Vizualizace – objekt pětipodlažní mlýnice
Z Automatických mlýnů bratří Winternitzů vytvořil Josef Gočár enigmatickou architekturu. Ve dvou srovnatelně výrazných etapách výstavby v letech 1910 až 1911 a 1920 až 1924 reflektoval prudký vývoj dobových architektonických tendencí od rané moderny k národnímu slohu, paralelně ke dvěma fázím pohonu mlýna vodní a elektrickou energií. V první etapě vytvořil lapidární hmotu mlýna podél řeky Chrudimky, ve druhé pak přidal nejvyšší patro, vodárenskou věž a samostatnou věž sila, kterou připojil mostem s obloukem do podoby mýtické „Ištařiny brány“. Až v této druhé fázi doplňuje stavbu cimbuřím geometricky zjednodušených vlaštovčích ocasů, sebevědomě vyzývajících protější pernštejnskou rezidenci, renesanční dominantu města. Uvnitř byla stavba podřízena technologii ukládání a zpracování obilí na nejvyšší technické úrovni své doby. Konstrukčně pozoruhodná je pětipodlažní mlýnice dělená dřevěnými stropy vynášenými rastrem litinových sloupů s ocelovými průvlaky. Ostatní konstrukce jsou kombinací železobetonu a cihel.
IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE
- Architekt: Petr Všetečka, Robert Václavík, Karel Menšík, Tereza Novotná (TRANSAT architekti)
- Spolupráce: Monika Šafářová, Kajetán Všetečka,
- STABIL s. r. o., OPTIMAL Engineering spol. s r. o.
- Projekt: 2017 až 2019
- Realizace: 2020 až 2022
Po ukončení výroby byla zničena většina technologického vybavení a areál se stal národní kulturní památkou. V roce 2015 pak získali nevyužitý areál v dražbě manželé Smetanovi s úmyslem jej zachránit a najít pro něj vhodné využití. Hlavní budovu mlýna od nich v roce 2018 koupil Pardubický kraj pro Východočeskou galerii v Pardubicích, umístěnou dosud na zámku, v sídle muzea.
Pro život galerie je důležité uspořádání přilehlých veřejných prostor: nábřeží, nádvoří a nového náměstí. Z něj se do areálu vstupuje Gočárovou symbolickou branou mezi objekty sil, které ale samy neměly ve svém hlavním jižním průčelí vstup. Ten byl vzhledem k mlynářskému provozu orientován do dvora. Aby se stal někdejší dvůr nádvořím, a tedy městským veřejným prostranstvím, je v parteru galerie nově propojen dvěma pasážemi s nábřežím. Mezi pasáže je do bývalé mlýnice umístěna vstupní hala galerie, severní pasáž doplňuje kavárna. Příchozí jsou tak vtaženi do domu a vstupují do jeho podélné osy. Do expozic je pak vstup z ochozu haly přemostěním pasáží.
Prostorové řešení galerie vychází z charakteru jednotlivých částí objektu. Do velkoprostorových hal mlýnice s ocelovými a dřevěnými nosnými konstrukcemi jsou umístěny vstupní prostory a expozice, do železobetonových částí pak zejména depozitáře. Na více místech je dispozice otevírána vertikálními propojeními mezi podlažími. Jde o záměrnou, nově prostorově artikulovanou připomínku toho, co bylo pro mlýn typické. V Gočárově řešení roste světlá výška jednotlivých podlaží směrem nahoru, proto jsou do nejvyšších dvou podlaží umístěny sály pro výměnné výstavy a společenský sál se střešní terasou. Zatímco u průčelí orientovaného k městu jsou ve výstavních sálech ponechány všechny podlahy a okna, na dvorní straně jsou podlahy redukovány a okna zevnitř zaslepena, aby na stěnách vznikla využitelná výstavní plocha. Ta je v úrovni horních dvou podlaží propojena na celkovou výšku téměř 10 m a podlaha pod ní je prosklena. Mlýnicí je tak veden pomyslný svislý řez, přivádějící shora denní světlo z nových střešních světlíků přes 3 podlaží. Původní industriální okna s dobovým zasklením jsou ve vybraných pozicích doplněna z vnitřní strany novými tepelně‑izolačními okny z nerezi. Okna jsou otvíravá, umožňují řízené (a někde také individuální) větrání. Zaslepena jsou okna depozitářů.
KONSTRUKČNÍ A MATERIÁLOVÉ ŘEŠENÍ
Materiálové provedení je převážně kombinací železobetonových a zděných svislých nosných konstrukcí a železobetonových a dřevěných vodorovných nosných konstrukcí. V exteriéru se výrazně uplatňuje režné cihelné zdivo, a to i na železobetonových částech objektu (jižní silo). Konstrukčně pozoruhodná je pětipodlažní mlýnice, dělená dřevěnými stropy vynášenými rastrem ocelových/litinových sloupů a průvlaků, pocházející zřejmě z první etapy výstavby. Režná cihla byla v době výstavby nejen typickým projevem industriální architektury, ale od počátku 20. stol. se prosazovala i na reprezentačních stavbách.
