3/2019
Ocelářství bez CO2, klimatizovaná hala bez klimatizace…
Ocelářství v Česku a vlastně v celé Evropě nemá již roky na růžích ustláno. Různé nespravedlivé regulace, poplatky, levná ocel z Asie, různé sankce či vynucené investice do ekologie neberou konce, a jak říkají samotní oceláři: „Ano, my chceme být ekologičtí, ale ne za cenu likvidace našeho průmyslu a přestěhování výroby oceli tam, kde si s životním prostředím a právy zaměstnanců hlavy nelámou.“
Nad posledním výkřikem Evropské komise, který se jmenuje „Čistá planeta pro všechny“ a který nahlas hovoří o roku 2050 jako okamžiku, kdy by Evropa měla docílit neutrální bilanci CO2, je však potřeba se zřejmě silně ozvat. Každý, kdo trochu rozumí chemii, ví, na jakých základech stojí redukce železa z rudy. Jak uvedl Jan Czudek – prezident Ocelářské unie na červnovém setkání, globální spotřeba oceli neustále roste (především v silně se rozvíjejících zemích) a v roce 2050 by mohla dosáhnout dvojnásobku současného stavu. „Výroba oceli ze šrotu je velice energeticky náročná, navíc je šrotu v Evropě málo. Bylo by potřeba obrovské a masivní elektrifikace, ocelářství by potřebovalo dalších až 355 TWh velice čisté a levné elektrické energie. A kde ji vezmeme? Bohužel technologie redukce pomocí vodíku jsou zatím v plenkách. Pokud se tedy produkce přesune z ekologicky smýšlejících států do zemí X, paradoxně se emise, které neznají hranice, v globále výrazně zvýší,“ uvedl Jan Czudek a dodal, že se Brusel zřejmě rozhodl zlikvidovat vysoce sofistikovaný obor. Ten jen v Česku nepřímo zaměstnává přes 70 tisíc lidí a jeho hrubá přidaná hodnota činí 5,5 milionu korun na zaměstnance, což je 2,5násobek průměru v celé české ekonomice. Snad zvítězí zdravý rozum.
Stejně jako by měl zdravý rozum začít vítězit například v oblasti nakládání s vodou či energiemi i u staveb, u kterých jsme na to nebyli zvyklí. V době, kdy bojujeme s nedostatkem vody, stále rostou na úrodných zelených pláních kilometrové haly, které odvádějí vodu do kanalizace, a do okolí se šíří zvuk hučících klimatizací. Možná by stálo za to se zamyslet nad tím, jak se na tuto problematiku dívá společnost ze Slavkova u Brna. Nevěřil jsem, ale uvěřil… Venku je 40 stupňů, vejdu dovnitř ocelové haly se zelenou (díky cirkulaci vody) živou fasádou a… Sice bez klimatizace, ale v této výrobní hale je úžasné klima… To už stojí za zamyšlení. Přečtěte si o tom více v aktuálním vydání našeho časopisu. Zaujmout vás, milí čtenáři, může i pilotní nasazení BIM v praxi – poprvé od A do Z v rámci výstavby nové tělocvičny základní školy v Třinci. I zde pak hrála hlavní roli ocel, ocelová konstrukce.
Přeji příjemné a podnětné čtení.
Ing. Stanislav Cieslar
šéfredaktor časopisu KONSTRUKCE
cieslar@konstrukce‑media.cz
