„Požadavek banky na neokázalost budovy nám byl od začátku sympatický. Budova je k místu pokorná,“

Marek Chalupa (vlevo) a Štěpán Chalupa – autoři nové budovy ČSOB Marek Chalupa (vlevo) a Štěpán Chalupa – autoři nové budovy ČSOB

uvedli v rozhovoru pro časopis KONSTRUKCE Marek Chalupa (M.Ch.) a Štěpán Chalupa (Š. Ch.) ze společnosti Chalupa Architekti.

Takových budov jako je ČSOB, není na světe hodně… Kde jste brali inspiraci?

M. Ch.: Pro budovu zapuštěnou ve svahu, zcela pokrytou zahradami jsme brali inspiraci především v místě samém, v radlickém údolí, které je kusem přírodní krajiny ve městě. Tehdy při prvních návrzích v roce 2013, jsme vyřkli takovou premisu, že bychom se chtěli pokusit spojit přírodní a městskou krajinu. Banku takový přístup zaujal. Podobné budovy té naší neznáme, ale není divu, jelikož nová budova banky je střižená svému prostředí na míru, a to je pochopitelně neopakovatelné.

Jedním z vašich úkolů byla integrace budovy do prostředí radlického údolí, v respektu k sousedství a v požadované kultivovanosti bez okázalosti ve výrazu. Co prvního udělá architekt, když dostane takové zadání?
Š. Ch.: Ano, integrace nové budovy do prostředí radlického údolí byl úkol, který jsme si vytkli. Každý architektonický počin spoluvytváří své prostředí a nesmí být vůči svému prostředí konfrontační či dokonce snad agresivní. Přijde nám zcela samozřejmé, že budova (reprezentující vlastníka a uživatele) je k místu pokorná a ctí jeho pravidla.

M. Ch.: Požadavek banky na neokázalost budovy nám byl od začátku sympatický. Poté, co zahrady vzrostou a budova jimi bude téměř pohlcena, bude splnění požadavku na neokázalý výraz budovy zajímavé posoudit znovu. Budova z velké části zcela zmizí. A jak reaguje architekt na zadání banky? Každý zcela jinak, což dokládají návrhy pěti architektonických týmů bankou před šesti lety oslovených o návrh do architektonické soutěže – každý návrh byl zcela odlišný. Otázka má tedy několik různých odpovědí.

Investor poměrně podrobně definoval sociální, psychologické a fyzikální aspekty pracovního, či lépe životního prostředí v budově… Věděli jste přitom, že uvnitř budovy bude pracovat komunita úředníků banky… Museli jste se proto na nějakou
dobu vcítit do role bankovního úředníka?

Š. Ch.: Dnešní bankovní úředník není nijak odlišný živočišný druh od běžného člověka pracujícího v korporátním prostředí. Soustředili jsme se na vytvoření hierarchické škály specifických typů pracovních prostředí s důrazem na využití kvalit místa, což je ona již zmíněná divoká příroda. Pocit bezpečí v kontrolovaném vnitřním pracovním prostředí budovy se tak kombinuje s vizuálním i fyzickým propojením vnitřního prostředí s venkovním prostředím. Mezerami mezi jednotlivými pavilony se zahrady na terénu dostávají až do středu budovy. Jednou takovou mezerou je i s centrální dvorana s kavárnou a klubem, která je takovým náměstím pro celou budovu.

M. Ch.: V tomto poloveřejném prostoru je možné se sejít k pracovním neformálním schůzkám, či společným neformálním konzultacím a poradám ve skupinách alternativních pracovních míst na galeriích dvorany. V čelech dvorů na galeriích dvorany jsou pak v hájcích rostlin vnořená klidná individuální pracovní místa, opodál jsou nábytkové ulity pro nerušené telefonování. V koutech dvorany ve všech podlažích jsou, podobně jako křižovatky s ulicemi v rozích náměstí, vstupy do krajních pavilonů, které mají již charakter klidného polosoukromého a soukromého pracovního prostředí. Po celém obvodu krajních pavilonů jsou situována v těchto koncových a neprůchozích polohách trvalá pracovní místa s vynikajícím denním osvětlením. Díky rozeklanému půdorysu budovy je jich dostatek. Uprostřed krajních pavilonů jsou dvoupodlažní haly zalité „zenitním“ denním světlem ze střešních luceren, které nabízí alternativní pracovní místa pro individuální i skupinovou práci, doplněná o čajovou kuchyňku, jednací místnost a telefonní kabiny.

Mimořádný důraz byl v zadání kladen na respektování co nejpřirozenějších a až archetypálních kvalit prostředí – světla, prostoru, zvuku, vzduchu a jeho proudění, tepla a teplot, barevnosti, materiálů a jejich povrchů, a v neposlední řadě také intuitivního užívání budovy a jejího vybavení. Lze takové prostředí nějak předem namodelovat, virtuálně si takovou budovou třeba předem projít?
Š. Ch.: Vnímání sdíleného prostoru domu je analogické k městu. Jsou používány z města zaužívané prostorové situace, ve kterých se všichni dobře orientujeme. Intuitivní využívání budovy se opírá o centralizovanou hierarchii jednotlivých prostor, kdy intenzita využití jednotlivých prostor směrem od rušné hlavní dvorany v srdci budovy do krajních pavilonů klesá až k jednotlivým klidným pracovištím.

