Pavel Horák, architekt, spolumajitel Prodesi/Domesi a ředitel Salonu dřevostaveb. Foto: Ondřej Pýcha
Je důležité věřit vyšší myšlence a vytrvat, i když se vám nedaří. Tvrdě pracovat a nevzdat se. Čekat na úspěch, který se zákonitě dostaví, až uzraje čas. Své o tom ví architekt Pavel Horák, jenž dřevostavbám profesně zasvětil celý svůj život. Za více jak 20 let prošly velkým vývojem technologie, materiály a pomalu se také měnilo uvažování lidí. Vsadit na dřevostavby se mu vyplatilo, nejde o módu, ale o životní styl.
„Víte, já neočekávám, že dřevo jednou ovládne celý trh a budeme stavět výhradně z něj. Přál bych si ale, aby bylo přirozenou součástí stavebního mixu,“ říká Pavel Horák úvodem. Mluvíme spolu přes videohovor. Na obrazovce má za sebou interiér vzorového domu, který jeho společnost Prodesi/Domesi propůjčuje svým zákazníkům na víkendové či delší pobyty. „Víte, když jsem v tom domě několik dní, nechce se mi zpět. Jako by dřevo mělo terapeutický účinek. Vždycky mě pohltí.“
DŘEVNÍ ZAČÁTKY
Už od dětství jste chtěl být stavař. Hrál jste si s cihlami. Jednou jste tátovi vzal pytel cementu a vycementoval s ním tajně dvorek. Vaše vášeň pro dřevo se očividně zrodila později, kdy?
Jednalo se o postupný přerod, na počátku jsem chtěl stavět. V osmé třídě základní školy jsem se rozhodl stát architektem. Mé kroky proto směřovaly na střední průmyslovou školu a z ní pak na fakultu architektury. V druhé polovině studia jsem se více sblížil se svým stávajícím kolegou Václavem Zahradníčkem. Oba jsme chtěli prosazovat chytrá řešení staveb a zvolili si dřevo jako součást svého portfolia. Byl v tom i druhý plán – jako mladí jsme si mysleli, že na jednoduchých a levných dřevostavbách zbohatneme. Jenže pak nás zcela okouzlily moderní dřevostavby, které jsme viděli ve Skandinávii, Švýcarsku a Rakousku. Tehdy jsme učinili rozhodnutí, které ovlivnilo naše životní směřování. Odvrátili jsme se od velkých investorů, navrhování administrativních budov a soustředili se na rodinné domy ze dřeva. Materiálu jsme pevně věřili a za 20 let ho dokázali do detailů navnímat, naučit se s ním.
Řekněte mi svých deset důvodů, proč stavět ze dřeva?
Jde o kombinaci argumentů. Rychlost, čistota výstavby díky prefabrikaci a robotizaci procesů. Ekologická stopa a udržitelnost z pohledu cyklu budovy. Využívání nejmodernějších technologií. Jenže hlavní důvod, který je důležitější než všechna čísla, je emoce.
„Jako důležitý vnímám průsečík přírodního materiálu a hi-tech technologií.“
Co je nevýhodou dřeva?
Velké téma bytových komplexů je akustika. Bydlím v domě z betonu a přes zeď slyším pláč dětí, pád hrnce na zem a pomalu i rozhovory sousedů. Dost mě to štve. Proto se u dřevostaveb, které navrhujeme, pohybujeme vždy nad normami, aby byly tišší než betonové domy.
Když jste začínali před dvaceti lety, rodinné domy ze dřeva představovaly 1 % trhu, aktuálně jde o 20 %. Začátky určitě nebyly jednoduché, co byl klíčový moment, váš bod zlomu?
