Česká asociace ocelových konstrukcí vznikla v 90. letech. Její misí bylo rozvíjet obor ocelových konstrukcí a popularizovat význačné stavby, které s využitím oceli vznikaly. Jako stálý člen Evropské asociace ocelových konstrukcí přihlašovala české stavby do prestižních soutěží European Steel Design Awards a European Steel Bridges Awards a mnohokrát uspěly.
Daniel Urban jako předseda představenstva Ocelářské unie zastupuje zájmy výrobců oceli v Čechách a na Slovensku. V době, kdy je pro EU politikou číslo jedna Green Deal, není jeho role jednoduchá. Hraje o to, zda si ocel budeme vyrábět sami nebo ji dovezeme ze třetích zemí. Je pragmatik a volá po racionálních řešeních, která by snížila emisní náročnost provozu a přitom finančně dávala smysl.
Mapovali jsme, jak vnímají Zelenou dohodu neboli Green Deal zástupci důležitých firem českého stavebnictví. Ptali jsme se zhotovitelů, developerů, architektů i investorů na stejnou otázku:
Na začátku mě měli za blázna, vzpomíná Leopold Bareš na dobu, kdy přenesl progresivní metody z výroby aut do projektování konstrukcí a obvodových plášťů. „Pak ale pochopili, že neexistuje jediná pravda a smyslem je uvědomit si slepé cesty.“ V druhé části rozhovoru se zakladatelem firmy Sipral se dočtete o Barešově britské zkušenosti, Crown Street nebo také Masaryčce.
S ředitelem společnosti TZ pro Pavlem Burianem jsme si povídali o budoucnosti oboru i činnosti jeho firmy. Zásadní problém spatřuje v tom, že budovy nejsou správně provozovány. „Nejvíce nákladů by se ušetřilo správným systémovým nastavením a také komplexním přístupem. Tedy neřešit zvlášť chlazení, vzduchotechniku, klimatizaci či elektřinu,“ říká zapálený zastánce energetických úspor. S principy zelené politiky ale nesouhlasí, ty podle Buriana nevedou k řešení.
Udržitelné stavebnictví a cirkulární ekonomika jsou témata, která rezonují v průmyslu. Je české stavebnictví na požadavky Bruselu připraveno?