Charakter jednotlivých prostorů je přitom vytvářen zcela elementárními architektonickými nástroji, jako jsou velikosti a měřítka prostorů a vzájemné proporce, transparence, zvuková absorpce, světelná intenzita. Vnitřní prostředí je navrženo s důrazem na klid a příjemnost, což jsme během návrhu ověřovali nejen vizualizacemi a videi průchodu jednotlivými částmi budovy, ale také velkými fyzickými modely. Vlastní interiér je svěží, s hojností interiérových rostlin, použity jsou hapticky příjemné a trvanlivé přírodní materiály. Příjemnost pracovního prostředí pak dále podporuje fakt, že individuální pracoviště jsou téměř výhradně umístěna u severních a jižních fasád budovy, což významně snižuje nežádoucí tepelné zisky ze slunečního záření.

Úkolem vás, architektů, byl i návrh takového prostorového a stavebně-technického řešení, které by umožňovalo závislost na technických zařízeních (systémech vytápění, umělé osvětlení) redukovat. K tomu jste využili orientaci svahu, proudění v této lokalitě… Z čeho jste v rámci tohoto čerpali? Šlo o nějaké modelování nebo jste si s týmem architektů postavili na místo stany a sledovali jste, jak se příroda chová? :)
M. Ch.: Orientace na životní prostředí a využívání přírodních procesů probíhajících v místě jsou zakódovány v samotné prostorové koncepci budovy, její struktuře a tvarování. Majoritní podíl severních a jižních fasád díky orientaci domu podél svahu snižuje tepelné
zisky domu až o ¾. V radlickém údolí převládajícímu proudění západních větrů pak odpovídá orientace pavilonů a tedy i dvorů. Hlavní dvorana i malá atria umožňují na základě rozdíleného tlaku vzduchu celou budovu provětrat přirozeně pomocí komínového efektu a přes noc předchladit.

Š. Ch.: Na doplnění… Technologickou třešničkou na dortu je nejmodernější technologie vrtného pole propojená se systémem teplotně aktivovaných betonových stropů, které společně zajišťují chlazení i vytápění budovy bez nutnosti existence konvenční kotelny. Je to výsledek společné práce celého projektového týmu – architektů, stavebních inženýrů, specialistů na vnitřní techniku a prostředí staveb, který pracoval s komplexním BIM modelem budovy.

V poslední době se stále více budov staví s ohledem na šetrnost k životnímu prostředí a s přístupem, který jste v odpovědích popsali. Naopak, jindy tomu tak není. Proč? Je to podle Vás otázka ceny? Může si budovu certifikovanou LEED Platinum „dovolit každý“ investor?
M. Ch.: Nová budova ČSOB v Radlicích je koncipována jako mimořádně progresivní a ohleduplná k životnímu prostředí. Zdaleka ne všechna použitá řešení však znamenají finančně nákladná technologická strojní zařízení a systémy. Velkou část návrhu „inteligentní“ budovy totiž tvoří „inteligentní“ využití základních fyzikálních principů pro stanovení vhodné organizace, členění, umístění a orientace budovy, jak bylo řečeno již u předchozí otázky.

Š. Ch.: Již v samotném počátku hrály aspekty ohleduplnosti podstatnou roli, a to ať už to byl výběr místa s výbornou obslužností hromadnou dopravou, nebo následný výběr staveniště na místě brownfieldu bývalého staveniště pro výstavbu metra. Záleží tedy především na správné koncepční rozvaze na počátku projektu, která stanoví principy udržitelné stavby a jejího provozu. Pokud se na začátku taková rozvaha podaří, pak není ekologický aspekt budovy a její udržitelnost žádnou luxusní nástavbou, ale samozřejmým výsledkem.

Při prohlídce budovy mě, mimo jiné, zaujalo řešení fasády. Konkrétně pak to obložení kamenem… Toto byl opravdu původní záměr architekta?
Š. Ch.: Jedná se o betonové prefabrikáty s hrubým ručně otloukaným povrchem se stopami po nástrojích. Dlouhé plastické a masivní římsy budovy doplňují svým charakterem široký táhlý svah. Tyto hrubé římsy horizontálně frázují budovu a dokládají tak princip vrstvení jednotlivých podlaží odkazujících na vrstevnatost terénu. V kontrastu hrubosti říms, jakoby z podloží svahu přímo vytržených mocných rustikálních desek, je pak fasáda v místě, kde se dostává do kontaktu s uživateli, dokonale a jemně zpracována. Panoramatické výhledy i skrze radlické údolí na centrum Prahy jsou rámovány velkoformátovými okny, nábytkově zpracované dřevěné perforované akustické panely z vnitřní strany meziokenních vložek, z vnějšku kryté za dřevěnými lamelami pak umožňují při otevření vpuštění čerstvého venkovního vzduchu přímo na pracoviště.

Související články

Oznámení


Vážené čtenářky a čtenáři,

pokud se vám stránky nezobrazují správně, zvolte prosím jiný prohlížeč (např. Google Chrome, Firefox).

Kalendář akcí