Rozhodujících bylo prvních pět let. Lidé o dřevu nechtěli ani slyšet, přemlouvali jsme je. V jednu chvíli jsme se chtěli vzdát, byl to opravdu složitý rok. Vydrželi jsme a výsledek se dostavil. Úspěch tkví v soustředění a vytrvalosti. Musíte být odolní, umět se uskromnit a věřit vyšší myšlence. Velký zlom nastal, když jsme se rozhodli domy nejen navrhovat, ale i stavět.
|
PAVEL HORÁK Architekt Pavel Horák patří mezi přední osobnosti moderní dřevěné architektury u nás. Se dřevem jako hlavním stavebním materiálem pracuje přes 20 let a pomocí jeho výhod přitahuje pozornost politiků, developerů i laické veřejnosti. Po absolvování FA ČVUT v Praze spoluzakládal ateliér PRODESI, který se věnuje výhradně dřevostavbám, a později firmu DOMESI, jež tyto stavby realizuje. Početný tým Prodesi/Domesi má na svém kontě přes 200 dřevostaveb (ze segmentu veřejných staveb, komerčních budov a rodinných domů) a řadu ocenění. Od roku 2005 je ředitelem Salonu dřevostaveb, který propaguje obor a propojuje odborníky i laickou veřejnost. |
 |
Takže z ekonomického pohledu se stavební firma stala správným krokem, jak na trhu přežít.
Je pravdou, že se obrat a zisk zásadně zvýšil. Ekonomický přínos byl nepopiratelný, nicméně to nebyl prvotní impuls. Tehdy, před 20 lety, jsme měli problémy klientům doporučit firmu, která by domy dle našich návrhů postavila. Na trhu existovalo několik firem, které také začínaly. Měly velké výrobní kapacity, ale používaly materiály, za něž bychom se klientům nezaručili. Na druhé straně zde působili lidé, kteří se vrátili z Kanady a provozovali malé tesařství. Jenže neměli potřebnou výrobní kapacitu nebo jim to bylo úplně jedno. Byli schopni říct, že jim má náš klient zavolat za rok. Rozpočet trval klidně i půl roku. Chtěli jsme udržet servis, na nějž byli klienti od nás zvyklí, proto jsme stavební firmu založili. Psal se rok 2005 a nám tehdy nebylo ani 30 let. Když se nad tím zamyslím, nevím, zda bych svůj dům nechal stavět tak mladé kluky. Měli jsme rozpracovaných několik klientů a překvapivě všichni chtěli nakonec zrealizovat své dřevostavby od nás, přestože jsme neměli žádnou historii a díky svému věku ani zkušenosti.
Jak jste si rozdělili se svým společníkem Václavem Zahradníčkem role ve firmě?
Jsme velmi rozdílné osobnosti, ale celých 20 let nás spojuje víra dělat kvalitní architekturu. Václav je pragmatik, který stojí pevnýma nohama na zemi. Já jsem vizionář hledající nové směry, jenž chce realizovat rozlehlé a vícepodlažní dřevěné administrativní nebo bytové objekty. Každý tak rozvíjíme síť svých klientů.
PROMĚNA MYŠLENÍ V ČASE
Jak se za 20 let měnil koncept, přístup a myšlení o dřevostavbách v Čechách? Pojďme se nejprve zaměřit na laickou veřejnost.
V oboru se pohybuji dlouho a nenapadlo mě nad tím takto uvažovat. Fakt je, že trh se mění a my na to reagujeme. Dobře jste také rozdělila pohled B2B a veřejnosti, protože jde o odlišné příběhy. U rodinných domů se na počátku jednalo o lidi, kteří chtěli levně a chytře bydlet. Postupem let se skladba zákazníků proměnila. Najednou šlo o movité klienty, co si dříve nechávali stavět vily z betonu a skla a najednou chtěli moderní dřevostavbu, která pro ně představovala status. Zajímají se o ekologii, společenskou odpovědnost. Překročili svůj stín a změnili schéma uvažování.
Co odborníci, i tam reflektujete proměnu?
