároky na studium. Pokud je škola vnímána jako složitá, odpovídá to prestiži, náročnosti a odpovědnosti vykonávaného povolání. Z nároků bychom neměli slevovat, ale spíše více vysvětlovat, že to všechno k něčemu je. Každopádně se ale školy technického charakteru musí otevřít praxi a výuku s ní úzce propojit.

Související články

Aktuálně

Hlavní město obdrželo od Centra světového dědictví UNESCO odborný posudek na urbanistickou studii, která byla výsledkem mezinárodní soutěže na rozvoj území v okolí Masarykova nádraží. UNESCO v něm skrze své poradní orgány konstatuje, že studie má “potenciál lépe odhalit výjimečnou světovou hodnotu této části Prahy.“ Čtvrť, která podle návrhu vznikne, pak UNESCO hodnotí jako “vstřícnou jak ke svému bezprostřednímu kontextu, tak k urbanistické morfologii Prahy obecně.“ Pozitivní zprávy přicházejí po dlouhém období, kdy byly vztahy mezi Centrem světového dědictví UNESCO a Prahou spíše napjaté.

 

www.praha.eu

Kalendář akcí