V exteriéru je původní hmotová kompozice zbavena mladších přístavků podél jižní a východní fasády, zejména trafostanice a schodišťové věže. Fasády jsou obnoveny při zachování přiměřené patiny. V exteriérech i interiérech jsou rozmístěny vybrané relikty mlynářské technologie, které se v objektu dochovaly. Pro budoucí dostavbu galerie je pak určena severní přístavba moučného sila z přelomu 50. a 60. let minulého století (administrativa, rozšíření expozic a depozitářů).
Součástí transformace objektu je zabezpečení uměleckých sbírek před vnějšími i vnitřními riziky. Konstrukční a dispoziční řešení i koncepce inženýrských sítí směřují k eliminaci důsledků požáru, povodně (objekt je těsně nad úrovní stoleté vody), havárií kapalinových systémů TZB, změn vnitřního klimatu, či krádeže. Tato hlediska vedla k mnoha specifickým řešením: kombinaci více druhů vytápění, větrání, chlazení, hasicích zařízení, i k atypickému trasování rozvodů. Střechy nesoucí prvky klimatizace jsou zapuštěny pod úroveň atik, kvůli čisté siluetě domu. Zateplení objektu je z kalciumsilikátu a pěnoskla, převážně z vnitřní strany. V rámci obnovy byly využit moderní postup projektování – 3D modelování (BIM).
STAVEBNÍ ŘEŠENÍ
Návrh jde cestou architektonicky šetrné konverze historické budovy na univerzální výstavní prostor s parametry galerie umění. Konstrukce z 1. třetiny 20. stol. převážně zachovává a konzervuje. Odstraňuje některé kompozičně závadné pozdější přístavky (schodiště ze 40. let, dvorní přístřešky) a oplocení k řece, kvůli otevření vstupní haly k náplavce. Ponechává s minimem zásahů severní přístavbu sil ze začátku 60. let jako rezervu pro budoucí rozvoj galerie.
Výsledkem statického posouzení konstrukcí na účinky požáru jsou některá opatření pro nové funkční využití: opláštění ocelových nosných konstrukcí bývalé mlýnice nehořlavým materiálem a plechem v původním tvarovém členění zakryté konstrukce, zesílení dřevěných stropních desek v rámci nových skladeb podlah, zvýšení krytí výztuží některých železobetonových konstrukcí vrstvou omítky apod. Některé střešní konstrukce jsou vyměněny z důvodů zvýšení únosnosti a nového členění – vyhlídková terasa, pohledové skrytí technologií VZT.
ZÁKLADY, SANACE
Základy objektu byly v pořádku, staticky byly posuzovány všechny konstrukce. Některé původní železobetonové konstrukce nevyhovovaly, např. pro zatížení v depozitářích, část tedy byla zesílena či nahrazena tvarově identickými. U pětipodlažní mlýnice s ocelovou konstrukcí, vynášející dřevěné stropy, bylo nutné z požárních důvodů ocel opláštit ve složitých tvarech. Stav dřevěných konstrukcí vyhovoval všem požadavkům a zůstanou tak v původním stavu. Obecně je cílem obnovy ponechat maximum původních konstrukcí.
FASÁDY
Fasády budou konzervačně opraveny s ponecháním patiny. Narušené části atik budou přezděny a provedeny repliky atikových hlav z umělého kamene. Okna budou repasována, doplněno bude motorické ovládání, rolety, zatemnění a nová vnitřní okna s minimalizovanými nerezovými rámy a s bezpečnostním tepelně‑izolačním zasklením. Část oken v expozicích a depozitářích bude z vnitřní strany zazděná, bude realizováno nové denní osvětlení expozičních sálů – střešními světlíky.
STŘEŠNÍ KONSTRUKCE
Část konstrukcí zastřešení zůstane původní, část bude nová kvůli únosnosti (terasa) a kvůli zapuštění technologií pod úroveň atik. Střechy budou nově zaizolovány pěnosklem a fólií.
INTERIÉR
Zvýšený je v rámci obnovy důraz na přesné a udržitelné vnitřní klima mezinárodních galerijních parametrů, s možností úspor nočním předchlazováním interiéru. Část objektu bude větrána pouze přirozeně – okny. Depozitáře s minimální výměnou vzduchu budou vybaveny jednotkami přesné klimatizace s monitoringem vnitřního klimatu.
Interiér bude vybaven atypickým přestavitelným výstavním fundusem. Vytápění bude většinou podlahové (kombinované) suché (zdroj elektrická energie) a mokré (plyn), a to kvůli minimalizaci kapalinových rozvodů nad sbírkami. Objekt vybaven SHZ v kombinaci vodní mlhy a plynu (v depozitářích). Inteligentní řízení stínění oken a světlíků bude eliminovat přímý osvit interiéru sluncem při zachování denního světla v interiéru.
Obnova Winternitzových automatických mlýnů bude dokončena v průběhu roku 2022 a vzhledem k mimořádné realizaci se k tomuto zajímavému tématu jistě vrátíme.
Z podkladů Ing. arch. Petra Všetečky – TRANSAT architekti