Ještě před pěti lety, když jsem začínal prosazovat velké objekty ze dřeva, mi investoři říkali: „Uvidíme.“ Minulý rok došlo k obrovskému posunu a mám z toho nesmírnou radost. Možná za to mohl covid, který jim dal čas o tom hlouběji přemýšlet. Nyní za námi developeři a firmy aktivně přicházejí a zajímají se o dřevo. Přerod nastal déle, ale je akcelerován a děje se ve větším měřítku. Je specialitou této země, že adaptujeme trendy později, ale o to lépe. Stejné to bylo u nás s gotikou i barokem, kdy se nejvyspělejší vrchol dostavil o století později, a nakonec jsme patřili ke špičce v Evropě. Mám tedy naději, že stejné to bude s velkými dřevostavbami – zpozdíme se o pět deset let, ale co zde jednou vznikne, bude opravdu na špičkové úrovni, a mrzí mě, že už se to neděje.
Jací jsou vaši klienti z oblasti developmentu?
Většina z nich jsou vizionáři. Nedávno jsme byli na jednání s jedním středně velkým českým developerem. Ano, realizuje značné objemy konvenčních staveb, ale nechce drancovat planetu, brát z ní, co jí nikdy nevrátí, a tak se zajímá o udržitelnost. Společně diskutujeme o rezidenčním projektu, který se svým měřítkem vyděluje z českého rybníčku.
Kdo z developerů je nejprogresivnější?
Za průkopníky označuji ty, kteří už opravdu staví. Konzultačně jsme pomáhali developerovi UBM, jehož vizí je být lídrem v developmentu dřevostaveb v Evropě. Mají za sebou realizace ve Vídni, v současnosti staví velkou hybridní administrativu ve Frankfurtu a v Čechách by měli začít stavět tento rok. Pro Linkcity, která je členem stavební skupiny VCES, pracujeme na poslední fázi přestavby průmyslového areálu Nová Tesla v Pardubicích, kde realizujeme dřevěný třípodlažní dům s několika byty. Tento developer ve Francii staví desítky velkých dřevěných objektů a má speciální oddělení zabývající se dřevostavbami. Jsou tu i další, méně známí, kde jsme v jednáních na začátku a prověřujeme, zda by realizace ze dřeva byla možná. Nechci ani opomenout soukromé investory hlásící se k ekologii. Pro jednoho takového teď navrhujeme obrovskou výrobní halu ze dřeva s administrativním zázemím.
Jak byste predikoval vývoj trhu s dřevostavbami, kde jsou jeho limity?
Technologické limity moc nejsou. To, co nás vždy drželo zpátky, byl způsob uvažování lidí. Technicky dokážeme vyřešit šestipodlažní dřevěný dům. V případě hybridní konstrukce osmi a vícepodlažní. Míříme k tomu, že jednou budeme moci stavět i 20podlažní domy ze dřeva. Půjde ale spíše o dílčí počiny. Není tomu uzpůsoben náš urbanismus, nemáme lokality a narážíme na normy. Aktuálně nám předpisy umožňují běžně čtyři patra a ta v případě krajských měst bohatě stačí. Nejsou tam drahé pozemky a enormní kupní síla. V Praze ale potřebujeme pater šest až osm jako standard, jinak se pohybujeme na hranici ekonomické rentability. Proto je zásadní úprava norem, pak se přidají i ti konzervativnější. Věřit dřevu není móda, jde o udržitelnost planety, neboť dřevo váže uhlík.
EVROPSKÉ NORMY PRO DŘEVOSTAVBY
Uhlíková neutralita je v současnosti velké téma a západ už podniká kroky k dosažení. Amsterdam bude od roku 2025 vyžadovat, aby nejméně 20 % veškeré nové výstavby v regionu byly dřevostavby. Francie už schválila zákon o udržitelnosti, který u všech nových veřejných staveb požaduje nejméně poloviční podíl dřeva a dalších obnovitelných materiálů. Jaké kroky podniká naše vláda a úřady, abychom podpořili uhlíkovou neutralitu EU a udržitelné stavebnictví?
Veřejný sektor bude poslední, který projde přeměnou. U volených zástupců je znát strach, že když budou stavět ve vysoké kvalitě a bude tomu odpovídat i cena, budou pod tlakem pro předraženost zakázky.
Existují ale výjimky – v jedné obci byl vizionářský starosta, navrhovali a stavěli jsme tam školku. Stála o dva miliony víc, protože byla ze dřeva a měla rekuperaci. Nyní je tam poloviční nemocnost dětí, což se nedá vyčíslit penězi. O veřejných zakázkách by neměla rozhodovat jen cena a mělo by se přihlížet k sociálně ekologickému aspektu stejně jako na západě. V Čechách máme hodně lesů. Architekty, co umí pracovat se dřevem. Zkušené inženýry a zpracovatelské firmy. Mohli bychom být lídři evropského trhu a prorazit ve světě. Jenže pro vládu dřevostavby nejsou téma. Mám pocit, že mnozí politici vnímají svůj úřad krátkodobě. Dokud jejich smyslem nebude po sobě zanechat odkaz a nebudou svou práci vnímat jako dlouhodobou misi, tak se nic nezmění.
Pak se lídry stávají jiní, třeba sousední Rakousko, které má jiné normy.
Když jsme pracovali pro rakouského investora, vodili nás po svých referencích a nechci kritizovat, minimálně dokážeme to samé nebo jsme technologicky i dál. Jen u nás neprojde to samé, co v Rakousku. Ale nejdůležitější je, že tam mají jasnou národní strategii, co se s jejich dřevem děje, a že chtějí, aby se vytěžené surovině dala co největší přidaná hodnota.
Snad se to brzy změní. Který subjekt je aktuálně nejaktivnější v oblasti úpravy norem pro velké dřevostavby?
Do této chvíle se na přípravě změny podílelo mnoho odborníků a subjektů. Zpravidla na vlastní pěst a z vlastního nadšení. V současnosti se toho chopil UCEEB (Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT). Drží tedy pomyslný štafetový kolík a my ostatní se ho snažíme pobízet, aby návrhy připravil co nejrychleji a začali se jimi zabývat požární specialisté. Rozumím, že se normy nezmění za rok, ale měli bychom si stanovit horizont dvou až čtyř let. Developeři potřebují vědět, na jaké trajektorii se pohybují a kdy nastane změna. Není možné jim sdělit, že za tři roky bude první výstup, z něhož vznikne norma, a kompletní předpisy budou za osm až deset let. Přestane je to zajímat a vydají se jinou cestou. Dřevo v Čechách hoří stejně jako na západě, tak proč jsou jejich požární normy jiné? Nám se jeví jako moc jednoduché jejich předpisy jen převzít.
ZAHRANIČNÍ VZORY HODNÉ NÁSLEDOVÁNÍ
Jaký stát vás nejvíce inspiruje a které jeho dřevostavby veřejných budov považujete za klíčové například pro další rozvoj odvětví?
Když jsem měl příležitost realizovat jeden komornější projekt v Austrálii, měl jsem čas cestovat a inspirovat se tamními dřevostavbami. Na kolena mě kupříkladu dostala administrativní budova International house v Sydney, která je celodřevěná a opláštěná sklem. Když se v noci rozsvítí, nádherná dřevěná konstrukce s přírodními obrovskými nosníky prosvítá. Jde o prémiovou adresu a tomu odpovídají i vyšší nájmy za kanceláře. Kvalita pracovního prostředí je důležitá a dřevo jí napomáhá. Samozřejmě ruku v ruce se světlem, akustikou a vzduchem, který je zásadní.
„Dřevo promlouvá do architektury a hraje výraznou roli v estetice. My k tomu v Čechách musíme ještě dospět.“
Co skandinávské dřevostavby?
Moc se mi líbí také relativně nedávno dostavěný 22patrový objekt SARA ve Švédsku, jenž slouží jako kulturní centrum a hotel. Řešení dřevostavby je velmi odvážné a přesně takové, jaké mám jako architekt rád. Občas se kvůli tomu dostávám do sporů s techniky, kteří by nejraději opláštili dřevo sádrokartonem, a já trvám na tom, že musí být alespoň zčásti vidět. Nazývám to moderním industriálním stylem, v němž estetika konstrukce hraje roli. Snažím se například u bytových domů přiznávat dřevěné stropy, aby technologie byla vidět. Dřevo promlouvá do architektury a hraje výraznou roli v estetice. My k tomu v Čechách musíme teprve dospět.
Jaký světový architekt vás inspiruje?
Rozhodně Michael Green z Kanady. V Evropě dlouhodobě sleduji například studio Helmuta Dietricha nebo Helen&Hard.
SOUČASNÉ TRENDY A TECHNOLOGIE
Jste zakladatelem a ředitelem Salonu dřevostaveb. Jde o přehlídku nejlepších staveb, které za poslední rok v Čechách a na Slovensku vznikly. Zvete si také přední zahraniční odborníky, inovátory oboru. Jaké celosvětové nové technologie a trendy nastupují?
Nejedná se až tak o materiály jako o používání CLT a LVL panelů v širším měřítku. To s sebou nese změnu postupů a technologií. V rozvaze najednou neřešíte jen statiku, ale také ekonomickou optimalizaci, abyste investorům dokázali ušetřit peníze. S tím jsou spojeny dva trendy. Prvním je plošná prefabrikace, kdy si celé části objektu dopředu připravíte ve výrobě a na stavbě je sestavujete. Tento způsob výstavby vás zrychlí natolik, že jste schopni postavit bytový dům během několika týdnů. Třeba když se stavěl již zmiňovaný 22patrový hotel a kulturní dům SARA ve Švédsku, přivezli už hotové pokoje a skládali je jako jednotlivé kapsule. Druhý trend je robotická fabrikace, kdy máte plně automatizované linky na výrobu elementů. Na stavbě pak stačí dva lidé – řidič a jeden člověk u počítače. Jednou takhle budeme běžně stavět a podpoří to jak banky, tak stát svými dotacemi.
A abych se vrátil k Salonu dřevostaveb – letošní ročník otevíráme 19. dubna zahajovacím večerem v CAMPu s účastí architektů Helmuta Dietricha z Rakouska a Reiulfa Ramstada z norsko-dánského studia, což bude určitě velmi inspirativní. Navazovat bude 20. dubna Den dřevěné architektury se zahájením venkovní expozice na piazzettě Národního divadla, která, jak věříme, rozvíří veřejné povědomí o dřevěné architektuře.
„Dřevo v Čechách hoří stejně jako na západě, tak proč jsou jejich požární normy jiné? Nám se jeví jako moc jednoduché jejich předpisy jen převzít.“
Aplikujete současné trendy ve své firmě?
Vnímáme je a organicky včleňujeme tam, kde mají svou logiku. Nyní pracujeme na projektu školy, která by se měla rychle postavit, a zvažujeme prostorovou prefabrikaci. Také ji zkoumáme ve spojení s výstavbou bytových domů, ale je to otázka… Tak za dva až tři roky bude jasnější, co pro které projekty využít. Naší výhodou je, že nejsme vázáni na konkrétního výrobce a komunikujeme se všemi v rámci českého i středoevropského trhu. Oni to vnímají stejně, vždy doporučují ideální mix.
CLT panely používáme 10–12 let, co se rozšířily k nám, a postavili jsme z nich více jak 150 rodinných objektů a několik veřejných a komerčních staveb. Není to jediná technologie, protože každá zakázka si žádá něco jiného. Hotel nebo bytový dům potřebuje nosné stěny z lepených vrstvených profilů, administrativní budovy zase sloupy a průvlaky pro co nejflexibilnější dispozici.
ŽÁDOUCÍ SPOLUPRÁCE MATERIÁLŮ
Využíváte ve svých návrzích a realizacích budov hybridní konstrukce?
Rád pracuji s hybridními konstrukcemi dřevo-beton, které u některých zakázek mají své kouzlo a logiku. Nebráním se vodorovným konstrukcím z betonu a svislým ze dřeva nebo naopak. Vždycky říkám, nevlastním žádné hektary lesa, jsem architekt, který chce dělat dobrou architekturu, a kombinace materiálů je někdy žádoucí technicky, jindy esteticky.
Kdy pracujete se železobetonem?
U vícepodlažního objektu potřebujete chráněnou únikovou cestu a tu má smysl udělat z betonu. Před třemi roky jsme realizovali menší administrativní budovu, kde bylo navrženo betonové jádro. Šlo spíše o architektonický prvek. Nicméně betonáři ho vylili sice v normě, ale nám i malá odchylka způsobila starosti a museli jsme naši konstrukci dořezávat. Přes komplikace, které jsme s tím měli, musím říci, že pohledový beton ve výsledku vypadal nádherně a moc se do zázemí dané korporátní firmy hodil.
Jak vnímáte názor, že by se železobetonová jádra v dřevěné konstrukci z CLT neměla nenavrhovat z důvodu smršťování dřeva změnou vlhkosti?
Z mého pohledu se tato problematika týká dřevěných mrakodrapů a není to téma pro budovy s výškou do osmi pater. Už v návrhu statiky domu bereme v potaz tvarování konstrukce, a to jak betonové, tak dřevěné. U moderních materiálů, ať už CLT, nebo BSH profilů, jde o vysušené dřevo slepené křížem nebo po vrstvách. Při jeho tvarování sice mohou vzniknout odchylky, ale bavíme se o zlomcích milimetrů (max. jednotkách mm), a ty by rozhodně nemohly mít za následek roztržení objektu.
Nakolik používáte ocel?
Ocel je finančně nákladná, a proto není tato kombinace častá. Používáme ji pro konkrétní průvlaky nebo sloupy a pomáháme si s ní v rámci různých spojů.
Porazí podle vás glulam ocel?
Dřevo asi ocel nikdy plně nenahradí. Jsou stavební druhy, kde jsou ocelové konstrukce optimální a pevně si drží svoji pozici. Takovým nejčastějším příkladem jsou halové objekty, které se nejčastěji staví právě z oceli. Kolikrát i dřevařské výroby jsou bohužel betonové nebo ocelové haly. Ale i to se časem jistě změní.
LIMITY A VÝZVY NAŠÍ DOBY
Možná zde narážíme na limity dřeva, jaké podle vás jsou?
Tím největším je voda. Proto když navrhuji horské nebo wellness objekty, musí být spodní stavba vylita z betonu a na ni umisťujeme lehkou dřevěnou kostku. Dostávám na stůl práce architektů, kteří zasypávají dřevěnou konstrukci domů, byť s hydroizolací, do země, a to je prostě filozoficky špatně. Když nastane porucha, beton si s tím umí poradit lépe než dřevo, pro které to může mít fatální důsledky.
Na jaké největší výzvy, komplikace jste při konstrukcích dřevěných domů vy osobně narazil a jak jste se s nimi vypořádal?
Technicky dokážete skoro vše, protože existují experti, kteří vše propočítají a vyřeší. Obtíže způsobují lidé, kteří mají klapky na očích, své limity myšlení, a přitom vlastní kulaté razítko. Naštěstí nejsou takoví všichni.
Kdybyste nenarážel na limity lidí a mohl ze dřeva postavit jakýkoli objekt a pak umřít, co by to bylo?
Nemám žádný takový sen. Baví mě projekty, kde jako architekt mohu zlepšit kvalitu života lidí. Proto mě přitahují administrativní a bytové budovy, školy a školky, neboť v nich lidé tráví drtivou část svých životů. Budu rád, když vám budu moct za pět let říct, že jsem zrealizoval deset bytových domů a pět administrativních, v nichž se cítí zaměstnanci spokojení. To by pro mě byla největší satisfakce.
